úterý 17. listopadu 2020

Jak zvolit amerického prezidenta

Tento problém odborná literatura vyřešila už před 134 lety 

V nedávných amerických prezidentských volbách současný pan US prezident Donald Trump prohrál. Myslím si to já a 80 % Američanů. No moment, ono by asi nemělo záležet na průzkumech veřejného mínění, když už je pár týdnů po volbách, ne? Tak znova a jinak:

Novým US prezidentem se stal Joe Biden. Ohlásila to US média. 

Taky vás to zarazilo, když jste tyto výroky četli? V dějinách evropské demokracie to bývá tak, že proběhnou volby a pak volební komise ohlásí výsledky a vyhlásí vítěze. Poražený má nějaký čas na protesty, které řeší příslušný soud. V příslušném termínu jsou žaloby vypořádány: buď odmítnuty, nebo se v žalovaném obvodu znovu sčítají hlasy anebo dokonce proběhnou nové volby. Až poté, co soudy takto vyřeší všechny žaloby, je výsledek voleb vyhlášen za právoplatný.

Aležeby výsledek voleb určovaly různé televize, newspapers a weby? Mě to tedy zarazilo, ale prý mě to zarazit nemělo, protože to je prý v Americe "obvyklé". Už se to při předcházejících volbách stalo, že vítěze US oznamovala média. No jo, "oznamovala". Ale tentokrát se používají jiná slovesa: Média Bidena "označila" za vítěze. "Prohlásila" za vítěze. "Určila" ho za vítěze.

Ony se při amerických prezidentských volbách staly už různé věci. Většinou byly dány tím, že dle US ústavy určí budoucího prezidenta až sbor volitelů. Ten vznikl na základě historického faktu, že dřívější Amerika nebyla protkána dálnicemi a železnicemi a sociálními sítěmi, a tak byli vybráni úctyhodní občané, kteří byli pověřeni provést ve Washingtonu, D.C., finální volbu. (Trvalo asi jeden měsíc, než se z nejodlehlejších států dostavili, z toho vyplývají i dnešní termíny.) Přičemž tito volitelé nejsou US ústavou nikterak vázáni, komu nakonec mají svěřit hlasy svého státu. Mohou hlasovat pro oponenta. Sranda je pak v tom, že mohou hlasovat i za člověka, jenž ve volbách vůbec nekandidoval! (Pokud je to patřičně zletilý rodilý Američan, takže Jára Cimrman je bez šance. Ledaže by se někde na Havaji našel jeho rodný list.) Ukázalo se to být nepředvídatelné a nebezpečné, volitelé tedy začali být předem "zavazováni". Přesto se téměř vždy nějaký ten "nevěrný volitel" vyskytl, doposud však žádný takový nevěrník nezměnil vůli lidu. 

Větší problém dělá, když je počet volitelů (který se mění každé volební období podle aktuálního počtu obyvatel jednotlivých států) sudý. (Teď je to 538.) Statisticky pak může dojít k rovnováze a - nerozhodnutí o tom, kdo se má stát prezidentem! Vlastně dnes už to problém nedělá. Hlasy volitelů totiž sčítá Senát, a ten také rozhoduje, koho při rovnosti hlasů volitelů zvolí za prezidenta. (Už se tak stalo v letech 1800 a 1824.) Největší dosavadní volební virvál spadá do let 1876 a 1877, kdy byl po předchozím povolebním boji nakonec uznán za vítěze republikán Rutherford B. Hayes a to minimálném počtem volitelů 185 oproti 184 volitelů demokrata Samuela J. Tildena. Přičemž původní skóre znělo 184:165 ve prospěch Tildena.  20 zbylých hlasů pocházelo ze tří jižanských států a Oregonu, které se nedokázaly dohodnout, v čí prospěch vlastně jejich voliči hlasovali! Nakonec všech těchto 20 hlasů přiřkli kongresmani Hayesovi za závazek, že stáhne z jihu "okupační jednotky" federálních vojsk (válka Severu proti Jihu skončila r. 1865) a tím ukončí "rekonstrukci Jihu".

Letošní povolební virvály v USA tuto dávnou historku přehlušily. I historku z roku 2000, kdy se na Floridě z rozhodnutí Nejvyššího soudu přepočítávaly hlasy, aby zde nakonec nad Alem Gorem zvítězil George W. Bush (mladší) jen o několik set hlasů. A následně tak získal celkem 271 volitelů oproti Goreovým 266. Humorné bylo, že na Floridě v té době guvernéroval Georgeův mladší brácha Jeb Bush.

Přičemž problém volby i v případě přesné rovnosti hlasů je přece už dávno vyřešen. Již v roce 1886 je popsána situace, kdy ani dvacet hlasování nepřineslo rozhodnutí o volbě předsedy Weldonova klubu ve Philadelphii. Phil Evans ani strýc Prudent nechtěli z nominace odstoupit. Pokladník Weldonova klubu pan Jem Cip tehdy přišel s pozoruhodným návrhem, totiž že nezpochybnitelná volba má být učiněna "středovou zkouškou". Cituji z odborné literatury: 

"Na dvou bílých tabulích byly nakresleny dvě černé úsečky. Délky obou byly matematicky stejné, protože byly určeny s takovou přesností, jako by šlo o základnu prvního trojúhelníku trigonometrické sítě. Pak byly obě tabule postaveny v týž den uprostřed volební místnosti, oba soupeři se ozbrojili tenkou jehlou a vykročili společně každý ke své tabuli. Ten ze soupeřů, který vbodne jehlu blíže středu úsečky, bude prohlášen předsedou Weldonova klubu."

A jak to dopadlo? Zase nerozhodně! Naštěstí měl člen klubu pan Truck Milnor v kapse náhodou Perreauxovo mikrometrické měřítko. A tak bylo změřeno, že strýc Prudent se přiblížil středu na méně než šest patnáctisetin milimetru, kdežto Phil Evans jen na méně než devět patnáctisetin. Strýc Prudent se stal předsedou Weldonova klubu, kdežto Phil Evans pouze tajemníkem. Pro pouhé tři patnáctisetiny milimetru se pak oba muži velmi silně nenáviděli. Ale samotný problém nerozhodné volby byl tím vyřešen!

Jak praví odborná literatura, ze které jsem citoval: "Tohoto způsobu volby mohlo být užito všude, i když šlo o volbu nejčestnější, a mnoho docela rozumných Američanů pomýšlelo na to, použít ho i při volbě presidenta Spojených států."

(Jules Verne: Robur dobyvatel, originál Robur le Conquérant vyšel roku 1886, překlad Václav Netušil © 1964, použita původní francouzská ilustrace L. Benetta a G. Rouxe.)

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 17.11.2020 za použití Šamanova článku na NP z  úterý 21.11.2000