O tom českém filosemitismu

Když jsem byl na jaře roku 2006 poprvé v Izraeli, stavěli jsme se s naší turistickou výpravou také v "továrně na víno" v Kacrinu, který je někdy označován za hlavní město Golan. Po přednášce o tom, jak se sem dostalo víno původem z Kalifornie a zdarmé ochutnávce vín jsme se vydali podle regálů zakoupit si něco chutného od značek Yarden, Golan či Gamla. Při placení se nás ptala slečna pokladní, odkudpak že jsme? Prozradili jsme jí to. Ale Česko nebo bývalé Československo, to jí nic neříkalo. A tak se doptala: „A kolikpak je u vás židů?“ Co jsem jí měl odpovědět? Několik tisíc v židovských obcích, pár desítek tisíc potomků přeživších? A co my, lidé s „kořeny“, totiž s dědečkem nebo babičkou? A co naši sionisté, totiž příznivci židovského státu? Tak jsem nakonec odpověděl:
„Vlastně polovička obyvatelstva.“
Potěšeně se zasmála a pravila: „Oh, it's a beatiful country!“ 

Nevinní teroristé

Když jsem byl malej, tak mě máma posílala "do Sokola", abych byl sportovně zdatný. Nenáviděl jsem to tam, to věčné čekání ve frontě, než porazím kozu nebo nevyrobím výmik. Ale miloval jsem večerní návraty s klukama domů, kdy v zimě byla už tma a nad Libercem zářily jasné hvězdy. Měli jsme takovou zábavu s tramvajemi, když sjížděly čtyřřadou alejí od centra k císařským lázním. Kladli jsme na koleje sirky, a jak je kolo přimáčklo ke koleji, tak ony praskavě vybuchovaly. Také jsme na koleje pokládali pěťáky a z těch pak byly krásné plíšky. Někdo dával i kamínky, z těch zůstával jen prach. Tady někde vznikalo podhoubí terorismu, kdy se z kamínů stávaly kameny na libereckých železničních tratích. Kamenů bylo více a více, až nakonec vláčky motoráčky vykolejily. (Ale ty lidi já neznám.) Tak se z klukovské zábavy stal už nebezpečný terorismus, srovnatelný s tím terorismem zblblého důchodce, který vlakům do cesty pokládal stromy. Ale já byl jen "hodný terorista", zůstával jsem pouze u těch sirek a pěťáky jsem si šetřil na Lipo.

Dvojí cena benzinu a televize

aneb Nechci slevu nadarmo

Když v roce 1989 chcípl reálný socialismus, začal se u nás rozvíjet reálný kapitalismus. Ovšem s některými prvky státní suverenity, jako byla dvojí cena pro tuzemské našince a valutové cizince. Cizinec není našinec a jeho náskok v životní úrovni se musel nějak vyvážit. K nejobvyklejším vyvážením patřila dvojí cena vstupenek na naše národní klenoty. A tak se u pokladny do národního klenotu začaly objevovat informační cedule typu "Prize 100 CZK" a zároveň "Vstupné padesát korun". Jenže se ukázalo, že značná část cizinců byla našimi bývalími našinci, kteří ovšem češtinu nezapomněli. Třebaže platili našineckou cenu, nelíbilo se jim to. Nejen kvůli zkonvertibilnění české koruny a vstupu do EU se od této praxe nakonec muselo dobrovolně ustoupit. Ozvali se různí právníci, rozhodovaly soudy i antimonopolní úřad.

Mír na jih od řeky Lítání

Ubohý Libanone!

Když jsem před 50 lety nastoupil do svého prvního zaměstnání v Závodech elektrotepelných zařízení, setkal jsem se tu s mnoha pozoruhodnými lidmi. Jeden kolega konstruktér pobýval pracovně nějaký čas v Pákistánu. A když se vrátil, vyprávěl, co všechno se tam dozvěděl díky místní televizi. Mohl v ní třeba sledovat veřejné popravy v přímém přenosu. Mohl vidět, jak vojenská letadla s rudými hvězdami na křídlech bombardují afghánský prezidentský palác. Což byla ta u nás médii vychvalovaná komunistická revoluce. A také měl poněkud přesnější zprávy o libanonsko-izraelském konfliktu. Totiž, že vůbec nejde o konflikt mezi Libanonem a Izraelem, ale o konflikt mezi palestinskými Araby a Izraelem.

Poklekněte a modlete se!

Veřejnosprávnost ČT, pikle pornoherců a Chameneího končetina

Nevěřím této vládě

(Foto vláda ČR)

Nevěřím této vládě, že chce jen šetřit, když omezuje financování spousty dosud běžných programů. 

Nevěřím této vládě, že jí jde o šetření, když omezuje rozpočty národních parků. Protože kolik vlastně ušetříte? 44 milionu na KRNAP, 60 milionů na Národním parku Šumava, 1,2 milionu na NP České Švýcarsko. Prej mají rezervy. Pak se vyhodí pár desítek zaměstnanců. Nemusejí přednášet na školách o ochraně přírody. Načež se vyrazí ředitel. To se nejdříve pochválí, uchlácholí a vyrazí až pak. To jsou celkem tři postupné kroky, které rozvracují tyto důležité instituce. Proč?

Trestání naší civilizace

Dohoda je možná

Svět se otřásá novou válkou. Svět Blízkého východu výbuchy, svět zbylý ekonomickými dopady. Svět pokrokářský pak porušováním mezinárodního práva ze strany USA, Izraele - a bohatých Židů. Jak nepřímo vyplývá z čtvrtečního sloupku Jana Doležala, prezidenta Agrární komory ČR na názorové stránce Mladé fronty Dnes "Ursula si namazala Poláky na chleba". Ten kárá US prezidenta Trumpa, jenž před volbami sliboval: "Už žádné války!" Podle Doležala: "Tedy pokud to po mně nebude chtít Izrael." A dále: "Peníze vládnou světem, nejbohatší Američané mají k Izraeli blízko a kampaň... pro volby 2028 se holt sama nezaplatí." Čtenáři, přemýšlej, proč bohatci oblibují Izrael? Nu? Není to tak napřímo řečeno, jak to říkají ajatolláhové, ale mělo by ti to dojít.

Veselý Purim!

Dnešek, kdy toto píšu, tedy v úterý 3. března, je v židovském kalendáři označen jako 14. den měsíce Adar, a je tedy povinností každého žida slavit svátek Purim. Ten připomíná záchranu židů před první genocidou, která měla tento národ postihnout v Persii už v 6. století před občanským letopočtem. Židovské kmeny sem byly zavlečeny roku minus 700 po pádu Jeruzaléma do babylonského otroctví. Z toho je osvobodil nástup perského království. V tom minus šestém století vládl v hlavním městě Persie Šúšanu (dnešní íránská Súsa) král Achašveroš. "To byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš." A tomu zle radil proradný rádce Haman. (Při vyslovení tohoto jména se na svátečních bohoslužbách vždy roztočí řehtačky a ozve se zadupání do podlahy.) Hamanovi se nelíbilo, že se mu neklaní jistý Mordechaj. A protože byl Mordechaj žid, radil Haman Achašverošovi toto:

Česko na půl cesty

Maďarskoslovenská aliance, konec českého uhlí, vlajka na vládě, nebezpeční cizinci a mír v Sýrii

Sobota 21. února 2026

Lidé si na mnoha českých náměstích připomněli 4. výročí ruské agrese na Ukrajinu. V Praze vystoupil i
prezident ČR Petr Pavel: "Nebráníme Ukrajinu jako zemi, národ, ale princip – aby malé a střední země nebyly vystaveny tlaku velkých a mohly o své budoucnosti rozhodovat samy ze svobodné vůle... Ukrajinci v Česku nejsou přítěží, čísla hovoří jasně. Většina z nich pracuje, platí pojištění a naší ekonomice přináší víc, než z ní odčerpává. Chovat se k Ukrajincům negativně je nefér.“

Kolik andělů se vejde...

1.2.2026

Kolik andělů se vejde špičku jehly nevím. Ale kolik lidí se vejde na náměstí, o tom už mám jakýsi přehled. Přehled je dán tím, že jakožto školený demonstrátor (v pražském planetáriu a na Štefánikově hvězdárně) jsem se od roku 1988 už nějakých demonstrací zúčastnil. Jmenovitě vyčíslená účast většinou záleží na tom, kdo ji vypočítává a pak vyjmenovává. Svolavatelé demonstrace mají tendenci účast nadhodnocovat, jejich protivníci naopak umenšovat. ("Vejdete se do výtahu!")

Orkán Alena

Mnichovská konference, znárodnění ČEZu, národní parky v úzkých, kráva Válková, maďarská prosba, ruská hrozba a konec korupce

Sobota 14. února 2026, sv. Valentýn

V Mnichově začala bezpečnostní konference. Účastníci hledají řešení konfliktů na Ukrajině a Blízkém východě. Nejvíce se čekalo na projev ministra zahraničních věcí USA.

Bubec za prezidentem

Na neděli svolali chvilkoví milionáři setkání občanů na podporu prezidenta Petra Pavla. A bylo těch setkání 410, větších i menších. Mezi těmi menšími bylo i podujatie v Řeporyjích. 

Nad Řeporyjským náměstím se týčí opuková věž románského kostelíka Petra a Pavla z 1. poloviny 12. století, takže tu musela už tehdy stát na horním okraji Dalejského údolí nějaká ves. Pravděpodobně se tudy jezdilo na Karlštejn, stejně jako dnes. Když byl Karel IV. přibyl až sem, tak to měl do svého venkovského domku už jen nějakých šestnáct kilometrů. Kostelík byl v roce 1772 barokně "přestavěn": Původní románská rotunda byla zbourána, zůstala po ní jen ta věž. V roce 1919 se ze vsi stal městys, v roce 1974 byly Řeporyje přičleněny k Praze. Ale městečkovitý charakter obce, odkud to je jen pár stanic autobusem na metro, zůstal. Zůstaly i sousedské vztahy, někdy svárlivé, jindy přátelské. A ty přátelské jsme s přítelkyní Karlou mohli poznat i tuto neděli.

Salonek zimní v čas předvánoční

Obec Řeporyje (dnes součást jihozápadního obvodu města pražského) se pyšní starším románským kostelem svatých Petra a Pavla z 1. poloviny 12. stol. Už tehdy tudy pravděpodobně vedla cesta na Ořech a později až na Karlštejn. Ona cesta byla, pravděpodobně poprvé od barokní přestavby kostelíka r. 1772, rekonstruována do sjízdné podoby. Za náměstím ji přetíná železniční trať, za ní vlevo se pak rozléhá rybníček Bubec a nad ním hala, kde býval sklad čehosi, a dnes jest tu ateliér sochařský. Jen do takové haly se vejdou artefakty, které s vrozenou tvrdošíjností stvořil Čestmír Suška. A další banda bubeckých výtvarníků. Tuto stříbrnou sobotu mnozí konzumenti stráví v drůzách nákupních středisek. Ale 14. prosince po druhé hodině odpolední můžete nějaký obnos utratit i zde, neb se tu koná prodejní výstava výtvarných děl asi čtyřiceti výtvarníků, a to pod lákavým názvem Zimní salonek.

Halali!

Je půlka června, a tak, jako obvykle, se na konci Prokopského (zde přesněji Dalejského) údolí v Řeporyjích nad rybníčkem u Bubce koná v sobotu 19.6. další safari, letos již sedmé. Abyste si nemysleli. V Prokopáku můžete lovit - i být loven.

Zejména o víkendech zde pobíhá všelijaká sebranka - mládež v maskáčích s modely pistolek a samopalků po sobě střílí umělohmotnými kuličkami. Jiní zase zkoušejí, kam až jim doletí šípy. Ozývají se zde třeskuté rány, jak o sebe naráží tvrdé dřevo bokenů, jinde zvoní zkřížené meče. Mezi tím se projíždějí na koních Indiáni a kovbojové. Všem k tomu hrají neviditelní bubeníci. Někdy se ozve i tklivý zpěv, doprovázející kytaru.

Artistní lov

Velká hala bývalého skladu stavebního materiálu byla plná tmy. V ní se komíhaly stíny od plamínků dvou svíček. Podstropním oknem dovnitř ještě nahlížela pouliční lampa, stíněná větvemi stromu, ohýbajícího se ve větru vanoucím před nastupující studenou frontou. V míhavém příšeří se ozýval křik letících racků nad šepotem mořských vln.

Zmrvený a zmrvenější

Pravdivý rozpočet, komu není Rady, prospěšné emise, politika ve sportu a co píchá Mrtvou Kočku

Sobota 7. února 2026

Zákon o rozpočtové odpovědnosti stanovuje limit pro strukturální saldo veřejných rozpočtů pro rok 2026 ve výši 1,75 % HDP. V penězích to páčí max 247 mld Kč. Návrh rozpočtu je 310 mld. Upozornila na to Národní rozpočtová rada (NRR).

Premiér Andrej Bureš Babiš (ANO) v pořadu Za pět minut dvanáct TV Nova: "Není to pravda. Tahle Rada je zbytečná, vláda ji nebude poslouchat."
Moby Dick upozorňuje: "NRR je ze zákona nezávislý odborný orgán, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem. Rada je ze zákona tříčlenná. Předsedu volí dolní parlamentní komora na návrh vlády."
A. B. Babiš podle agentury Muška na Zdi: "Není to jediný blbej zákon, který potřebuje zrušit."
Mrtvá Kočka: "Myslíš porušit."

Nefosilní lyžování

Megalomania Trumpová, všichni ti umělci v naději a Turkův konec

Pátek 30. ledna 2026

Český stát je povinen vyplatit firmě Diag Human 17,2 mld. Kč.
Premiér A. B. Babiš: "To je skandál, za který by měli někoho zavřít!"
Moby Dick: "Všechny ministry zdravotnictví od roku 1992."
Žena Moby Dicka: "A všechny ministry financí nejméně od roku 2008, kdy padl první rozsudek."  
Moby Dick: "To je tak akorát roční rozpočet Českého rozhlasu a televize."
Ministr kultury O. O. Klempíř pro agenturu Muška na Zdi: "Tak přesuneme zrušení poplatků za ČRo a ČT na rok 28."  
Agentura Muška na Zdi: "A letos?"
Exministr spravedlnosti Jan Kalvoda, právní zástupce Diag Human: "Zprivatizujeme si ČEZ."

Petr Pavel není Edvard Beneš

Co chybělo Edvardu Benešovi? Podpora demokratických sil. Prezidentu Edvardu Benešovi v únoru 1948 chyběla otevřeně deklarovaná podpora demokratických sil. Komunisté měli k dispozici ministerstvo vnitra, tajné služby, sovětské poradce a značnou část policie. Měli Lidové milice, které byly dozbrojeny ze skladů vojsk ministerstva vnitra. Tato vojska také stála připravena zasáhnout proti Praze v okruhu asi 50 km kolem hlavního města. Ale hlavně - komunisté měli v rukou skoro všechna média!

Ovládali rozhlas, ovládali pražský městský rozhlas, ovládali Krátký film a tedy i filmový týdeník. V předvečer puče zaútočili na redakce "koaličních" stran. Znemožnili rozvoz tisku mimo Prahu. Získali tak pro svůj postup značnou část zblblé veřejnosti. Ministři demokratických stran se přitom na rozvíjející se puč jenom dívali, jenom se dívali. Jak už je Beneš zrazen a obelstěn...

Skutečná válka

Pondělí 26. ledna 2026
USA sužují zimní bouře. Byly zrušeny tisíce letů, miliony lidí jsou bez elektřiny, jsou hlášeny i oběti na životech.

Česká vláda schválila návrh rozpočtu se schodkem 310 miliard korun. Trošku jiný než předchozí rozpočet vlády odchozí se schodkem 286 miliard. Opozice výši deficitu kritizuje. Protože sama ho prý navrhla tak, aby byl dodržen zákon o rozpočtové zodpovědnosti.
Moby Dick: "Ale bez potřebných výdajů."
Mrtvá kočka: "Nenavrhla, zfixlovala."

Kolaborant Tomio Okamura

Tomio na Hrad?

Vůdce nacionalistického stranohnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura se po volbách stal předsedou Sněmovny Parlamentu ČR. Dospělo se k tomu díky koaličním jednáním. Vládní koalice ANO 2011, AUTO a SPD nemohla vzniknout jinak, když strany bývalé vlády postavily svůj volební boj na heslu "Babiš ne". A tak se na tak důležitou funkci dostala tato osoba. Jde o třetí klovací postavení v zemi. Dle Ústavy, ale pokud by prezident z nějakého důvodu nemohl prezidentovat, pak většinu jeho pravomocí přebírá právě předseda Sněmovny. Je paradoxní, že k takovému nárůstu důležitosti došlo v situaci, kdy SPD ztratila část svých voličů, ačkoliv se před volbami spojila v nepřiznanou koalici s ještě pofidernějšími politickými subjekty jako jsou Trikolora, Svobodní a PRO. 

Moby Dick: Pán světa a rozhodnutí ruské vlády

Proubouzení zdravých sil, čínská energetika, nevděčné Dánsko a odražení pivní blokády

Premiér ČR Andrej Babiš (ANO, Bureš): "Nevěděl jsem, kde leží Grónsko. Tak jsem si za patnáct tisíc koupil globus."
Žena Moby Dicka: "Andrej si už koupil i Globus?"
Andrej BB: "Chápu americké obavy z bezpečnosti."

Lev za Plech!

V pondělí 19. ledna pořádala Česká filmová a televizní akademie tiskovou konferenci. V přímém přenosu na ČT24 byly oznámeny nominace 33. ročníku cen Český lev. Ou, Lev má celkem 25 kategorií, to jsem netušil. V každé kategorii pak máte tři nebo pět jmen, to se moderátoři něco namluvili. Ale mluvili svižně, příliš nevtipkovali, a tak přímý přenos netrval déle než půlhodinu. Na samém začátku tiskovky proběhlo oznámení vítězů dvou nestatutárních cen. Tu za nejlepší filmový plakát získal Michal Čermín (k filmu Franz). Cenu filmových fanoušků, o níž rozhodují filmoví fanoušci v anketě Česko-Slovenské filmové databáze uchvátila převelice černá komedie Na plech režiséra Martina Pohla. 

Svoboda názoru

Zakázaný líh, energetika v nebezpečí, sebevědomý Tokio, chudák Turek a zaměřovací dopis 

Shodou okolností je to dnes právě 6 let, co Moby Dick přestal pravidelně psát svůj každotýdenní deníček, se kterým oblažoval pravidelné čtenáře Neviditelného psa od dubna roku 2000. Než po dvaceti letech skončil. Nejdříve komentoval podivuhodné jednání managorů proslulých Českých Textáren. Poté, co se sám stal vydavatelem dokumentů typu RozŘeď ("a panuj!", tedy Rozhodnutí Ředitele) začal komentovat podivuhodná rozhodnutí českých i světových politiků. Pomáhala mu v tom krom rodiny celá menažerie, ať to byla Muška na Zdi (tvářící se jako tisková agentura), připrchlická Syrská Želva či domácí Mrtvá Kočka. Vlastně Mrtvá Kočka patří do rodiny, jako všechny kočky. Je to nevlastní sestra mrtvé kočky spisovatele Karla Michala, který o ní napsal roku 1962 povídku do knížky Bubáci pro všední den. Měla tu vlastnost, že říkala na plnou tlamku, co si myslela. Nabízela přímočará řešení (např. "jak zabránit škodám na obilí?"  - "Staré spálit, nové nepěstovat!") Nebála se, byla mrtvá. Mobyho Kočka je živá, ale taky se nebojí.

První jízda

V noci z pátku na sobotu se na Lužiny položila měkká vrstva asi 20 cm vysokého prašanu. A mrzlo. V neděli šla přítelkyně Karla do práce a mne zanechala bez dohledu. I oblekl jsem si teplý nátělník, teplý rolák, teplý svetr a studenou větrovku. Na nohy vzal cyklistické termoprádlo a kraťasy, co v nich jezdím na kole. „Nejezdi na kole, můžeš sebou fláknout,“ varovala mě Karla. A tak jsem nevyjel jsem na kole, jako vloni touto dobou, ale samozřejmě na běžkách. A bez helmy.

Neodbytný Turek

Reprofoto: Facebook

"Je to bastard!" prohlásil známý kinolog Jára Cimrman o fenoménu němého filmu s titulky. Kvůli tomu skončila promítací společnost Vrchlický, kterou na konci XIX. století provozoval společně s půdoznalcem Mojmírem Frídou (bratrancem Jaroslava Vrchlického) ve vídeňském Prátru kultury a oddechu. Promítat němé scény, proložené titulky, považoval Cimrman za "neuspokojivý stav" a esteticky ho to uráželo. Proto vystříhal z filmů titulky a vyzval Frídu:

Konec drogového socialismu

Kolega Moby Dick, jenž na stránkách Neviditelného psa nejdříve zveřejňoval zápisky zaměstnancovy, přešel poté, co uprchl z Českých Textáren, ke sledování domácí, ale i zahraniční politiky. A tak v desetiletí 2008-2018 sledoval ve svém deníčku také vývoj bolívarovské Venezuely. Reálně popisoval vývoj tamního reálného socialismu, ponechaný jen sobě a půjčkám z reálimperialistického Ruska a reálkomunistické Číny. Přesto se však zdá, že antiamerikanismus některých komentátorů zůstává neochvějný. Ty bych chtěl jen upozornit, že ausgerechnet zarytí kapitáloví žraloci z Wuólstrýtu a fašističtí američtí antiimigranti mají na svém území několik set tisíc venezuelských uprchlíků. (Celkově vyhnal bolívarovský socialismus ze země, kde teď v lednu žije odhadem 28,574,226 obyvatel do zejména sousedních zemí na osm milionů lidí.)

Otevřete metrozáchody!

PF 2026!

Když jsem byl kluk, tak se v mém rodném Liberci vyskytovaly na Gottwaldově náměstí veřejné záchodky. Hned u tramvajové zastávky (která je dnes posunutá do terminálu v blízké Fügnerce) vedly schody do podzemí. Dvoje schody ze dvou stran, aby se dámy a pánové netísnili v jedné chodbičce. Byly zde postaveny v roce 1933, kdy se to tu jmenovalo Tuchplatz. Nikdy jsem tam nečůral, protože ty záchodky byly nejspíš naposledy v provozu v době, kdy se to náměstí dočasně jmenovalo Henleinovo. Velcí kluci se mi snažili namluvit, že ty schody vedou do metra - jenže končily zavřenými mřížemi, takže bylo jedno, jestli tam metro je, nebo není. A uzavření těchto funkcionalistických hajzlíků na dnes opět Soukenném náměstí přečkalo dočasného Gottwalda, a bude už asi definitivní.