V pondělí 2. května proběhne k tomuto dni na vinohradském Náměstí Míru, jako každoročně, veřejné čtení jmen obětí holocaustu. Začíná se ve 14:00 a končí v 17:00. Budu tam, abych vzpomněl na dědečka, strejdy, i další příbuzné dříve velice rozvětvené rodiny, ale protože se nejspíš na jejich jména nedostane, připomenu je alespoň zde:
Pradědeček Vilém Kovanic měl s prababičkou Julií celkem deset dětí. Praděda s prabábou zemřeli ještě v normální době. A jak to bylo s rodinami jejich dětí?
Rodina mého dědy musela utéci z Liberce už na podzim roku 1938 při záboru českého pohraničí. Ani v Praze však neunikli pozornosti německých úřadů. Děda Ota (*1896) odjel do Terezína transportem AE3 až 11.2.1945, protože se s ním jeho česká žena, babička Ema, nerozvedla. Válku přežil. Tetička Milča (*1920) měla štěstí: těžce onemocněla a zemřela na zápal plic (1942) dříve, než byla povolána do transportu. Bráchové Otík (*1918), Jirka (*1923) a Milan (*1921) odjeli do Terezína 6.3.1943 transportem Cv. (Stejný transport, kde v tisícovce "pasažérů" byli i bráškové Oty Pavla.) Můj táta Milan přežil Osvětim i rakouský Gusen (jednu z mnoha poboček Mauthausenu) - proto jsem se mohl narodit já (*1951). Oba strejdy zabili Němci v Dachau u Mnichova až v dubnu 1945, kdy už byl "skoro všude mír".
Dědův bratr, můj prastrýc Leo (*1889) byl transportován do Terezína stejným transportem jako děda, také on tamní strádání přežil. I jeho ochránila jeho "árijská" žena Pesa. Děti neměli.
Další bratr Zdeněk (*1893) měl také ženu árijku. Do lágru nešla ona ani jejich tři děti - válka skončila dříve, než na ně přišla řada. Zdeněk jel do Terezína společně se svými bratry Leem a Otou také až v únoru 1945 a také přežil.
Hůř na tom byla rodina pratetičky Elsy (*1894). S manželem Jindřichem Flusserem (*1891) a se všemi jejich syny - Milánem (*1921), Jirkou (*1923) a Vláďou (*1931) byla odvezena nejprve do Terezína 16.7.1942 transportem AAr, odtud 6.9.1943 transportem Dm do Osvětimi, kde je hned všechny zavraždili.
Svobodná dědova sestra Olga (*1898) byla transportována do Terezína 24.10.1942 transportem Ca, odtud pak 26.10.1942 transportem By do Osvětimi, kde všechny stopy po ní končí.
Nejstarší ze sourozenců Isidor (*1872) se vyvlékl zavraždění tím, že včas zemřel, stejně jako jeho syn Hugo. Isidorovy dcery Truda a Hana stihly včas emigrovat. Isidorova žena Julie ne, ta byla zabita v koncentráku.
Prateta Irma si vzala Oskara Stránského, který se vyhnul transportu sebevraždou. Irmu zabili až v koncentráku, jejich syn Honza všechny koncentráky přežil.
Jediný skutečně bohatý ze sourozenců byl druhý liberecký Kovanic, prastrýček Erna (*1887). Aby zachránil svůj majetek, rozvedl se se svou ženou Linou. Majetek neuchránil, ani život, byl zavražděn v koncentráku, stejně jako jeho syn Ruda (*1919). Dcera Eva (*1923) nacistické lágry přežila.
Třetí Liberečák Petr (*1891) založil roku 1924 továrnu počítacích strojů "Mira". V r. 1931 se stal prokuristou firmy Němec Otto Kramer. V r. 1937 se firma přeměnila na komanditní společnost, v níž se Otto Kramer stal společníkem Petra Kovanice. Po Mnichovu utekl prastrejda z celou rodinou do Prahy. Po okupaci zbývajícího území Československa 15.3.1939 udal Otto (nadčlověk) svého společníka Petra (podčlověka) ze špionáže proti Německu a za odměnu se z něj stal "správce věrné ruky" (Treuhänder) a posléze i majitel celé firmy. Petr byl uvězněn v budově městského soudu v Praze na Karlově náměstí ještě než začaly transporty. I tehdy se chodilo na vyhlídku z novoměstské radnice. Když příbuzní znali dobu procházky, mohli se jít na tatínka podívat z radniční věže. Dokud to šlo. 5.6.1942 ve 14 hodin byl Petr popraven ve Flossenburgu. Jeho žena Hilda (*1900) a synové Jindra (*1924) a Harry (*1927) byli mezitím deportováni. 7.5.1942 je do Terezína odvezl transport At. Už o dva dny později byli naloženi na transport Ax do Sobibóru, Ossowo, odkud se nevrátili. Byli zabiti dříve, než byl tatínek "popraven".
Prastrejda Petr měl dvojče Pavla (*1891). Pavel se oženil s Augustou (*1900) a měli dvě dcery, Trudu (*1921) a Anku (*1928). Jako první, ještě v prosinci 1941, odjela do Terezína transportem M Truda za svým novomanželem Frantou. Ten odjel do Terezína ještě předtím v jednom z prvních "budovatelských" transportů AKII. Její rodiče Pavel s Augustou a sestra Anka dorazili do Terezína transportem Ca v říjnu 1942. V Osvětimi je pak zabili všechny, kromě Anky.
K deseti rodinám přidám ještě jedenáctý odstavec: Trudě se v Terezíně narodila Honzulka Kovanicová (*23.6.1942). Truda s dcerkou odjela 4.10.1944 transportem En do Osvětimi (za mužem Frantou - který už byl mrtvý, což nevěděla), kde šly obě hned do plynu.
Dalších asi 80.000 českých Židů Němci zplynovali, ubili holemi, zabili hladem a žízní, prací a poléváním vodou v mrazech, tyfem a úplavicí; další utopili, shodili ze skály, zastřelili na útěku, popravili gilotinou, oběsili, zabili elektrickým proudem, benzinovou injekcí do srdce, poštvali na ně psy, kteří šli nejdříve po genitáliích... A ještě z jejich mrtvol dělali mejdlo.
Myslím že právě teď, před dalším výročím konce 2. světové války, před dalšími výrony českosudeťáckých žurnalistů, se patří připomenout, že to byly právě německé lágry, ve kterých "zahynulo" (jaksi samospádem) celkem asi 11 milionů lidí.
Ono to dneska jaksi vadí. Vadí říkat "Němci" - mělo by se říkat "nacisté". Ale když naši o té době (velice zřídka) mluvili, tak mluvili vždy o "Němcích". Protože ti nacisté byli - nu, Němci.
Ono dneska jaksi vadí dokonce i to, že ti Židi tak usilovně vzpomínají na něco tak strašného, jako bylo šoa. Když ostatní národové rovněž měly své oběti 2. světové - včetně Němců. Víte co, národové? Vzpomínejte rovněž. Národy ovšem pečlivě vzpomínají - jen tomu českému se příliš nechce...
Jenže ani Židé nejdříve nevzpomínali! Když chtěli přežít, museli zapomenout. Tedy ti, kteří prošli peklem německých koncentráků. Ale rostly děti a ty se ptaly: mami, proč máš to číslo? Tati, jak to, že nemám babičky a dědečky, strejčky a tetičky? Zhruba dvacet let po válce už všem otrnulo - i nacistickým válečným zločincům. Muselo se připomínat. Ale někteří rodiče mlčeli i dále.
A tak se například Marie Jana Korbelová/ Madeleine Albright dozvěděla, že je rodem Židovka, až teprve když se stala státní tajemnicí USA. Práskly to na ni egyptské noviny, aby jí namydlily schody v arabských zemích. No ale když Madlenka přicházela k arabským králům a pohlavárům na návštěvu, byla vždy přívětivě a slušně vítána. Přicházela s ní totiž sama Amerika! Amerika je silná, a nemusíte být milován ani ctěn, někdy stačí, že jste respektován.
Ostatně také Izrael je v arabských zemích respektován jedině tehdy, když je silný. Mír s Egyptem byl sjednán tehdy, když stály izraelské tanky na 101. kilometru dálnice do Káhiry, na které už nebylo dál nic. Totiž žádná egyptská vojska, jen těch sto kilometrů. Příměří se Sýrií bylo podepsáno v době, kdy měly izraelské tanky do Damašku jen 30 km... A tak se Izrael snaží být silný a Židé nezapomínají. Kdyby zapomněli, neexistovali by. Rozplynuli by se v oceánu národů. Pokud by byli slabí a pokud by zapomněli, jak jejich novodobý stát vzniknul, opět by o něj přišli. Ostatně každý židovský svátek je vlastně historickou připomínkou, včetně nedávného Pesachu.
Také nastávající české svátky - 5.5. (Květnové povstání českého lidu) a 8.5. (Den vítězství) bychom si měli jako Češi připomenout. Pokud zapomeneme na minulost, nebudeme mít budoucnost. Tu minulost si můžeme - i jako Češi - připomenout už tohle pondělí při četbě jmen československých občanů, zavražděných během šoa.
Psáno v Praze na 1. máje 2011
18 komentářů:
Odpustit?
Možná - pokud to dokážete.
Zapomenout?
Tak to je, prosím, hloupost.
A být silný a připravený.
Slabosti nebo nepozornosti vždy někdo časem zneužije.
Není možné občas nespadnout na hubu.
Důležité je se zase včas zvednout!
To všechno jsem si přečetl v Šamanově článku. Snad jsem to nepopletl.
Šamane,
to je hrůzná bilance. Není ji možné ani komentovat.
Jen bych opravila STK: Není možné občas někomu nedat na hubu. Důležité je nepropást příležitost!
Šamane, sqělé, díky.
STK + informace = dokonalá tečka za článkem.
Šamane, díky za článek.
Smutné a pravdivé, na rozdíl od žvástů některých "historiků" (upřesňovat nemusím, zejména po poslední diskusi na Psu).
5.5.1945 osvobodili mého tátu a desítky tisíc dalších heftlingů Američani v Gusenu - jedna rota s opancéřovanými tanky.
Dneska jiní američtí vojáci zabili vůdceho Al-Kejdy Bin Ládína. Ládínek v roce 1998 vyhlásil válku všem Američanům, Židům - a jejich spojencům. A začal ji vést - zejména teroristickými útoky v Africe a USA. V roce 1999 jsme se vstupem do NATO stali spojenci USA a Ládínek se tím pádem stal i naším "vysloveným" nepřítelem. A to i v přímých střetech - protože naši vojáci jsou v Afghánistánu.
Můžeme proto dnešní den slavit i jako den hrdinství našich spojenců, kteří dnes zabili našeho nepřítele. Pokyn jim k tomu dal nositel Nobelovy ceny míru, který se jí konečně stal hoden.
Slavit tedy můžeme my všichni: Američani, Češi, Židi a jejich spojenci. Naschvál, kdo u nás nebude slavit?
\ :-)
http://www.israellycool.com/wordpress/wp-content/uploads/bear1.jpg
Já bych to třeba zkusil, kdybych věděl jak se dnes ono slavení správně provádí. Dříve jsem se účastnil různého producírování. To jsme se brzy ráno sešli v jednotném oblečení, tam jsme byli spočítáni jestli někdo nechybí a každý jsme obdrželi různobarevné papírky na tyčkách a ti nejsilnější obdrželi tyče mezi nimiž byly napnuté pruhy látky, převážně červené barvy a na nich bylo žlutými písmeny něco napsáno. Potom nás někam vedli, kde jsme dlouho stáli. Pak nás zase spočítali, seřadili a jak začala hrát hudba tak nás vedli po ulici kolem takovéh vyvýšeného místa. Na něm stáli jiní lidé a mávali na nás, my mávali na ně a volali jak se máme dobře, tak jak nám předříkávali ti co nás vedli. A také někdo něco takového volal v nějaké budce do mikrofónu aby se to ozývalo z reproduktorů. Pak jsme se mohli rozejít a koupit si žlutou nebo červenou limonádu a buřta a někdy i banán. Já jsem pak sbíral dřevěné tyčky co se povalovaly na zemi a šel domů. Jednou jsem nesl i tu velikou tyč od té látky. Tu jsem si nemohl vzít domů, ale musel ji vrátit do školy. Za to jsme dostal pochvalu, ale já bych býval byl radši tu pěknou tyč. Tak to bylo podobné každý rok a už mě to nebavilo. Jenže doma mi říkli,abych tam chodil, jinak že mě vyhodějí ze školy a budu muset k popelářům místo aby ze mě byl inteligent. Tak jsem poslechl a stal se ze mě ten inteligent. Jednoho dne jsem šel přes náměstí, tam byla spousta lidí, někdo řečnil, pak řečnil někdo další, někdo zpíval do mikrofónu a lidi vyndali klíče a zvonili s nimi nad hlavou. Pak už jsem nikam nechodil a banány byly ke koupi i jindy. Naopak říkali nám, že to co jsme dělali bylo špatné a že bychom se měli stydět za to co jsme dělali a za tu nesvobodu ve které jsme žili. Že už máme svobodu a že už můžeme mluvit co si myslíme. Po nějaké době nám začali říkat, že té svobody máme moc, hlavně my, kteří se máme stydět, a že někteří se vůbec nestydí. A proto že všechno se nemůže nebo i nesmí říkat, protože by to bylo proti té svobodě. A doma mi zase říkají, abych moc nemluvil, že by se to někomu mohlo nelíbit a že by mě nevzali ani k popelářům. To mají pravdu, protože jako netrénovaného inteligenta by opravdu nevzali. Tak to píšu tady Šamanovi, snad mi někdo poradí.
A Śamane, jak to, že dnes ? Třebaže včera znamená zítra. Nebo obráceně? Dnes je druhého května a to že picli Bin Ladina, nacpali ho do recykle bin a posléze aby nevábil truchlivé davy, neekologicky recyklovali do moře, bylo někdy v pátek nebo ještě dřív. Do včera řešili jestli je to on, kdy a jak to vypustit do světa. A k tomu zpoždění a jak na zprávu reagovaly komoditní trhy, někdo se na tom slušně napakoval. Já nějak nadšený nejsem, celkové transakční náklady byly příšerné, levněji by přišlo vypsat odměnu. Sice je to mediálně a propagandisticky zajímavé, ale prakticky strategicky nevýznamné. Za ty prachy co stál celý ten cirkus, by jistý uctívaný černý šutr už byl v ulitý ve Fort Knox a mohli by si klást podmínky. Sice by bylo pár problémů jako reakce Saúdů a randály povšechně ve světě a ropa na nějakou dobu za 300, ale to by se nějak nehumánně ustálo. Horší by byla reakce islámského Pákistánu by někomu z toho ruply nervy.
7.5.1945, vlastně v ten samý den co hrdý Keitel napochodoval k podpisu kapitulace, osvobodili Američané Mautahusen, jeden z dalších děsivých míst, 100 000 mrtvých těl leželo na zemi a mezi tím živé přízraky, které čekaly až na ně přijde řada...
Schumachere, tak Amíci včera o místní půlnoci slavili na Time Square i bez proslovů. Jo, s vlajkama. Pro ně to bylo zadostiučinění za 911 - a ještě před 10. výročím. Bush Junior k tomu řekl, že nepřítel Ameriky se nikdy neschová a jednou bude dopaden...
Největším nepřítelem byl však Usáma pro - islám, pravil dnes jeden muslim. Nevím, jak slaví muslimové, právě jsem se vzbudil.
\ :-)
Jak tak vidím, vážení štamgasti i kolemjdoucí,
tak se my, "bílí heterosexuání mužové a ženy" , křesťané, Židé, ateisti a agnostici chováme úplně stejně, jako ta "muslimská pakáž".
Před necelou hodinou jsem v poklidu pil své večerní kafe, když mě žena zavolala k "magické placce", kde bylo vidět jak mládež v "jůesej" (nebo jinde, to nebylo zcela patrné) nadšeně vítá zabití Bin Ládina. "Obama:Bin Ládin = 1:0" stálo na plakátku a mládež tančila na ulici. Nějak mi bleskly hlavou záběry z ulic Gazy, kde se kdysi stejně radovali mladí muslimové a muslimky nad atentáty po 11. září v USA. Obrovská radost nad smrtí "těch druhých" střílelo se do vzduchu a oslavovala Al Kaidá s Usáma Bin Ládinem. Bylo to velmi nechutné, ale byli to tenkrát "oni".
Teď se oslavuje na naší půlce hřiště a zdá se mi to tedy o to nechutnější. I smrt nenáviděného protivníka bychom měli, my, "nositelé kultury" přijmout možná s jistým uspokojením, v každém případě však důstojně. Není to důvod k oslavám. Usáma, syn Ládinův je mrtvý. Nemůžeme cítit zadostiučinění, protože "zadosti učiněno" nebylo. Odstranění jedné hlavy jedné muslimské organizace pro muslimskou část světa nic moc neznamená. Leda záminku k odvetným akcím, které budou krvavé a postihnou i ty, kteří se o tento souboj ideologií zase tak moc nezajímají. Naše nenávist je stejně pudová jako ta jejich muslimská.
A to mě netěší. Ne, že bych speciálním jednotkám US NAVY nepřál úspěch. Ládinův syn se nám všem „nemuslimům“ příliš dlouho vysmíval do očí. Museli jsme si zjednat trochu toho respektu. (Zatím. Taky nenávisti.) Muslim, zdá se, rozumí jen hrubé síle. Ale chovat se stejně jako ta muslimská luza v Gaze... ?
I fuj, Lotty!
Schumachere o zpoždění - je tady datová linie. Usáma byl zabit českého času "v noci na pondělí", čili v neděli ještě 1.5. A za tak velkého kraválu, že to nešlo utajit. O žádném pátku není řeči!
Obama to vyhlásil až pět hodin poté - pravděpodobně čekal na sichr ověření. U nás bylo 5:43, když to řekl světu. Ještě předtím mluvil s jinými lidmi - zejména s Bushem Juniorem - kterému teď zpětně může blahořečit za vylepšení vyhlídek na znovuzvolení.
V USA na východním pobřeží myslím bylo těsně před půlnocí. Už dříve se to prosáklo do médií -
4:51 SELČ to hlásila CNN, 5:23 upřesnila, že tělo mají v rukou Amíci.
Usáma byl "pohřben co nejdříve", to je správný termín. Míní se obvykle během dalšího dne po smrti tedy "do 24 hodin" - což se stalo 19:22. A to tedy asi bude i čas jeho včerejší smrti.
K pohybům na trhu: Zpráva byla oznámena v době, kdy byly burzy zavřeny! V Evropě bylo ještě časné ráno, v NY byla půlnoc a Japonsko ještě mělo neděli. Takže cenotvornou zprávu měli všichni při otevření frankfurtské burzy, předpokládám...
Napakoval se ten, kdo prodal včas stříbro které šlo o 10 % dolů. (Nevím proč stříbro a ne zlato...)
\ :-)
Mdezi "jiné lidi" informované Obamou předem, bylo i ruské vedení. Předpokládám, že i francouzští a zejména britští! Takže než Barack vyřídil všechny telefonáty, mohla tak hodina uplynout.
Americké televize hlásily, že pan prezident promluví - aniž by bylo určeno téma projevu.
Ještě k těm trhům - možnáže byla akce naplánována na víkend právě proto, že jsou burzy zavřené.
Ještě dneska je zavřená londýnská - Britští bankéři slaví "Květnový svátek bankovnictví"...
Napíšu krátký článek pro samostatnou diskusi.
\ :-)
Šamane, stříbro je důležitý technologický kov, jeho těžitelné zásoby se snižují. Odpověď proč spadlo o deset procent by mohla být v tom, kde všude se těží a kde jsou jeho zásoby. Co se týče oslavování smrti Bin Ladina, pěkně to za mě napsal STK. Můj pocit je, že je o jednoho nepřítele míň,ale že vstanou noví bojovníci a střet civilizací bude velmi ostře pokračovat. "Umírněné" islamisty radím nepodceňovat. Umírněnost je velmi proměnlivá. Z tohohle cirkusu velmi těží Čína, která s islamisty a islámem nemá problémy. A pokud okrajově tak je řeší velmi radikálně.
K tomu stříbru:
Dokud se vyráběly fotky a filmy klasicky analogově, byly zpracovatelské závody velmi významnými zdroji stříbra (navíc u barevného filmu stříbro ve výsledném obraze není, takže se dá s vysokou účinností recyklovat). Po zavedení digitálních technologií sice na jedné straně padl jeden z největších "žroutů" stříbra, ale na druhé straně žrout, z jehož exkrementů se to stříbro prakticky komplet vracelo zpět. Takže nyní převažují technologie (elektronika, šperky apod.), které to stříbro nadlouho "umrtví".
Podle zpráv z trhů, snížení ceny stříbra s tím nesouvisí. Čistě technická obchodní záležitost.
Flussrovi naposledy bydleli v našem domě. Moje babička u nich kupovala oblečení pro moji maminku. A já své oblečení mívala na ramínku označené jejich razítkem. Je mi z toho všeho smutno. Zapomínat se nesmí.
Okomentovat