Když jsme byli dětmi, zdobili jsme vždy na konci dubna okna školy vystřiženými papírovými kytičkami. A praporky. Krásnými trojbarevnými československými a ještě hežčejšími červenými (říkalo se rudými, ale byly červené) s libým souzvukem zlaté hvězdy, srpu a kladiva. A číslicemi 1, 5, 9. Dnes budu psát o té první číslici.
Celý měsíc se jmenuje květen, ale jeho první den je máj. Nejspíš se o to nejvíc zasloužil Mácha svým zvukomalebným hororem. První máj má jistě taky nějaký magický význam, následuje po nočním reji čarodějnic.
Moje první vzpomínka na 1. máj, svátek pracujících, je spíše vlastenecká než ideologická. Ještě jsem asi nechodil do školy, čili odhaduji to tak na rok 1957. V Liberci se tenkrát konaly prvomájové průvody na Husovce, maminka mne svátečně nastrojila a šli jsme se podívat. Stoupali jsme právě strmou ulicí od městských lázní, když se z amplionů ozvala jakási melodie. Zastavili jsme se ve svahu, nakloněni proti němu, spolu z dalšími opozdilci. "Proč stojíme?" zeptal jsem se. "Hrají hymnu, tak mlč," opáčila maminka. Byla to zvláštní písnička, protože měla dvě melodie a u obou se muselo stát. Jarní slunce dávalo vyniknout květům rododendronů v zahradách okolních vilek, lehounký větřík povlával trojbarevnými fáborky v mém mávátku a my stáli na počest naší hymny. (Byl to vlastně pozůstatek prvorepublikové výchovy, tehdy se také slavívaly První máje. Maminka zpívala na výletech do Jizerek různé pochodové písně, třeba "Spějme dál!" a já nevěděl, proč bychom měli pod sokolským praporem spát. Anebo tu "protože jsem republikán znamená, že kázni zvykám, stále jen kupředu a praporečky výš!") Pak hráli ještě nějaké další písničky, ale my jsme zase šli dál. Přišli jsme trochu pozdě, průvod už šel a na chodníku byl hustý dav přihlížejících. Ale pustili mě dopředu a tak jsem mohl vychutnat ten pestrobarevný jásající dav. Nejvíce se mi líbily alegorické vozy. Jel tam i opravdický soustruh a opravdický soustružník tam opravdově soustružil. To jsem si tenkrát myslel.
Později jsem chodil se školou i v samotném průvodu. A jednou jsem jel dokonce na motorce. Se svazarmovci, kteří také předváděli své různé specializace a stroje. Měli motorky se dvěma řídítky, na prvním sedadle jsme seděli my, pionýři, a instruktoři byli za námi. Jeli jsme od nádraží ke Gottwalďáku a bylo to dost hrozný, protože jsme pořád postávali a pořád jsme tam museli mít neutrál, jen občas jsme popojížděli na jedničku a strašně jsme kouřili a smrděli, tedy naše motorky. Až po odjezdu z průvodu jsme se mohli rozjet na trojku do kopce kolem hotelu Zlatý lev. Naši motorku předjížděl kamarád. Jeho instruktor seděl se založenýma rukama a vítězoslavně se tvářil. Já jsem nevěřil, že bych mohl stroj řídit sám a málem jsme se vymázli. Chudák můj instruktor! Vyfasoval nemehlo. To muselo být v šedesátém prvním, protože jsem byl ve čtvrté třídě, kdy jedinkrát bylo moje vysvědčení vyzdobeno samými jedničkami. Vlastně jsem byl tehdy premiant, jak si uvědomuju až teď. Ale opravdu jenom jedinkrát v životě. A málem jsem nejel!
Před Vánocemi toho školního roku byl v naší třídě založen Pionýr. Všechněm nám rodiče zakoupili modré šatečky, bílé košilky a rudé (ale byly červené) šátečky. Maminka mě taky vybavila. Jenže jsem nebyl přijat! Já a ještě jeden kluk, největší sígr třídy, který tahal holky za copy, vyrušoval při vyučování a byl hubatý na soudružky. Že prej se straním kolektívu. Můj první kádrový posudek. No, o přestávkách jsem nepobíhal, ale si četl. A nejen o přestávkách. A do kolektívu jsem chtěl patřit, tak proč mě kolektív vylučuje? (To jsem ještě netušil, že za to nejspíš může můj maloburžoasní dědeček Ota, tátův táta, do jehož řeznictví, kde vysával jako pracující sílu babičku, si za první republiky chodili kupovat ožebračovaní liberečáci uzeniny firmy Jan Satrapa. Dokonce potom ani mámu nevzali do KSČ, že prý během asi pěti let manželství s tátou načuchla maloburžoasními idejemi. A tak nám chtěla, mě a bráchovi, pomoci! Nestačilo, že už stejně dávno byla rozvedená, nepomohlo, že táta byl nakonec celej život dělník, "jemný mechanik", jak bylo hrdě psáno v dotazníku. Byl holt dělníkem v bývalé továrně svýho strejdy, a to bylo ještě horší, než to řeznictví...) Byly to tenkrát smutné Vánoce...
Každou středu odpoledne měla třída pionýrskou schůzku a já jsem tam nemohl. Ale před 1. májem najednou jako když mávne kouzelným proutkem, premiant i sígr byli vzati na milost, konalo se specielně pro nás slavnostní přijetí a pionýrská organizace dosáhla stoprocentní účasti. Dodnes nevím, kdo tenkrát koho a proč klepl přes prsty, ale příští týden jsme už oba bývalí vyvrženci slavně seděli na prvomájových motorkách v pionýrských šátcích. Pravda opět zvítězila.
Naposled jsem se účastnil prvomájové demonstrace v roce 1968. Bylo Pražské jaro, vypukla obroda a do Liberce přijel bývalý ministr školství Čestmír Císař, měsíc předtím studenty podporovaný kandidát na prezidenta. Tehdy se nekonal průvod, jenom manifestace před radnicí na Míráku. Sebralo se nás asi deset studentů gymnázia (jmenovalo se to tenkrát SVVŠ a trvalo to tři roky), pověsili jsme si na krky cedule s různými nápisy a obešli jsme centrum Liberce. Od radnice Pražskou ulicí dolů na Gottwalďák a zpátky Moskevskou. Na náměstí zatím už začaly proslovy, bylo zaplněno, ale strčili nás dopředu, abychom byli čitelní. Na mně bylo napsáno: "Již nikdy žádnou diktaturu!" Příští rok byly průvody k 1. máji zakázány, ano, milé děti, komunisti zakázali prvomájový průvod, říkalo se tomu "normalizace". A tak už jsem nikdy nešel.
Jen jednou bylo na spadnutí další mé účinkování v té obludné šaškárně. Odhadem se psal rok 1978. Přišel nás, techniky a konstruktéry Závodů Elektrotepelných Zařízení v Hloubětíně, tenkrát do konstrukční kanceláře pozvat na účast při prvomájovém průvodu sám Hlavní inženýr, doprovázen vedoucím oddělení. (To už v ZEZu n.p. řediteloval Jan Jakeš, brácha velkého bratra.) A prej: "Zvu vás na Letnou, tady má podnik místo na ploše, jistě přijdete".
Kráčel od rýsovacího prkna k rýsovacímu prknu, od soudružského stisku k soudružskému stisku. Jmenovitě, adresně, nikdo se nemohl skrýt. A všichni že jo, že jistě přijdou. A každej si myslel: Na svatýho Dyndy, to víš, že jo, tůdle! Pravil jsem mu, že už máme smluvenu s přáteli vlastní účast. (Chtěli jsme jít s kočárky do Stromovky.) Moc se mu to nelíbilo, ale nic neřekl. Než se mohl rozmyslet, dorazil ho totiž asi dvacetiletý Kája H. Zarputile prohlásil:
"Já nepudu".
Soudruh Hlavní se podivil: "A proč?"
"To je moje věc", odvětil Kája.
Nikdy jsem neviděl tak nasranýho člověka, jako soudruha H. ing.! Vyletěl z kanceláře jak nakopnutej, třískl dveřmi a dlouho se pak musel uklidňovat. Pan vedoucí naříkal:
"To jste nám to, Kájo, pěkně vyved! To jste ho musel tak odpálkovat? To jste se nemohl vykroutit jako ten had Kovanic? Nebo mu to slíbit jako my, a pak tam nepřijít? My bychom tam samozřejmě taky nešli! Teď tam budeme muset jít všichni, von si to bude kontrolovat!"
Tak tam šli všichni. Jenom ne já a Kája. A soudruh Hlavní, ten tam taky nešel! Učinil zadost své stranické povinnosti pozvat podřízené - a jel si na chatu...
Příští rok jsem byl o 1. máji na nucených pracech, maskovaných jako vojenské cvičení. Místo průvodu jsem krumpáčem kopal "kynety" - zákopy pro kabely u železniční trati poblíž Pohledu. Pak jsem dělal na směny v Telecomu. No a to bylo tak: Buďto jsem měl zrovna směnu a tak jsem na jít průvod nemohl nebo jsem směnu neměl a pak jsem chodit nemusel. Ale vždy jsem v televizi sledoval ty chudáky, co museli. (Proč vlastně museli?)
Táta mi vyprávěl, že za první republiky bývalo vždy několik prvomájových průvodů. Podle partají. V Liberci před válkou to však už bylo jinak:
"My Češi jsme chodili spolu, protože to abysme měli co největší průvod. To chodili taky živnostníci, řezníci se sekyrama, hasiči, řemeslníci. Sokolové tam šli, Orlové, zrovna tak jako DTJ. Českej průvod byl a německej průvod byl. Některý Němci šli s českým, ty komunisti, co byli proti Hitlerovi. Sociální demokrati a komunisti - my jsme jako děti mezi tím nedělali žádnej rozdíl. Jenže to všecko pak smet Adolf, a všecky museli bejt nacisti." (Proč vlastně museli?)
Za Hitlera byly už prvomájové průvody jen jedny. Stejně jako později za komunistů. Bolševik z 1. máje udělal svůj ideologický svátek, po Listopadu 1989 byl každej rád, že se toho zbavil. Není to jediné, co nám komunisti ukradli.
Ještě, že nám zůstala ta láska...
Psáno v Praze dne 30. dubna 1998, poprvé vyšlo jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 27. dubna do 3. května 1998
20 komentářů:
1., 5., 9., 28. květen
Přátelé a soudruzi, vážení bezpartijní !
Pravice se mnohokrát v minulosti pokoušela zrušit První máj, či z něj alespoň udělat jakýsi "svátek lásky".
Nedali jsme se, bojovali jsme ve jménu všeho lidu, a zvítězili jsme ! První máj slavíme i nadále, slavíme jej jako Svátek práce, jako první ze slavných májových dnů.
Již zítra vzpomeneme 65.výročí povstání českého lidu, vedeného KSČ, proti fašistickým okupantům, a 9.května oslavíme výročí příchodu Rudé armády-osvoboditelky, 65.výročí konce 2.světové války.
A za necelé čtyři týdny přistoupíme k volebním urnám, abychom konečně, po dlouhých dvaceti letech poroby a útisku. vyjádřili svou vůli.
Ano, již za necelé čtyři týdny uděláme rázný krok k osvobození naší vlasti od kapitalismu a demokracie, k návratu lásky a solidarity, k návratu každodenních a neokázalých oslav tvůrčí práce.
Dovolte mi, milí čeští vlastenci a vlastenci, přátelé a soudruzi, vážení bezpartijní, abych nyní zopakoval moudrá a přitom burcující slova předsedů obou našich Stran, slova pronesená v souvislosti s nadcházejícími volbami a oslavami Svátku všech pracujících :
"...Sociální demokracie zruší poplatky ve zdravotnictví, zvýší mateřskou a podporu seniorů. Zároveň odmítáme, aby čeští občané platili za elektřinu, plyn, vodu či bankovními poplatky více než lidé v jiných zemích EU, dokonce i těch výrazně ekonomicky vyspělejších. Proto obnovíme efektivní státní dohled nad monopoly a prověříme přiměřenost jejich cen.
Náklady našich opatření nejsou vysoké a my zajistíme, aby neměly negativní dopad na státní rozpočet. Využijeme zisků ČEZ a zároveň obnovíme solidaritu daňového systému mezi bohatšími a chudšími. Z příjmů nad 100 tisíc korun měsíčně se bude platit podle vyšší sazby a zrušíme rovněž nesmyslnou superhrubou mzdu. Přestože zvýšíme i daně z příjmů firem, míra zdanění v ČR bude stále jedna z nejnižších v Evropě.
Pravice, která občanům nabízí akorát škrty, straší státním bankrotem. Nic takového přitom nehrozí. ČR je jedna z nejméně zadlužených zemí a opatření navrhovaná ČSSD jsou navíc pokryta vyššími příjmy a úsporami v jiných oblastech. Šetřit musí stát sám na sobě, a nikoliv na občanech. Začít je potřeba u obrovských zbytečných výdajů, jako jsou církevní restituce za 270 miliard nebo ekologická zakázka 120 miliard.
př.ing.Jiří Paroubek, předseda ČSSD, předseda vlády ČR : Naše země potřebuje změnu; 29.4.2010
( http://www.cssd.cz/media/projevy-a-clanky/nase-zeme-potrebuje-zmenu )
"...Práci je možné organizovat, vždyť ve 192 státech světa existuje nejméně dvanáct takových, které mají růst hrubého domácího produktu. Je zajímavé, že růst hrubého domácího produktu z těch dvanácti má většinou takový stát, kde je u moci komunistická strana, ať už je to v Číně, ve Vietnamu, ve Venezuele, v Jihoafrické republice a v jiných státech.
Ano, komunisté umí lépe organizovat práci pro lidi, lépe organizovat jejich život a také proto usilujeme o důvěru občanů České republiky jako Komunistická strana Čech a Moravy. My víme, kde sehnat zakázky, my víme, kam by naše podniky v ČR mohly dodávat svá zařízení a kde by lidé mohli realizovat svou pracovní sílu tak, aby za ni dostali poctivě zaplaceno. My práci odvést umíme a je to slib, který bychom splnili..."
Z vystoupení předsedy ÚV KSČM s.JUDr.Vojtěcha Filipa na 1.máji 2010 v Brně
( http://www.halonoviny.cz/index.php?id=96314 )
Od minulosti spějme zpátky !***Volte ČSSD a KSČM !
V životě jsem byla jen na dvou prvomájových průvodech, a to ještě v ČSSR. To mne z jakéhokoliv nadšení navždycky vyléčilo.
A taky mě to naučilo brát jakékoliv politické fráze a sliby, jako ty co tu uvádí nade mnou Věrozvěst, s nedůvěrou a krajní rezervou.
Jakto že vy, co jste měli mnohem delší zkušenost jak já, to můžete brát vážně?
Skutečně nechápu ...
To Informace
Je vidět, že jste již dlouho pryč. Mentalita řadového vesničana je následující. Když jsem si dělal příjezd ke garáži, ptal jsem se v hospodě (na vesnici se cokoli a kdokoli sežene v hospodě) po přívěsném vozíku. Jasně, není problém - prý kdy a na co. Tak jsem řekl, že potřebuju přivézt strusku. Prý odkud. Tak jsem řekl. No a dověděl jsem se, že jsem vůl. Prý obec dělá chodníky, tak tam firma navezla několik aut strusky a prý že on tam jde dnes, tak zítra si můžu půjčit vozík a taky si navozit...
Tak jsem se chvíli ptal a dověděl jsem se, že struska je sice té firmy, ale stejně to platí obec, tak je to jedno. A obec prý má peníze ze státního rozpočtu, takže vlastně od velkých firem a prý když se to tak veme, tak je to lepší než kdyby si za to politici vyjeli někam do zahraničí.
Tak takhle uvažuje dnešní venkovan. Předstírá před zaměstnavatelem práci a pak nadává, že bere málo. To málo mu ale stačí na denodenních pár piv (5-10), cigarety a 1-2x v roce dovolená (vlastně permanentní alkoholický týden).
To jiný Honza
Takovouhle mentalitu, zřejmě přežívající z dob socializmu, neznám.
Tady se sice taky krade, ale ve velkém, a to hlavně politici. Ale řadovému občanu by nenapadlo jít krást obecní strusku. A kdyby se na to přišlo, že krade, byl by náležitě potrestán, na rozdíl od politiků, kterým to celkem projde.
Máte pravdu, Vlastenče! Tyto slavné májové milníky musí být zakotvené v mysli každého správného vlastence.
Zato buržousti, feudálové, klerikálové, Sudeťáci, lidé s vadným kádrovým profilem, odpadlíci, zpátečníci, etc pp. spojují tento měsíc většinou se dnem osvobození (8.5), se svátkem matek (9.5.), se svátkem Nanebevzetí Páně (13.5.), nebo nedej Bože, se svátky Svatého Ducha (23. - 24.05), kdy se budou opět odehrávat nechutné revanšistické orgie sudetských Němců v Augsburgu.
Je to tak, Šamane. Kdeže se podělo "Karle, Bedřichu, Vladimire"? Zůstalo "Hynku, Viléme, Jarmilo".
(Zatímco do průvodu jsem díky kontrarevolučním postojům svých rodičů nikdy nešel, tak jsem později, po Listopadu, právě na 1.máje začal chodit se svou ženou :-) )
To je pěkné, žibřide. Pohané a příroda zase převálcovali všechny církevní svátky - i ten svátek církve komunistické...
(Nic proti církevním svátkům různých církví - pokud se jich nemusím nedobrovolně účastnit...)
Zachraňme se před krvežíznivými Němci !!!
Vážená paní Harpyje,
děkuji Vám za informace. Informace, jež mi otevřely oči.
Jistě, tušil jsem, jak průhledným a nechutným způsobem chtějí pravičáci a Evropani odvádět svůj zotročený lid od slavení těch pravých svátků, svátků míru a pokroku.
Jistě, věděl jsem, že pravičáci chtějí zamlčet svým otrokům pravdu o 2.sv.válce, že proto m.j. zlovolně posunuli Den osvobození od fašismu na 8.květen.
Věděl jsem, jako víme my všichni my roduvěrní Češi a Moravané, díky našemu zděděnému ateismu, o příčinné souvislosti katolického tmářství s temnotou naší národní poroby i s černou myslí Sudeťáků.
Ale, vážená paní Harpyje, až díky Vaší informaci se mi v plné kráse zjevila genialita našeho presidenta. Ano, konečně mohu o presidentu Klausovi napsat "náš".
Neboť určit datum rozhodujících voleb na týden, následující po sjezdu krve- a majetkužíznivých revanšistů, to chce cit pravého vlastence a strategické schopnosti formátu doslova benešovského.
*****************************************
Naše hromadné sdělovací prostředky budou od 22.května doslova ZAHRNOVAT vší náš lid výmluvnými záběry a fotografiemi našich odvěkých nepřátel. *) Vší náš lid bude, jako každoročně, jako celý svůj život, zděšen a zhnusen pohledem na krojovaného nepřítele, nesoucího nepochopitelně jakési kříže, provolávajícího hnusné lži o jakémsi "vyhnání".
A pak, 28.května, toho krásného a NADĚJE A ZMĚN plného dne přistoupí náš národ k volebním urnám s lístky jen dvou stran. Jen těch dvou bratrských Stran, jež našemu národu zaručí obnovení těsného a tuhého přátelství s naši staršími bratry, s velkým národem Ruským, s naší jedinou ochranou proti Německu a Evropě.
Zas Sasové chtěli by sekat staleté naše sosny ztepilé,
zas Bavoři chtěli by do naší půdy-Panny pluhy zabořit,
zas ruce Teutonů chtěly by držet lana svých zvonů.
Ne, neprojdou !
Neprojdou Germáni ani Prusové,
nepostaví si mosty zde nové,
či divadla, školy, katedrály. Ne a ne !
Je to naše země česká, domov můj,
i domov Tvůj, bratře Ivane !
*** Volte ČSSD a KSČM !***
------------------------------------------------------
*) http://www.sudeten.de/cms/st/
První,jakož a poslední dobrovolný a nadšený 1.Máj.
V české historii existuje jediný první máj toho tolik slibujícího roku 1968, na který šli mnozí lidé zcela dobrovolně a někteří dokonce s naivním přesvědčením, že šťastnější dny, než jaké prožívali v minulých dvaceti letech komunistické diktatury, jsou před nimi. Na fotografii, která se jistě nechá najít v archivech bývalé STB, pochoduji se svou manželkou a tříletou dcerkou v první řadě prvomájového průvodu KANu (čili Klubu angažovaných nestraníků) po pražské třídě Na Příkopě. Fotka nás zachycuje několik metrů před tribunou, odkud panenskou demokracií nainfikovaní představitelé strany a vlády s panenským usměvem zdravili nejenom nadšeně mávající klubové nestraníky, ale i neidentifikovatelné straníky nejrůznějšího ražení, včetně ostřílených fízlů z Bartolomějské, nenápadně zamíchaných v našich řadách. Já sám nevypadám na té fotce moc šťastně, protože jsem před chvíli musel řešit první stranickou krisi v našem nestranickém klubu. Coby pokladník KANu jsem od zatáčky z Václaváku musel vzdorovat skupině mně neznámých individuí, kteří na mně vymáhali, abych uvolnil podstatné fondy, kolem 200 Kčs, z chudičké klubové pokladny k tomu aby se mohla zakoupit kytice prvnímu tajemníku KSČ soudruhu Dubčekovi. Jenže ten požadavek jsem nechtěl, a ani nemohl uspokojit, protože jsem na sobě neměl víc hotovosti než na jednu kytici a tu předsednictvo klubu určilo pro nově zvoleného prezidenta Ludvíka Svobodu. Moje odmítnutí druhé kytice mi stejně bylo houby platné. Když jsme pochodovali kolem tribuny s hrůzou jsem si všimnul, že kytici, která měla být předána prezidentovi, mává tajemník.
No, Větší Vlastenče, ono je stále cosi nedořešeného mezi generacemi babiček našich a babiček německých, maličká ukázka je zde:
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/fotogalerie/2010/05/04/odvracena-tvar-prazskeho-povstani-naciste-masakrov/
Která země se může chlubit hlavou státu, která se již jako čtyřleté pachole zúčastnila odboje proti německým fašistům! Mluvíte právem o Vašem prezidentovi, Vlastenče!
Brrr, žibřide. To si nezaá s http://www.lidovky.cz/unikatni-video-cesti-gardiste-masakruji-prazske-nemce-pp8-/ln_domov.asp?c=A10050
Na to je zapotřebí silného žaludku a i víc.
Sprostá protičeská provokace !
Vážená paní Harpyje,
obávám se, že jste naletěla nějaké sprosté protičeské provokaci.
Já si přece ani nemusím otvírat odkazy na nějaké "české masakry Němců", abych věděl, že je to celé podvod.
Vždyť my jsme přece Češi ! A Moravané, samozřejmě. My prostě něčeho tak odporného jako masakr prostě nejsme schopni !! My jsme prostě národ holubičí !!!
A krvežíznivé Němce, kteří okupovali naši vlast skoro tisíc let, jsme NAPROSTO HUMÁNNĚ vysídlili a vystříleli (s výjimkou řídkých případů, kdy nám už došly náboje)
Prostě - za touto nejnovější sprostou protičeskou provokací bezpochyby stojí zahraniční ideově-diversní centrály, a jejich domácí přisluhovači : Bohumil "Quisling" Doležal, Mirek "Mašín" Topolánek, Karel "Posselt" Schwarzenberg, Václav "Hácha" Havel a další jim podobní.
Už aby bylo po volbách ! Jedině KSČM a ČSSD dokáže zastavit zrádnou koalici ODS, TOP09 a Věcí veřejných, jedině naše levice zastaví pravicové zaprodance-zpochybňovače humánního odsunu Sudeťáků !
Čeští vlastenci proti návratu fašistických okupantů !***Volte ČSSD a KSČM !
Věrozvěste,
už jste těmi Vašimi hesly a provoláváním nesmyslných protikladů taky votrávil. Zmeńte rejstřík!
V tom článku od Harpyje se píše, že se takhle zvěrsky revanšovali především zbabělci. To může být docela pravda. Pořád se ale ptám, proč tedy němečtí nacisté ubližovali zbabělcům? A jak velké ublížení to muselo být, když vyvolalo takovouhle šílenou reakci?
Max Picard v knize Hitler v nás píše, že německé násilí zůstalo po válce nepotrestáno (sic!), protože není tak veliký trest na tak strašný zločin.
Německo, po šedesáti pěti letech po skončení války je plnoprávným členem evropské a světové komunity. Jeho minulost mu není každodenně nebo periodicky předkládána jako neodpustitelná vina, za kterou se nikdy nebude moci dostatečně kát.
Proč tedy zločinné činy českých jednotlivců v prvních dnech po skončení války jsou neustále představovány novináři (některými) a některými diskutujícími jako hrozné zlo, porovnatelné se zločiny nacistů? Jsou tu tak evidentní rozdíly a tolikrát se o nich hovořilo, že se mi zdá přílišné je tu pořád dokola opakovat. Tou zločineckou činností, omezenou jak v čase tak v míře, se má zabývat justice a ne novináři "d'assalto", kteří pak na tom stavějí propagaci permanentí viny celého národa vůči Němcům. S velice spornými výsledky: deformace veřejného mínění, vyvolávání nejistoty, bázně, politického zmatku zvláš´t v předvolebním období.
Myslím, že nakonec takový stav neprospívá ani zájmům těchto permanentních kazatelů a šiřitelů tohoto, jak se zdá, importovaného "verba".
Ještě k unikátnímu videu "Čeští gardisté masakrují pražské Němce".
Jinde by se hned ptali, proč se rodina Dvořáčkových rozhodla dát mediím k dispozici ten amatérský snímek až teď po 65 letech po válce, nebo respektivně po 20 letech po skončení režimu. A proč to dala zrovna mediím a ne nějakým jiným povolanějším institucím. Nějak se ty jejich důvody, že film skrývali před gardisty, nezdají zcela přesvědčivé. Teď se už konečně cítí v bezpečí?
A dál by se jinde ptali, jestli je ten snímek autentický. Nevím, jak dlouhé trvání má film, za jakou dobu se poškodí. Ale v dnešní době se mohou dělat zázraky jak s regenerací tak s remake. Ano, lze to znova natočit bez velkých problémů.
A komu záleží na tom, aby se rozjela diskuze o českých poválečných zločinech vůči Němcům, o české nesplacené vině, kdo z toho může mít užitek? Sudetoněmeckému Landsmannschaft? Na první pohled by se zdálo, že ano, je to zcela v jejich stylu. Jenže, myslím, že ani SL neunikne malá podrobnost, a totiž že pocit viny a strachu vhání voliče do náruče socdem a komunistů, hlavně ty starší generace, kterým komunisti vymývali po desítiletí mozky hrozbou západoněmeckého revanšizmu. Nemyslím, že by lídří SL a jejich "annessi e connessi" byli zcela politicky blbí jako necky. I když, podle toho, co jsem četla v příspěvcích na LN, se to nedá tak docela vyloučit.
A komu jinému to video padne vhod jako hrnec na pokličku? Ale samozřejmě jasné barvě červenooranžové. A třeba je to video také imported z nějaké jiné země, ne zrovna západní.
Informace, možná máte se svými zpochybněními pravdu - viz:
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=667593
Ten článek na Aktuálně jsem taky včera četla. Ale zajímalo by mě, proč ten film vytáhli zrovna před volbami. Nikdo nevěděl, že jsou na něm Rusové? Anebo je to dané dohromady až někdy později? A mysleli si, že se to nepozná, že to nejsou Češi?
Kdoví, v politice se dělají i jiné věci.
V BL je dnes článek Miloše Kalába: "V roce 1945 nebylo ještě povědomí o posttraumatické stressové poruše".
Uvádí se v něm v podstatě to samé, co jsem psal já i jiní diskutující (i Šaman), že těch 6 let okupace, spojených s každodenním strachem o holý život i životy rodinných příslušníků, není možné ignorovat, ale jsou pro poválečné excesy a jejich zdůvodnění naprosto klíčové. Já si ještě dovolím zopakovat, že subjektivní prožitek mohl být naprosto odlišný od toho, co se nám může jevit s odstupem 65 - 70 let.
Okomentovat