Už třetí den máme léto. Co k tomu dodat? Už samo toto tvrzení je nesmírně inovativní, protože tisíce fejetonů a komentářů je nadepsáno "Je jaro". V jejich obsahu je pak popsáno, jak se příroda probouzí ze zimního spánku, kachničky se párují a mládež taky, etc. Ale že začalo léto nějak moc kolegy fejetonisty, komentátory, blogery, tedy obecně lid publicistický, nebere. Leda tak až začnou prázdniny. To budou zase objevné titulky, a psaního o dětech, nesoucích domů svá vysvědčení. O loučení se školními "škamnami". (Mimochodem - viděli jste, že by ještě v nějakých dnešních školách byla "škamna"?)
Takže začalo léto. Den se opět krátí, ale Slunce se stále drží na oblém vršku své roční sinusoidy, to krácení se zatím počítá pouze na vteřiny. Toť vše k počátku léta. Tedy k prázdninám:
Dnes jsem v práci opět silně pracoval, pak jsem šel a jel domů. Ani jsem neměl čas a náladu projít se naším Centrálparkem jako včera. Ale alespoň jsem si před stanicí metra koupil hrst, no dvě hrstě, tedy asi 20 dkg červených třešní. 10 dkg za 7,90 a platil jsem 17.
Své dávné prázdniny jsem trávívával ve vesničce na pomezí Podkrkonoší a Českého ráje. Za roubenkou pratetičky Anny se zvedal skalní hřeben, který sem vede od Suchých skal, na jeho jižní straně se dařilo veškerému ovoci - zejména třešním. První den prázdnin, hned jak jsem přijel a hodil batoh do seknice, jsem se vyšplhal na strom, který oplýval bohatými trsy chrupek. A cpal jsem se jimi po hrstích. Kdepak nějaké mytí! V té době konce zlatých padesátých a začátku ještě zlatějších šedesátých bylo všechno ještě bio...
Tak dvě hodiny jsem drásal třešně rovnou do huby, pode mnou se za tu dobu vytvořil koberec pecek a ještě něčeho, co tam zanechaly slepice, přilákané občasnými odpadlými třešinkami. Další dvě hodiny jsem poté užíval své druhé místní destinace - v kadibudce hned u chlíva...
Tetička už nežije, dnes tu pobíhají již její pra-pravnoučata. Roubenka je přestavěná na normální barák - alespoň profil sedlové střechy zůstal. Ve chlívě je koupelna i záchod. Staré ovocné stromy jsou dávno vyvrácené. Když bych dostal chuť na třešně, můžu si je jít koupit k sestřence do místního konzumu, tedy pokud jsem v té její vesnici. Pěstovat vlastní ovoce se už nevyplatí...
Ale co, zase máme zlatá léta (za dvacet let se tak o -náctých letech nového tisíciletí bude mluvit). A když začalo léto, tak si třešně nakonec mohu koupit.
Ty dvě hrsti jsou dnes pro mně akorát...
Psáno v Praze dne 23. června 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
65 komentářů:
Ano, je to tak.
Dnes, v době zdánlivé hojnosti se "nevyplatí" pěstovat ovoce, chovat domácí zvířectvo, zašívat ponožky, obracet starý kabát.
Vše je k dostání v hypersupermarketu; k živobytí nám stačí pracovat pár hodin denně, k obraně před nepřítelem platit daně a smát se "zeleným mozkům".
Zdá se mi, že vize buržoasního básníka Dylana Thomase začínají platit i zde, v naší kdysi krásné vlasti :
Vidím chlapce léta v jejich zkáze,
neplní sýpky sklizní, pole zplaní mrazem;
zlaté desátky zjalověly.
...
Ve slunci mrazivou přízí temnoty
a pochyb pak své nervy sytí.
Návěští měsíce je nulou jejich prázdnoty.
...
Vidím, jak se těchto chalpců smykem semeny
se muži nijací stanou,
anebo zchromí vzduch, usakujíce z jeho výhně.
*******************************************************
Dylan Thomas - I See The Boys Of Summer
I see the boys of summer in their ruin
Lay the gold tithings barren,
Setting no store by harvest, freeze the soils;
There in their heat the winter floods
Of frozen loves they fetch their girls,
And drown the cargoed apples in their tides.
These boys of light are curdlers in their folly,
Sour the boiling honey;
The jacks of frost they finger in the hives;
There in the sun the frigid threads
Of doubt and dark they feed their nerves;
The signal moon is zero in their voids.
I see the summer children in their mothers
Split up the brawned womb's weathers,
Divide the night and day with fairy thumbs;
There in the deep with quartered shades
Of sun and moon they paint their dams
As sunlight paints the shelling of their heads.
I see that from these boys shall men of nothing
Stature by seedy shifting,
Or lame the air with leaping from its hearts;
There from their hearts the dogdayed pulse
Of love and light bursts in their throats.
O see the pulse of summer in the ice.
II
But seasons must be challenged or they totter
Into a chiming quarter
Where, punctual as death, we ring the stars;
There, in his night, the black-tongued bells
The sleepy man of winter pulls,
Nor blows back moon-and-midnight as she blows.
We are the dark derniers let us summon
Death from a summer woman,
A muscling life from lovers in their cramp
From the fair dead who flush the sea
The bright-eyed worm on Davy's lamp
And from the planted womb the man of straw.
We summer boys in this four-winded spinning,
Green of the seaweeds' iron
Hold up the noisy sea and drop her birds,
Pick the world's ball of wave and froth
To choke the deserts with her tides,
And comb the county gardens for a wreath.
In spring we cross our foreheads with the holly,
Heigh ho the blood and berry,
And nail the merry squires to the trees;
Here love's damp muscle dries and dies
Here break a kiss in no love's quarry,
O see the poles of promise in the boys.
III
I see you boys of summer in your ruin.
Man in his maggots barren.
And boys are full and foreign to the pouch.
I am the man your father was.
We are the sons of flint and pitch.
O see the poles are kissing as they cross.
Proboha, VV, zapomněl jse si nasadit karnevalovou masku!!!
Tak šup, šup, ať je aspoň tady v hospůdce "fšecko f pořádku"!
Já jsem si zase na malé zahrádce zasadila meruňky a blůmy (odrůdy gocce d'oro a sangue di drago) a teď právě vařím meruňkovou marmeládu.
Jsou krásně zralé a uzrály všechny najednou. Jinak bychom je nesnědli.
Vážený STK,
obávám se, že jste jaksi zapomněl na svoji skálopevnou víru v ateismus a ve vědecký světový názor.
Na to pozor !
Takové ty zdánlivé floskule typu "proboha", "jéžíšmarjá", "zatraceně", "proklatě", "křest" (desky, knihy apod.), "posvěcení" (ve smyslu "povolení něčeho úřadem") apod. na mluvčího neomylně prozrazují jeho idealistickou úchylku, nebo přinejmenším názorovou a ideovou kolísavost.
*******************************************************
Jinak tady v hospodě U krchova je trudno a neveselo. Vlastenci čeští asi začínají přicházet k sobě a k vědomí, že volili proti svým nejvlastnějším a nejvlastenečtějším zájmům, že volili pomlouvače všech tří pilířů našeho poválečného uspořádání : humánního odsunu, humánního znárodnění, těsného přátelství se Sovětským svazem.
I když už dlouho alkohol nepožívám, na ranní kocoviny si pamatuji velmi živě. Ale nelituji je, pomýlené vlastence. Byli upozorněni 100x na vlastizrádné výroky "pana knížete", bývalého pana prezidenta i bývalého pana náčelníka ODS. Přesto je volili; za bolest hlavy a houpající se žaludek si mohou sami.
Sed tamen nihil inimicus homini quam sibi ipse.***Nevolili jste ČSSD a KSČM, zaplatíte !
Si tacuisses phiposophus manuisses.
Jojo, ta moje rozkolísanost...
Nebudete mi asi věřit VV, ale občas z ní mívám i lehčí mořskou nemoc.
Když někdy (pochopitelně naprostou náhodou) vpadnu do dámské šatny, a vidím tam nějakou XXXX *, jak ji XXXXX * stvořil, vždy slušně podotknu "Promiňte, PANE!"
(* = cenzurováno)
XXXXX = Příroda a/nebo plastický chirurg, že ano ?
Tak to chápu; dokážu si plasticky představit výslednou hrůzu.
Co řekneš gorile s kulometem ?
PANE !
Jiří Paroubek na Hrad !***Volte ČSSD a KSČM !
Šamane, pěstovat ovoce v malém se opravdu nevyplácí. Tedy pokud má člověk chuť prohledávat regály různých super-hyper a číst droboučkým písmem psané seznamy Éček a porovnávat je se seznamem co že to tam vlastně je.
Pro mne je jednodušší mít na zahradě pár rybízů, angreštů, nějakou tu švestku, třešeň, hrušku a pár jablek. No a co by byla zahrada bez pořádného ořešáku? Ovoce je právě tak tolik, aby se nadělaly marmelády pro děti na mlsání, trocha švestek, hrušek a jablek se nasuší a pár kilo ořechů do různých koláčů a buchet se taky šikne. No a když zbudou jabka nebo hrušky, šup s nimi do palírny a máme hned něco na zimní večery.
Času to celé zabere minimum - 1x za rok ořezat, 1x postříkat, pak obrat a zpracovat. No a když se neurodí, zůstává pořád možnost nákupu v super-hyper.
Castigo ridendo mores, ipse dixit.
Cachinnatio virens
(Green Laugh. Laugh for no reason. Laugh every day. Practice laughter yoga. Live Green. Laugh with Love. Love with Laugh)
Ter in die ridere. Melius abundare quam deficere
http://www.youtube.com/watch?v=5Ty3LSY4N6g&feature=related
Ad postremum, beati monoculi in terra cecorum
A co to trochu odlehčit? Kam pojedete na dovolenou? A s kým-čím, s ROH? Kdo je ten XXXXX* tvořil? A proč ne X na2?
Slunce svítí VK nebyl trefen vzduchovkou , co ještě chcete?Ať žije nerozborná jednota..........dosaď podle potřeby. AHOJ
JOOOO a ostatně soudím, že Kartágo musí býti zničeno!
Ciao,
http://www.duckworksmagazine.com/09/columns/guest/einhorn2/king_kong_1933-24.jpg
Ciao, zdraví vás gorila, tentokrat bez kulometu
"Making Love To A Vampire With A Monkey On My Knee"
Doufejme, že tu bude léto nejenom podle kalendáře, ale i podle počasí.
Po dlouhých peripetiích, pod tlakem okolností, jsem z filmové zrcadlovky, kterou se dalo fotit úžasně, přešel před nějakou dobou na digitální kompakt. Těmi okolnostmi bylo, že mi ve fotolabu zpravidla tak podrápali film, že bych je za to nejraději ze všeho zabil. Bylo těm zmetkům totiž líto nechat na tom stroji udělat předepsanou údržbu (takové to klasické podnikání na polistopadový český způsob), což se projevovalo oním ničením filmů. Místo aby ho odstavili, tak lidem za jejich peníze ničili originály snímků. Protože mi vraždění opravdu nebaví a po pobytu v blázinci či kriminále opravdu netoužím, pořídil, jsem si digitální kompakt, hrála v6 tom podstatnou roli cena. Tam aspoň nepřijdete o originál a když se Vám nelíbí výsledná fotka, tak si ji pořád ještě můžete nechat vytisknout někde jinde.
Tímto se sice vyřešila ta část problému s tím ničením originálů a případně i ten s tiskem snímků, ale objevil se jiný, zjistil jsem, že kompaktním digitálem se dá vyfotit jenom něco a jenom za určitých okolností a to zhruba řečeno to, nač dokáže samoostřící automat zaostřit tak, jak zamýšlíte aby snímek dopadl, jinak byste si sebou museli tahat notebook, TV kartu se vstupem a případně ještě i pořádně velké LCD, a ostřit manuálně, což je pitomost. Ne to ostření manuálně, ale to tahání té výbavy navíc. Zkrátka nemožnost za mnoha okolností zaručit, že snímek dopadne tak, jak bych chtěl a nemožnost připojit tu zpropadenou věc k teleskopu, mi dovedla k rozhodnutí pořídit si digitální zrcadlovku, což se po dlouhém škudlení a pečlivém výběru nakonec stalo.
Foťák se základním objektivem v sadě + dokoupený základní zoom a blesk jsou konečně pod střechou, cukání vyrazit s tím ven taky, to už se skoro nedá vydržet, ale jako na potvoru, zrovna když je čas, tak už kolikátý den po sobě není počasí. Už jsem z toho čekání na počasí unavený, chtěl jsem ty objektivy vyzkoušet na architekturu a tam se mi to zamračeno opravdu nehodilo do krámu, tak teď už jen doufám, že to léto bude a že bude nejen podle kalendáře. Začínám věřit, že se to konečně povede.
Jestli toto léto bude "zlaté", se zřejmě brzo ukáže. Vzhledem k podezřelým aktivitám sionistického režimu v Saudské Arábii (http://www.google.com/search?q=Suspicious+military+activity+of+the+Zionist+regime+in+Saudi+Arabia&ie=utf-8&oe=utf-8&aq=t&rls=org.mozilla:cs:official&client=firefox-a) a pasáži dvanácti amerických a jedné izraelské vojenské lodi Suezským průplavem do Rudého moře (http://www.google.com/search?q=American+Israeli+warships+cross+Suez&ie=utf-8&oe=utf-8&aq=t&rls=org.mozilla:cs:official&client=firefox-a) je dost možné, že si nostalgici "starých dobrých časů" přijdou na své. Jestli Irán zablokuje Hormuzský průliv, tak budeme možná místo aut jezdit brzy v bryčkách jako Amish. A jak se asi v takovém případě zachová 50-ti miliónová muslimská pátá kolona v Evropě?
Ale možná, že se vůbec nic neděje, že jsem jen škarohlíd a slyším růst trávu.
Vážená paní Harpyje,
to samozřejmě není náhoda. Jen pár dní po skončení tzv.Sudetoněmeckých dnů světová reakce rozdmýchává další konflikt, připravuje se k agresi proti dalšímu mírumilovnému státu.
Ale právě útok sionistů a jejich amerických přisluhovačů na revoluční Írán by mohl být oním toužebně očekávaným bodem obratu.
Nemyslím tím návrat ke Zlatému věku, kdy největší mechanizaci představovala větrná a vodní kola, kdy naši předci používali ekologické dopravní prostředky – povozy tažené koňmi, voly, kravami, otroky, v nejhorším ženami.
Mám na mysli návrat ke zlatému údobí socialismu (mezinárodního, nikoli národního).
Očekávané embargo arabských zemí na vývoz ropy a zemního plynu na Západ (bude zajisté solidárně podpořeno Bolívarovskou republikou Venezuelou a dalšími pokrokovými vývozci nerostných surovin) přinese konečně závěrečnou fázi krize kapitalismu a demokracie.
Až bude benzín za 100 a více Kč/litr, vší náš lid pochopí. Vší náš lid si vzpomene na stabilitu cen za socialismu, vzpomene si naše starší bratry a přátele nejvěrnější. Slovanské kořeny se opět objeví, slovanská láska opět vzplane, slovanská vzájemnost dostane šanci se opět projevit v celé své síle a kráse.
Vší náš lid smete domácí reakci, vyžene Němce a Američany z jejich luxusních kanceláří a vil, obnoví ostrahu našich západních hranic. Po obnovení RVHP začne k nám opět proudit levná ropa a plyn, po obnovení přítomnosti Sovětské (tedy dnes Ruské) armády na našem území začne k nám opět proudit skvělé ruské spotřební zboží, např.barevné televizory atd.
Prostě – všechno špatné je k něčemu dobré, všechno horší je k něčemu lepší.
Takže se my pokrokoví, levicově založení lidé na sionistickou agresi proti mírumilovnému Íránu vlastně těšíme; Lenin nám odpusť.
Ruská federace – záruka naší státnosti !***Volte ČSSD a KSČM !
Běda! Tyto souvislosti a možné důsledky mě vůbec nenapadly. Váš příspěvek je důkazem toho, že pouze ten, kdo studoval vědu věd, může správně odhadnout situaci!
Letos se moc ovoce neurodilo, když kvetly stromy, příšly do toho deště a tak toho na stromech moc nezůstalo. Meruněk je dost málo a blůmy skoro žádné. Takže budeme muset ovoce dokupovat.
Ale to kupované nemá absolutně tu chuť jako to domácí, vyzrálé.
Jen na planém pomeranči se to začíná zabarvovat pěkně do oranžova. Jenže co s planým pomerančem, ten je jen na okrasu nebo tak maximálně na marmeládu. Taky není špatná, trochu nahořklá a musí se k nim přidat pomeranče normální.
Vážená paní Harpyje,
máte jako obvykle naprostou pravdu. Znalost marxismu-leninismu-stalinismu je k chápání souvislostí klíčová.
Leč znalost M-L-S je podmínkou nutnou, nikoli však dostačující. Neboť se již několikrát stalo, že lidé nestálí, ponejvíce osoby nesprávného třídního původu, svých znalostí vědy věd využili PROTI zájmům dělnické třídy.
Takže zopakuji požadavky na opravdového revolucionáře :
1) správný třídní původ
2) členství ve Straně
3) dostatečné vzdělání v M-L-S
4) alespoň jednou za život pouť do Moskvy, poklonění se V.I.Leninovi
*******************************************************
V této souvislosti opět jasně vyvstává olbřímí génius J.V.Stalina. Představte si, že by s.Lenin byl pohřben jako nějaký obyčejný smrtelník.
No já vím, že je to nepředstavitelné, ale zkuste to alespoň na chvíli - představte si to vlhko, mikroorganismy, červy atd.
Představte si ten zavilý triumf světové reakce, kdyby se s.Lenin obrátil v prach, jako Alexandr, jako Caesar. Představte si zrůdný jásot imperialistů, kdyby z prachu s.Lenina byl kyt, jímž by ucpávali rozvírající se trhliny ve zdech domech Usherů, rozkládajících se nad zahnívajícími močály upadlé západní společnosti.
BRRR !
"Všemocný Caesar změněn v hlínu,
možná před větrem ucpal skulinu;
ó, že ta země, která světu vládla,
ucpala zeď, by v zimě nevychladla!
Však Lenin světu vládne dál,
duch strmě stoupá, tělo klidně leží;
nechme buržoustům jejich žal,
Spasitel dřímá pod kremelskou věží."
(Např. http://www.shakespeare-literature.com/Hamlet/19.html)
Volte strážce odkazu největšího člověka v dějinách lidstva !***Volte ČSSD a KSČM !
Tak jsem tu marmeládu ochutnala, je opravdu výborná. Ta bude vnučce chutnat! Ona je tak zmlsaná, že jí jen domácí marmeleádu, tu kupovanou, ani když je biologická, nejí. Přidala jsem do jedné části trochu zázvoru, do druhé trochu skořice, do třetí muškátový oříšek. Nejlepší je ta se zázvorem.
Za chvíli začíná Itálie-Slovensko, tak se zatím mějte!
Ta podoba s islámem je přímo do očí bijící! Ale v islámu je těch pilířů pět, zatímco Vy uvádíte pouze čtyři požadavky na opravdového revolucionáře. Mýlím se, anebo jste zapomněl na Vaši obdobu zakátu, placení stranických příspěvků?!
Teď už ale konečně chápu, proč je islám pokrokové náboženství!
Vážená paní Harpyje,
členství ve Straně nepřináší samozřejmě jen radost, štěstí a práva, ale též povinnosti. Mimo jiné povinnost platit členské příspěvky. Což, mimochodem, je v podstatě též radost.
Prostě - na rozdíl od Muslimů, našich přirozených spojenců v boji proti prohnilému Západu, nemusíme příspěvky Straně (obci věřících) explicitně uvádět do seznamu povinností.
Že návštěva Moskvy musí obsahovat m.j. prohlídku Leninova muzea, to přece taky nemusím výslovně uvádět.
*******************************************************
No konečně ! Kdybyste lépe ovládala vědu věd, nebo alespoň pravidelně dlouhé roky četla Rudé právo (jako pisatel těchto řádků), tak byste k tomuto poznání dospěla již dávno.
Znanije - sila !***Volte ČSSD a KSČM !
Kolikrát musíte Leninovo mauzoleum obkroužit, Vlastenče? Kamenujete taky symbolicky šejtána?
šejtana kamenují lidé v různých neonacistických stokách? Co mají společného David Duke, Luis Farakham a Muamar Kadáfí? Všichni jsou sympatizanti islámu (Duke je nacista, čaroděj Ku-Klux-Klanu, jezdí pravidelně do Sýrie), Muamar Kadáfí je rovněž muslim a Luis Farakham je antisionista, stejně jako všichni ostatní. Mezi nacismem a politickým islámem není příliš velký rozdíl.
kopretina
Dále není velkého rozdílu mezi nacismem a bolševismem. Je-li Vlastenec komunista, tak je i nacista, pakt Molotov-Ribbentrop ze srpna 1939 si zná více lidí. Čest práci soudruhu Vlastenče.
kopretina
Pro Informaci:
Je krásné to simultánní povídání. Je až cosi transcendentálního v tom střídání povídání o marmeládách, Vlastencovým klasicistním sarkasmem a Kopretinou, která se to (možná?) pokouší brát vážně. To je nádherná polyfonická záležitost, v grafice se tomu také říká strukturovaná roláž.
Takže intimní dotaz pro Informaci: Marmeláda se povedla?
===========================
A vzpomínka z mého útlého mládí: Babičce zůstal z války tzv. Kunsthönig, něco nakysle sladkého, co se včelami nemělo nikdy nic společného. Když se za čas objevil pravý včelí med (můj strýc začal úspěšně včelařit) tak jsem na chleba vyžadoval stále ten "med" umělý, který babča během války bůhví proč nakřečkovala.
Pravý včelí - to mi nechutnalo. Až když babičce definitivně ta umělina došla, vzal jsem pravý včelí med na milost.
Inu, děti jsou někdy neuvěřitelně hloupé...
Vážená paní Harpyje,
nejdříve procházíme parkem pod kremelskými hradbami, zastavíme se u Věčného ohně, planoucího u hrobu neznámého vojína, bojovníka za svobodu celého světa, na žulovou desku položíme kytici rudých květů.
Pak pomalu postupujeme (fronta je dlouhá, předlouhá) přes Rudé náměstí. *)
Pokud jdeme v grupě spřátelených turistů, samozřejmě nás místní ochotně pustí před sebe, ani na pokyn milicionáře nečekají.
Nuže, již po hodince dvou vstupujeme do Mausolea hlavním vchodem. Pár kroků dolů po širokém schodišti, a jsme v centru celého známého vesmíru.
Následuje zážitek na celý život, zážitek vpravdě mystický. Sdělit jej slovy nelze; můžete si jej ovšem prožít na vlastní kůži i duši.
(Vyprávějí se příběhy o lidech, západních turistech, kteří vstoupili do nejvnitřnější Svatyně jako přívrženci vykořisťovatelského systému, a vyšli jako přesvědčení revolucionáři. Vrátili se do svých nesvobodných, buržoasií ovládaných zemí, začali šířit Slovo Leninovo, a nakonec se stali mučedníky, když byli pohůnky vykořisťovatelů polapeni, krutě trýzněni, ale neodvolali, raději položili své životy v pravdě socialismu.
Dnes sedí u dlouhého stolu ve Věčném Kremlu, s Leninem a Stalinem hodují a rozprávějí.)
Pak, stále ještě omámeni, vystupujeme bočními dveřmi vpravo, a jdeme po nejčestnějším pohřebišti, kolem hrobů význačných sovětských lidí. Podél hradeb se vracíme kolem zadní strany Mausolea, kde leží s.Stalin. Zde se zastavujeme k rozjímaní.
Zasloužil si opravdu Hospodář za své (údajné) chyby, aby mu byl udělen nejtěžší Stranický trest – vyloučení z hrobu, jako jedinému soudruhovi v historii ?
Já soudím, že nikoli, že bude rehabilitován, že jednou opět spočine vedle s.Lenina. Případné poškození jeho těla kolektiv zkušených sovětských (ruských) akademiků opraví tak snadno, jako každoročně opravuje nevyhnutelná poškození těla s.Lenina.
*******************************************************
Co se kamenování šajtána imperialismu týče, provádíme jej pouze zástupně, navštívením Výstavy úspěchů národního hospodářství (Выставка Достижений Народного Хозяйства). Dnes se výstavní areál nazývá trochu jinak (Всеросси́йский вы́ставочный центр), ale duch je týž, a po návratu legendárního sousoší "Dělník a kolchoznice" se i jeho vzhled utěšeně vrací do původní krasoty.
Tamní exponáty dokládají ZDRCUJÍCÍ převahu spravedlivého společenského řádu nad kapitalismem a demokracií.
Pisatěli těchto řádků nikdy z mysli nevymizí důkaz vyspělosti sovětských soudruhů (morální i fyzické), který podal náš moskevský průvodce právě zde, v jedné ze dvou místních restaurací. K obědu jsem dostali šniceľ (řízek), z tradičně zdravé sovětské krávy, s nádherně vysportovanými, tuhými svaly.
Přirozeně, ani v této restauraci nebyly nože. Pokoušel jsem se ukrojit sousto pomocí hliníkové lžíce, leč neuspěl jsem. Pak jsem se podíval na našeho s.průvodce, a zastyděl jsem se do morku kostí za svoji buranskou neznalost etikety stolování. Soudruh nabodl celý šniceľ na vidličku, a decentně jej okusoval všemi svými (cca pěti) zuby. Ach, ti krásní sovětští lidé !
Z východu světlo, z Východu svoboda !***Volte ČSSD a KSČM !
-------------------------------------------------------------------
*) http://www.wikimapia.org/#lat=55.753552&lon=37.61999&z=18&l=0&m=s
Skoro tak krásné, jako "klasicistní" sarkasmus.
Milá Kopretino,
socialismus mezinárodní (komunismus) se přece jen trochu liší od socialismu národního (pro německý n.s. se někdy používá zkrácený výraz "nacismus").
Například svou úspěšností; zatímco éra nacismu trvala jen 12 let, komunismus přinášel miliónům prostých lidí blaho celá dlouhá desetiletí. Ba můžeme říci, že náš systém nebyl nikdy poražen; stačí se podívat nejen na Východ, k našim starším bratřím, ale i kolem sebe.
Vždyť co chybělo, a přes veškerou agresivní propagandu německým velkokapitálem vlastněných masmédií jsme opět zvítězili, s pravicí konečně zatočili ?
*******************************************************
Co se Lenina týče, milá Kopretino, jste s velkou pravděpodobností tabula rasa. Což není divu, vzhledem k Vašemu věku a zlé době, pravému levicovému vzdělání nepřející.
Takže Vás mohu odkázat na poučnou i zábavnou knihu, z jejíhož ducha mnohdy čerpám při tvorbě svých Živých slov :
http://kozan.wz.cz/hostan/index.htm
PAMÁTCE VLADIMÍRA ILJIČE LENINA
Pro koho Lenin žil?
Všem lidem pro štěstí!
Teď tichým spánkem spí
na Rudém náměstí.
Jdou lidé v průvodech,
klaní se Leninu
za to, že miloval
nejvíce chudinu.
Až přijdu do Moskvy,
průvody dohoním,
také se Leninu
hluboce pokloním.
***Volte ČSSD a KSČM !***
Ehm, "klasicistní sarkasmus" - to je nějaký architektonický sloh či styl ?
Zřejmě. Předeším ale nabubřelý, pseudointelektuální blábol.
Pro Harpyji:
Jen ten "klasicistní"? Jiných divných slov si tam nevšimla? ;-*)
Bolívarovská republika - myslel jsem, jestli si to Vv nespletl s Bolivijskou republikou - ne:
http://www.embajada-venezuela.cz/entrada.html
Bolívarovská republika Venezuela, Ministerstvo lidové moci pro zahraniční věci
Prohlášení
Prezident Bolívarovské republiky Venezuela, velitel Hugo Chávez energicky odsuzuje brutální masakr členů posádky flotily „Svoboda“ provedený Státem Izrael jako válečná akce izraelské armády proti bezbranným civilistům, kteří se snažili přivézt humanitární pomoc palestinskému lidu v Gaze sužovaného kriminální blokádou Izraele.
Prezident Hugo Chávez, jménem vlády a venezuelského lidu vyjadřuje hlubokou soustrast a posílá nejumpřímnější kondolenci rodinám a blízkým hrdinů, kteří se stali oběťmi kriminálního činu Izraele. Zavazuje se, že bude mít v úctě jejich památku a vyvine potřebné úsilí, aby ti, kteří jsou zodpovědni za zavražděné osoby, byli přísně potrestáni.
Revoluční vláda Venezuely bude pokračovat v obžalobě teroristického a kriminálního charakteru Izraele a znovu opakuje, více jak předtím, svůj nezlomitelný závazek s bojem palestinského lidu za jeho svobodu, národní svrchovanost a důstojnost.
Caracas, 31. května 2010.
Jinak muchláž: Snad ponesou úrodu alespoň italské jabloně, aby je mohli za levný peníz očesávat čeští nezaměstnaní...
STK,
teprve teď jsem s tou marmeládou skočila. Navařila jsem jí 4 litry, kolik je to kg, nevím. Je skutečně dobrá. Ted se zastavím, dokud nedozrají meruňky na druhém stromě. Zatím jsou ještě na půl zelené.
Proč nenapíšete nšco o multikulturalizmu, o našem společném evropském kulturním dědictví, jak jste říkal? Jestli Vás budou kritizovat za nepřesnost termínů, na to se vykašlete. Hlavně, abyste vyříkal, co si myslíte.
Už ta dvě obligátní témata, co se tu omílají téměř nepřetžitě po měsíce, začínají unavovat. Chápu, že sudeťáci a Izrael jsou problémy velice aktuální, ale nemůžeme mluvit jen o nich.
Zápas Slovensko-Itálie skončil 3-2 a tak Itálie je vyřazená z mistrovství a balí kufry. Uplná národní katastrofa. Měli titul mistrů světa, když v posledním vydání před 4 lety porazili Německo. Teď o tom budou mluvit celé týdny.
Prohlášení velitele Cháveze je skoro tak dobré, jak některá (slabší) provolání Vlastencova!
"Divných" slov?
Na těch slovech není vůbec nic "divného". Divné, a především trapné je, když někdo používá cizí slova, aniž by znal jejich význam.
Jakápak muchláž?
Téma bylo léto. A tak jsem mluvila o věcech, které se ho přímo týkají. Na rozdíl od jiných. Sklizeň a zpracování ovoce. Je to snad nějaký podřadný námět ve srovnání s procházkou po Rudém náměstí?
Co je trapného na slovu klasicistní? Vysvětlete mi to, prosím. Slovník spisovného jazyka českého mi tu trapnost nevyjasnil. Mělo by snad psát neoklasický? Nebo klasicizující? Nebo to znamená ironicky obvyklý čili již klasický styl?
Teď milá Informace je to u mě časově nedobré. Sezóna končí v silných křečích a zdá se, že křeče budou pokračovat (už bez účasti publika) i během prázdnin. Strávil jsem teď dva dny v Hr.Králové na školení fy. Meyer Sound, které nádherným způsobem prováděl Američan mexického původu (a gay se skvělým smyslem pro sebeironii). Anglicky neumím, ale díky jeho dokonalým hereckým etudám a současné projekci demostrativních výsledků měření na plátno jsem pochopil vše, přestože překladatel občas (tedy často) usínal.
Téma "multikulti" mě zajímá (a poněkud děsí), asi cosi napíši, ale budu potřebovat trochu klidu, protože Harpyje má pravdu - člověk by se měl (pokud možno) vyjadřovat přesně*.
* To ovšem nijak nesouvisí s vtípky, které, jak zjišťuji, asi nebudou pro všechny intelektuální kategorie. My se "amplifikacemi odbordelných termitů" bavime mezi sebou v ústavu, myslel jsem, že tenhle "dětský" druh humoru nebude zas tak ojedinělý. Asi je, ale to mi nijak netrhá játra, Většího Vlastence taky sem-tam někdo nepochopí. ;-))
STK,
já mám smysl pro jazykovou improvizaci, pro tvoření nových slov nebo jejich přetváření, pro semantické přesuny, falešné etymologie,atd, vůbec pro hříčku se slovním materiálem. Studovala jsem po léta futurizmus. Takže mne tím jenom pobavíte. Napište to právě ve stylu odbordelných termitů. Aspoň bude ňáká sranda.
Vážený STK,
onen překladatel zřejmě usínal nudou, neb jej školení zvukařů nezajímalo. Nechápu, proč neodešel.
A taky, proč jste si nenajali tlumočníka.
Ale já jsem jen prostý člověk, takže nechápu takových věcí ...
Tuhle hru nehraju.
Informaci a STK:
Co se letních témat týče, tak jediné, čeho jsem zaznamenal nadbytek, je tráva, protože vody bylo poměrně dosti a teplo ta potvora až tak moc nepotřebuje. Z trávy by ale mohlo být dobré krmivo pro přežvýkavce, takže po letošní sezóně to zatím vypadá, že bude dost hovězího, skopového a mléčných produktů, třeba sýra. S tím zbytkem uvidíme, jak se to nakonec vyvine. O víkendu zaskočím do tržnice a třeba tam budou nějaká opravdová polní rajčata, co mají nějakou vůni a chuť. A jestli ano, tak si jich koupím aspoň půl tašky.
STK,
Vám vadí hříčka se slovem interpret -překladatel nebo tlumočník. Překladatel je ten, co převádí písemně projev z jednoho jazyka do druhého, tlumočník zase ústně. V podstatě jde jen o dvě formy interpretace lišící se materiálním provedením. Pro Vás to jsou synonyma, pro jiného zase slova s odlišnou semantikou.
Zde jsme stále na úrovni hry se slovním materiálem. Jednou z možností tohoto slovního žongléřství je na příklad použití slovního materiálu, ustálených výrazů, frází, terminologie typických pro určitou historickou etapu, pro určitý režim, v jiném dobovém kontextu. Zde dochází ke kolizi starého, odžitého, s novým, které ten starý výrazový arsenál odvrhlo, jako emblematický projev starého myšlení a hlavně praxe. U někoho tato kolize může vyvolat smích, jinému zas natolik připomíná jinou dobu, že ho vyvede z rovnováhy. Setkání se starou slovní zásobou a frazeologií v novém kontextu ho mate. Jazyk se mění s dobou, hlavně pokud jde o slovní zásobu a frazeologii. Ale po čase si čtenář uvědomí, že za tou hříčkou se slovy se skrývá ironie dvou-smyslu a začne se smát. Vedoucí orientační stopou je pro něj právě jazyk, ty ustálené výrazy a hesla jsou pro něj jakýmsi signálem k pochopení komické a humoristické podstaty vyjádření autora.
Jiná věc je, když se ze sféry dvou-smyslu na jazykové úrovni, přejde k ne-smyslu absurdního myšlení, ve snaze poukázat na pochybnost nebo přehnanost některých jevů nebo postojů, rozšířených ve společnosti. Zde neexistují signály, které napomáhají k pochopení, zde má čtenář před sebou jen semantiku logiky zdánlivě ucelené, ale do jistého stupně nesmyslné ve svých protikladech. Jinými slovy řečeno, zde forma projevu nepomáhá, zde se čtenář přímo dostává do styku s významem, obsahem. Bez orientačních opěrných bodů má čtenář před sebou mínění, který se mu jeví jako nepřípustné, nemyslitelné, protože je v rozporu s jeho chápáním skutečnosti a s jeho zájmy nebo se zájmu komunity. Jde ještě o satiru, která mimochodem vždy usměrňuje chápání diváka a jeho smích nebo je to přechod do t.zv. literárního absurda?
Literatura absurda, jak poukazují kritici, je hlavně vyjádřením nějakého téměř autistického vztahu autor - reálnost, zobrazením jeho vize světa jako neuspořádaného, nesmyslného, logicky nepochopitelného. Nejedná se už o "křivé zrcadlo" satiry.
Na druhé straně mezi žánry a jejich výrazovými prostředky neexistují hranice. Je na autorovi, zda chce být pochopen nebo psát hermetické jinotaje a dávat tak průchod své bezútěšnosti nad morálkou tohoto světa. Čtenář jen interpretuje podle svých zkušeností.
Drakovi,
nejen trávy je nadbytek ale hlavně kopřiv. Dá se z nich dělat omáčka na špagety, s rajským protlakem.
"Kniha je, pánové, více různě nařezaných čtvrtek papíru, různého formátu, který jest potištěn a sestaven dohromady, svázán a sklížen. Ano. Víte, pánové, co je to klih? Klih jest lepidlo."
Teď to nechci hledat,abych citovala přesně, ale pamatuju se, že oberst Friedrich Kraus von Zillergut je Švejkem definován jako úplný blb.
A ani nechci vědět, co to narážka měla znamenat.
A ani, kdo ji postoval. Definoval se sám.
Včera na jedné sicilské pláži našli mrtvou chobotnici z Atlantiku, dlouhou metr deset centimetrů a vážící 22 kilogramů. Na místo se okamžitě dostavila policie, aby chobotnici sebrala a odevzdala příslušným orgánům.
Jak to, že se ještě ozývá tady? Zřejmě přežilo nějaké její chapadlo.
...Presso l’entrata, un pescatore sbatacchiava sul parapetto di pietra, con straordinaria violenza, un polpo testé pescato e ancora vivo. Si sa che con questo sistema vengono uccisi i polpi.
"Che barbara usanza !", esclamò Suares, che, con i compagni, entrava in quel momento.
"Le parrebbe anche più barbara", disse un assiduo dello stabilimento, "se sapesse che quel polpo è sempre lo stesso, che viene ogni giorno pescato vivo e sbatacchiato per un certo tempo sotto gli occhi dei villeggianti".
"Come sarebbe a dire ?", chiese il nostro amico.
"Ella sa", spiegò l’altro, "che nessuno si fida di mangiare il pesce in uno stabilimento dove non si veda almeno un polpo ucciso sotto gli occhi dei clienti. Qui, poiché non si può ogni giorno pescare un polpo diverso, la direzione ha pensato di usar sempre lo stesso polpo, che dopo essere stato sbatacchiato per un certo tempo e prima che esali l’ultimo respiro, viene di nuovo gettato nel mare, in un recinto chiuso, dove è facile pescano a ogni occorrenza".
Era vero. Il povero animale, come se non bastassero gli sbatacchiamenti quotidiani della mattina, doveva spesso sottoporsi a penosi extra nel corso della giornata. Appena si presentava qualcuno e chiedeva di mangiare pesce fresco, pescato sotto i suoi occhi, il polpo veniva tratto fuori e tosto sbatacchiato per alcuni minuti sul muricciuolo. Poi, dopo essere stato sostituito con polpi venuti da Milano, era di nuovo gettato in acqua per servire in altra occasione. Ormai, il poverino sentiva dalle voci quando era giunto il momento d’esser tirato fuori e sbatacchiato.
I primi tempi, appena udiva gridare :
"Ehi, c’è da mangiare pesce fresco ?", mormorava:
"Ci siamo!". E si faceva piccino piccino, rimpiattandosi sui bassifondi. Ma tutto era vano. Ben presto veniva scovato, tratto alla luce e violentemente sbatacchiato sul municciuolo, con soddisfazione della clientela. Poi, l’infelice mollusco, per abbreviare quei momenti terribili, appena sentiva chiedere pesce fresco veniva a galla spontaneamente e si metteva vicino al parapetto, con maravigliosa abnegazione.
Ormai il disgraziato animale era diventato durissimo e non desiderava che di farla finita con la sua misera esistenza. Vero è che non gli mancava nulla. Anzi, per conservarlo in vita, la direzione non gli lesinava i buoni bocconi e le comodità d’ogni sorta. Ma quella storia d’essere sbatacchiato in così barbaro modo faceva passar tutto il resto in seconda linea. Ogni mattina egli diceva : "Speriamo che sia per oggi". Ma quando, dopo essere stato duramente provato, si sentiva gettar di nuovo in mare, invece che in padella, rabbrividiva pensando: "Ancora domani saremo daccapo". Qualche volta, dopo essere stato sbatacchiato, faceva il distratto e s’avviava zitto zitto verso la cucina.
Ma il pescatore l’afferrava in tempo per restituirlo agli abissi marini. ...
- A New York c'è una via in cui ogni tre minuti viene investita una persona!
- Poverino non ha neanche il tempo di rialzarsi!
Pro Informaci:
Hříčka mi nevadí, byť mi její vtipnost nějak unikla a přísahám, že rozdíl mezi oběma výrazy jest mi opravdu znám již mnoho desetiletí. Použil jsem obecného výrazu a nehodlám ho ani zpřesňovat, ani vysvětlovat. Jenom mě obyčejné "slovíčkaření" NEBAVÍ, už jenom proto, že při natáčení textů se často hledá k něčemu vhodné synonymum, aby "dobře šlo do huby" (a občas to dá i práci).
Nepovídám* si tu s lidmi proto, abych předváděl svou intelektuální zdatnost nebo ochablost. Z toho jsem už dost dávno vyrostl. Navíc tenhle web má podtitul "Hospůdka u hřbitova" a pokud se z ní stane jakýsi akademický klub, najdu si holt jinou putyku.
Nyní se loučím se se zdejším osazenstvem, neb jdu vydělávat na "chléb svůj vezdejší".
* - pochopitelně píši, mluvit je verbální, nikoliv grafický projev.
Další zázrak na Šamanově blogu. Dnes,25. června 2010 v 13:16 hod. zde napostoval svou krátkou povídku duch italského novináře, spisovatele a humoristy Achille Campanile o nehodách malé chobotnice v neapolském zálivu.
Nechci opravovat milého zesnulého, ale polpo (chobotnice) se nezabíjí tím, že se s ním tluče o kámen, ale tak, že se zakousne nebo zařízne za hlavou. Tluče se s ním, aby mu změklo maso a dřív se uvařil.
Každopádně blog se stává natolik známým, že ho navštěvují i literáti ze záhrobí. Nejdřív Havlíček, teď Campanile, nepočítaje pak různé literární postavy, jako Oberst Friedrich Kraus von Zillergut, které si tu taky chtějí říci své.
Člověk aby se už začal bát, aby se nějak nepřeřekl.
Co kdyby mě pak chodili strašit v noci?
Mám za to, že duch našeho spisovatele by měl být tak laskavý a ukázat, jestli je překlad jeho povídky do češtiny na webu. Aby se pobavili touto ukázkou absurdního humorizmu i ostatní, nejen já.
Děkuji.
Informaci: Blog se stává natolik známým, že ho navštěvují i literáti ze záhrobí?
Bodejď by ne, nevíte snad, KDE se ta naše hospůdka nalézá? Duchové to mají kousek!
Konečně jsem našel: škamna i škamno = masivní široká dřevěná školní lavice pro 2 - 3 žáky z dílů spojených trnoži s čepy, upevněnými klíny (lavice s opěradlem s šikmou psací zeleně natřenou deskou, opatřenou vpředu odkládacím žlábkem s vloženými kalamáři; pod deskou odkládací polička. Přední škamna byla nižší (pro menší žáčky) a zadní vyšší. Škamna se užívala od 19. do pol. 20. století. Novější škamna obyčejně tvořila pevně propojenou řadu vždy se dvěma sklopnými sedátky a nastavitelnou psací deskou (šikmo/rovně).
To nás, Šamane, chcete tlouct přes ruce rákoskou?
Budeme Vás žalovat pro šikanu.
Někdo možná dostane natlučeno. Asi já. Časem. Ale nebude to rákoskou a nebude to přes ruce.
Škamna byla dobrá. Sedělo se v nich pohodlně, protože měla trnože. Byla sice dřevěná, ale opěrky měla, jak to říci - ergonomické! A protože byla napevno, nedaly se odstrkovat židličky, což z hlediska učitelstva bylo příhodné. Ve stolní desce byla ďoura pro kalamář, takže ten se nezvrhával a nevylíval. Nechápu, jak mohou být školní stoly bez ďour - kam teda dávají děti kalamáře? Vždyť se jim musí zvrhnout. Ledaže by měly nezkotitelné buňáty...
Pravda je, že husím brkem jsme již nepsali, ale kovovými pery - což se mi později odilo na yvsoké škole při rýsování. než jsem objevil redispera.
I do plnicích per byl potřeba inkoust. Až teprve někdy v šestý třídě nastoupily propisovačky...
Ale teda co nechápu je, když fejetonista píše o "škamnách" a na fotce je vidět, že ubohá dítka mají ve školách jen židličky a stolky!!!
Coraggio, Šamane, budeme Vás bránit. Já toho sice moc nevydám, ale do holeně nebo tak nějak můžu vždycky nějakého agresora kopnout.
Non si disperi!
Ano, a jak skřižují dnes malí žáčci ruce za zádami? Nevím, Šamane, jaký jste ročník, ale já si na tento rituál, který se na naší škole v mém dětství ještě pěstoval, vzpomínám.
Asi jsem měla nbapsat "kříží". Sorry, to byl další z mých novotvarů.
No nevím, jestli žáčci dávají ruce za záda. My jsme to ještě dělali. Ale ona se tím rovnala páteř.
Naše chudák dcerka trpěla asi v 6. třídě tím, že musela sedět v židličkách pro prváky. A ostatní děti taky. Až na první rodičovské schůzce někdy v říjnu jsme si toho všimli. Na můj dotaz, jestli nemají pro větší děti větší židle odvětila soudružka třídní, že pan školník ještě neměl čas je vyměnit (minulý školní rok tam byly menší děti.) Navrhl jsem, že jako rodiče uděláme brigádu - jen ať nám otevře p. školník sklad židlí!
Soudružka učitelka se na naši rodinu ještě více nasrala - a odnesla to dcerka Terka. Krom toho, že teda od té doby jí bolí záda a má skoliózu......
Informaci:
Kopřiv jsem zaznamenal opravdovou hojnost, ale to v našich zeměpisných šířkách není nic zvláštního. Ty letošní jsou ale takové hodně zelené a hodně šťavnaté, prostě je vidět, že se jim dobře daří a nic jim nechybí.
Moje babička uměla provádět s kopřivami báječné věci, ale bohužel nám odešla dřív, nežli se to od ní kdokoliv z rodiny stihl pořádně naučit.
Draku,
Našla jsem spostu receptů na použití kopřiv. Dole Vám dávám link a tady Vám přeložím tři.
Smažené kuličky z kopřiv.
Smíchat dohromady 20dkg spařených kopřiv (nechat je asi tak 10 min. ve vařící vodě a pak slít), 17 kdg bramborové moučky, 10 dkg strouhaného parmazánu, 2 vejce, 1 sáček práškového droždí, sůl, pepř, trochu mléka. Musí vyjít polotuhá míchanina, kterou pak rozdělíte a zpracujete na malé kuličky. Ty se pak smaží v horkém oleji a podávají buď s majonézou, curry, rajskou omáčkou nebo roztaveným sýrem (fondue). Můžete přidat i trochu salátu.
Rizoto s kopřivami
Otrhejte (s gumovými rukavicemi) listy z kopřiv, asi 60 dkg, a nakrájejte na kousky. Do kastrolu, kde jste osmažil v oleji asi 5 dkg špeku a na drobno nakrájeného stroužku česneku, přidejte 2 oloupaná na kousky rozkrájená zralá rajská (nebo sos z konzervy) a po chvíli i kopřivy. Nechte všechno ještě chvíli na ohni, pak přilejte 15 dl horké hovězí polévky a 15 dkg rýže. Pak míchejte, dokud rýže nezměkne. Můžete podávat s parmazánem.
Ta první část receptu (až do hovězí polívky) může být i jako návod na rajskou omáčku na špagety.
Omeleta s kopřivami
Rozšlehejte 4 vejce, půl sklenice mléka, přidejte sůl, hrst nakrájených kopřivových listů, pár listů bazalky, dobře promíchejte, nalejte na vymazanou nebo teflonovou pánev nebo pekáč a pečte v troubě asi 30 min.
Spařené kopřivové listy můžete používat jako špenát.
http://www.cucinare.meglio.it/risultati.htm?cx=partner-pub-7939740052794500%3Anmlitkilfxe&cof=FORID%3A11&ie=ISO-8859-1&q=ortiche&sa=Cerca&siteurl=www.cucinare.meglio.it%2Fricette-a-base-di.htm%3Fq%3Dortiche#909
Napište mi, jestli jste něco z toho uvařil a jestli Vám to chutnalo.
Dodatek: tu horkou hovězí polévku přilévejte k rýži postupně jak se bude vařit, aby jí nakonec nebylo moc nebo zase málo. Rizoto má mít hustou konzistenci, nemá plavat v tekutině.
Pro Informaci:
Když už jste zabruslili do kulinářského umění: Znáte taky nějaké specialní omáčky na špagety?
Špagety mám totiž moc rád (a je to na mě, k sakru, vidět) a vymýšlím k nim z hlavy všelijaké omáčky. Moje oblíbená je z plísňového sýra, trošky smetany, jemně rozmixovat a "něco" přidat. Šunka na nudličky (nejlépe uzená) nebo nastrouhaný uherák, lze dodat i pálivou papriku nařezanou na jemné nudličky. Vše je hotovo než se zavaří voda a uvaří se "al dente" ty italské "kulaté nudle". A navrch pak trochu strouhaného parmazánu, aby to zůstalo aspoň trochu italské...
(Jenom je někdy dost těžké ten parmazán sehnat.)
STK,
spaghetti se tu dělají na tolik způsobů, že je těžké něco vybrat. Tak specielně pro Vás (podle Vašich možností sehnat přísady) dva regionální recepty, ze Sardinie a z Toskánska.
Sardinie, Spaghetti con le noci
Rozlouct v hmoždíři 20 dkg ořechů a přidat k osmaženému jemně utřenému česneku a drobně nasekané petželi. Přidat skleničku mléka a míchat na mírném ohni dokud omáčka nezhoustne. Osolit a přidat trochu muškátového oříšku. Na smažení se používá samozřejmě olivový olej. Na špagety se pak může nastrouhat trochu parmazánu, podle chuti, anebo ne.
Toskána, Pasta alla contadina
Očistit a nakrájet na kousky 25 dkg hub (hříbků podle možnosti). V oleji mírně osmáhnout (v italštině se řekne imbiondire) jemně nasekanou cibuli a petržel, přidat houby a po chvíli 30 dkg oloupaných, propasírovaných zralých rajských. Nechat podusit na mírném ohni asi půl hodiny. Místo parmazánu se používá strouhaný ovčí sýr (pecorino toscano).
Klasický recept je aglio, olio, peperoncino.
Osmáhnout v oleji dva-tři stroužky česneku (které pak vyhodíte) s usekanou petrželkou, a feferonkem a to pak nalejete na špagety. Můžete anebo nemusíte doplnit parmazánem případně pecorinem.
Jiné recepty až zase někdy jindy. Zkuste ten s kopřivami.
Okomentovat