Místo, aby se táhlo za jeden provaz, tak se tahá za spoustu nitek
We Seven
Když jsem byl malej, měl jsem to štěstí sledovat závody o vesmír. Tedy soutěžení dvou supervelmocí, SSSR a USA o to, kdo bude mít větší úspěchy v pilotovaných letech. Nejdříve jasně vedl Sovětský svaz. Zanedlouho budeme mít možnost vzpomenout 60. výročí pervovo čelovéka v míre, který mohl jasně prohlásit: "Viděl jsem, že Země je kulatá". Jmenoval se Jurij Gagarin, a tuhle historku určitě znáte.
Díky lidem, jako je Karel Pacner nebo (tehdy) hoši z krutě neoficiálního klubu SPACE jsem mohl ve volnějších šedesátkách sledovat astronautické dění "na obou březích vesmíru", tedy i na tom atlantickém pobřeží. A tehdy mne udivilo podivné číslování kosmických lodí v projektu Mercury. Ať byly ty kapsle jakkoli pojmenovány (takkoli: Freedom, Liberty Bell, Friendship, Aurora, Sigma, Faith), měly za svým jménem vždy číslici 7. A ta první parta amerických astronautů si říkala "We Seven". Protože jich bylo sedm, myslel jsem si. (Jestli jste napočítali jen šest kabin, tak je to proto, že ten sedmý kosmonaut, "Deke" Slayton byl z programu vyřazen kvůli arytmii srdce, letěl až roku 1975 ve společném programu Sojuz-Apollo.)
To, že si říkali "Nás sedm" působilo dojmem družnosti a kamarádství, líbilo se mi to. Ale neříkali si tak jen z tohoto důvodu. Vědomky navazovali na něco, o čem jsem jako mladík neměl potuchy. A to na boj proti nacismu, který na počátku války vedla jenom Velká Británie. V době, kdy se očekávala invaze německých zatím nepokořených vojsk a kdy byl bombardován Londýn, uvažovala vláda o evakuaci královské rodiny do Kanady. Král Jiří VI. se nakonec rozhodl zůstat i se svou ženou Alžbětou (později "královna matka") v Londýně. Přes den zůstávali v Buckinghamském paláci, na noc se přece jen pro sichr přesouvali na Windsorský hrad (30 km od Londýna), kde bydlely i jejich dcery Alžběta (dnes II.) a Margaret. Takhle - o tom, vzdorovat nepříteli společně s obyvateli Londýna a strpět nebezpečí ztráty života rozhodlo samozřejmě Její veličenstvo královna Alžběta (I., před svatbou Elizabeth Bowes-Lyon), které za předcházející Velké války pracovalo jako zdravotní sestra ve vojenské nemocnici (*1900, tak si to spočítejte.) Po válce vedla nějaký čas skautský oddíl.
Tak tahle madam pravila: "Mé děti nikdy neodcestují beze mě. Já nikdy neodejdu bez svého manžela krále. A král zemi neopustí." A bylo to povzbuzení pro její lid a upevnění jeho morálky: My se nedáme! No a v té době taky vznikl slogan, který členové královské rodiny používali, když mluvili o sobě: We Four. My čtyři. A chlapci z Mercury si ho pro sebe jen přepočítali.
Tohle národy stmeluje, když jsou v průšvihu: Společně to zvládneme. V čele se skutečnými elitami. Můj táta to zažil v Liberci ve svých sedmnácti. Nakonec musel narychlo stěhovat nábytek do Prahy za svou mámou a dvěma mladšími sourozenci, kam utekli před rozdivočelými německými sousedy. Jeho táta stál na hranici mobilizovaný, starší bratr byl u protiletecké požární hlídky, a on stavěl se skauty zátarasy na silnicích proti wehrmachtu. Nakonec utekl na poslední chvíli, a ještě pár věcí odstěhoval - ale spousta jich tam zůstala. Když jsem se ho ptal, proč se stěhovali až v říjnu 1938 a ne už po sudeťáckém puči v září, anebo po volebních virválech v květnu, podíval se na mne jako na troubu a pravil:
"My jsme se chtěli bránit!"
Načež elita udělala, co udělala. Beneš truchlivě oznamoval kapitulaci, kníkal do mikrofonu jako to ubohé ptáče ve dlaních. Těžko dnes soudit, ono podřízení se "nezbytnosti" asi zachránilo spoustu životů. Ale taky zlomilo páteř národu...
Já zase v Liberci zažil v roce 1968, když mi bylo ausgerechnet sedmnáct, příjezd "spojeneckých vojsk". Národ se semkl a vykonal činy hrdinství. Na tejden. Než se vrátili naši miláčkové z Moskvy a Dubček brečel do mikrofonu. Dnes je mi to jasné, že nebylo lze jinak, ale vím, že to opět zlomilo páteř další generaci. Tohle jsem mohl pozorovat z první řady.
No a dnes sleduju z první řady zejména selhání elit v boji proti koronaviru. Psal jsem o tom už mockrát, ale znovu se objevují nové a nové koro-kuriozity. Nejvyšší hlava státu žádá po premiérovi aby odvolal už třetího ministra zdravotnictví za rok. Ačkoliv se říká "nepřepřahej koně uprostřed brodu". Navíc by chtěl odvolat ministra zahraničí, ačkoliv na to nemá gebír. Oba jenom vadí jeho obchodním záměrům (obchodním záměrům hradní falangy). Místo, aby se staral o blaho národa, stará se o blaho - národů imperiální Ruské federace a čínských komunistů. Atd. Oproti tomu premiér Andrej Babiš se stará pouze o svoji popularitu. Když se nad námi vznáší průsery, zaleze, jakmile se někde objeví nějaká naděje, je hned první, kdo se s ní pochlubí, jako by byla jeho zásluhou. Pravidelně na soc. sítích informuje o své skvělosti, a když je potřeba trochu podpořit svou "imič", tak neváhá zalhat. Totéž ale vidíme i u většiny opozičních politiků. Místo, aby se táhlo za jeden provaz, tak se tahá za spoustu nitek.
Vládu na začátku tohoto roku zachránilo před ostudou jen to, že nebylo dost vakcín, protože jinak by bylo mnohem patrnější, že nemá vůbec žádnou strategii - ani na očkování. Naštěstí strategii měli a iniciativu vyvinuly kraje, obce, nemocnice, firmy. S tím se ale nevystačí, pokud nebude zajištěna centrální distribuce vakcín, až jí tu budou miliony dávek - než se začnou vylejvat do kanálů.
Na začátku pandemie se národ semkl, šil roušky z materiálu za vlastní, vědci a technici vymýšleli zázraky, jako nanoroušky, plastové chrániče, tištěné na 3D tiskárnách, originální ventilační přístroje, své vynálezy a revoluční postupy nabízeli vládě - a vládu to nezajímalo! Víte, myslím si, že snad proto, že ty zázraky byly nabízeny vlastně zadarmo, případně za výrobní náklady.
Jenže, když je něco zadarmo, tak se z toho těžko dojí úplatky!!!
Prymula už bude mít napořád na hrbu návštěvu hospody (byla to hospoda s obsluhou, nekecejte, nikoli parlamentní kuloáry, soudruzi!), ale už se nedovíme CO za kšefty tam domlouval se stranickými šíbry a dalšími kmotry. Příspěvek vysokým školám na výrobu nově vyvinutých plicních ventilátorů těžko! Kde je ten bilion korun z 1.250 milionů, co vloni vláda slibovala na pomoc našim podnikatelům?
Další přísloví praví: Když žereš, nemlaskej. Na to doplatila komunistická verchuška na konci 80. let, když se národní hospodářství potácelo nad propastí kvůli neschopnosti socialistických monopolů. Už se vykašlala na lidi, a zapomněla na to, že existují nějaké zákony. A slušnost!
Je vrcholně neslušné posadit v této uzávěře své zadky na čestnou tribunu Slavie nebo se vecpat do skyboxu na Spartě. Skyboxy mají tu výhodu, že k nim patří i občerstvení. Takže vyvolené elity se tam mohou za sklem cpát chlebíčky a popíjet pivo, samozřejmě bez respirátorů, zatímco klucí dole honí mičudu. Jasně, mají na to výjimku od ministra zdravotnictví, jsou otestováni, a nedal bych moc za to, že i ilegálně přednostně naočkováni. (Tím by se vysvětlil nepoměr počtu vakcín a ofiš použitých vakcín!) A ještě se chrání mlhou, že tam ale vzali pár set zdravotníků - jako zastírací, ehm, roušku...
Ano, epi demi situaci tohle pohrdání nevyvoleným póvlem "obyčejných fanoušků" nějakým zásadním způsobem vůbec nezhorší - ale dáváte, soudruzi, mizerný příklad! Nejste Churchillové, královny, ani astronauti! Národ to vidí - a většina národa se zachová neslušně.
Stejně jako vy...
Ano, takže teď tvoříme jednotu se sprostým prezidentem a sobeckými politiky. Je nás deset milionů!
