Bodavý problém

10 cm, dobrý na krájení chleba

A taky sečný a řezný problém. Ve Velké Británii bylo vloni napadeno na 50 tisíc lidí noži a mačetami. Velkou část tvořily domácí rozepře. (Prosímvás, rada kriminalisty: "Nehádejte se v kuchyni!") Je to prý hlavně způsobeno zoufalou ekonomickou situací a z ní plynoucí frustrací, takže za to ti vrazi vlastně nemohou. Určitou, nezveřejněno jak velkou část, však tvořily útoky islamistů. Britové tenhle problém vyřešili po jevropsku: zakázali nosit na veřejnosti mačety a vystřelovací nože. Načež se soudruzi islamisté začali producírovat se svými oblíbenými mačetami v protestních demonstracích. Nová britská vláda přitom ještě ani nezačala s deportacemi ilegálních připrchlíků, ona s nimi před volbami vlastně nezačala ani stará britská vláda.

Opravný slovník několika blízkovýchodních výrazů a tureckých domněnek

Hranice s Libanonem, 2006

"Vypálení a vyvraždění Lidic bylo odpovědí na vraždu generála policie Reinharda Heydricha." Něco vám v téhle větě vadí? Vadí, že. Heydrich se poté, co vytvořil "konečné řešení židovské otázky" pustil i do "konečného řešení české otázky". A když se stal faktickým vládcem protektorátu, tak už s tím začal. Hned po svém příjezdu do Protektorátu "eliminoval" české vlastence, kteří jako první zvedli protinacistický odboj, a to včetně premiéra české vlády Aloise Eliáše. A.t.d.

"Raketový útok na sever Izraele byl odpovědí na zavraždění elitního velitele libanonského hnutí Hizballáh Fuáda Šukra." Něco vám na téhle větě nevadí? Nevadí, že. Možná proto, jak se v zápaďáckých médiích dost nepřesně označují určité fenomény. Hizballáh není jen tak nějaké "libanonské hnutí", alébrž teroristická organizace. Jako takovou ji klasifikují Spojené státy, Kanada, Austrálie, Velká Británie, Egypt a samozřejmě i Izrael. Rovněž celá Evropská unie a v ní ještě zvlášť Nizozemsko a Německo. Jako takovou ji zjevně neklasifikují zápaďácká média, včetně těch českých. Šaman ji kvůli jejím zjevným znakům (pozdrav hajlováním a vypjatý antisemitismus) klasifikuje navíc jako "arabonacistickou organizaci". Ve svém oficiální prohlášení z roku 1992 definuje Hizballáh svůj cíl takto:

"Je to otevřená válka až do eliminace Izraele a do smrti posledního Žida na Zemi."

Naše černé svědomí

V sobotu 11. května 2000 jsem společně se svou milou ženou Ivanou navštívil památník koncentračního tábora v Letech. Napsal jsem o tom tehdy článek, který začínal výčtem tamních obětí:

„324 zemřelých na tyfus, z toho 240 dětí, taková jsou oficiální čísla obětí koncentračního tábora Lety. Další menší číslo je hrozivější: V lágru se narodilo i 36 dětí, žádné nepřežilo. Podle svědectví vězňů je dozorci topili v latrínách.“

Dnes dodávám, že zde bylo uvězněno během let 1942-43 celkem 1.309 bruttálně registrovaných lidí (a také i někteří neregistrovaní). Těch zaevidovaných i se jmény bylo 1294. Konce války se nakonec dožily tři stovky zdejších vězňů. Novorozenců, které zavraždili dozorci, bylo podle dnešní statistiky „jen“ 30, hlavně (ale nejen) na tyfus zemřelo 326 lidí. 120 obětí je pochováno v místním lesním hromadném hrobě, zbytek skončil na hřbitově v blízkých Mirovicích.

Odlet do míru?

Ta červeně svítící závora, kterou jsem v minulém článku označil jako třetí a první úspěšně zdviženou při naší pouti z Betléma do volného Izraele, byla ve skutečnosti asi až tou poslední závorou, tou čtvrtou, která nás propustila do areálu letiště Ben Gurion. Protože ta, která uzavírala výjezd z oblasti Betléma, byla masivnější:

"Tam nám odstranili železnou závoru podobnou jeřábové konstrukci, otáčela se v pantech umístěných v železobetonové konstrukci horizontálně. Ty dva noční check-pointy tam byly postaveny kvůli válečnému stavu, normálně tam nejsou," popisuje tu situaci, jak byla vidět z průvodcovského sedadla, Radek.

Zábava na válečných objížďkách

Jestlipak se dostaneme ke svým zavazadlům do Betléma? A jestlipak se pak dostaneme z Betléma na letiště? A jestlipak z něj odletí letadlo do Prahy? Nebo někam do Evropy nejlépe? Ptali jsme se sami sebe – i našeho náčelníka zájezdu Radka v izraelském rekre centru Ejn Bokek v sobotu loňského 7. října. Na první otázku kladně odpověděl svou znalostí terénu řidič autobusu Kamal.

Mrtvý mír u moře

V červenci jsem si poněkud oddychl od psaní do Neviditelného psa, ale před dalším oddechem se na chvilinku vracím, abych dokončil vyprávění o své loňské cestě do Izraele. Minule jsem skončil vyprávění v den útoku palestinské teroristické organizace Hamás z pásma Gazy na Izrael. Najednou bylo vše zavřené - národní parky, pláže, města... Naše výprava se náhle ocitla uprostřed pouště a nevěděli jsme co dál. Naštěstí jsme našli azyl v klášteře sv. Gerasima, jak jsem o tom psal v minulém příspěvku.