Vstupné na tuto atrakci stojí dva žetony aneb 40 Kč. Vstupné na samu výstavu jest dosti mastné: 300 Kč zaplatí dospělci, 250 Kč študáci a mládež nad 65 let, mládež do 15 let platí jen 200 kaček. Připlácí se dalších + 50 korun, pokud do Křižíkových pavilonů vstoupíte o víkendu. To je první důvod, proč přijít v neděli. Druhý důvod je, že ve všední den je tu už skoro prázdno, na atrakce se nemusí stát fronty, kdežto o víkendech není k hnutí. Otevřeno je rozumně od devíti ráno až do osmi večer. Na návštěvu si rezervujte alespoň dvě hodiny. Já tam byl tři. Jakožto fanoušek kosmonautiky.
Díky tomu jsem většinou vynechával četbu doprovodných tabulek, které jsem si fotil pro pozdější potřebu. Ano, fotiti se smí, ale z nějakého důvodu je v pavilonech dosti temno, až šero, některé nasvícené exponáty pak efektně vystupují ze tmy. Použití blesku je zakázáno, takže mnohé snímky se hodí pouze jako éterická vzpomínka na to, že jsme tam byli.
U cedulky s informacemi o Sputniku 1 jsem zažil první dvě zklamání: Nejdřív, že nebyl přítomen model této družice, a pak to, že žádný Sputnik 1 při vypuštění neexistoval, toliko "Sputnik", aneb "Družice". Model tu nebyl možná proto, aby nepůsobil nepatřičně velce vedle modelu první americké družice Explorer 1. Ta je pro jistotu předvedena včetně posledního stupně nosné rakety, aby nebylo patrno, že její užitečná hmotnost byla jen 14kg – oproti 84 kilogramům sovětské koule...
Zajímavý byl model americké kosmické lodi Mercury, zejména její skutečná malost. Astronauti z "We Seven" vtipkovali, že když do ní nenalezou, tak si ji obujou... Nu, tady mi opět chyběla první kosmická loď Vostok. Tu jsem tedy viděl v roce 1972 nedaleko odtud na výstavě "Kocmoc mupy, běda lidstvu". Ano, tenkrát to byla - sovětská výstava. Ale i na této americké se objevil skafandr Jurije Gagarina! A i když tu nebyl Vostok, pak zde byla kabina, ve které kosmonauti trénovali, jeden z mála originálních exponátů.
A i když to byla americká výstava, chyběly mi v ní kosmické lodě Gemini a Apollo, alespoň v modelech. Apollo bylo předvedeno v modelu při spojení se sovětským Sojuzem, ale trpce mi chyběla jeho konfigurace s měsíčním modulem –, ano, stačilo by koupit model v nějakém americkém hračkářství... Měsíční program byl představen alespoň fotograficky – a filmově.
Dosti nářků a pojďme žasnout. Žasnout se dá i nad detaily, které člověk zná, jako jsou třeba kovové trojúhelníky na botách posádky první kosmické stanice Skylab, které sloužily k tomu, aby se astronauti mohli zaháknout do voštinové konstrukce podlahy a zachovat tak vertikální postoj vůči ostatnímu příslušenství stanice. Čuměl jsem ale i na zcela nečekaný artefakt – sádrové odlitky rukou posádky Apolla 11! Nejde o žádné relikvie, ale o kopyta pro výrobu rukavic do skafandrů. Které tedy byly personalizovány, alespoň jejich rukavice…
Žasnout se hodí i nad obřími atrakcemi, jako je model nosné rakety Saturn V. V originále měla 110 metrů, tady má asi desetkrát méně. Obdivuhodná byla socha marsovského Marineru IV v měřítku 1:1. Ale nejmlsněji jsem obcházel Lunar Rover. Obdivoval jeho konstrukci, velice jednoduchou a velice praktickou. Čuchal jsem k drátěným kolům s blatníky ("prašníky"), a teprve tady si uvědomil že měl dvě kamery. Jednu dálkově ovládanou, o které píší všechny wikipedie. Ale u sedadla spolujezdce se zcela samozřejmě vyjímá další ručně ovládaná kamerka. Alespoň u tohohle konkrétního kusu, a nejspíš byla filmová, nikoli televizní.
Ze složitého stroje, jakým šatl byl, zaujme zase drobnost – automat na čepování Coca Coly. A kosmický záchod.
Překvapí fotografie trojice usměvavých kosmonautů v jedné z variant kosmické lodi Sojuz. Jak bylo ve Vostocích hodně místa, tak v Sojuzech místa málo, až se do nich nevešli kosmonauti ve skafandrech. Lehké skafandry Sokol se začaly používat až po tragédii posádky Sojuzu 11.
Mir v plném vybavení se všemi moduly je představen v maketě, a připravuje nás na další maketu, tentokrát kosmické stanice Mezinárodní. ISS vypadá trochu jako polní strašák. Zároveň se při pohledu na ni člověk cítí trochu jako by se díval na prostorově matoucí obraz. A aby se vám udělalo opravdu špatně, stačí se podívat na kosmickou stravu, zatavenou do průhledných pytlíků. Vypadá, jako by ji už něko jedl…
Ještě nás čeká průchod jedním modulem ISS. Co mne jako autora sci-fi a technopamětníka překvapilo, a jaksi povzbudilo: Přístroje jsou vybaveny tlačítky a knoflíky, a měřené údaje ukazují ručičky na cifernících!
V dalším pavilonu jsou představeny (mj.) československé družice Magion 1 a 2, což tuzemce potěší. Zde je světlo, neboť se tu nachází jakási občerstvovna, a pak různé trenažéry, za jejichž použití se platí dříve zmíněnými žetony. Dvoumístný simulátor přistání raketoplánu je však přístupný volně – pokud není fronta, což v ten čtvrtek nebyla. Jakožto "elév" jsem se na přistávací rampě na mysu Canaveral úspěšně přizemlil už napodruhé. Ale jako "student" jsem nakonec vždy o ranvej třísknul katastroficky. Na nejvyšší kosmonautický level jsem se nedostal. Nakonec jsem byl odtažen – příslibem "letu" na gyroskopu.
Ale jo, stálo to za to! Pro fanouška kosmonautiky určitě, snad z toho budou mít něco i ta děcka, co se tam byla podívat se školou (zvláštní slevy!). Pokud se budete chtít podívat i vy, pospěšte si. Výstava končí už 28. června.
Psáno v Praze na Lužinách dne 9. června 2015
Viz i stránky www.branadovesmiru.cz.
