úterý 27. prosince 2016

Semínka

Příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 21. do 28. prosince 1998
Další použití podléhá autorskému zákonu, včetně uvedení zdroje! Autor ručí za původnost materiálu.
"00"



Semínka
Jan Kovanic
Zlatá neděle byla ve znamení šílejících davů nakupujících v Tescobarácích vánoční dárky. Oslík České spořitelny byl v metru na Lužinách vytřesen až na mrť, jeho display hlásal "Dočasně mimo provoz", tenhle bankomat nestačí peněžníci zavážet, jak rychle z něj sídliště vybírá. Také jsme se ženou Ivanou vystáli ve Zličíně tu frontu aut, než se nám podařilo zaparkovat. Ale máme dárečky, největší je asi sada nových bílých, prý skleněných, talířů a misek.

Odpoledne jsem změnil stranu pultu: postavil jsem se ke svýmu stolku s barevnejma (hlavně dětskýma) knihama na tržišti Luka. Ale zde chcípl pes. Uspokojil jsem asi osm zákazníků, ostatní ještě byli v Tescu a Globusu a Ikei a domů se nevraceli metrem, aby pak museli procházet tržištěm, alébrž auty, s kterými si pohodlně přijeli až pod svá okna. Ještě tak měli kšeft stánkaři se zelenejma větvičkama všelijak umně stočenejma. Bavil jsem se s hlavou rodiny, pánem k sedmdesátce. V létě tu prodávají výpěstky ze své zahrady. Ptal jsem se ho na osud jablka Ontário, že prý v Kanadě ho vůbec neznají? (Viz příspěvek Šárky Lhotákové.)
Ale ano, Ontário pochází z Ontária, tam ho na začátku tohoto století vyšlechtili a začali pěstovat. Jenže někdy kolem roku 1910 přišla krutá zima a všechny ty jabloně jim vymrzly. Tak ho už znova nesázeli. Ale v té Americe, povídal pán, chodili dřívávejc, ještě v minulém století (devatenáctém, pro napřesročí čtenáře) do divočiny jadýrkáři. Daleko za hranicí civilizace sázeli uprostřed lesů do úrodné země jadýrka jablek a hrušek. Tohle story zná u nás asi každý ovocnář, my, měšťáci, na to jenom koukáme jako na neuvěřitelné ságy z dávných časů. Vždyť je to úplná fantasy: Skal a stepí divočinou, na pokraji divokých lesů, uprostřed krvežíznivých rudochů procházejí vizionáři, kteří hloubí ďourky, vkládají jadýrka, zahrnují prstí, zalejou vodou z potoka a pak jdou dál. Po mnoha letech pak v jejich stopách jdou teprve ti slavní pionýři, které v pustině už čekají sady jabloní se šťavnatými plody...
Aha! Vždyť jsem to už četl, počkejme, šáhnu do knihovny, tady to máme: "Ve škole nám vyprávěli příběh o Johnym Appleseedovi, který prošel celou Amerikou a sázel jabloně." Říká Benjamin Driscoll v prosinci 2001, když na Marsu sází osiky, cedry i kaštany. Alespoň tak to napsal Ray Bradbury v Marťanské kronice roku 1953.
Za dva roky tam lidé určitě nebudou. Ale nad hlavou nám už krouží semínko budoucí velké kosmické stanice, odkud možná za několik desetiletí vyplují kosmické lodě k Marsu. A předtím možná na Měsíc. Tam všude je snad voda, zatím zmrzlá, ale dokážeme ji rozehřát a použít. Třeba zrovna k zalévání jablůněk. Pokud si nezničíme svou vodní rovnováhu tady na Zemi.
Ale zpátky na tržiště: Lidé chodili/nechodili, nakupovali/nenakupovali a někteří z nich říkali: Já to těm dětem nebudu kupovat, voni vůbec nečtou! Furt se jen dívají na video! Moje zkušenost knihkupce: Z knížek pro děti se nejlépe prodávají leporela, která si roční až tříleté děti mohou prohlížet samy a když je okoušou, nic moc se nestane. Pak zas knížky "pro začínající čtenáře", na kterých se děti mohou naučit číst a knihy pročtenáře tak do deseti let. Ty si čtou už sami. Takže rodiče kupují pro batolata a pak až pro školáky. Starší děti si vybírají knížky už samy a někdy i kupují. Knížky pro čtyř a pětileté děti kupují téměř výhradně babičky! Tyhle knihy totiž musíte dětem číst vy, rodiče! Víte? Každý večer před usnutím jednu krátkou kapitolku. A to je práce! Večer bývá největší frmol a pak už jdou ty seriály (já nevím proč to dítě porád jen čučí na tu televizi.) Je to práce zasívání drobných semínek. Teď o Vánocích bude v televizi spousta krásnejch pohádek. My se budeme taky koukat, zejména na Pyšnou princeznu.
Ale tátové a mámy: Největší dárek pro vaše děti bude, když jim budete před usnutím číst nějakou pohádku (a nemusíte ji koupit ausgerechnet u mě). Na děti, kterým budete číst, čeká celá Galaxie. Nebo mrtvá Země.Pokoj a četbu všem lidem dobré vůle.  
Psáno v Praze na Lužinách dne 22. prosince 1998