Jablečný. Jak jsem měl nakázáno. V několika obchodech jsem hledal marně. Dokonce prodavači/majitelé ani to slovo neznali. (Nevíte někdo, jak se řekne "mošt" vietnamsky?)
Až na rohu Ječné a Štěpánské v historické sámošce jsem se chytil. Téměř. Měli několik druhů moštů. Dokonce i hruškový. Ale jablečný ne. Krámek byl malý, nebylo problém zeptat se majitele/vedoucího. To mi schází v těch superduper hypermarketech. Zboží v regálech od horizontu k horizontu, ale když se člověk zeptá personálu - pokud se mu ho podaří vypátrat - dozví se leda: "Já jsem z drogerie". Nebo: "Jestli není v regálu, tak není."
Staré zlaté krámky, kde se člověk zeptal prodavačky za pultem, a ona mu žádané prodala. Tedy, no, spíš řekla, že nemají, a vy jste se jí zeptali, kdy se máte ptát a ona odvětila, že v pondělí.
Tak tohoto pana zodpovědného vedoucího v sámošce na rohu jsem se dneska zeptal, jestli mají jablečný mošt, a on odvětil, že jim ho přivezou v pondělí. I pravil jsem, že bych ho ale potřeboval v neděli. Tak vytáhl z kapsy telefon a domluvil, že mu dodavatel už na zejtra jeden karton jablečných moštů doveze...
No ale internetové rádio mi nehraje! Který si pouštím při psaní. Ani navolený Classic FM, ani Ethno (s hojně arabskou, africkou, českou, moravskou a jinou židovskou muzikou). Ohledávač mi říká, že 404 - File or directory not found. Koukám, že celý playlist na http://www.play.cz mi říká jedině "play.cz". No tak jsem hodil udičku do oceánu internetu a vylovil jsem si nějaký soft jazz. Takže můžu psát dál.
Ale nemůžu. Musím pracovat v domácnosti. Koupili jsme se ženou v neděli, v den 10% slevy, v OBI novou sprchu - hadici i hlavici. Ona ta naše stará sprcha spíše už stříkala, a to jinudy než měla sprchovat. Desítky hlavic se skvěly v příslušném fochu a udělal jsem tu chybu, že jsem oslovil prodavačku, která tady byla ochotná a snažila se nám prodat to nejlepší. Sprchu s devíti funkcema. Jakýmaže? Jsou nakreslený na vobrázku, pravila. Pak taky dodala, že sprchy jsou dneska vlastně spotřební zboží a měly by se po půl roce vyměňovat. Nu, ta naše nám vydržela asi sedm let? A tahle má záruku 2 roky? A že bychom dávali tisícovku (999,-) každej půlrok? Nakonec jsme si vybrali jednu za méně než poloviční cenu, tam, kde jsem těm obrázkům rozumněl. Paní prodavačka nám ale doporučovala ještě jiné, hezčí, protože zelené a černé, to je teď trendy... Tedy, to nebyla ochota, avšak vlezlost. Těžké bylo se jí zbavit, byla neodbytná! A přitom zákazníci se maj odbejvat, žejo, pane Bajza.
Až teď mi napadá, že jsme mohli ušetřit mnohem více peněz než jsme ušetřili, kdybychom si byli bývali koupili tu úplně nejdražší sprchu - když byly ty slevy...
Tak já ji jdu namontovat, v neděli, pondělí ani úterý jsem nějak neměl čas. Psal jsem těžký věci, přepisoval ze záznamníku útržky dialogů a projevů, vybíral pár fotek ze stovek. Těžký to má člověk, když musí zpracovávat vlastní zdroje! Panečku, to se to opisuje z agenturních zpráv a novin různým Mobyům, to se to krásně komentuje novinářům, co v potu tváře vyrobil nějaký skutečný reportér!
*
Tak jsem tu sprchu namontoval. Utáhl jsem ji speciálními čínskými sikovkami. Kdysi, ještě za bolševika, jsme dostali do práce tyto stříbřité čínské kleště - jejichž rukojeti jsem pouhým stiskem svých útlých inženýrských ručiček zcela zdeformoval. Od vyhození do odpadu jsem je zachránil přivlastněním si jich, a kdykoli nyní potřebuji něco dotáhnou citlivě, užívám tento nástroj. Proklouzne, šrám nezrobí, neutáhne na krev. Jde vlastně o čchu variantu momentového klíče.
*
Tak jsem tu sprchu vyzkoušel. Má skutečně tři funkce: Sprchuje, mlží a tryská. Sprchuje normálně. Mlží jak v africkém skleníku. A když tryská na plný pecky, tak bzučí jako nějaké turbo.
Při sprchování jsem zjistil dvě věci. Tu první hned, jak jsem si sprchu spustil. A to, že jsem měl odposledně termobaterii nastavenou na nejnižší možnou teplotu vody - 25° Celsiuse. Jak jsem se chladil o tropickém víkendu. Což se mi teď jevilo jako velice nedostatečné, neb jsem se potřeboval ohřát.
Druhá zajímavost přišla vzápětí, když jsem spustil trysk na max. Tedy, masíruje pěkně. Avšak to nebylo to zjištění. Zjištění bylo, že ve sprchovém koutě máme ucpaný odpad. Takže jsem ho musel vyčistit. To má člověk z toho, když chce být užitečný v domácnosti....
A třetí věc jsem zjistil, když se teď dívám na obal: Naše ročna prha značky LISA má šest funkcí - tedy šest obrázků! Ty tři další jsou asi mezipolohy, které jsem dosud nevyzkoušel. Příště!
*
Ještě jsem jednou zkusil playlist českých rádií. Už je to vylepšeno - ohledávač tvrdí, že 500 - Internal server error. Smooth jazík ale hraje bez problémů.
Tak to je pro dnešek všechno. Nic pro vlastence. Ale přece jen! Koupil jsem cestou domů z práce u metra jahody.
České.
Psáno v Praze dne 16. června 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
9 komentářů:
Jasně!
Jablečný nebo rybízový! Ty ostatní se nedají pít!
Jak dát do pořádku státní rozpočet a zvýšit penze? Návrh na "daňovou úpravu provozu prostituce" it. senátora.
Ať platí všichni, problém bude jak asi ty daně inkasovat.
http://www.tgcom.mediaset.it/foto/popup/fotopopup.shtml?/bin/198.%24plit/orig_C_0_articolo_484225_listatakes_itemTake_0_immaginetake.jpg
Proč není mošt
Vážení největší vlastenci a vlastenky, soudružky a soudruzi !
Velký Šaman nemohl sehnat mošt – jak příznačné, v dnešní éře údajného dostatku spotřebního zboží !
V dnešní "skvělé" době, kdy opět prohrál vší pracující lid, kdy pracující jsou mateni zdánlivě nepřeberným všeho možného zboží, nelze sehnat mošt. To není náhoda, to je pars pars pro toto, příklad úpadku celé naší vlasti, celého našeho národa.
Ptáte se, kdo za to může ? No to je otázka – přece Západ a jeho domácí přisluhovači, pravice a kolaboranti EU.
Mošt – to je přece náš slovanský nápoj, dar naší slovanské vlasti. Kapitalistům, Zápaďákům, mošt nevoní, nemají z něho zisk. Proto jeho výrobu a prodej všemožně omezují.
Jen si vzpomeňme, vlastenci a vlastenky, soudružky a soudruzi, co všechno nám už Západ vzal : opevnění našich tisíciletých hranic, námořní loďstvo, naše skvělé hutnictví, cukrovarnictví, drtivou většinu našich pivovarů atd. apod. Za chvíli nám vezme naše krásné, s péčí vypiplané byty v panelových sídlištích (ty "králíkárny", pane Havle, to je náš domov už ve třetí, a možná už ve čtvrté generaci !).
Když si vzpomenu, že my Češi jsme vynalezli ruchadlo, lodní šroub, kostku cukru, becherovku a plzeňské pivo...
Ano, dnes jsme opět poraženi, dnes nás západní státy opět olupují o naše národní bohatství, jako po Lipanech, Bílé Hoře, Mnichovu.
"Dnes již není pochyb, že globalismus je nejvyšším stadiem kapitalismu a imperialismu, jakož i současnou formou dominance USA a Evropské unie (EU) nad jinými státy a národy, je to systém, jenž je zbavuje svrchovanosti a národní identity, zachvacuje jejich hospodářství a půdu, omezuje jejich výrobu a zaplavuje jejich trh západním zbožím, vykořisťuje je a ničí.
Globalismus, nesoucí sociální nespravedlnost, jakož i třídní a národní otroctví, vykořisťuje celé národy, zvláště pak lidi práce. Zajišťuje maximální zisk pro bohatou menšinu maximálním vykořisťováním chudé většiny. Likviduje společenské vlastnictví a hromadí bohatství v rukou nepočetné skupiny lidí. Zbavuje většinu lidí slušných výdělků a mnohé z nich připravuje o práci a bydlení, způsobuje bídu, nezaměstnanost a bezdomovectví.
Takový globalistický světový řád s menšinou dominujících států a s většinou zdominovaných států hlídá NATO, které rozšiřuje své základy zároveň s expanzí globalismu. Pro realizaci svých zájmů si NATO uzurpuje právo na každou formu ozbrojené agrese v každém místě a čase proti každému státu. Uzurpuje si rovněž právo na potlačování vnitřních sociálních protestů v jednotlivých státech.
Proti takovému protilidovému a protinárodnímu globalismu opravdovou překážkou může být jednota slovanských národů, mohoucí zajistit všem svým národům bezpečnost a rozvoj.
Rok 1990 se stal počátkem lavinové dezintegrace slovanských národů - tváří v tvář zesílené expanze globalismu. Je hodný k zamyšlení fakt, že slovanské národy integrované v podobě socialismu si při změně společenského zřízení nezachovávají prospěšnou integraci, ale téměř programově se dezintegrují ke své škodě. Kolik je v tom vlastní hlouposti a kolik západní diverze, zvláště americké a německé, posoudí historie. Každopádně jsme se nechali ekonomicky i vojensky oslabit vůči náporu uchvatitelského globalismu - jako na objednávku německého revanšismu.
Sice pokojně, ale škodlivě a uměle byly rozděleny na oddělené státy tři spolu spřízněné národy - ruský, ukrajinský a běloruský, jakož i dva sobě nejbližší národy - český a slovenský. A co je nejvážnější - téměř všechny slovanské státy se programově stavějí proti Rusku, což všem přináší velkou politickou, ekonomickou, obchodní a sociální škodu."
(Z projevu s.profesora Boleslawa Tejkowského, předsedy Slovanského výboru Polska, na Varšavské konferenci západních Slovanů, 2006)
Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky. Hrom a peklo, marné vaše, proti nám jsou vzteky !***Volte ČSSD a KSČM !
V. Vlastenče:
...a taky jsme (my všichni, my Češi, "hop-hop-hop") vynalezli měkké oční čočky, polarograf, slova "švejkovat", "robot" a "tunelovat", nesmyslné poučky jako "Co Čech, to muzikant!" a "Zlaté české ručičky!" a v neposlední řadě také Járu da Cimermana. Posledně jmenovaný vynález mnoha lidem prodloužil život, protože když se smějeme, stárnutí se na tu chvíli zcela zastaví. ;-)
Ale taky zaťaté internetové diskuze, kde se protivníci do sebe zakousnou jako dva buldoci, ohánějíce se napřed krvepotně vygooglenými informacemi, posléze, až dojdou argumenty, těžkopádně vymyšlenými invektivami. O problém už dávno nejde, jen o to "vyhrát".
Co vyhrát, jak vyhrát...? A nad kým?
Místo toho, aby někteří pochopili, proč je absurdia některých prohlášení tak... ...absurdní, přečtou si jen slova, nezamyslí se a už jedou na těžce sedlaném Googlu do boje, svůj chabý dřevec drze vytrčujice před sebe.
Myslím, že nejsem sám, kdo vstupuje do Śamanovy Hospůdky u hřbitova proto a jen proto, aby se bavil a (snad) pobavil i ty druhé. A to, že se někdy bavíme tak trochu na něčí úkor neznamená, že bychom si takových nepovažovali. Jen přímo ubližovat by se nemělo. Humor by přece měl být "vykonáván" s lehkostí a elegancí krétské dívky, metající kozelce přes rohy rozzuřeného býka.
(Já jsem dnes snad poet. Poněkud však levý. Tak raději už marš do pelechu!)
STK,
musím se přiznat, že jsem také jedna z těch, co googluje, abych sehnala informace a hlavně dokumenty, a to proto, abych podepřela to, co říkám. A pak také listuju v knihách.
Jenže jsem toho názoru, a tak mě zde naučili, že diskuze, má-li být plodná, nemůže být jen tvrdohlavým opakováním hesel a předem vymyšlených frází. Ale že se do ní mají přinášet nové argumenty a hlavně doklady. Nehádám se bezúčelně jen proto, abych vyhrála, ale abych ukázala, že některé výroky a tvrzení se nezakládají na faktech a záměrně překrucují skutečnost.
Proto se divím, že někteří diskutéři, jmenovitě Vv, který občas projevuje aspirace historika, když jsou v úzkých, začnou zesměšňovat věci, které jsou naopak velice vážně míněny a které ve skutečnosti měly velký význam. Tak na příklad otevření ruských tajných archivů po rozpadu Sovětského svazu. Pro historiky to byla pravá mana z nebe, ať se zabývali dějinami SSSR, dějinami komunizmu a dělnického hnutí, dějinami východní Evropy nebo dějinami místních komunistických stran. Někdy z archivů vyšly najevo takové věci o místních komunistických modlách, že vyvolaly mezi levicovými intelektuály vlny hysterie a mediálního lynčování toho opovážlivce, co ty dokumenty opublikoval. Jako v případu Togliattiho.
Protože ty dokumenty v tajných archivech jsou autentické, oni totiž soudruzi na nejvyšší úrovni si mezi sebou nemuseli lhát. Naopak ty dokumenty mohly být užitečné pro budoucnost, kdy mohly být úspěšně použity proti některému z nich. Proto se divím, že výše zmíněný o nich mluví ležérně jako o "nezávisle ověřených a třídní pravdě podobných" dokumentech.
Upřímně řečeno před půldruhým rokem jsem se o sudetoněmeckou otázku nestarala a ani jsem o ní moc věcí nevěděla. Jak jsem začala sledovat česká media, všimla jse si hned , že pro Čechy je tato otázka stále aktuální že se tu v článcích a diskuzích střetají dvě proti sobě krajně položené pozice. Abych si udělala o celé věci jasnou představu a zaujala své stanovisko, prolistovala jsem doma asi tak čtyři knihy o WWII a o poválečném uspořádání Evropy a projela jsem Google, na kterém toho materiálu zas moc není. Víte, historik nehledá na Googlu, ale v archivech nebo v odborných knihách. Jenže tady na netu musíte dát nějaký dostupný odkaz a to znamená odkaz na link, kde se o tom mluví. Knihy pravděpodobně nikdo nezná.
Také se mi ta diskuze nelíbí, protože mám dojem, že nejde, alespoň z jedné strany, o hledání pravdivých faktů a osvětlení situace, ale spíš o prosazení předem vypracovaných tézí, zřejmě sloužících politickým zájmům. také se na ní nebavím, když musím po desáté odpovídat na námitku, na kterou jsem již před tím devětkrát odpověděla. Je to úmorné a iritující. A samoúčelné.
A hlavně, může se tak dojít ke skutečnému smíření?
Historie s Trudi.
Trudi byla sudetská Němka, co zůstala po vodsunu někde v pohraničí, protože měla za muže Čecha. Vona ta paní Trudi nebyla ani moc hezká, šilhala trochu na levé oko a maličko kulhala na pravou nohu, ale přesto si vykračovala jako štramanda. A byla to ženská metr, ta každýmu řekla svý a pak za ní chodil manžílek dávat věci do pořádku. - Že, prej, až se jednou vrátíme, tak vám to spočítáme, holoto přistěhovalecká. - Jo, von to byl takovej českej blbeček, tak zamilovanej, že vod svý drahý manželky i ten sudetskej duch do sebe natáh. Většinou mu to prošlo, ale někdy mu dali nějaký ty echt-Češi do huby. - Co, prej, se nám tady, vy sudetskej ksindle, budete po válce eště roztahovat? -
Vona ta paní Trudi byla ženská rázná. Aby jí manžel v noci nechrápal a neprděl, tak mu přestěhovala postel do předsíně. A von tam blbeček šel bez reptání a jen v noci z tý předsíně volal - Trůdičko, můžu na chvilku k tobě?
Jo, vona totiž Trůdička měla platonickou, ale zato vášnivou lásku - Dolfiho. A měla jeho fotku na stolečku a furt se v něm zhlížela a taky ho líbala. A pořád ho pucovala, aby jí ho nezašpinily mouchy. Ale po válce byla moc smutná. Vona mu přísahala věčnou věrnost, že ho nikdy s nikým nezradí, ani s tím českým hovadem ne.
Jo, vona teda Trudi začala topit svůj smutek ve flašce. No prostě chlastala. Flaška za flaškou a Trudi začaly trápit játra. Chodili vod jednoho doktora k druhýmu, ž pak jí nakonec řekli - rakovina.
Von to tedy není vůbec veselej nebo směšněj příběh. Von je to příběh vlastně moc smutnej, a to beze srandy.
A tak pak Trudi umřela v nemocnici a ten její českej manžel z toho byl tak zoufalej, že chtěl na sebe naložit ruce. Furt si zoufal, že mu vodešla jeho milovaná žena, se kterou žil léta ve shodě a míru. A nemohli ho utěšit.
Jak to skončilo, nevím, vyprávěla mi to jedna moc pěkná paní ve vlaku, a když došla ke konci, byli jsme v nádraží a tam na ni už čekal manžel. No, nedivím se, vona ta paní byla fakticky fešná ženská. Já bych na ni čekal taky.
Von je to tedy tragickej případ, když se to tak veme. Německá Trudi a českej manžel, voni asi k sobě nepatřili, že jo?
Vážený STK, v podstatě s Vámi souhlasím.
Leč :
1) výraz "tunel" jako synonymum pro podvod používáme jen my
2) obdivně-závistivou větu "Co Čech, to muzikant" vyslovil nejdříve nějaký cizák, nejspíše Taliján v době Myslivečkově
3) proti dávno neplatnému sousloví "goldene tschechische hände" *) stojí pomlouvačné "böhmisches Dorf"
4) o omylu s tím "da" ve jménu velkého Čecha Cimrmana napsáno bylo již dosti
5) z češtiny pocházejí široce rozšířená slova "dolar" a "pistole"
6) taurokathapsii provozovali i chlapi
7) ehm, v turnaji (boji) rytíř držel v ruce dřevce
8) nevím jak Vy, ale já si zdejších diskutérů považuji; zvláště těch čestných a statečných vlastenců českých, jež nebojí se přihlásit ke členství ve Straně a zdravému názoru na Němčoury a Židáky
Nazdar Národnímu divadlu !
-----------------------------------------------------------
*) Dovednost svých rukou i mysli museli dokazovat ubozí čeští řemeslnící a technici, kteří přinuceni jsouce bídou a všestranným útiskem, opouštěli vlast svou, opouštěli Rakousko-Uhersko i Čechy, Čechy rodné, Čechy mé.
Pak cizinou dlouho bloudili, a cizím fabrikantům sloužili, by na suchou skývu, byt, oděv a školy v cizích jazycích si vydělali. Nakonec se vraceli do Čech, a snažili se u nás zavádět všelijaké cizácké novoty. Takže po našem vítězství nad Němci a buržousty jsme to rázně zatrhli.
Díky VV za oponenturu a doplnění.
Psal jsem těch svých Několik vět (zase něco protistátního?) v dílčí rozladě, bez chuti prohrabávat se argumenty a protiargumenty čackých diskutérů. Nakonec jsem spát nešel a pomocí docela tlusté knihy odešel do dávného Džaponska (Šógun).
ad 1.) Pravda je, že jsem na jednom germánském saitu našel slovo "Tunelling" ve smyslu rozkrádání, takže aspoň naši dávní sousedé už vědí, o co jde.
ad 2.) Talilián netalián, vzali jsme si to úsloví za svý a pořád tomu věříme. Was sonst...
ad 4.) Jistě, ale nikdo není dokonalý a mi se to tak líbí víc... Da, da.
ad 6.) S chlapama to určitě nebylo tak "pjekné".
ad 7.) J.č. dřevec, mn. č. dřevce. Kde je problém?
******************
Ale nakonec to podstatné: MY "MU" ŘÍKÁME ÚSTAV! (A moc dobře víme proč! Chovanec ústavu - éto navěrno zvučít górdo!)
*******************
Doufám, že jsem se tímto příspěvkem začlenil, co do zaťatosti, mezi zdejší skalní dišputéry a tak zase zalezu do starého dobrého Džaponska... ;-)
Pro Informaci:
Nemám nic proti získávání informací z vyhledávačů, pokud člověk umí anglicky (to, bohužel, není můj případ) dozví se hodně věcí. Ale informace takto získané mají různou validitu, tu a tam se najdou úplné pitomosti, většina toho, co člověk najde, je vytrhané ze souvislostí a je zoufale tendenční. Ke skutečným pramenům se člověk snad ani normální cestou nedostane. Internet je dneska taková hromada barevných plakátků, které vyzývají ke koupi nějakého názoru (nebo zboží) - ovšem bez jakékoliv záruky.
Jako zjištění, zda taková věc existuje nebo nikoli se hodí, jako zdroj pravdivých informací nikoliv. Wikipedie už vůbec ne. Od dětství se napřiklad zajímám o Tunguzský meteorit. Když jsem va Wiki nazrazil na článeček o něm, rozhodl jsem se přispět tím, co o tom případu bezpečně vím. Dopsal jsem tam dost faktů, o kterých se běžně neví.
Dostal jsem se na totéž místo asi za 1/2 roku a ejhle: Polovina textu pryč, informace zkreslené a tendenční, opsané snad z dětského časopisu. Už jsem to nechal tak, nemá přece smysl dodávat informace do stoupy. Z toho, co se dozvím, musím přece sám získat názor, zjistit korelace jevů, jejich závažnost, dopady. Udělat si názor, pokud možno vlastní. Jinak jsou informace jenom shluky písmenek.
Druhá věc je zaťatost některých diskutérů. Tam se ptám, jaký má smysl něco po několikáté vysvětlovat, přesvědčovat, dokazovat, když protivník už má svůj nechvějný názor vlastní. K čemu to, co tím získám? Co tím získá on? Bude vůbec někdo, komu to k něčemu bude dobré? Odpovědi jsou NIC, NIC, NIC, NIKDO, NIKOMU.
Pak ovšem nechápu smysl onoho počínání. Nelze přesvědčit, nelze nad protivníkem "vyhrát", lze se jen ztrapnit.
Buď je to ohňostroj intelektu, (někdy v převlečku za šaška) nebo pustá exhibice. (Ještě horší je ovšem exhibice totálního blba. Ale i takoví umí psát.)
Oceňuji vlastní názor, podložený nejlépe vlastní zkušeností. Tohle se číst dá, je to poučné, ba i zábavné. Pro mne je návštěva v Hospůdce u hřbitova časem, kdy se chci pobavit a poučit. Pobavit a možná i poučit i jiné svým drobným podotekem. Jiný význam to pro mě nemá. Nebavím-li se, vypínám PC a jdu si číst nebo poslouchat muziku.
Ano, občas i něco poslouchám, i když můj obvyklý bonmot je "Hudbu poslouchám jen za přiměřený hodinový plat!"
Co nesnesu, je hudba jako kulisa k čemukoliv. Ale to asi vychází z profesionální deformace - neumím poslouchat jen "tak trochu" a když člověk poslouchá naplno, zas nemůže dělat nic jiného. Inu, mám smůlu... ;-)
P.S.: Syn mi poslal pěknou nahrávku Orffovy Carminy burany, Catulli Carminy i Trionfo di Afrodite s Václavem Smetáčkem, Miladou Šubrtovou atd. V neděli mám poslední volno v sezóně, tak si to s chutí (a dobrou kávou) poslechnu.
Okomentovat