Další použití podléhá autorskému zákonu, včetně uvedení zdroje! Autor ručí za původnost materiálu.
| "23" |
Postěžoval jsem si Ferdovi Šedivákovi, on se mi jen směje: Prej mám místo myše používat raději kočku, ta se pádem nerozbíjí. Jo, už ho vidím jak ocáskem Dumky ovládá pičítač! Ta by ho poškrábala! To zas nedělají myše.
Takže do nádobí jsem se pustil se zpožděním, pro celodenní únavu jsem se dostal do postele až ve dvě. Ale pravej Štědrej den nastal až v devět, kdy jsem se vzbudil. Jak jsem už psal, téměř vše již bylo připraveno. Jenom jsem ještě skočil do krámku v protější kočárkárně pro strouhanku a olej, aby se mohlo začít s kapřími řízky. Ty nejdřív obalila a pak usmažila dcerka Terka (22). Pak si uklidila v pokojíčku, aby mohl Honza vyssávat. Ten zatím ustrojil stromek, postavil Betlém, zalil popínavé pelargónie uklizené z lodžie do kočárkárny a pak sváděl nerovný boj s myšej. Já jsem ještě zaběhl pro papíry do tiskárny do Drogerie/Papírnictví v další kočárkárně, potřebuju si něco přes Vánoce vytisknout a papíry náhle a zákeřně došly. Když jsem se vrátil, uklidil jsem lodžii (to mám místo Astonovy zahrádky), konečně odvezl letní skládací lehátko do sklepa, ten je ale plnej! Vynesl jsem odpadky směsné, pak pytel plastových lahví od dobrých vod do extra kontejneru a pak tašku skleněných lahví od zlých vod do sousedního kontejneru. Žena Ivana už jenom vyžehlila včerejší prádlo, obrala kapří kosti do rybí polívky a jala se ji vařit. Udělala bramborový salát do prádelňáku a připravila obědovou polévku z čočky. Kdo chtěl, mohl se dorazit vánočkou.
Po obědě jsem ještě asi hodinu balil dárečky, hlavně knížky pro potomstvo. To Ivana čistila vanu a umyvadla a klozetovou mísu. Pak balila ona a já myl nádobí a podlahu v kuchyni - ale i pod těma kontejnerkama na kolečkách, co máme vespod!, podlahu na záchodě, koupelně i předsíni, prostě všude tam, kde máme dlaždičky. Honza dokonale vyssál všude tam, kde máme koberec. Tereza zdobně naplnila mísy s ovocem a vánočním cukrovím, připravila malý televizní čtvercový stoleček, slavnostně prostřela velký kulatý (ve skutečnosti kruhový) stůl. Jak jsem říkal, vše podstatné už bylo hotovo včera, dnes, při těch drobných dodělávkách (krom vyssávání) se linuly z televize pohádky nepřetržitým tokem. Ten navečer skončil, už nastával sváteční čas.
Ivana se nakonec vysprchovala a ve čtvrt na devět jsme mohli všichni zasednout ke sváteční večeři. Ještě jsem na stůl plný sklenic a skleniček a talířů a talířků a misek a mis a příborů a lahve a lahvičky propašoval košík s nakrájeným chlebem, zasejc na to všichni zapomněli a příští rok by nám chlebíček mohl scházet. A co kdyby někomu zaskočila kůstka, co by si bez zajedení chlebem počal, no?
A po večeři šli všichni vyhlížet Jéžíška do ložnice a já zatím rozsvítil elektrické svíčičky i jednu opravdickou. Je z včelího vosku a nekape z ní na drahocenný Jekor. Pro sichr jsem si z Trabanta přinesl malej hasičák, ale nebylo ho třeba. Zapálil jsem ještě pět prskavek a pak už zazvonil na mosazný zvoneček, který kdysi měla na krku koza babičky Hejtmánkový. Všichni přiběhli, načež nastal každoroční rodinný zpěv vánočních koled. Honza tentokrát nezpíval, ale doprovázel nás na grumli. Narodil se Kristus pán, vesel mesel, tak to kdysi zpívala malinká holčička Terezka a tak to zpíváme dodnes.
Načež nastalo rozdělování dárků od toho pravýho Jéžíška, totiž od Ivanky, kterou celý rok křižujeme svými neplechami. Dárky byly pěkné, zejména ty na sebe, ale děti se nejvíc rozradostnily nad velkým Atlasem Středozemě. Nejdřív se radoval Honza, který ho rozbalil první. A se i poškleboval sestře, že nepůjčí. Načež rozbalila Terka svůj exemplář a na Honzu vyrobila dlouhý nos. Však víte, děti. To je ale opravdu věc, tenhle atlas (vydala Mladá fronta, cena 347,- Kč, určitě mají ve svým krámu ve Spálený ulici naproti Máji). Jsou zde mapy světa od prapočátků přes všechny války a dobrodružství a putování, jak je Tolkien ve všech svých knihách napsal. A plánky prakticky všech budov, o kterých se jen zmínil. Naši pacholíci listovali a překřikovali se: Já mám tady Gondolin! A já mám tady zase Minas Tirith, heč! Ale já mám věž v Cirith Ungolu. A já zato mám Bitvu pěti armád! Ale já Bitvu u hlásky! A já tady mám hostinec U skákavého poníka. Jé, ukaž mi ho, já ti zase řeknu, kde najdeš Dno pytle. Samozřejmě, že v obou knihách je totéž. I mapka Puklin osudu, ve kterých skončil nakonec Prsten moci i s Frodovým prsteníkem a Glumem, který mu ho ukousl, čímž byla ukončena nadvláda temné moci.
Rodiče dostali mnoho užitečných dárků, Ivaně snad nejspíš prospěje zelený kámen avanturin, ten je prej proti všem alergiím. Ale největší radost ji asi udělal Honza s šátkem z pravého čínského hedvábí, samozřejmě s drakem. Po obdivování dárků jsme šli co nejdříve spat.
No a dnes jsme si už jen užívali. Po obědě jsme vyrazili s Honzou a Ivanou lehce zasněženým terénem na vycházku do Prokopáče. Tereza zůstala doma, je nějaká nachcípaná, ani nebude moci přes svátky užívat dárku ve formě poukázky na sto dvouhodinových lezení na umělé stěně, chudinka! Po zdolání hory navezené zeminy nad Malou Ohradou, kde má v budoucnu stát nový kostel, se s námi rozloučil i Honzík, taky ho nějak škrábalo v krku. Zamával nám rukou, na které svítil nový stříbrný prsten s runami (raději na prostředníku). Než jsme slezli dolů, netrefil nás rachejtlí nějaký debil, co si na pláni pod tím kopcem krátil čas střílením do nebes.
Prošli jsme polní cestou k domkům nad Řeporyjemi. Foukal vítr, ale hřála mne nová krásná košile a přenádherná šála, tu už nesmím ztratit! Vraceli jsme se cestou nad Prokopákem, tím oblíbeným borovicovým hájkem Barta a Astona. Šedá kůra borovic černých byla v nízkém slunci až stříbrná, jen místy prosvítala jejich krvavá hněď. Větve s tmavězelenými jehlicemi se ve větru kývaly, lesík šuměl tak, až skoro přešuměl bzučivé vrnění drtičky kamene z blízkého lomu. Cestou k Velké Ohradě rozzlobil Ivanu volně ložený chrt, který honil vyděšeného zajíce. Kdyby měla pušku, tak by ho prý zastřelila! Toho chrta.
Přišli jsme domů se západem slunka, akorát na začátek My Fair Lady, kterou chtěla už tolikrát shlédnout Ivana vcelku, jsou to vlastně dva díly a vždycky na začátku nebo na konci musela ještě vařit nebo už něco dodělávat. Já jsem vytáhl na lodžii svůj dalekohled od loňských Vánoc. Než jsem ho rozložil a srovnal hledáček, zatáhla se první čtvrť Měsíce mraky a tak jsem nemohl ani odzkoušet, co z obrázkem z 60mm objektivu udělá nový 9mm okulár. Tak jsem si uvařil posledního svátečního Earl Graye (taky od loňských Vánoc) a jal se datlovat rovnou do mailu toto povídání.
Ještě jsem zkusil oživit myš. Stále chcíplá. Stáhl jsem alespoň poštu (vono to jde i bez myši, ale ta kočka by byla možná lepší než klávesnice!) Čtenář Slunéčko měl obavy, aby nám z té přemíry (asi 9 kilo) kaprů nebylo zle. Ano, mě o Slunovratu píše Slunéčko. Můžete být bez obav, to je totiž tak: Pekáč s kaprama stojí na lodžii vedle prádelňáku s bramborovým salátem a hrncem s rybí polévkou. Kdo má hlad, naloží si dle libosti, kdo chce, může si i ohřát v mikrovlnce. Kdo potřebuje, dorazí se ovocem a cukrovím. Tak trávíme Vánoce v klidu a beze spěchu a bez vaření. Ono se to během tří, čtyř dnů sní a bramborového salátu pak mají všichni dost až zase do příštích Vánoc. Už se těšíme.
Šel jsem se mrknout do jednoho z těch Atlasů Středozemě, oba leží pod stromečkem. U puštěné televize tam za zpěvu My Fair Lady spí jak batole unavená Ivana. Tak to zase neviděla!
Krásné Vánoce a dobrou vůli všem lidem!
