Vánoční přání

Šamanovo doupě - toto je příloha Jana Kovanice, stálého spolupracovníka Neviditelného psa. Šamana není radno dráždit, vidí do budoucnosti a pamatuje i na minulost!
  23.12.1999
ŠAMANOVO DOUPĚ
Vánoční přání
(Jan Kovanic) Pozítří je Štědrý den. Pro čtenáře Psa vlastně už zejtra. Slušelo by se psát svátečně. Přitom aby se člověk vztekal nad neschopností politiků a zastuzeným bolševismem v nás. Komunistům stoupají preference. Není divu. Komunismus vznikl jako odezva na lhostejnost k životním podmínkám prostých lidí. Svátek Prvního máje je připomínkou protestů dělnictva, které vyžadovalo osmihodinovou pracovní dobu. Po sto letech slyšíme pseudoliberální výzvy, že přeci se pracovat musí, když to podnikatel potřebuje, třeba i přesčasy, pokud možno neplacené. Prodavači v malých obchůdcích to znají dobře. 50, 60 hodin týdně, klidně. Komu se to nelíbí, může jít. Ale i v tom málem už předminulém století se vyplácely mzdy. Hoden jest dělník mzdy své a pokud pracuje zadarmo, pod strachem z propuštění, není dělníkem, ale otrokem.

Ve škole se stále memorují kraviny, děti do nich chodí s obavami a nevolí. V nemocnicích umírají lidé hlady, v různých hromadných sociálních ústavech, mohdy s filozofií 19. století, je shromážděno 6 % vší naší populace. V policii a soudnictví dosud působí kreatury minulého režimu. Nikdo z herců se nestydí za svoje účinkování v Majoru Zemanovi. Kvete tunelování. Vlastně, proč to okecávat, ve skutečnosti jde o rozkrádání kapitalistického majetku. Jenže často je ten majetek státně kapitalistický, čímž se moc neliší od státně socialistického. Neboť ztráty zaplatíme my, stejně jako dříve. Dříve tedy nízkými platy, dnes vysokými daněmi. (Tolik obdivovaný ministr Mertlík předpokládá 60% daně!) Jeden pohlavár odpovídá stylem: Takové věci jsou pod horizontem mého vnímání. Druhý zas: Podobné pitominy zajímají jen pitomce.

Štve mě to. Nejsem sám. Proto mají úspěch iniciativy typu I'99 a ĎO!, které se snaží probourat krunýř nezájmu politických lídrů. Proto rostou preference komunistů. Opakuji: Komunismus byl vyvolán chybami kapitalismu 19. století. A my vší silou řešíme problémy 21. století tím, že se snažíme 19. století opakovat. Podpora těžkého průmyslu, záchrana neekologické těžby "kvalitního hnědého uhlí", krutý nezájem o informační technologie a víra v sociální úlohu moudrého státu, tedy v absolutisticky osvíceného státního úředníka. Teď ještě může přijít krach další velké banky, teoreticky nejsou vyloučeny ani krachy penzijních fondů. Pokud je bude sanovat stát, dojde posléze k finančnímu krachu státu. A pak vstanou noví bojovníci a roztrhnou své okovy... Opět zvítězí komunismus. Ne ten reformovaný. Ten echtovní z devatenáctého století. Ale třeba se najdou demokraté, kteří nám zachrání svobodu pinochetovským pučem. Napsal jsem to, nestane se. Přeci jen byl v Poslanecké sněmovně zavržen debilní zákon o registračních pokladnách. Těsně, avšak přec, neprošel udavačský zákon o přiznání nadměrečného (desetimilionového) majetku, s rozumnými návrhy přicházejí sami poslanci. Je předkládán nový Zákoník práce, který hlídá pracovní dobu a měl by ukončit zneužívání smluv na dobu určitou. Byl schválen poslanecký návrh zákona o nepromlčitelnosti nejhorších zločinů komunistického režimu. Pominula nepromlčitelnost a nastává nemlčenlivost. To bude ten největší trest: Budeme o těch starých sviňárnách starých sviní mluvit. A třeba i nějaký zasloužilý státní zástupce, soudce, pracovník StB či KGB získá z ostudy kabát. A možná dokonce tento režim uzná legitimitu svého vzniku prohlášením 17. listopadu za státní svátek. Česká republika se tak přihlásí i k poselství 28. října 1918 a 1938. Zatím se právně kloní spíše k Vítěznému únoru... A snad půjdou do vězení i zločinci, kteří mají plnou hubu demokracie a boje proti bolševismu, aby sami používali těch starých "znárodňovacích" praktik a aparátčických rukarukumejoucích zvyklostí. Jak se jim dnes zkušenosti ze SSM hodí. ("Cožpak to šlo, nebýt v SSM?") Takže nakonec přece jen svátečně: Máme demokracii, a ona , sice s obtížemi, ale přesto, funguje. Poznenáhlu se vytváří její právní rámec. Stále je dost podnikavých lidí, kteří chtějí být sami odpovědni za svůj osud. Začaly fungovat nestátní, k lidem obrácené, sociální instituce. Na druhé straně nás zatěžuje minulost. Celý život jsme byli vychováváni k průměrnosti a závislosti. Žili jsme v nevolnictví, ani jsme to nevěděli. Většina tehdejších nevolníků neví dodnes. Za deset let vyroste generace, která nepoznala život v nesvobodě. To je moje letošní přání k Vánocům. Ježíšku, prosím, splň mi ho: Přeju si ještě alespoň dalších deset let pro dozrání demokracie! Psáno v Praze na Lužinách dne 22.prosince 1999