Minely našich (ne)milých politiků

Škrtnout a sníst

Minela je podle slovníku cizích slov "nepovedená akce, překvapivá chyba, obvykle s fatálními následky". Také bychom mohli říci nášlapná mina, na kterou politik nevědomky stoupne. A ona pak vybouchne. V Česku možná nevybouchne. V zemích dávné Koruny české je totiž jako nejvyšší politický představitel určen prezident republiky. Nepanuje, ale chtěl by. Proto se v minulosti dopustil mnoha minel. Roli proruského krtka již opustil (alespoň slovně), čínským krtečkem však zůstává. Podle mne je to chyba, avšak to je můj názor. Proto poukážu jen na neznalost nejvyššího ústavního činitele, když před časem tvrdil, že jakožto nejvyšší velitel Armády ČR je rovněž nejvyšším velitelem policie.

Na houby!

Ve středu byl takový dobrý den. Končila série vydatných přeháněk, odpoledne byla slunná a poměrně teplá. Měsíc sice stále "couval", což podle houbařské pověry věstí neúspěch, ale přesto jsem se vydal do lesa. Na houby!

Historie nicnedělání českých vlád

Letošní růst energií viditelně začal už vloni 13. října pádem Bohemia Energy s milionem odběrných míst na plyn a elektřinu (a posléze i dalších distributorů s nízkými cenami a žádným zajištěním). Nebylo to tak docela neočekávané. Připomenu jen několik článků před tímto datem, které jsem našel na SeznamZprávy.cz: "„Buď elektřinu, nebo jídlo.“ Ceny energií vystřelily, Evropa už rozjíždí dotace" z 28. 9. 2021,  "Ceny plynu letí strmě nahoru, až o 40 %. Česko volá po společném postupu EU" z 6. 10. 2021, "Analýza: Evropu drtí energetická krize. A Putin za to nemůže" z 8. 10. 2021. Toto zdražování začalo dávno před válkou, a bylo primárně rozjeto slabomyslnou politikou Zeleného údělu v EU, ačkoli to Němci popírají.

A jak se očekávané problémy řešily? Takto:

ČEZ, á es. Rozumíte tomu?

Za dávného dávna byl, žil, státní podnik České energetické závody. Ten se po sametové perestrojce proměnil v roce 1992 na akciovou společnost ČEZ. Existoval jistý plán tuto akciovku prodat a výtěžek vrazit do rozběhu důchodové reformy. Stát by si nechal jen nějaká trapná tři procenta, aby mohl svolávat valnou hromadu. Byl by to však běh na dlouhou trať, a tak šlo nakonec 32,39 % akcií firmy do první vlny kupónové privatizace. Z čehož stát samozřejmě neměl žádný vejvar. Vejvar měl až roku 2007, kdy získal 34 mld. Kč za pouhých 4,6 % akcií. Moc si ho neužil, protože ho hned vrazil do Státního fondu dopravní infrastruktury. Stát prodával i v době finanční krize, protože nutně potřeboval prachy někde jinde. A prodával přes burzu akcie ČEZu i ČEZu, takže ten si ve stejné době na burze nakoupil 10 % vlastního základního kapitálu.

Rozumíte tomu?

Mach spolkl špendlík

1966

V sobotu jsem opět navštívil rodný Liberec, tentokrát kvůli setkání spolužáků ze základky. Děvčata a hoši se scházeli už dříve, pro mě to bylo první setkání poté, co jsem v roce 1966 opustil třídu 9.B. Inu, naplavil jsem se do Prahy a na dlouhé časy zmizel z horizontu libereckých událostí. Ale letos jsem byl konečně identifikován a pozván.

Kde jsi byl, když padala letadla?

(Psáno 17. září 2001)

Před týdnem byl takový krásný den. Ani v Jizerkách nepršelo, teplota vylezla až na 10 stupňů. Dokonce nad nulou. Se ženou Ivanou jsme šlapali po hřebenu od Bedřichova na Hrabětice. Bylo pod mrakem, ale zázračně jasno. Dlouhý předcházející déšť vymyl ze vzduchu všechen prach. Za harcovským hřebenem se schovával můj rodný Liberec, nad ním vyrůstala homole Ještěda. Vlevo od něj se snižoval horský hřbet až k Javorníku. Na jihu v míse mezi kopci si hověly domečky Jablonce. Za nimi kopaninský hřbet s čárečkou rozhledny. Vlevo, blizoučko, skoro na dosah, se černal Turnov. Nad ním - ještě to šlo rozeznat bez dalekohledu - Valdštejn, dál k východu Skalák a ještě dále pískové bábovičky Trosek. A za nimi další a další nepojmenované horizonty. Pak už byl výhled do Českého ráje zastíněn stoupajícím hřebenem od Suchých skal přes Hamštejn až na Kozákov. I tahle kulisa byla překryta blízkým černostudničním hřebenem s kamennou rozhlednou na vrcholu. Od jihovýchodu vylézal z nížiny krkonošský hřeben Žalého, táhl se až ke Kotli na východě. Krakonoš tam zase vařil svoje počasí, planina, kde vyvěrá pramen Labe, byla přikryta mraky. Vyčuhovala z nich až věž polské chaty na Sněžných Jamách.

Sedm trenek navíc aneb Pomoz si sám a vláda ti pomůže

Před týdnem jsem v článku Jak na nesmyslné ceny elektrické energie  učinil poznámku o dlouho pečeném až nakonec přepečeném „úsporném tarifu“, ve které jsem si skoro "zoufal": "Zatím to vypadá tak, že pokud bude má domácnost úsporná jako dosud - pak mi bude můj dodavatel za odběr el. energie ještě platit!"

Samozřejmě, že dodavatel vám nic nezaplatí. Vládní dopomoc směřuje primárně k dodavateli, a ten vám žádný přeplatek neodevzdá (ledaže byste s ním tři měsíce předem rozvázali smlouvu). Přeplatek nedostanete, ale odečte se vám od záloh. Takže kolik reálně zaplatím své nejmenované pražské distribuční společnosti od srpna, kdy mi skončila tříletá smlouva s fixací cen elektrické energie, až do konce tohoto třikrát krizového roku? No, kolik?

Jednoduchá odpověď: NIC!

Limity Mišky Hovorky

Foto Reuters

Michaila Sergejeviče Gorbačova jsme si vymysleli spolu s ženou Ivanou někdy začátkem osmdesátých let. Leželi jsme takhle jednou večer v posteli a přemejšleli, jak změnit to hnusno,ve kterém jsme žili a do kterého jsme povili své děti. Brainstorming dvou nejlepších mozků v Nuslích došel k jednoznačnému závěru:

Jakákoli změna musí přijít ze sovětského Ruska. Rusům se do ní nebude chtít, ale budou k ní přinuceni ekonomickým tlakem, přesněji nevyhnutelným krachem socialistického hospodářství. V Rusku jsou hospodářské elity situovány na Sibiři, protože do ní se hodně investuje. Tam to začne.

Jak na nesmyslné ceny elektrické energie

Domácí výroba elektřiny

Nejprve položím několik kontrolních otázek. Řečnických otázek, protože budou následovat jak Prosté, tak i Šamanovy odpovědi. 

Kontrolní otázka č. 1: Proč se stavěl ruskoněmecký plynovod Nordstream 2, ačkoli kapacita jedničky nebyla ani vzdáleně zaplněna? 

Šamanova odpověď: Aby se ruský zemní plyn mohl v Evropě stát "dočasnou" "ekologickou" náhradou za bezemisní jaderné a emisní uhelné zdroje. Čímž se Evropa vinou německé energetické kolaborace s "levným" ruským plynem (když se do té láce nepromítne téměř jisté riziko už mnohokrát použité "plynové zbraně") dostala do područí Ruska.

A kradou křížaly!

Voskovcovo hodnocení Rusáků z roku 1968

Frajer George V. ve svých 70 letech 

Jak je známo, tak národem milovaná klaunská dvojice V+W se po roce 1948 rozešla. Voskovec zamířil do amerického azylu, Werich zůstal doma. Psávali si dlouhé dopisy, ale jejich kontakt doznal určitého ochlazení, když Werich natočil stále obehrávanou pohádku Císařův pekař and pekařův císař, což Voskovec bral jako zradu. On ten film je opravdu skvělá komunistická agitka, ale tak dobře udělaná, že si to málokdo uvědomuje. Ale nejpozději je to jasné v závěrečné písničce a v její poslední sloce: "Když všichni všechno všechněm dáme, tak budem mít všichni všechno dohromady!"

Kdo je tady energetický šmejd II.

Ve stínu nastupující energetické krize, probíhající ruské války proti našemu světu,  nevídané inflace a dalších ztracených miliard za prohranou arbitráž s firmou Diag Human, tedy za odkloněného zájmu veřejnosti, se do oběhu navrátila před šesti lety  zavržená změna konstrukce sdružené platby za odběr elektrické energie/práce. Ta změna spočívá hlavně v tom, že se do platby zásadním způsobem promítne cena za jistič, tedy za rezervovaný výkon.

Oběti 21. srpna 1969

Vzpomínka na D. Muzikářovou (z Wiki)

 21. srpen roku 1969 byl pro mou generaci svým způsobem horší než předcházející okupace armádou Sovětského svazu, která jako zástěrku při této akci použila i armády dalších čtyř zemí Varšavské smlouvy, hráze míru a socialismu... V ulicích Prahy byly tentokrát tanky československé armády, společně s jednotkami Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí. Do našich lidí v Praze a Brně stříleli jiní "naši lidé". Komunistická propaganda tvrdila, že pět mrtvých a spousta raněných jsou výsledkem střelby neznámých živlů po příslušnících SNB. V televizi byly promítány hovory se zraněnými esenbáky - kteří však dostali leda kamenem či měli třísku v zadnici. Střílelo se prý po policistech - ale ani jeden z nich neměl střelnou ránu...

Jak ušetřit energii. A jak neušetřit

 Několik poznámek na okraj připravované hovadné "airbagové" vyhlášky 

Nejdřív jak neušetřit: Ministerstvo průmyslu a obchodu šmudlá vyhlášku o snižování limitů teploty v různých prostředích. Konzultovali prej s Ministerstvem zdravotnictví. A inspirovali se "doporučeními" WHO. V podniku či úřadu, kasárnách, věznicích a nemocnicích je za dodržování limitů zodpovědný podnikatel či stát (prostřednictvím příslušných ministerstev), doma ale za ně odpovídá bytový družstevník (jako člen bytového družstva), vlastník "bytové jednotky" (jako člen esvéjéčka), podnájemník (pan/í domácí) či majitel domku, vytápěného plynem. Kdo odpovídá, je odpovědný a jako takový může/musí/bude platit příslušnou pokutu až do nesmyslné výše vyhlášené vyhláškou.

Mrtvá dřevní hmota

"MDH"

Minule  jsem tady kritizoval absolutní nezásahovost v národních parcích a přírodních rezervacích a ukazoval, že i  tam je třeba určitou lidskou aktivitu strpět, ba podporovat. A to pro blaho a bezpečnost všech, návštěvníků přírody i přírody samé.

Neuvedl jsem tam jeden historický příklad: Kdysi dávno byli "severoameričtí pstruzi" - tedy siveni - vysazeni v jizerskohorské přehradní nádrži na Černé Nise. Někdy po roce 1905, brzo po jejím dostavení. To si opravdu nepamatuju. Ryby vychcípaly během pár let - pro příliš kyselou vodu z rašelinišť, prý. (A kvůli libereckému průmyslu zejména.) Ale před dvaceti lety, když už Liberec neměl tolik továrních komínů, kterými by se mohl chlubit (a kdy zmizela enderácká elektrárna na "uhelný jíl") se vrátily (byly vráceny umělým zásahem).  A skutečně se nenašli ochránci "původní přírody" (několik set let vysazovaných monokultur smrku ztepilého na úkor původního smrku jizerskohorského a buků a habrů a jedlí a...), kteří by vyrazili proti místním rybám. Místo nich na Černou Nisu vyrážejí rybáři.

Bezzásahová smrt

Konec mrtvého lesa na Černé hoře (2012)

Právě jsem se vrátil z prázdninového pobytu v Jizerkách a opět celý šťastný z toho, jak se obnovily jejich lesy. Z té katastrofy, která je postihla v sedmdesátkách a osmdesátkách. Ale bez lidského zásahu by nebylo obnovy. Panovala by v nich smrt. Och, jak jsem rád, že Jizerské hory nebyly prohlášeny národním parkem a bezzásahovým územím! I když to spoustu nás, Liberečáků, v roce 1967 mrzelo, že byla vyhlášena toliko Chráněná krajinná oblast Jizerské hory, a že se tento "západní výběžek Krkonoš" nepřipojil k Národnímu parku Krkonoše, který funguje už od roku 1963.