Dnešní rumrajch kolem stávky–nestávky asi nebude poslední. Rumrajchy potrvají, dokud bude v odborech alespoň nějaký ovčí lid.
------------------------------------------------------------------------------------------------
Do Revolučního Odborového Hnutí jsem vstoupil krátce po nástupu do svého prvního zaměstnání v roce 1975. Ono se to nemuselo, neúčast se nijak netrestala, ale patřilo to tak nějak k době. Ani účast nebyla brána veřejností nějak úkorně, jako třeba členství v KSČ. Krom toho bylo členství v ROH doprovázeno drobnými benefity. Třeba jste mohli jet na levnou dovolenou – ovšem ta nejlevnější a zároveň nejluxusnější byla jen pro některé...
Mé bezchybné fungování v členské základně bylo narušeno už v roce 1978. Tehdy se stal ředitelem naší firmy Závody elektrotepelných zařízení, národní podnik, soudruh Jan Jakeš. On to byl soudruh, malý bratr velkého Miloše. Do ZEZu přišel tuším z libereckých Pozemních staveb, kde se už ukázalo neúnosné, že zaměstnává partu asi pěti architektů, kteří do práce nechodí – ani pro výplatu. No tak tyhle svoje soudruhy natáhl Jakeš do své nové firmy. Říkal mi jeden architekt, kterého tam taky lákali, že plat by měl 3.000 a spoustu volného času pro své vlastní kšefty – no ale pro tohoto konkrétního mana byla podobná nabídka pod jeho úroveň. Což se odehrávalo zrovna v době, kdy jsem měl dva dva hrubého a přidat mi po dvou letech nechtěli – protože byli přede mnou jiní záslužnější, kteří už dlouho čekali.
Proč pět architektů v ZEZu? Třeba aby se rekonstruoval mlýn na Sázavě pod Ratajemi – na podnikovou vinárnu pro horních deset manažerů. V rámci rekonstrukce se zalil náhon i s funkční Peltonovou turbínou. Taky jsem tam byl na nedobrovolné brigádě v rámci akce "mladí inženýři do provozu“. To mi ale tak nevadilo. Více mi vadilo, když nám na odborové schůzi oznámili, že kvartální předvánoční prémie nebudou. Banka na ně neuvolnila peníze, protože nebyly splněny všechny požadované parametry. A to konkrétně parametr "zaměstnanost“. Dosáhli jsme "přezaměstnanosti“ – právě o ty architekty soudruha Jakeše. No a já jsem na té schůzi prohlásil, že kdyby se firma zbavila těch zbytečných architektů soudruha ředitele, že bychom měli po problému. Ale byl jsem jediný, koho takové řešení napadlo. Nebo kdo ho alespoň řekl nahlas.
Po schůzi pak za mnou chodili kolegové a kolegyně a uznale mne klepali po rameni a pošeptmu mě podpořili. Avšak nahlas mlčeli. Úsekový důvěrník byl tak zděšený, že moji poznámku raději ani nezanesl do zápisu ze schůze. No a já si podal rozvázačku a hledal lépe placené zaměstnání. Nejdříve mě firma nechtěla pustit, čekal bych šest plus dva měsíce, ale nakonec jsme se dohodli a já odešel během čtrnácti dnů.
A víteže ty prémie se další kvartál doplatily? Do závodu přijela šestsettřináctka s dvěma anténami a jedním předsedou revizní komise ÚV KSČ. A když tento brácha soudruh Miloš J. prohlásil, že stav zaměstnanosti ve firmě odpovídá hospodářským záměrům Strany, banka již neodporovala. A soudruhy řediteli byli většinou pouze bráchové partajních velikánů, či samotní velikáni, ošedší z partajních funkcí. Inu, to tehdy v těch minulých staletích, za totalit a feudalismu, bývalo obvyklé. No a podle toho to taky tak v těch firmách vypadalo!
První skutečně rodinnou luxusní odborovou ("výběrovou“) rekreaci jsem okusil na začátku roku 1990. Centrálně řízené poukázky tehdy pánové odboroví soudruzi nějak nevyužili plně – seděli na svých židlích a třásli se o ně. "Vratky“ se distribuovaly v jednom z odborářských baráků někde na Karlově náměstí. A tam jsme je uchvátili – žena pracovala poblíž a v polední přestávce je získala. (Dneska se tomu říká "Last minute.“) A tak jsme i s dětičkami jeli na superlevnou zimní dovolenou do pětihvězdičkového hotelu v Jasné pod Chopkom. Vpodstatě jsme tam platili jen vleky – a luxování ledniček na pokoji. Hned při první večeři se animátor ("organizátor zábavy“) zaradoval, že zase vidí všechny ty známé milé tváře. Tak naše ještě neznal, a ani nepoznal, protože jsme se organizovaných večírků neúčastnili – jen toho, co bylo nezbytně nutné při jídle. A to byla taky naše poslední výběrová rekreace ROH. Myslím, že pánové a soudruzi poslanci něco podobného mají dodnes zařízeno ve svých výběrových, levných a luxusních, zařízeních...
Hodný odborář se ze mne ale nestal a před prvními volbami v červnu 1990 jsem spunktoval evidentně politickou stávku, která teprve shodila "staré struktůry“ z jejich židlí – s poukazem na to, že nedokázali zabránit živelné stávce. Nechtěli jsme narušit mezinárodní a meziměstské telekomunikační spoje. Jen jsme vypnuli výtahy a klimatizaci a v poměrně skromném počtu asi dvě stě lidí (z dvou tisíc v baráku) jsme se o polední přestávce shromáždili před naší budovou. Pozval jsem k tomu i redaktora ze Svobodné Evropy – nu a pak už bylo staré "bolševické“ vedení brzo vyměněno. Jeden z mých kolegů se stal generálním ředitelem celé firmy – a choval se v ní pak tak trochu bolševickým způsobem, pan baron...
No a já si myslel, že teď konečně odbory začnou plnit svou funkci. A tak dlouho jsem na schůzích mrmlal, až jsem se nechal zvolit do odborového závodního výboru. Zajímavá věc: Kdo se nechal přemluvit k zapsání na kandidátku, měl zvolení jisté! Jenže tím jsem nepřestal být potížistou – a spíše pro své kolegy a kolegyně než pro vedení firmy. Do funkce jsem nastoupil, abych pomohl vyřešit problémy směnových pracovníků – většina funkcionářů byla totiž "raňáci“, kteří vůbec nechápali naše špecifiká nepřetržitého provozu. A nezajímaly je. Jedna soudružka na mě byla alergická. Když jsem začal, tak už říkala – "no jó, zase vy s těma vašima problémama“. Skutečně – jediný, kdo měl problémy, jsem byl já. Ostatní problémy neměli. Jeden problém nanesla na výboru jistá samoživitelka – že prý před Vánocemi se už nerozdávají kolekce! (Po té, když přebytečné kolekce od minulých Vánoc jsme k Velikonocům vnucovali odborářským důchodcům.) Povídám jí, kolegyně, ale vždyť odboráři před Vánocemi dostávají z fondů tisícikorunu – a za tu si můžete koupit třeba deset kolekcí! Tisícovku brala – ale kolekce by prej měly zůstat. Alespoň pro samoživitelky! (A živila by se jimi sama, to známe:) Toto byl pro ni problém v době masového "zeštíhlování“...
Schůze závodního výboru probíhaly arciže v pracovní době. Když jsem měl směnu, tak jsem se na ně nemohl uvolnit, když jsem měl volno, jezdil jsem na ně přes celou Prahu z domova. Však za účast bylo "schůzovné“! V rámci schůzky se podávaly chlebíčky, později pizzy. Ale to víteže jsem si taky dal, a schůzovné jsem neodmítal. Akorát jsem nejezdil na odborářské výlety a nechodil na odborářskou kulturu, kde se, kupodivu, většinou objevovaly ty samé tváře. "Já to řeknu v rozhlase v devět hodin a pět minut, no a registrace bude od devíti,“ říkal nám třeba k nějakému výběrovějšímu zájezdu pan předseda. Bylo mi to trapné... Ale podařilo se mi prostřednictvím odborů dosáhnout po asi ročním úsilí (a po jednom pracovním úrazu v hlavní rozvodně, do které se záchranáři dostávali složitě přes různá zadní vrátka) zprovoznit jedno schodiště, které původně zabrali vrátní/strážní/recepční pro svůj kutloch. A to byl jediný můj odborový zářez.
Konečným podnětem k útěku z vejboru (nekandidování v dalším volebním období) pro mne byla účast na jedné odborářské schůzi. Zjistil jsem, že když už nesedím mezi delegáty dole v sále, ale nahoře za pultíkem, tak že už se z pléna nikdo neptá! Tahle schůzka se přitom odehrávala v době, kdy firmu mělo opustit asi 20 % zaměstnanců. Odbory jim vybojovaly odstupné, tak proč se vzrušovat, že? Cítil jsem se trapně, když jsem kladl otázky kolegům za pultíky já, a ne ti soudruzi delegáti. Ti na mě jen vrhali vyčítavé pohledy, protože delegátský řízek chladl, bramborový salát teplal a šlehačka na zákuscích se rozpouštěla...
Odhlasovali nám na té schůzi zvýšení schůzovného ze dvou na tři stovky. Koukal jsem se na ně, a byl jsem si jist, že kdybychom si navrhli rovnou tisícovku, tak nám ji taky odsouhlasí!!!
A tak jsem s funkcionařením skončil. A zjistil jsem, jak i taková drobná funkcička v tom nejnižším orgánu korumpuje. Nejen chlebíčky a pizzami, nejen schůzovným. Ale i jakýmsi "padákem“. Bez protestu jsem si nechal proplatit šek na věcný dar asi tak ve výši mého tehdejšího měsíčního platu. (Pořídili jsme si troubu...)
A příští rok jsem skončil i se členstvím v celých slavných odborech. To když z "nadřízených orgánů“ (nikoli vyšších!) přišla na vedení místních organizací tato zpráva: "Rada ČMKOS konaná dne 10. března 2003 se vyslovuje za mírové odzbrojení Iráku a odmítá jednostranné ultimativní vojenské řešení tohoto konfliktu mimo rámec Rady bezpečnosti OSN.... ČMKOS se připojuje k výzvě Evropské odborové konfederace, aby v poledne 14. března t.r. odbory v Evropě vyjádřily svůj odpor přípravám války přerušením práce či jinou vhodnou formou a obrací se na své členy a další zaměstnance, aby mírové řešení irácké krize takto podpořili“. V mailu se nás ptali, "jakým způsobem budete protestovat proti válce v Iráku“. Jestli pošleme písemné stanovisko. Jestli se zúčastníme protestní stávky. Nebo jestli vymyslíme něco jiného. Iniciativě se meze nekladly. Až na to, že předtím neproběhly žádné diskuse, jestli někdo souhlasí nebo nesouhlasí s útokem 24členné koalice na Irák a na soudruha Saddáma Husajna. Nežeby protest proti válce nemohl vyjádřit kdokoli, třeba i odbory. Avšak k této věci neproběhla žádná demokratická procedura. Závodní organizace nevyzvaly centrálu, aby konala, centrála se pouze ptala, jak se odborové organizace "připojí k protestu“. A to na výzvu celoevropské odborové Internacionály.
Předsedou ČMKOS, stejně jako dnes, byl senátor za ČSSD Milan Štěch. Jeden z šesti senátorů, který hlasoval proti stanovisku české vlády k Iráku.
Tehdy jsem se definitivně naštval. Ústředí ČMKOS místo aby řešilo dlouhodobé problémy lidí, kterým firmy neplatí mzdy, zaměstnanců českých automobilek, nucených do přesčasů či vyhlášenou protizákonnou praxi v obchodních řetězcích, které lidem nařizují a neproplácejí přesčasy a noční práci, toto velení českých odborářů zneužívá svých členů k podpoře politických postojů soudruhů z ČSSD!? Napsal jsem do Neviditelného psa a Hospodářských novin paličský článek – a z těchto komunistických odborů jsem vystoupil.
A myslel jsem, že jsem se tím zbavil podřízenosti jejich staronových bolševických vůdců. Ale ouvej, jak jsem se přepočítal! Socani od té doby zneužili "hlas lidu“ už mockrát. Dnešní rumrajch kolem stávky–nestávky asi nebude poslední. Rumrajchy potrvají, dokud bude v odborech alespoň nějaký ovčí lid. Alespoň jeden jejich člen. A dokud budou platit nesmyslné zákony, které desetině zaměstnanců dovolují poroučet těm ostatním!
Asi budu muset založit Odborový svaz neodborářů.
Psáno v Praze dne 3. března 2010
*********************************************************************
Viz i můj tehdejší paličský článek
a odkaz na Stanovisko ČMKOS k iráckému konfliktu
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
36 komentářů:
Šamane, když jste mě, jakož i svým ostatním čtenářským fandům hrozivě naznačil, že napíšete něco o svém minulém, socialisticky-bujarém "životě s odbory" netušil jsem, že na to psaní budete mít čas jakožto současný nesmiřitelný bojovník proti zhýralosti českých železničářských odborářů, kteří, uprostřed výstřelů z výfuků dieslových lokomotiv a rachotu skotačících rychlíkových souprav hrozili celému národu, že oni své vydobytky vládě nedají a radši je zbourají, zbourají hned. To jsem sice trochu popletl s prostonárodní písničkou, ale asi jen proto, že jste svoje vzpomínky na minulé časy odborů opravdu dojemně popsal, z čehož jsem si uvědomil o kolik srandy jsem přišel jen proto, že už přes 40 let na žádné odborové schůze nechodím. Moc mne v tom článku Vašich vzpomínek zaujalo jak jste se rozhorčil nad drzostí celoevropské odborové Internacionály když od Vás a Vašich odborových soudruhů chtěla, abyste protestoval proti válce v Iráku aniž by odborářským masám dala možnost o té válce demokraticky diskutovat. Z kruhů blízkých CIA mám neoficiálně potvrzeno, že právě to mlčení k této věci bylo tou kapkou, kterou přetekla číše Bushovy trpělivosti dále jednat se zloduchem Saddamem Husseinem, kterému následovně ukázal zač je v Pardubicích perník. Jenže i po šesti letech válčení v Iraku musí Bushův nástupce, čirou nahodou také Hussein, jenže hodný Hussein čili plným jménem Barack Hussein Obama, stále ještě ukazovat stejný perník nástupcům pověšeného zlého Husseina. Také čirou náhodou si toho hodného Husseina zvolili za prezidenta právě americké odbory, které do jeho volební kampaně, založené na odporu proti jaké válce, no přece proti té v Iráku, přispěly neuvěřitelně vysokou a nikdy předtím v politické historii myslitelnou částkou skoro miliardy dolarů. A milý Barack se odborům za jejich peníze odměnil královský, omyl, chtěl jsem napsat demokraticky. Jenže o téhle odměně Vám milý Šamane napíšu až příště.
Pane Jasný.
píšete moc hezky, poutavě, ale neměl byste nás napínat příspěvky na pokračování. Jsme zvědaví a chceme to vědět hned.
Nic o své přímé zkušenosti jako člen s italskými odbory nemůžu napsat, o jejich politické činnosti z let sedmdesátých a osmdesátých vím jen z novin nebo ze zkušenosti dopadu stávek na každodenní život normálního občana. Tehdy člověk nemohl nic plánovat, nic předvídat, nikdy nevěděl, jestli bude úřad otevřený, jestli pojede autobus nebo vlak, jestli nezavřou školu a co s dětmi, jestli nezavřou obchody, aby jim manifestanti nerozflákali výklady. Uplnej Far West.
Do odborové organizace jsem se zapsala až po čtyřiceti letech pracovní činnosti, a to do katolických, jednoduše proto, že mají dobrou právní a daňovou poradnu a za jejich rady a vyplňování daňového přiznání jako člen nemusím platit.
Drahá komentátorko incognito informace, jsem potěšen, že se Vám mé komentáře líbí dokonce i v Italii, v zemi, kde, jak usuzuji z Vašich zajímavých příspěvků, asi žijete. Bohužel nemohu vyhovět Vašemu požadavku, abych vždy a hned ukojil Vaši zvědavost po okamžitém dopisování svých myšlenek, jelikož jsem již postarší pán a občas se mi stane, že se mi mé skvělé myšlenky zatoulají při pohledu na mladší generaci opačného pohlaví, načež mi to trvá nějakou dobu je dát znovu dohromady, pokud se mi to tedy vůbec podaří. Tož, milá informace, doporučuji trpělivost, tu, co přináší růže i na apeninskou botu.
Dovolím si Vám jen skromně připomenout, že ten Váš poloostrov bude i za podmínek vrcholného chaosu ztěží "Uplnej Far West." Patrně jste chtěla Vámi prožívanou situaci v Itálii označit jakožto "Divoký Západ" neboli "Wild West". Pokud trváte na "Uplně Dalekém Západě" je to Vaše autorské právo a já se omlouvám i když někteří Američané, včetně mne, by pod tím pojmem Far West spíše viděli oblasti kolem spořádaného Mormonského státu Utah.
Já sám Itálii miluji hned na druhém místě po mé domovině i přes to, že mi tam při mých dost částých návštěvách často stávaly hrůzou vlasy z manifestací při obrovských komunistických a odborářských podnicích, z těch všech rudých praporů se srpy a kladivy, z rozvášněnosti demonstrantů, kteří se s nadšením vrhali do bitek s policií atd, atd. Proti italským stávkám taková nicotná záležitost jako pohrozená a odvolaná čtyřhodinová mini-stávka českých železničářů je naprosté nic. Je to dětská hra o kuličky bez kuliček a hlavně bez koulí jak u třesoucích se případných stávkujících tak i u manažerů a zvlaště politiků, kteří se zrovna tak třesou, aby kvůli té mini-stávce nějak nepřišli o to své minikorýtko.
Pane Panský,
děkuju Vám za kompliment, píšu obvykle to, co mě zajímá, i když to není zrovna na téma. S Wild Westem máte pravdu, asi mne ovlivnil místní zvyk, tady se to obvykle tak říká.
Těším se na pokračování příspěvku.
Strana svobody Geerta Widerse Pvv ve včerejších administrativních volbách se stala třetí politickou stranou v zemi (postoupila z pátého na třetí místo) a druhou politickou stranou v Haagu hned po laburistech. Největší politickou stranou v zemi zůstávájí křesťanští demokrati, druhou laburisté. Widers je znám pro radikální pozici, proti islámské imigraci. V Holandsku, které se potýká s hospodárškou krizí, je asi milion muslimů na patnáct milionů domácího obyvatelstva..
http://it.reuters.com/article/topNews/idITMIE62300820100304
Co tomu říkáte, vážení?
Pro pana Janského,
promiňte, ale ve spěchu jsem spletla Vaše jméno. Kaju se přímně, ale pospíchali na mne doma. Ale i tak je to neodpustitelné. Omlouvám se.
Ještě jednou se omlouvám panu Jasnému. Vypadám tu jak idiot. Už raději zmlknu.
ad Geert Widers:
na jedné straně jsem rád, že započne nějaká obrana proti islamismu. Na druhé straně se obávám možnosti fašisace Evropy. Takže mám na to, jako obvykle, "několik názorů, které si vzájemně odporují..."
V Rakousku budou prezidentské volby. Nacizující Svobodní rostou. Prezident Fischer poslal sudeťákům dopis, ve kterém odsuzuje nespravedlivé a nelidské Benešovy dekrety.
Minimálně rok si na ně Rakušané nevzpomněli.
K předešlým příspěvkům.
Vysledky holandských voleb už komentovaly italské levicové noviny, zdůrazňují Wildersovu xenofobii a anti-islamizmus, říkají, ža volby jsou krokem dozadu v integraci imigrantů, ale o nějakém fašistickém nebezpečí nemluví.
Pokud jde o vztahy s Rakouskem, je to velice tvrdý oříšek, mohu to říct na základě téměř staleté zkušenosti Itálie, zkušenosti, která trvá prakticky od r. 1919, kdy byla v Saint-Germain-en-Laye podepsána 27 spojenci a zástupci přidružených stran smlouva, která přisoudila jižní Tyrolsko Itálii. Je to 90 let neustálých tahanic, jak mezi Tyroláky a italskou vládou, tak mezi Itálií a Rakouskem. Celá věc se dostala v r. 1960 před OSN, kam ji předložilo Rakousko, a jakž takž se vyřešila formálně až v r. 1992, kdy rakouská vláda vydává OSN t.zv. osvobozující kvitanci ve věci jižního Tyrolska. A to až 20 let po té, co Itálie poskytla bolzanské provincii širokou autonomii v r. 1972.
I když byla otázka řešena na mezinárodním foru, tyrolští iredentisti dělali nátlak na Řím atentáty proti železnicím a elektrickým zařízením. Jen v noci na 12. června 1961 vyletělo do vzduchu asi 100 elektrických převodových sloupů. V r. 1964 se do hnutí zapojují i rakouské neonacistické elementy a zároveň i cizí špionážní sítě (SSSR, NDR).
Ani teď se tyrolský duch neuklidnil, v minulém roce bylo podle nového statutu Svp (Sudtiroler Volkspartei) zakázáno kandidovat pro stranu Italy. Atentátníci z šedesátých let byli prohlášeni za hrdiny. A ještě před nedávnem jsem četla, že v jedné diskotéce zakázali vstup Italům. Mluví se stále o „Erbfeindschaft” (odvěké nenávisti).
Provincie Bolzano (Bozen), kde se nachází většina Tyroláků, má 430 tisíc obyvatel, z toho dvě třetiny německy mluvících, ostatní jsou Italové nebo Ladinci. Jde tedy o 280 tisíc lidí, kteří se dosud nesmířili s tím, že jsou státními občany Itálie a to s rozsáhlou autonomií.
S Rakušanama je lepší nemít nic společného, věřte.
Tyhle "příhraniční spory" jsou, milá Informace, pro mě tak nějak nepochopitelné. Tyroláci, Sudeťáci, slezští Poláci, Maďaři...
To všechno jsou spory jednak už notně fousaté, jednak zcela nesmyslné. A přece se drží, opakují, reinkarnují, přenášejí z generace na generaci.
Asi je to spíš o lidské povaze než o jakkoli dobře či nedobře formulovaných smlouvách, historické spravedlnosti/nespravedlnosti - a nedejbože - o selském rozumu...
Ostatně: náboženské spory, třeba pravoslavní versus katolíci na východním Slovensku nejsou o nic mírnější. Před lety si tam vzájemně rozbíjeli kostely (a huby). A to nejsou žádní primitivní arabští "čmoudi", ale Středoevropané. Starobylá, vznešená kultura. Měli by mít rozum.
Ale nemají. Inu: Homo sapiens recens...
Vůči některým národům jsem také xenofobní (ve smyslu preventiní opatrnosti), přičemž islám, podobně jako komunismus, považuji za zhovadilé ideologie. Dokážu si představit, že islám se bude projevovat i neideologicky, tj. nábožensky, kulurně, civilizačně (jako jiná náboženství). S Wildersem tedy celkem souzním. Jenže si myslím, že každá, tedy i moje, xenofobie je krokem k fašisaci státu.
Měli bychom se k islámu postavit jako třeba Churchil k nacismu. Místo toho ale máme tendenci chovat se fanaticky. Že si tohle neuvědomuje levicový tisk mě nepřekvapuje, to není partner pro mě:-).
Na téma vztahů Itálie - Rakousko mě přivedl nick Nemo připomínkou o Benešových dekretech a pak pan Vlk svým článkem na Psu. Jinak bych si na to nevzpomněla, ta tyrolácká menšina je natolik menšina, že se teď Italové kvůli ní vůbec neznepokojují. Jsou tu teď jiné starosti, krize, nezaměstnanost, nadcházející volby, skandály sexuální a korupční a pak asi pět milionů imigrantů, což už je pořádná menšina.
Vztahy mezi oběma státy byly hodně napjaté a nevyřešily se dvoustranným jednáním, Rakousko to táhlo až na OSN, kde si ztěžovalo na utlačování bývalých spoluobčanů. Vypsala jsem tu jen některé hlavní fáze sporu, o tom problému už napsali historici několik knih, bylo to téměř nepřetržité hádání. Člověk to pociťoval na vlastní kůži, když jel vlakem na lince Benátky - Vídeň, Rakušané byli vůči Italům sprostí, nadávali jim, provokovali je a neochotný a nezdvořilý byl i železniční personál. Do Rakouských Alp nejezdím, Tyroláci jsou protivní tím, že odmítají mluvit italsky, jsou neochotní a tak proč bych tam měla utrácet peníze.
Zajímavé je, že něco podobného neexistuje na společné hranici s Francií. Valle d'Aosta je také autonomní region s francouzskou menšinou, ale člověk Francouze od Itala nerozpozná. Zřejmě to závisí na národním charakteru, kdo ví. Po devadesáti letech se už v Tyrolsku vystřídaly při nejmenším tři generace, ale vypadá to, jako by odloučili jižní Tyrolsko od rakouského Tyrolska včera.
Když vidíme tyto vztahy, co si můžeme slibovat od multietnické míšeniny, která se teď vytváří v Evropě? Bude z ní někdy Evropa šťastná, jako prý byla ve středověku Sicilia felix, kdy tam soužila různá etnika a různá náboženství? Alespoň to uvádějí jako zářný příklad zdejší multikulturalisti.
Kdysi dávno, snad v první republice nebo i před ní, za Císaře rakouského a také Krále českého z rodu Habsburků, měli Češi dobré přísloví: Ševče, drž se kopyta!
To by se asi v současné době uplatnilo víc v Čínské lidové republice, ale s mírnou editorskou úpravou se to může uplatnit in na tomto Šamanově fóru: Komentátoři, držte se autorova tématu!
V tomto případě tématem je Šamanův život s odbory, tak pište komentáře o odborech a o jejich známých a méně známých stránkách, třeba o vašich zkušenostech s ROHem či na rohu, nebo jak jste jezdili od ROHu každý rok do lázní, i když Vaší jedinou nemocí byla neudržitelná potřeba vyšetřit co nejvíce nadrželých manželek v lázních nepřítomných manželů, atd.
Pro vaše hluboké filosofické úvahy na jiná témata, jako např. pro Beneše nebo proti němu, pro Islám nebo proti němu, o Němcích/Rakušácích/Rusácích zlých, dobrých a podobně nabízí Šaman spolu s NP dost původních článků kde je možné se vybouřit bez registrace a bez nadávání z plných hrdel a přitom jednotlivé sloupce si zachovají určitou kvalitu.
Převzal jste dobrovolně funkci moderátora diskuse, Juchelko?
Pane Jasný,
jsem element nedisciplinovaný, to uznávám a je to už částí mé povahy. Ale myslím si, že je lepší diskuze živá, aktuální, i když nespořádaná, než diskuze skomírající. Nikdo tu o svých zážitcích v odborech nepsal. Třeba žádné nemá anebo se mu o nich nechce povídat. Trochu improvizace ještě nikoho nezabilo, pokud vím.
Tomáš Těžký,
v žádném ROHu jsem nebyl, v lázních taky ne. Tak alespoň mudruju nad xenofobií a rád si poslechnu jak je tomu jinde.
Informace,
a když většina obyvatel daného území chce být součástí Německa, nemělo by se k tomu udělat referendum a případně jim vyhovět? Jestli mají autonomii, tak se v rámci EU změní vlastně jen to, kam posílají daně.
Tohle je hospůdka U hřbitova.
Tak si tu spolu kecáme a na disciplínu - no, to máš jasný...
Wilders jásá: 9. června budeme největší politickou stranou v Holandsku. V červnu se budou konat politické volby po pádu vlády Balkenende, když laburisti odmítli obnovit mandát pro účast holandských oddílů v Afghanistanu.
Zřejmě se probudili k životu i apatičtí Holanďani.
Tomáši,
to už se tak stane, že se v hospodě při pokecu odskočí od tématu. Nežeby se k němu nemohlo vrátit.
Ale hele - u vedlejšího stolu sedí zájezd ze Psa, kde je můj předcházející článek o "Stávce legální protiústavní" dneska uveřejněný. Zatím konzumují, ale kecat se tam může taky, a právě k těm odborům.
\ :-)
Žibřidovi:
O té Saint germainské smlouvě, která upravila po I sv. válce hranice Rakouska, dnes říkají že otevřela cestu etnickým čistkám a Holokaustu. (Tehdy bylo rozhodnuto i o připojené Sudet k Československu). Fakt je, že se tenkrát kombinovalo hledisko etnické s hlediskem úpravy hranic. Jižní Tyrolsko je na jižní části Alp a zasahuje tak do italského území a činí ho těžko obranitelných vůči útokům zvenčí, ze severu.
V 1943 r. bylo jižní Tyrolsko začleněno do německého Reichu v rámci Operationzone Alpenvorland, když Itálie uzavřela příměří se západními spojenci.
Myslím, že práve ze strategicko obranných důvodů Itálie odmítla poskytnout v r. 1945 jižním Tyrolákům referendum, když o ně žádali spolu s Rakouskem.
To informace Ad připojené Sudet k Československu
Já se z toho zblázním. Pěkně nám ti sudeťáci upravili dějepis. Tak znovu posté:
V roce 1918 vznikla ČSR v hranicích, daných určitým vývojem. Na Slovensku to bylo v etnických slovanských oblastech, na severu ohraničených přirozenou hranicí Vysokých Tater, na jihu na Dunaji a na jihovýchodě prakticky tam, kde se v roce 1919 zastavily čs legie.
Zato západní (a severní a jižní česko-německé hranice) kopírovaly hranice Království českého, které bylo správní jednotkou i v době Rakouska-Uherska. České pohraničí nepatřilo nikdy předtím německému státu, i když na něm většinově žili Němci. (Ti žili i v Praze, a sudeťáci dodnes tvrdí že to bylo německé město s první německou universitou.)
České pohraničí bylo odpojeno od českého státu pouze a jedině od Mnichova do pádu Třetí říše!
Naposled: Sudety nemohly být připojeny k Československu protože nikdy (ani za Říše) netvořily jeden správní celek. A hlavně nemohly být nikdy "připojeny", protože byly integrální součástí českého království už od doby, kdy vzniklo.
ad N.N.N.: to je poznámka na místě.
ad informace: obranné důvody dnes zřejmě padly, takže by se mohlo zkusit to referendum?
Šamane, nezáleží mi na tom jestli se v té Vaší Hospodě u hřbitova hodně kecá jen tak aby řeč nestála nebo jestli se tam trochu kecá a trochu hovoří k věci nebo hlavně kecá aby si lidé uvolnili nějaké své vnější potřeby. Připomíná mi to jeden fór: proč napadník klečí když vyznává lásku? No přece proto aby mluvil k věci. Jenže právě v tom nápadníkově postoji je možné vidět základní princip inteligentní lidské komunikace - má to smysl. Je v tom určitý řád, slouží to nejenom tomu kdo něco říká, třeba úplnou hloupost nebo něco opravdu promyšleného, ale i tomu kdo to něco poslouchá. K dobrému či zlému účelu. Z keců v mnichovských hospodách se zformoval německý nacizmus. Podle hospodských keců, které poslouchal harmonikář Tonda, se utvářela v jeho hlavě představa budoucího ROH. Tahle hospoda je Váš podnik a Vaši hosté si v něm můžou dělat vše co si přejí a kde si to přejí. Zatím to, co jim nabízíte na menu třeba chutná nebo je to nebaví a nevěnují tomu příliš pozornosti, jako v případě právě tohoto článku o odborech, alespoň tak jak to viděla informace. Ale budete stejně tak kavalírský, když si začnou pokládat na stůl vlastní pivo a k němu přikusovat svoje špekáčky přinesené z domova? Abyste mi rozuměl, velmi oceňuji, že se Vám podařilo uskutečnit na dnešní dobu dost mimořádné dílo: Vaši hosté nepotřebují registraci, takže každý si může uplatnit svoje právo na svobodu slova podle svého přání. Nejsem si jist, jestli to tak může fungovat v budoucnu.
Ad Nemo a žibřid
Poslyšte, nechtěla jsem říci, že Sudety byly připojeny k Československu jako nové oblasti, ale jak vyplývá z materiálu, co jsem našla, v 1918 r. sudetští Němci se prohlásili provincií (Land) nově vytvořené Rakouské republiky a to bylo zamítnuto mocnostmi jednajícími v Saint-Germain.
"The Sudeten Germans had attempted to prevent the German language border areas of former Austria from becoming part of Czechoslovakia in 1918. They had proclaimed the German-Austrian province Sudetenland in October 1918, voting instead to join the newly declared Republic of German Austria in November 1918. This had been forbidden by the victorious allied powers of the First World War (the Treaty of Saint-Germain) and by the Czechoslovak government, partly with force of arms in 1919." http://www.statemaster.com/encyclopedia/Territorial-changes-of-Germany#Sudetenland
Pokud jde o genocidu měla jsem na mysli knihu anglického historika Erica Hobsbawma, Nazioni e nazionalismo dal 1780, Torino: Einaudi, 1991, p. 158), kde říká, že wilsonovský národnostní princip, který převládl při reorganizaci Evropy po I světové, je pak doveden do krajnosti Hitlerem, etnickými čistkami a holokaustem.
Ještě Žibřidovi:
A proč by se mělo to referendum zkoušet? Oni ti Tyroláci se mají v Itálii líp jak jejich severní bratři v Rakousku. Jak prohlásil guvernér regionu Luis Dürnwalder, je zapotřebí udržovat mír mezi etniemi.
There is a time and place for everything ... However You can never get back lost time, but you can at least reflect on the past.
ad Informace:
to je ale špatný argument, že se mají v Itálii lépe, to musí posoudit sami. Souhlasím ale, že jestli mají pro své odtržení důvody pouze nacionální, přičemž dnešní hranice jsou v Evropě už spíše na ozdobu, tak jsou poněkud nesoučasní.
ad Tomáš Jasný:
hele, voni jeden, vědí že ta debata o korekci diskuze se taky netejká vodborů? Řekl bych, že pan Hospoda zasáhne sám, až mu hosti začnou dělat po sále nepořádek:-)
Žibřidovi:
Ono je to s těmi Tyroláky a Rakušany úplný kolotoč, záleží na politické situaci, na náladách nebo nevím na čem.
V r. 2006 113 starostů v jižním Tyrolsku sebralo podpisy pod listinou, ve které žádali rakouského prezidenta, aby do rakouské ústavy byla vložena klauzole, že je Rakousko garantem jejich autonomie. To odmítl prezident Fischer s tím, že Rakousko nebude svou ústavu měnit kvůli Tyrolákúm. Vloni zase prezident rakouského parlamentu Martin Graf, z pravicové Fpoe, navrhl uspořádání referenda v jižním Tyrolsku o připojení k Rakousku. Postavili se proti tomu nejen rakouští poslanci a soc demokrati žádali jeho demisi, ale i rakouský Tyrolák Guenther Platter (Oevp), e italský Tyrolák Luis Durnwalder (Svp).
Fakt je, že se tam udržuje uměle napjetí mezi německy a italsky mluvící etnií. Kromě toho provincie Bolzano může provádět své provinční referendum. V jednom, z minulého roku, odhlasovali, že lidem, kteří nejsou zaregistrovanými občany provincie nebude poskytováno domovské právo (diritto di residenza), i když tam vlastní byt nebo dům. Nechtějí, aby se jim tam nastěhovali další Italové.
V Itálii se pak jižní Tyrolsko jmenuje Alto Adige (horní tok Adige), Italové by se rozčílili, kdyby viděli, že používám název Tyrolsko.
Ještě Žibřidovi:
jo, teď tu čtu, že ono to referendum propadlo, protože se tam nedostavil dostatečný počet voličů. V Bolzanu prý skoro nikdo nešel hlasovat. Jenom v malých obcích hlasovali pro.
Tomášovi J. ad "Nejsem si jist, jestli to tak může fungovat v budoucnu.".
Já taky ne. Zatím to funguje - sto, dvě stě lidí čte, šest kecá. Ale - nejsou to kecy jako v mnichovské pivnici, ani kladenském Dělnickém domě.
Jestli chcete "závazná pravidla", tak ta najdete u sousedů na "Nezávislé diskusi ke všem článkům na NP." (Viz odkaz nahoře vlevo.) A skoro ke každému porušení pravidel je tam uvedeno: "Porušení tohoto pravidla má za následek okamžitou trvalou deaktivaci všech účtů takového uživatele, bez nároku na odvolání."
Asi to jinak nejde, když je tisíc komentářů, ale já bych tak dopadnout nechtěl.
Myslím si, že ta základní pravidla jsou tak samozřejmá, že je nemá smysl sepisovat. A právě takováto pravidla se dodržují věrně i bez hrozby "trvalé a neodvolatelné deaktivace na věčné časy". (Psát pouze k tématu v nich samozřejmě není...)
Tedy myslím, že tisíce komentářů zde nehrozí, to spíš může diskus časem zdechnout.
Ale ono se někdy v hospodě i mlčí, nevšiml jste si? Já teď jdu přes víkend mlčet.
\ I-O Dobrou.
Chtěla bych nakonec dodat pár slov, i když jsem si umiňovala, že do této debaty o monotématičnosti diskuze nebudu víc zasahovat.
Jak jsem mohla pozorovat, celá komunita diskutérů předcenzurního Psa se rozdělila asi tak na tři skupiny.
Někteří se zaregistrovali a píší do Psa dál (asi tak 10-15 lidí) a občas si postěžují, že je tam smutno.
Velká část přispěvatelů se navalila do Volné diskuze, takže jim selhal celý server, protože ho přetížili, a tak tam admin zavedl pravidla s upozorněním na deaktivaci účtu přispěvatele. Po počátešním "rush" se tam počet přispěvatelů dost snížil a většina příspěvků se týká úvodníku, který si přispěvatelé píšou sami. Značná část článků na NP zůstává bez komentáře. A přispěvatelé mluví často o čistě osobních věcech.
K Šamanovi se také z počátku přihlásila spousta přispěvatelů, ale někam se časem vytratili a zůstalo nás tady asi tak maximálně deset. Není to alternativní diskuze o článcích na Psu, ale diskuze na téma, které vybere Šaman. Mohu říci, bez nadsázky objektivně - a ne proto, že tu přispívám já - že je to opravdu politická debata na jisté úrovni.
Stává se občas, že k tématu diskutující nemají co říct, to je můj případ, když se mluví hlavně o zkušenostech nebo podrobnostech z bývalého režimu. Přímé zkušenosti nemám a tak bych měla mlčet. Na jedné straně bych tak dodržovala nějaká "nepsaná pravidla", na druhé je mi to líto, když vidím, že nikdo nereaguje.
Chtěla bych říct, že jsem velice ocenila ochotu, s jakou Šaman nabídl diskutujícím svůj prostor, Hospůdku u hřbitova a rozhodla jsem se, že ho bude ze solidarity podporovat. Píšu sem, až na pár vyjímek, každý den a snažím se psát k věci a informovaně. Na plkání mohu jít jinam.
Jestliže to někomu vadí, že občas odbočím, a to bylo téma o odborech v minulém režimu, chtěla bych mu říci, že mě to mrzí, ale že kvůli kritice přispěvatele, kterého mimo jiné je tu vidět málo, nemíním toto forum opustit a ani se podřizovat jeho puntičkářskému náhledu.
Drahá informace, to mi ještě nikdo neřekl, že jsem puntičkář, ale od Vás to přijmu s lehkým srdcem, protože jsem přesvědčen, že jste to napsala s lehkým srdcem inteligentní ženy, která ví co říká a říká, co ji právě v daný okamžik přijde na jazyk či spíše do hebkých prstů tlukoucích do klávesnice. Mám dvě chytré dcery (Američanky, jednu konservativní jako poleno a jednu liberální jak dvě polena) a ještě mazanější ctyři vnučky a přestože se po mnoho let snažím, aby si alespoň malinkatě podřídily mému občas puntičkářskému a občas proužkovanému náhledu, ještě se mi to ani u jedné nepodařilo. Vůbec by mne ani ve snu nenapadlo, že by se měla podřídit mým poťouchlým názorům nějaká jiná žena, zvláště ne žena Vašeho kalibru. Podle vyhlášky citované nahoře samotným hospodským Šamanem to vypadá, že v jeho hospodě nejsou žadné uzavírací hodiny, takže ji nemusíte opouštět. I kdyby pedantní individua jako jsem já koukali na hodinky v jednom kuse nebo dokonce Vás šťouchali loktem, případně na Vás významně mrkali, můžete klidně sedět dál a poručit si třeba jednu další rundu na můj účet. Ovšem mrzí mne hluboce, že Vás mrzí, zbytečně, něco na mé poznámce o uhybání od Šamanova tématu o odborech, jelikož jste byla v podstatě jediná, kdo k tomu tématu přidal/a významnější komentář z Vaší zkušenosti s italskými odbory. Takže si místo mého kárání vlastně zasloužíte pochvalu před rozvinutou zástavou. Domnívám se, že jste asi nesloužila v ČSLA (čs lidové armádě) takže termín rozvinutá zástava Vám může být cizí. Ale nebojte se, nejedná se o nějakém rozvinování socializmu do ještě plně nerozvitého komunizmu, takového jako skoro máte v Itálii, ani o zástavě rodinných šperků aby Vaši příbuzní v ČR mohli zaplatit celý 30 Kč administrativní obnos při příští návštěvě lékaře...
Pro pána krále, vždyť já tady zavádím hned několik jiných témat nemajících nic společného se Šamanovými odbory. Budu za to určitě popotahován příslušnými příslušníky. Neměl bych někam prchnout, třeba na Bahamy nebo do Sud Tyrol? Můžete mi poradit, evenutálně poslat mně, chudému Američanovi, pár tisíc Euros ještě před tím, než je všechny zaberou řecké odbory? Budu netrpělivě čekat s láskou v naději na Vaši laskavou odpověď.
Pane Jasný,
skutečně si myslím, že budete tak trochu puntičkář a hlavně mám dojem, že budete tak trochu rozmarný a náladový. Jak si mám jinak vysvětlit, že v jednom příspěvku jste příjemný a pak nato mne zase opakovaně kritizujete pro mou nedisciplinovanost. A pak, když se ozvu, napíšete mi zas milý dopis.
Myslím, že bychom se neměli hádat, když je nás tu tak málo a pozitivně podpořit Šamana v jeho námaze. Dělá to pro nás. Tak tedy "pace" a nebudem se víc přít pro maličkosti.
Nechápu svobodu slova jako "všichni v jednom šiku, na povel, sborově a skandovaně" a Vy také ne, jak jsem pochopila. Někdy to odbočení může vzbudit zájem o nové věci. V každém případě nebudu tu plkat kolem a rozptylovat pozornost přispěvatelů. Nanejvýš budu mluvit k věci ale o trochu jiném tématu. Slibuju.
ČMKOS svým stanoviskem asi předběhl britské soudy, které teď rozhodly, že zahájení války proti Iráku bylo nezákonnou akcí a porušilo mezinárodní právo i britské zákony. Zpovídají kvůli tomu čelné britské představitele, včetně předsedy vlády a ti se potí při vysvětování toho, co vlastně provedli.
Okomentovat