Když jsem chodil do školy, zkoušely nás soudružky učitelky i soudruzi učitelé vždy podle abecedy. Žák se jménem, které začínalo písmenem A či B neb C byl vždy vytasen. Shodou okolností to bývala vždy dobře prospívající děcka. Antlová nebo Bezouška. Nikdy se nedošlo na konec abecedy - a příští hodinu se zase začínalo od začátku.
Asi dva z deseti vyučujících zase naopak vždy zkoušeli odzadu. A pak to bylo jasné těm vzadu. Zikmundovi a Uhlovi. Jenom jediná paní učitelka Auředníková zkoušela nezkoušela ani odpředu, ani odzadu, avšak zásadně vždy odprostředka. Jan Kubáček byl tedy tažen sichr. Ale pak následovala nejistota, totiž kterým směrem se paní učitelka vydá. Jestli nahoru k Lánské, nebo dolů ke mně.
Na pedagogické fakultě zjevně chyběl předmět "výběr zkoušených". Takže na školách pak byli přednostně vzděláváni žáci se jménem ze začátku abecedy, příslušníci mafie prvních písmen.
Na tuto svou dětskou zkušenost jsem si vzpomněl, když jsem se ve svém zatím posledním zaměstnání zabýval řídicími dokumenty. Jejich řízením a hlavně vydáváním. Nově zaváděný vysoce sofistikovaný elektronický systém řízení dokumentů ve své první variantě postrádal takovou drobnost, jako možnost vytváření adresářů. Copak, když se nový dokument k prokazatelnému seznamování rozesílal všem, všem, všem, tak jsem ho prostě rozeslal všem. (Což při počtu asi 600 adresátů zapříčinilo při prvním takovém použití "přetečení informačních bazénů" a kolaps systému. Načež jsem další všeobecně rozesílané dokumenty posílal natřikrát - nejdřív všem z vedení a obchodu, pak všem z obchodu a nakonec všem z ekonomiky...)
Ale když se různé Směrnice, Postupy a Rozředě (Rozhodnutí ředitele) rozesílaly jen vedoucím zaměstnancům, musel jsem znovu a znovu jejich jména vyzobávat ze seznamu všech, všech, všech. Jména všech zaměstnanců byla alespoň hezky zatříděna v SAPu, takže je šlo alespoň seřadit podle číselníků do jednotlivých útvarů, kde se pak už řadili podle abecedy. A tu jsem si všiml, že shodou okolností bývá takový vedoucí první nejen v postavení, avšak i v abecedě!
Tak u ředitelů to tak statisticky jednoznačné nebylo, protože se jednalo o malý vzorek šesti lidí. Ale i zde jejich seznam začínal abecedně generálním ředitelem. Bilo to do očí zejména na nejnižší manažerské úrovni, kde v čele odělení třeba s dvaceti lidmi na prvním místě podle abecedy trůnil přímo jejich vedoucí! A to, prosím, asi v 80 % případů! Existoval jen jeden výrazný vedoucí důležitého a rozsáhlého odboru, jehož jnéno začínalo na Z. Ještě asi dva lídři pocházeli z konce abecedy. A asi pět zprostředka.
Ti měli na základce za učitelku nejspíše paní Auředníkovou.Tu jedinou si pamatuju z celého pedagogického sboru. Prostě byla nejlepší...
A tady je vidět hlavní rozdíl mezi americkými školami a těmi našimi - že se totiž na těch amerických nevyvolává podle příjmení, ale dle křestních, respektive prvních jmen, že, pane prezidente Baracku?
Psáno v Praze dne 1. března 2011, poprvé na Neviditelném psu vyšlo den poté
PS: Dříve než jsem se k tomuto tématu dostal, všimli si ho i jiní, třeba Hospodářské noviny v článku Áčko vítězí ve víkendovém magazínu HN, kde je ovšem důležitější odkaz na originální článek s výsledky badání profesora Richarda Wisemana, ekonoma z univerzity v Heresfordu.
PPS 2021: Po deseti letech od napsání článku se jen něco drobně změnilo. V USA vyhrál prezidentské volby Biden nad Trumpem (promiň, Kačere Donalde), nu a kdo je u nás premiérem? A kdo bude příští?
