Tak se říká stavu, kdy náš mozek vyhodnotí situaci, v ní se nacházíme, jako již "dříve viděnou", "dříve zažitou". Často to není pravda, nic takového jsme nezažili a ani zažít nemohli. Ale mozek je neoblomný. Stále opakuje - tohle už jsi zažil, tohle znáš.
Přesně tohle se mi stalo v pátek minulý týden. V našem Ústavu se konala akce Projektu společenské odpovědnosti. Vstup jen pro zvané. To není nic divného, náš ústav totiž disponuje pseudosecesní budovou s patřičnými interiéry, štuka, zlacení pravým zlatem, bohaté křišťálové lustry, stropní malby od vídeňských mistrů, rudá polstrovaná sedadla... Překrásné.
Hochnobel, jak by řekl sudeťák. Právě proto si naše prostory občas najímají společnosti, které právě tak chtějí působit a nehledí na to, že jen za jednodenní nájem dají víc než 300 000.- korunek. Kdo by ale na self promotion šetřil, že?
Takže takových dnů bývá do roka několik. Ten pátek se ale přece jenom trochu lišil. Už ráno jsem si všiml, že hlavní ulice, vedoucí od Masarykova náměstí k divadlu, je zastavěna kovovým plotem, který ohraničuje prostor zvíci menšího fotbalového křiště. Ale organizátoři bylo hodní - po obou stranách nechali volné průchody skoro dva metry široké, takže občané se dostali bez problémů na náměstí TGM k obchoďákům a zase zpět. Ovysílačkovaná hlídka hlídala, aby si nikdo nekrátil cestu přes ohrazený prostor. Když jsem se poněkud navlhlých urostlých hochů zeptal, co se tu chystá odpověděli mile "Pokračuje dál, pane, jděte dál!!" Šel jsem. Déja vu ještě spalo.
Odpoledne jsem točil nějaké upoutávky ve studiu. Herci mi ale přicházeli poněkud rozladění. Prý je někdo nechtěl pustit do práce. Jeden z nich byl dokonce rozladěn trochu více, protože se mu ochranka snažila zabránit ve vstupu fyzicky. Ruku ochranky ze svého ramene sundal a k dalšímu kontaktu naštěstí nedošlo, protože druhý člen ostrahy mezi ně skočil a rozdělil je. Včas. Už jsme nějak odvykli všemocným příslušníkům VB. Za režisérem přišel jeho kamarád a ten říkal, že při vstupu neměl žádné problémy. Jistě. On jediný byl v obleku s vázankou a diplomatickým kufříkem. Pochopili jsme. V takovém převleku patříte k partě a vstup máte volný.
Už jsem spoty rozesílal po síti na patřičná místa, když přišel můj nový, trochu vyplašený šéf, podával mi kanárkově žlutý papírový pásek a pravil: "Prosím tě, nalep si to na ruku, jinak se nedostaneš ven. Ochranka nikoho nepouští ani dovnitř, ani ven." "Jaká ochranka?" ptám se. "Soukromá!" a odešel. Letos jsem popvé tuhle akci nedělal osobně, moje práce byla hotová, tak jsem vzal svůj hliníkový kufřík (takový, co nosí američtí astronauti, když nastupují do kosmického vehiklu), nalepil si poznávací znamení na levé zápěstí a vyrazil domů. Ve vestibulu viditelně postávali dva velmi urostlí pánové v tmavých oblecích a zakroucenou bužírkou, zastrčenou do ucha, zrovinka jak to mívají tajní agenti v amerických filmech. Čekal jsem, že budu jimi rázně vyzván, ať si vyhrnu rukáv a ukážu své nesundatelné žluté stigma, ale asi jsem jim někoho připomínal, protože jeden z nich úslužně odstavil lano, které zahrazovalo služební vchod a dokonce mě pozdravil. Připadal jsem si v tom okamžiku jako Šakal, který se lstí právě dostal přes policejní zátarasy - a šel jsem domů. U průčelí, tedy vchodu pro publikum, pobíhalo několik mladíků v oblecích, natahovali v dešti rudý koberec na chodník a obestavovali jej malými lucerničkami, takže celá věc vypadala jako model osvětlené přistávací dráhy pro letadla. Neodolal jsem a chvilku jsem je pozoroval. Všimli si mě, jeden, asi ten nejodvážnější, ke mě přistoupil a zeptal se, co není v pořádku. Pochopil jsem, že si mě plete s nějakým hlavounkem přípravných prací a odvětil, že se mi to všechno líbí. Chlapci se zřetelně ulevilo a já šel dál k domovu. U ohrady na hlavní ulici už bylo hlídačů několik, měli na sobě připevněné LED baterky, takže připomínali Karafiátovy broučky, hemžili se u vjezdu na vyhrazený prostor. Na sloupku byla krásná tabulka: Parkoviště pro VIP hosty. Písmena VIP byla svítící. Uvniř ohrazení stála jedna špinavá škodovka a tvářila se jako karikatura sama sebe.
A v ten moment jsem si uvědomil, že tuhle situaci dobře znám. Že už jsem ji párkrát zažil. Ano, to přece byly všechny ty krajské stranické konference KSČ. Šestsettrojky a později šestsettřináctky, vyrovnané v řadách na chodnících, čekající na své činovníky. Lidé byli příslušníky směrováni na protější chodník: "Nezdržujte se tu občane, pokračujte, pokračujte..." Visačky, bez kterých nás nepustili nejen z ústavu, ale ani do hlediště nebo na toaletu. Pánové v civilu, kteří se tvářili, jako že tu náhodou stojí a na někoho čekají, ale kteří se k vám přitočili hned, jak jste udělal podle nich něco nebezpečného. Pánové, kteří stáli, oděni v balonové pláště v režii a jen tak, náhodou, sledovali, jaké pásky jsou založeny v magnetofonech. A jestli některý z nich není zapojený na záznam. Zaražení umělci, kteří pak vystupovali v části schůze, věnované umění, v tzv. "kulturní vložce". Servilita a strach. Strach a servilita.
Vzpomínka na vlastní strach, aby nějaký soudruh nebo příslušník náhodou neprošlápl kabel od mikrofonu, na který mluvili straničtí potentáti. Protože jinak - průšvih. Atentát. A na žranici ve foyer, po níž se musely obvykle nechat vyčistit od majonézy všechny koberce. Na mokro. Zbylé chlebíčky, které si nestihli účastníci zabalit do ubrousků a odvézt domů jsme mívali, pravda poněkud okoralé, druhý den ráno ke kafi.
VELKOLEPOST VYVOLENÝCH
Ano, to je přesně ta hra, která bude mít příští čtvrtek premiéru v našem ústavu, v této budově. Hra která pojednává o tom, jak to na tom světě chodilo před třemi sty lety a jak se praktiky nezměnily dodnes, ba co víc: „praktiky se zdokonalily“...
Velký poutač na premiéru celou dobu visel na slavnostně osvětleném průčelí divadla a snad nikdo kromě mé maličkosti si nevšiml, jak je to dokonale provokativní. Pak jsem zahnul za roh k domu, kde zatím bydlím, ulice byla náhle trochu potemnělá a já si uvědomil, že se za těch 21 let vlastně zase tak moc nezměnilo. Bylo to tu pořád. Je to tu pořád. Bude to tu pořád.
Velkolepost vyvolených. Déja vu.
59 komentářů:
STK:
Tak si to tak neberte. Pitomců co nestojí ani za kopanec do zadnice, kteří zpravidla bývají hodně namyšlení, ačkoliv většinou není na co, a tedy se jim říká VIP, nebo zase pro změnu těch, co jsou nadáni mdlým mozkem, značnou fyzickou silou a servilitou až někdy hraničící s debilitou, tedy se jim říká ochranka, potkáváme za život poměrně dost. To chce především zachovat klid a nechat život plynout dál. Přijedou, pobudou, odjedou, časem se buď vrátí, nebo přijedou jiní a zase odjedou. Důležité je, že se Země točí dál a na nich to nezávisí, tudíž se bude točit i dál, s nimi, či bez nich.
Je mi Draku jenom líto mé "mladické" naivity, s jakou jsem vítal rok 89.
Jinak je to O.K., není to žalozpěv. Aspoň neměl být...
Když jsme s kamarády a kolegy chodili cinkat klíčky na Václavák a na Letnou, tak mi moje lepší polovina říkávala, že jsme naivní. Já jsem to tenkrát sice logicky vnímal jako jednu z možností, protože je jasné, že vždy, když něco započne, může to skončit buď dobře, nebo špatně, nebo také tak nějak částečně tak a částečně onak, ale s vrozeným optimismem jsem doufal v tu lepší variantu. To nadšení prostě vykonalo své. Doufám v tu lepší variantu pořád, jen je mi jasné, že ani nemusí nastat, no a nastane-li, nemusím se toho dožít. Rozhodně a zásadně odmítám čehokoliv litovat, pakliže to nebylo nějaké selhání, nebo rovnou lumpárna. Lumpárny patří do doby dětství, trápil jsem pár lidí z okolí a myslím, že ne zrovna proto, že by si to bývali zasloužili, ale proto, že se mnou občas šili všichni čerti. No a někdy jsem před tím listopadem 1989 dle současných měřítek nebyl dost statečný na to, abych se některých lidí zastal, nebo zkusil jiné vykázat do patřičných mezí a raději se stáhl a nešel hlavou proti zdi. Co by se bývalo stalo už se nedozvím, život šel jinudy.
Proč už panstvo nehoduje v divadle
(Ze severní Moravy)
Bylo nebylo, za sedmerými horami a devatero řekami, v jednom krásném zámku se konala veliká slavnost.
On to tedy vlastně nebyl zámek, milé děti, bylo to veliké divadlo jako zámek vypadající, ale to zas není tak důležité. Důležité je, že se na tu slavnost sjelo zblízka i zdaleka spousta vzácných hostů. V ten večer tam z naleštěných kočárů vystupovali nastrojení páni a jejich krásné dámy, nastrojenější ještě víc než ti páni. Jejich zlaté šperky a drahé kamení se blýskaly, až vám oči přecházely !
Ke vchodu do toho divadla byl položen červený koberec, aby si ti páni a dámy blátem neumazali své stříbrem a zlatem vyšívané střevíce. Po obou stranách toho koberce stáli ve špalíru lokajové se zlatými svícny, aby panstvo v šeru nezakoplo. O kus stály řady stráží, aby držely lid v uctivé vzdálenosti od vzácných hostů. Proč tam byly ty stráže, milé děti ? Inu proto, že lid se proti panstvu často bouřil, když už nemohl hlady vydržet.
Panstvo však hlad nemělo, a zvlášť v ten slavný večer. V divadle hosté jedli a pili, co hrdlo ráčilo. K hostině jim hrála hudba, obveselovali je kejklíři a všelijací umělci.
A když bylo všechno snědeno a vypito, vrátilo se panstvo domů. Všichni rádi vzpomínali na ten večer, jak jim chutnaly všechny ty vybrané lahůdky, jaké kejkle předvedli kumštýři, a taky že se nic zlého nepřihodilo, že nebyl požár divadla ani vzpoura lidu. A proto se panstvo těšilo, že další rok se bude hostina opakovat.
Ale za rok už bylo všechno jinak, děti. Úplně všechno.A už nikdy žádná taková slavnost nebyla, v té zemi za sedmerými horami a devatero řekami. Ptáte se, co se přihodilo, milé děti ? Jestli přiletěl drak a sežral princeznu i všechny ostatní urozené panny ? Jestli zlý černokněžník celou tu zemi začaroval ?
Ale kdepak drak nebo černokněžník, děti. Ti jsou jenom v pohádkách. Lid se tam vzbouřil.
Nu ano, lidu se tuze nelíbilo, jak se páni nad něj vyvyšují. Jak si hodují, a lid na tu svou hostinu nepozvou. Lid slyšel zvěsti o všech těch dobrotách, které panstvo mělo, o holoubátkách nadívaných slavičími jazýčky a cizokrajných rybách s perlami místo očí, a jeho hrachová kaše mu hořkla v ústech. Jednoho krásného dne vzal lid cepy a kosy, srpy a kladiva, palaše a Kalaše, a pak vzal útokem divadlo i zámek
Možná že by stráže dokázaly rozehnat vzpouru, jako už tolikrát předtím. Ale tentokrát se do čela lidu postavili umělci. Do té doby byli kumštýři zticha, dělali že nevidí bohatství panstva a bídu lidu. Hráli panstvu za hrst měďáků a zbytky z hostiny, a někdy za ránu karabáčem, když se jejich kejkle pánům nelíbily.
Ale tenkrát večer, při té slavnosti v divadle, umělcům došla trpělivost; pohár přetekl. Stráže tehdy strážily panstvo příliš bděle, některé umělce do divadla nechtěly pustit. Že prý nemají ten správný glejt se správnou pečetí. Za chvíli se sice všechno vysvětlilo, přiběhl principál a rozdal umělcům glejty, ale už bylo pozdě. Kumštýř, milé děti, není člověk jako my; ten si křivdu pamatuje nadosmrti.
Proto se zpěváci a herci postavili do čela vzpoury proti pánům. Svými mocnými hlasy povzbuzovali lid, svými královskými gesty ukazovali směr útoku. Povzbuzený lid šel správným směrem, stráže pobil, divadlo zapálil, zámek srovnal se zemí, pánům a paním usekal hlavy. Od té doby v té zemi nebylo pánů ani kmánů, všichni si tam byli rovni, všichni jedli hrachovou kaši maštěnou sádlem, pivo pili, dobrou vůli spolu měli.
A jestli neumřeli, tak žijí dodnes.
A teď už hupky pod peřinu a spát. Dobrou noc.
Náš Vlastibol má doopravdy talent! OK!
Míněno bez ironie.
STK,
QUOD LICET IOVI, NON LICET FELI, to říkali už staří Římané a to byste jako Starý kocour měl vědět.
Tutto si muove, tutto corre, tutto volge rapido (per restare uguale), to říkali zas futuristi.
Právě jsem si přečetla včerejší článek Devadesát devět spravedlivých a bývalý komunista Dienstbier
od Pavla Kohouta, na MF, který komentuje dnes na Psu J. Hermánek.
Pod článkem Kohouta není otevřena diskuze, tak jsem si ušetřila námahu hledat nějakou diplomatickou formu pro formulaci námitek.
Jen se ptám, není to dělení generací komunistů na povznesené, vedené vznešeným ideálem dobra pro společnost a na podlé egoistické prospěcháře, co dělá v článku Kohout, tak trochu diktované snahou ospravedlnit svůj fanatizmus z padesátých let? Proč by mělo kriterium dělení generací na altruistické, ideově angažované (osmašedesátý rok)a ideologicky zapálené (padesátá léta) versus zbaběle prospěchářské (postosmašedesátá) spočívat na principu a míře angažovanosti pro "dobro" společnosti? A kdo rozhoduje o tom, co je dobro a co je naopak zlo?
A nakonec, jsme si tak docela jisti, že ti ideově zapálení nebo zas reformisticky angažovaní jednali jen a výlučně v zájmu všech? A na sebe ani trochu nepomysleli?
Nebyla bych si tím tak jistá.
Informaci:
Víte, ono se to musí umět rozlišovat. Jedna věc je, když tím pánem, neboli Jupiterem, je někdo, kultivovaný, jako například Karel Schwarzenberg, kterému se dostalo dobrého vychování a který se tudíž umí na veřejnosti chovat. Chová se tedy tak, aby dojem, který po sobě zanechá, byl těm ostatním příjemný a on jim nebyl svou přítomností pokud možno na obtíž. Takových je bohužel málo. Jinou věcí pak je, když si na toho Jupitera jenom hraje zbohatlý lumpenproletariát, kterému málem dělá potíže najíst se příborem, o nějaké úrovni vystupování už ani nemluvě. Prostě to nemá s Jupiterem či čímkoliv vznešeným a božským co dělat. To, co si najímá debilní, arogantní a servilní ochranky, to jsou jenom zbohatlí arogantní volové, chátra co se dostala k prachům, moci a vlivu a arogantně se roztahuje. Spíš by ale v tom nejlepším případě potřebovali nakopat zadnice a v mnohých ještě i pozavírat za tvůrčí výrobu tunelů do rozpočtu či jiných aktivit, kterými by se měly zabývat orgány, zpravidla bohužel nečinné v trestním řízení. Prostě zoufale nám tu chybí nějaké elity, které by za něco stály. Jsme ve stavu personální nouze, už dost dlouho. Také jsme bohužel ve stavu neschopnosti nakopat zadky těm, co si o to celá léta říkají, nebo je aspoň vykázat do patřičných mezí.
S tím prvním příslovím jsem si poradil, smysl toho druhého ale jen mlhavě tuším, pomozte mi s tím prosím.
Draku,
Tutto si muove, tutto corre, tutto volge rapido (per restare uguale), Všechno se hýbá, všechno běží, všechno se rychle vyvíjí (aby zůstalo stejným).
Nestěžujte si tak na domácí poměry, kde na světě v politice vidíte nějakou opravdovou elitu? Koho bych Vám mohla jmenovat s upřímným svědomím mezi italskými politiky?
Latinské rčení mělo být žertem pro Kocoura. Původně je tam "non licet bovi" = není vhodné pro vola. Dala jsem tam "feli", pro Kocoura.
Vhodné, nebo spíš dovoleno
Informaci:
Přečetl jsem si oba články. Je celkem jasné, že si lidí jako byli Jiří Dienstbier, Jiří Pelikán, František Kriegel, Ladislav Lis a mnohých dalších prostě budeme vážit o něco víc, nežli třeba Vlastimila Tlustého a dalších. Oni se aspoň dokázali proti čemusi postavit a vymezit, projevili nějaké zásady. Byli příčinou toho, že mnohé strhli, nebo v nich aspoň vzbudili jakousi naději, že třeba jednou bude líp, nebo najít v sobě odvahu a sílu udělat něco podobného.
Vlastimil Tlustý a mnozí další prostě jen projevili touhu mít se dobře řekněme více, nežli bylo i v té "neslušné době" slušné. Mimochodem ono to rčení "Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu." nám tu funguje dodnes a páchá poměrně značné škody. Začínám docházet k názoru, že ti nenechaví, či ti, co se chtějí mít dobře na úkor jiných, jsou větším problémem, nežli jsme vůbec ochotni si připustit.
Já si myslím, že dějiny, historici a lidé si to nakonec přeberou správně a zaujmou k tomu nakonec správné stanovisko. Chápu, že někoho mohla zpitomět ideologie, sám jsem z ní byl v raném mládí zpitomělý a zbavil se toho až během dospívání. Konec konců se podívejme, kolik lidí se nechalo strhnout Hitlerem v Německu, Stalinem v Rusku, Mussolinim v Itálii a Francem ve Španělsku. Moje generace už měla k dispozici padesátá léta a rok 1968, tedy řekněme fakta, která i sebelepší propaganda prostě jen těžko okecá, zatímco před válkou, během ní a těsně po ní, se to prostě muselo jevit jinak a mnohem víc ku prospěchu bolševikům. Není divu, že z toho zpitomělo tolika lidí. Sám nevím, jak by to dopadlo se mnou ve srovnatelných podmínkách. Nicméně si myslím, že těm myslícím a pozorným, nejpozději už v těch padesátých letech, kdy probíhaly ony inscenované politické procesy, muselo být aspoň v náznaku jasné, že asi jsou součástí čehosi, čeho vlastně ani součástí být nechtěli.
Myslím, že je důležité o těch věcech hovořit, umět se v nich orientovat a vyhnout se unáhleným soudům, protože je pitomé posuzovat je kontextem dnešní doby a dnešních názorů, tenkrát ta doba byla jiná a dávala svým aktérům jaksi méně na výběr a proto bychom se měli naučit se ty věci vnímat v kontextu té doby, kdy se děly. Všichni víme, že mamut by se pračlověkovi mnohem lépe lovil loveckou puškou z dnešní doby, a ne tím, co měl k ruce on, jenže tu pušku máme v ruce my, ne on.
Vnímaje dnešní dobu, určitě nás víc osloví postoj Jiřího Dienstbiera mladšího, který se od vyjednávání mezi pražskou ODS a ČSSD distancoval, nežli těch, co se na té pražské radnici tak dojemně dohodli a shodli, protože oni přeci nebudou okrádat své rodiny ne?
Informaci:
Italská úsloví jsou taková inteligentní, všímavá, trefná, prostořeká, hubatá, hlavně ale pravdivá a neúprosná, někdy až cynická. Dlouhá historie se prostě nezapře. Jinak ten závěr: "aby zůstalo stejným" nám mnoho nadějí na zlepšení stavu nedává :-) Nepochybně z toho hovoří ta tisíciletá zkušenost. Já si myslím, že co se nadějí týče, člověk by sice neměl přestávat doufat a usilovat o něco lepšího, ale co se víry týče, že se toho lepšího dočká, měl by být velmi opatrný.
Draku,
já to můžu posuzovat jen zvenku. jen ta léta po osmačtyřicátem jsem prožila jako očitý svědek. tenkrát jsem byla ještě holka, školu povinná, ale už tenkrát jsem viděla, že ti "zapálení" to dělali z karierizmu. Cožpak, na příklad ty básničky Kohouta svědčí o nějakém upřímném prožití? Psal to, protože mu to vyášelo peníze a slávu jako básníka nového řádu. Podle mne to jsou jen prázdné veršovačky.
Situaci v osmašedesátém přímo neznám, jen z toho, co se psalo tady a z tehdejšího českého tisku, co mi posílali. Ale i tam v různých zpovědích těch "prozřelých" je cítit spousta falše. Museli být pořád na koni dějin. A o kariérách emigrantů po šedesátém osmém nebudu mluvit. O mrtvých jen to dobré, říká se tady. Ale když je člověk ramenáč a umí v tom chodit, uplatní se všude, když umí využít situace.
Žádné iluze, a co říkám iluze, dobré minění o nich nemám. I když to prostředí znám jen zvenku. A to nejsem žádný škarohlíd.
Někdo se narodí jako mřenka, jiný jako kapr a některý jako štika. A svou podstatu nikdy nezapře.
Draku,
jaký národ, takový jazyk a taková úsloví. A Italové jsou příslovečně řeční a hubatí. A to jsem sem ještě žádná zvlášť prostořeká úsloví nedávala. Jen jednou do Chechtavého tygra jsem napsala italskou anekdotu o panu páterovi, co šel na stavební úřad, ale většinou tomu nerozumněli anebo se pohoršili. Takže si teď dávám pozor na jazyk.
Pěkně jste uplakaní, ale nic z toho nebude.Ti různí reformní, po reformní, před reformní, formní , jsou a budou sosat. Nasaďte brčko a sosejte také.Někteří už mají brček v hubách několik.
Jo a pamatujete někdo "limosáček" ?
Vznešené cíle a královská gesta, které potratily triumf prostřednosti v podobě hrachové kaše maštěné sádlem? Nezachtělo se oněm "umělcům" snad jen těch panských laskomin? A kondelíci se nechali ukonejšit všeobecnou spokojeností, pivem a umaštěnými hubami?
Z téhle pohádky neplyne žádné povzbuzující ponaučení. Anebo jsou veliké revoluční ideály pouze výsadou velikých národů a ty malé národy se musí spokojit se skromějším cíly a skromějším
místem v dějinách, které odpovídá jejich skutečné velikosti?
Ale kdepak, Harpyje,
nesmíte to brát tak idealisticky. Všechny velké povznešené ideály, když to tak vezmete, mají za cíl umaštěné huby, hlavně vůdců, a když na ně zbyde, i kmánů. V přímém nebo přeneseném smyslu.
Mně to připadá dost deprimující, tohle déjà vu.
Harpyje,
když se podíváte na příklady z antické mytologie nebo na moderní -izmy, tak uvidíte, že všechno to opojení všemohoucností, všechny ty závratné lety do výšky za mocí a slávou národa nebo za šťastnými zítřky lidstva, skončily všechny katastroficky. V nejlepším případě pádem na prdel, v nehorších upálením. Takže ten přízemní ideál umaštěné huby, zcela ve stylu národního Švejka, je asi ideál nejrealističtější a nejsnáz dostižitelný bez rizika muset si pak léčit modřiny a zlámané kosti anebo popáleniny 4. stupně.
Co vlády se týče, nerozlišuji mezi demokratickou a nedemokratickou, ale mezi dobrou a špatnou. Vzpomínám si na hodinu občanské nauky : "Jaká společenská formace trvala nejdéle ?" To je snad jasný, ne ? Máme děják. Hlásím se : "Sím, otrokářská". "Kdepak, chyba. Ne otrokářská, ale, no ? Kdo to ví ?" Nikdo. "No přece prvobytně pospolná, prakomunistická". Představil jsem si tlupu paviánů vedených samcem s rudým pozadím. Po tomhle debaklu už jsem se radši nehlásil. O mnoho let později mě v té souvislosti napadlo, jestli pro výklad dějin VKS(b) by nebyli nejkvalifikovanější zoologové. Představuji si dnešní hodinu "občanské nauky" "Jaké společenské formaci patří budoucnost ?" Hlásí se celá třída "Sím, sím, demokratická". "Správně, děti", dí pančelka. Jen jeden žák v zadní lavici se nehlásí. Vzpomíná na včerejší návštěvu Zoo a do desky před sebou zamyšleně rýpe velmi, velmi neslušný obrázek.
Ad Jiří Dientsbier jr.: Některé rody mají páteř, některé ne. Zdá se, že páteř je dědičná záležitost.
4 Harpyje: Dáma promine. Pro mě je to spíš k nas... ..ání. I na sebe, že jsem nalítl. Proč jsem, já blb, ve třiadevadesátém nezůstal v Rakousku! I když - i tam to je poněkud zaprděné. Takoví "lepší Češi".
Zopakuji zde otázku z jiné diskuze:
Smí se dioxinová vejce použít při přípravě malty?
Jistěže, leč s takto kontaminovanou maltou se pak musí zacházet jako s jinými nebezpečnými odpady...
A ještě pro Informaci: Rovněž ovšem platí negace úsloví:
QUOD LICET FELI, NON LICET IOVI.
Jejich strach je totiž mnohem větší, než ten náš, kmánský, na rozdíl od nás mají co ztratit a proto si tak nahlas a falešně pískají...
Ne všechny, Informace. Ta americká byla příkladem a impulsem jiným národům a fiaskem neskončila. A ta francouzská, zplodila navzdory všem hrůzám, dodnes platné principy soužití a lidských práv. I když pan prezident Klaus těmito výdobytky pohrdá, a výsledky vestfálského míru pokládá za přínosnější, protože údajně "ne náhodou umožnil svobodu a demokracii" :-/ ,http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-budoucnost-evropy-0sa-/p_zahranici.asp?c=A101217_112159_p_zahranici_wag bude pan prezident zřejmě taky realista a pragmatik, a ví, co národ očekává, a co od něj lze očekávat.
U národů, které prožily své dějiné hvězdné hodiny, nebo které prošly martyriem, chápu pathos, který se někdy zmocňuje jejich příslušníků, například při poslechu státní hymny. U jiných mi to často připadá jako prázdné sentimentální gesto. Dodatečná tvorba těchto hvězdných chvil může být navíc důvodem k cynickému, ba dokonce sarkastickému pohledu na vlastní dějiny.
Ale možná, že jsem z článku a z reakce vyčetla víc, než byl záměr autorů.
KDE JE MŮJ PŘÍSPĚVEK?!
Byl v něm jen odkaz na Psa.
2 Harpyje : No kde, kde. Slovy klasika : "... v pérdeli, pane hrábě..."
Doporučuju psát příspěvky ve texťáku, ukládat a sem kopírovat. V případě smazání je záloha. Jenže ani sám z lenosti tak většinou nečiním, třebaže radím.
GRRRR, hnusný stroji!
Po čvrté:
Ne všechny, Informace. Ta americká byla příkladem a impulsem jiným národům a fiaskem neskončila. A ta francouzská, zplodila navzdory všem hrůzám, dodnes platné principy soužití a lidských práv. I když pan prezident Klaus těmito výdobytky pohrdá, a výsledky vestfálského míru pokládá za přínosnější, protože údajně "ne náhodou umožnil svobodu a demokracii" :-/ ,bude pan prezident zřejmě taky realista a pragmatik, a ví, co národ očekává, a co od něj lze očekávat.
U národů, které prožily své dějiné hvězdné hodiny, nebo které prošly martyriem, chápu pathos, který se někdy zmocňuje jejich příslušníků, například při poslechu státní hymny. U jiných mi to často připadá jako prázdné sentimentální gesto. Dodatečná tvorba těchto hvězdných chvil může být navíc důvodem k cynickému, ba dokonce sarkastickému pohledu na vlastní dějiny.
Ale možná, že jsem z článku a z reakce vyčetla víc, než byl záměr autorů.
Proč ten pitomý stroj odmítá odkazy na Psa?!
Harpyje,
Nebyla bych si tak jistá, že těch "dodnes platných principů soužití a lidských práv" by společnost nedosáhla bez revoluce, teroru a napoleonských válek.
Ce ci n'été pas une revolution mais une dissolution. říká H. Taine, když popisuje nesmírnou anarchii, která docela rozvrátila společnost v 1789 r. K tomu aby se společnost stala lidštější a humánnější potřebuje takovou kůru rozpadu a rozkladu, kdy lůza bezuzdně řádí a ničí všechno v nesmyslné kocovině? Potřebuje takovou léčbu krve a oceli a střelného prachu?
Francouzská revoluce byla některými historiky hodně idealizována a mytizována. Často jako předchůdkyně a předzvěst té konečné, definitivní, Velké říjnové.
Obuvníku,
vyjadřujete se jak švec. Kolikrát Vám mám říkat, že se dámám necitují klasici ale soudobá proza.
Harpyji:
Co se mizení příspěvků týče, tak doporučuji přečíst si článek Tess z 5.1.2011, a tam a v diskusi pod ním je k tomu řečeno vše potřebné.
Zkrácen verze zní:
Zmizí-li příspěvek, rozhodně ho tam nevkládejte opakovaně, buď vyčkejte nápravy, nebo zkuste mailem upozornit Šamana, nebo zkuste krátkým příspěvkem v diskusi upozornit Šamana či Tess na to, co se stalo a kdy se to stalo, oni pak zjednají nápravu.
Příspěvek Harpyje vrácen.
Vážený VV, Nebožka Božka Němcová) by to nenapsala lépe. Ale neznaje (-jíc) duše umělcovy nemůžete tušit, že je to skutečně jen pohádka. Neznám sebestřednějších lidí, než jsou umělci (kromě politiků ovšem.) Taktéž neznám egoističtějších typů. Vzájemně si závidí: role, gáže, milenky, místo u okna, šatnu u jeviště, více řádků v kritice, potřesení rukou od ředitele, délku potlesku atd., atp.
Neznám obětavějších lidí, než jsou umělci. Hrají nemocní, pár hodin po smrti své matky, ženy, dítěte, s horečkou, průjmem, rakovinou....
Neznám lidi, kteří by více podlézali nadřízeným, než jsou umělci.(Kromě politiků ovšem...) Osobně, v rozhlase, v televizi, v novinách i pamětech podlézají všem, kteří by jen mohli mít vliv na jejich kariéru. Dirigentům, režsérům kritikům, novinářům... Divadelní ředitelé by mohli povídat.
Jenže revoluce? Kdeže... Viděl jsem hereckou revoluci zblízka. Snad 14 dní táhli v 89-tém za jeden provaz. Pak se vzpamatovali, uvědomili si, že se zase bude hrát divadlo jako předtím a už celá zákulisní hra běžela jako obvykle.
Takže žádné defenestrace, žádné zapalování. Už dávno ne.
Shrbit své sošné postavy a zajít "na zámeček" hejtmanovi požalovat na kolegu. (To, to je možné, ano. Nebo kolegu udat v novinách...
Ostatně - veškerá divadelní krev je falešná.
Neříkejte, že jste to nevěděli.
Vážený STK,
píšete „jen pohádka“ a „umělci ...14 dní táhli v 89-tém za jeden provaz“, čímž chcete zpochybnit obraz umělců jako hybatelů revoluce. *)
Jenže zapomínáte, že : 1) na úspěch počáteční fáze revoluce dva týdny naprosto stačí
2) lid si vypráví i pohádky-verze skutečných událostí
Jak všeobecně dobře známo, kumštýři jsou senzitivnější než my obyčejní lidé. My obyčejní bychom třeba řekli, že příčinou děsivých událostí kolem merendy VIP ve Vašem divadle byl obyčejný český bordel. Že prostě Vaše vedení nezajistilo včas propustky pro vás zaměstnance.
Ale Vy, citlivý kumštýř a navíc kocour, slyšící šelestění myšího ocásku v hluboké díře, Vy to vidíte třídně správně : Nešlo o obyčejný tschechische Schlendrian, ale o projev typického marasmu kapitalismu a demokracie.
A máte pravdu, vážený STK ! Za starých dobrých časů by si žádný umělec toho jména hodný nedovolil drze hovořit s Příslušníkem. Za starých dobrých časů byste i Vy byl pozván na slavnost v divadle. Třeba i do Národního **).
Prostě – my si vážíme umělců mnohem víc než kapitalisti a demokrati, vidící v člověku jen pracovní sílu resp. voliče.
Jednou, vážený STK, jednou se vrátí staré dobré časy. Pohádky se stanou skutečností, zlá kletba nad zuboženou zemí bude zlomena. Osvobozený lid si bude opět vládnout sám, a na hostinách bude pro všechny hora kaše a moře piva.
A tančit, tančit se bude všude !
--------------------------------------------------------------------------------------------------
*) http://fr.wikipedia.org/wiki/Fichier:Eug%C3%A8ne_Delacroix_-_La_libert%C3%A9_guidant_le_peuple.jpg
**) http://ksc-cssp.komunisti.sk/Nasi_umelci_a_Anticharta.htm
STK:
Herci nejsou v české kotlině až takovou výjimkou, stejně sebestřední a závistiví dovedeme být i ve všech ostatních profesích, jenom to, co si nepřejeme, nebo závidíme se trošku liší, ale podstata zůstává stejná. Stejné je i to plazení se v prachu před autoritami.
V tom 89-tém to bylo +/- stejné i v ostatních oblastech lidských činností a života. Pár týdnů nám vydržela ta jednota, solidarita a vzájemné porozumění a souznění, pak se život zase vrátil do starých a vyjetých kolejí.
Úsměvné mi dokonce připadlo, že jeden z mých bývalých kolegů a později nadřízený (naštěstí jen chvíli) mi záviděl i státní garsonku, kterou jsem získal tím, že jsem se asi v 16 letech přihlásil na trvalý pobyt k babičce. Ta jí získala tím, že její původní velký a hezký byt šel do demolice. Šlapal jsem v ní sám po sobě, natož pak později s mou paní a dvěma dětmi. Dodnes nechápu, co je na nájemním vztahu až tak závidění hodného a co je důvodem nepřát někomu ani střechu nad hlavou. Upřímně řečeno jsem rád tomu, že tomu nerozumím a že to nechápu, asi by mi muselo být špatně ze sebe samotného, kdybych tomu rozuměl, chápal to a dokázal se s tím ztotožnit.
Zkrátka a dobře, se ti herci a umělci až tolik neliší od svého okolí, jenom ty herecké výkony u toho nepřání si, závidění si a podlézaní samozřejmě odvedou oproti svému okolí mnohem profesionálnější.
2 Informace : no, nevím, jestli bych například u Wiwegha nalezl něco trefného k citování. Kdežto "Tajemný hrad..." se přímo vybízí.
K tématu diskuse a všeobecně připomínám, že "My Češi jsme národ prosíravý."
Obuvníku,
místo, abyste se plahočil po Transylvánii, choďte raděj na lekce tvůrčího psaní.
Vážený Vlastimile Větší,
myslím, že Vaše skutečné místo je v čele českých spindoktorů. Nechtěl bych se doopravdy dostat do fokusu vašeho zájmu. (Spin doktor - česky: "Doktor Votoček". Otočí debatu směrem, kterým chce on sám - nebo jeho zákazník. ;-)
P.S.:Ale přece jenom se musím zastat těch, kteří podepsali: Opravdu byla jiná doba. A za zády mnoha protagonistů stálo poměrně dost kariéristů, kteří by moc rádi podepsali (leč nebyli požádáni) a promptně naskočili na jejich místa. U některých jmen jsem proto rád, že podepsali. Pokud v životě provedli jen tuto malou špinavost, byli naprosto vzorní.
A ještě - taky bych býval byl podepsal. Jenže se mi podařilo vymyslet téměř geniální výmluvu: Ano souduzi, jistě, podepíšu. Ale dejte mi, prosím napřed k přečtení tu Chartu 77, ale originál, ať vím, proti čemu se podepisuji. Nedali, nepodepsal.
Zato jsem se dopustil mnoha jiných malých špinavostí. Ale myslím, že když dojdu svého konce, nebude mi tam nikdo a nic vyčítat. Nebo tam bude Alláh - a ten se na to bude dívat jinak. Jen se bojím, aby si mě s někým nespletl a neobdařil mě těmi 72-mi či kolika pannami. To byla moje druhá, už definitivní smrt!
Hlavní je, že jste se držel linie Strany, vážený STK. Všechno ostatní je nedůležité.
Samozřejmě, pro Vás osobně, pro Vaši duševní pohodu by bylo lepší, kdybyste Stranickou linii dodržoval z přesvědčení. Ale pro naši společnost, pro naši vlast byly rozhodující výsledky Vaší práce; a ty byly bezchybné.
Podpis výzvy „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“ nebyl nutný ani pro naši vlast ani pro Vaši kariéru, neboť jste nevystupoval veřejně, vážený STK. Proto na něm moji soudruzi netrvali.
* * * * *
Možná Vás to překvapí, ale mně osobně není mravní postoj určité části naší populace („Když to nepodepíšu, tak nedostanu lepší/vedoucí práci, a místo mě tam přijde ještě větší svině.“) nijak proti mysli. Prostě vím, že socialismus musíme vybudovat s tím materiálem, který máme k dispozici. Když není celý národ z kvádrů, musíme využít stávajících kádrů; i kdyby to byli lidé nepevní, lidé z hadrů. Pavků Morozovů a Korčaginů je zkrátka pomálu; proto musíme být schopni využít občana Brycha i Jana Wericha, P.I.Kapicu i J.Nohavicu.
Naopak – rigidní prosazování tzv.přeměny člověka staré doby v člověka nového přineslo více škody než užitku.
Zkrátka dobře, vážený STK, po našem opětovném vítězství po Vás budeme chtít jen spolupráci, nikoli lásku. A sám jistě cítíte, že Vaše hluboké sociální cítění, Vaše nenávist k elitám a elitářství Vám opětovné navázání spolupráce s lidem a jeho Stranami nesmírně ulehčí.
* * * * *
Ulehčení by Vám přineslo i rozhodnutí, kdo vlastně jste, odkud jdete, a kam směřujete. Vaše x-krát veřejně deklarované obojetnictví ve věcech víry („agnosticismus“) Vás lidu vzdaluje a bohu *) nepřibližuje.
Ovšem po konci Vám nikdo nic vyčítat nebude. Je-li Alláh **), s ďaurem se bavit nebude, do džeheny ihned pošle. Tam Vás myšlenky na panny (i paní) rychle přejdou. A není-li, tak se nemáte čeho obávat. Obsluha pece se svými klienty prý laškuje; rozhodně jim nic nevyčítá.
Konec legrace – žádný Alláh samozřejmě není. Po smrti se my obyčejní prostě začneme rozkládat; toť vše. Do Věčného Kremlu vstoupí jen hrstka těch nejlepších.
Dobrou noc přeji.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
*) Bůh = smyšlená „všemocná“ entita, nástroj utlačovatelů sloužící ke klamání lidu
**) Alláh = bůh muslimů, dále viz *)
To jste mě uklidnil, VVV. Alláh není. Taky se mi zdálo to s tím půltuctem tuctů panen býti jaksi nepřirozeným. Po použití kterékoliv panny se prý konečný počet panen nemění. Budu o tom přemýšlet.
Tož dobrou!
EU = německá agrese + kapitalismus + demokracie
Vážený STK,
před nedávnem jste psal o současné (děsuplné) podobě Evropy, zformované spoluprací (tradičních agresorů) Německa a Francie.
Nyní se potvrdilo moje dávné podezření, že pravda je ještě hrůznější : EU je pouhý nástroj německé rozpínavosti, nástroj k udržení Evropanů v okovech protilidového režimu. Viz http://www.lidovky.cz/diskuse.asp?iddiskuse=A110120_095830_ln_zahranici_mtr
Snad Sarkozyho freudovský omyl otevře oči utlačenému francouzskému lidu. Nová francouzská revoluce by nám výrazně usnadnila splnění našeho dějinného úkolu – osvobození Evropy od kapitalismu a demokracie.
Les aristocrates a la lanterne !***Volte ČSSD a KSČM !
To je stejná potupa jako vyhlášení 2.Říše v Galérie des Glaces. :-)))
V. Větší, vy tvrdíte že:
EU = německá agrese + kapitalismus + demokracie
zatím co já se domnívám, že:
EU = vláda úředníků. kteří neznají problémy, o nichž rozhodují, vláda byro- a technokratů, která snadno podléhá nadnárodním lobby a jejíž jediný skutečně funkční korektiv se síla, kterou disponují dvě největší země EU: Francie a Německo.
O termínu "demokracie" se nemá smysl přít. Je obrovský rozdíl mezi její teoretickým, idelizovaným modelem a běžnou praxí. (Praxe by se, podle mě, měla jmenovat nějak jinak. Je to úplně jiný systém, než "lidovláda".) Ale pojďme k jinému tématu, prosím. Sláma na tomto mlatě je už, myslim, docela dobře vymlácená.
Pozn.: To, že mi "slavnosti mocných" připomněly jiné slavnosti mocných v minulosti Vám snad ani nestojí za takovou námahu. ;-)
2 informace : uvažoval jsem o tom. Jenže komu není shůry dáno, lekce tvůrčího psani nijak nepomůže. Komu je dáno, ten ji nepotřebuje. Po kritickém zvážení svého nadání dávám přednost netvůrčímu psaní.
Obuvníku,
to nic, myslela jsem, že narážku pochopíte.
Francouzský Mnichov
Je to mnohem horší, vážená paní Harpyje. Tehdy před 140 lety to alespoň byl nepřítel zjevný a deklarovaný, kdo záměrně potupil poraženou Francii. Leč dnes se prořekl uherský gróf za Francouze přestrojený, sionisticko-germánskými intrikami za francouzského presidenta dosazený. Prořekl se, část plánů na novou německou agresi odhalil, a přesto setrvává v úřadě. Pařížané nešturmují ani Bastilu ani Elysejský palác, nestavějí gilotinu na Place de la Concorde.
Je možno podat pádnější důkaz o degenerovanosti Francouzů ? Je možno vyslovit děsivější obžalobu EU a jejího rozkladného působení ? Ne a ne.
Víme, jak vše proběhne : Německá menšina ve francouzském pohraničí (po válce neodsunutá v důsledku brutálního nátlaku USA na francouzskou vládu) začne vznášet drzé požadavky, západní mocnosti Francii zradí, Německo obsadí nejdříve pohraničí a pak zbytek země.
A totéž se může stát nám, pokud povolíme opětné usazování neslovanských pronárodů na území naší vlasti.
Již máme ke zkáze nakročeno – z našich hranic je korzo, naše národní stříbro patří Němcům, masmédia jakbysmet (se světlými výjimkami Práva a Haló novin), multikulti ničí naše národní tradice, naši žoldnéři bojují za cizí zájmy v tisíce kilometrů vzdálených končinách, ministrem zahraničí je Němec.
Ještě, že alespoň náš prezident je opravdu NÁŠ, že je Čech jako poleno. A díky Leninu za všechny naše starší bratry, ty v naší zemi již žijící, i ty zatím dlící ve Veliké zemi, dnem i nocí nám připravené přijít na pomoc proti Německu, EU a NATO..
Quand un homme en trahit un autre, il n’est pas juste qu’il s’en puisse vanter.***Volte ČSSD a KSČM !
Léčba demokracie
Vážený STK,
nejsme ve při - obě tvrzení mohou platit současně.
Jak je stále zřejmější, Francie jedná pod nátlakem Německa. Evropští úředníci nerozumějí ničemu, což každý Čech dobře ví. Německý lid, úpící pod těžkým jhem demokracie, je neustále trýzněn bezuzdným kapitalismem; proto hledá východisko ve drogách, alkoholu, bezvýchodném násilí.
To je jasné každému roduvěrnému našinci. Prostě : Všude špatně, doma dobře.
* * * * *
O demokracii netřeba hovořit, opravdu. Je třeba se jí vyvarovat stůj co stůj, choď co choď ! Pokud se jí už nakazíme, nepropadejme panice : Léčba předpokládá klid na lůžku nebo v křesle (před TV přijímačem), teploučko (třeba i smrádeček; hlavně žádný průvan !), dostatek tekutin (alespoň 5 l piva denně), ovoce (nejlépe ve formě slivovice). A jinak si jí NEVŠÍMAT !
Po nějaké době demokracie sama odezní, a náš stav se vrátí k normálu.
Můj drahý národ český neskoná, on éú hrůzy slavně překoná !***Volte ČSSD a KSČM !
Reichsland Elsaß-Lothringen http://www.lethist.lautre.net/carte_allemagne_1870.jpg jako nová spolková země? Kdyby nebyl Rýn, který dělí rovinu na Alsasko a Bádensko, tak by dnes člověk už pomalu nevěděl, v které zemi se nachází. To Vámi citované hraniční korzo je zde realitou.
A komu vděčíme za tyhle katastrofální poměry?
Ano, té "vládě úředníků" v Bruselu, kteří ničemu nerozumí, a nikdy ničemu nerozuměli, a proto tohle dřívější jablko sváru mezi Německem a Francií žije v nebývalé prosperitě, svobodě a míru už 65 let.
Když čtu na českém internetu výplody různých kverulantů, jejichž argumentační síla nepřesahuje ony pověstné banány a žárovky, tak mě berou všichni čerti.
Ano, "třeba i smrádeček; hlavně žádný průvan !" Ten by totiž mohl provětrat a okysličit nejeden mozek!
2 informace : to je tím, že nemám ten kurs. Kdybych měl, možná že bych pochopil. Jenže co se týče jemných nuancí jsem zabedněný. No, ne tak úplně, ale musel bych o tom tuze přemýšlet a to se mi nechce jsa vytížen jiným přemýšlením. Tak to běží na pozadí jako proces s nižší prioritiou a tomu odpovídajícím strojovým časem. Kromě toho mé samčí myšlení není pro takové nuance a náznaky stavěné. To je vhodné pro ženy sběračky. Kooperace při lovu vyžadovala přesné a jednoznačné signály, protože šklo o kejhák a o kus žvance. Tedy stejně o kejhák, protože když to nevyšlo, byl hlad a to bylo zlé. I když lecos zachraňovaly ty sběračky.
Obuvníku,
moc nekecejte a přečtěte si, co jste napsal. 18. ledna 2011 12:35
4 Harpyje: Protože nemám k dispozici přímé "výstupy z EU", mohu se jen domnívat, že jsou ve valné většině případů českými interpretery zkresleny až ke své karikatuře. Budiž, ale jak potom vysvětlit fakta, že se podobné hlasy ozývají i z Polska nebo třeba Slovenska?
Co jsou, proboha, "přímé výstupy z EU"?! Máte snad na mysli podobné idiotské články, jako tento?http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-ostrov-svateho-bartolomeje-vystoupi-z-eu-fb4-/p_zahranici.asp?c=A101213_114931_p_zahranici_wag
To snad není možné!
4 Haarpyje:
Přimý výstup: Něco, co není interpretací (nebo desinterpratací) vlastní zprávy. Zpráva sama, bez vysvětlení, jak ji mám chápat. Zaručená zpráva, nikoliv "zpráva o zprávě".
Nic o "vystupování z EU"... Některé zprávy z Unie totiž vypadají na první pohled jako blábol šílence - pokud ovšem nejsou desinterpretovány někým, komu EU vadí. Nebo nejsou blábolem šílence.
Líp Vám to asi nedovedu vysvětlit. Nechápu, co je na tom nejasného...
Nic ve zlém, STK, ale pomalu začínám pochybovat o Vašem zdravém rozumu. Pokud Vám jde o primární zdroje, tak proč čtete "zprávy o zprávách"? Máte problémy s hledáním na internetu?
Komu a čemu slouží internet
Vážená paní Harpyje,
jako byste nevěděla, kým a proč byl celý ten „slavný“ internet vytvořen. Jako byste nevěděla, proč na jednu pravdivou zprávu o hrůzném celosvětovém spiknutí elit připadají desítky „zpráv“ toto spiknutí popírající.
Nu ano – internet slouží svým tvůrcům, imperialistům a sionistům. Internet nám obyčejným lidem vymývá mozky filtrovanými a manipulovanými „informacemi“, a nabídkou plytké zábavy zdarma nám bere čas na sebevzdělávání a třídní boj.
Řekněte sama – dozvídáme se na internetu pravdivé informace o šílených plánech euroúředníků na výstavbu největšího golfového hřiště na světě ? Nedozvídáme !
Víme, že toto hřiště má sahat od Šumavy k Tatrám, od Aše po Košice ? Nevíme !
A přitom jen a pouze kvůli provedení tohoto nechutného plánu nás Evropani strhli do své ohavné organizace. Jen kvůli vyčištění budoucího hřiště chtěli u nás Američani umístit gigantickou mikrovlnnou troubu (tzv.radar), jež by nás všechny spálila na uhel.
No vážně – tohle je přímý výstup z EU, který se naštěstí díky neohroženým českým vlastencům šíří mezi lidem po hospodách.
Nebojte se, vážená paní Harpyje. Golfové hřiště z naší vlasti nebude. Naši partyzáni proniknou v přestrojení mezi zahradníky, a budou sabotovat zalévání trávníků tak dlouho, až veškerý green uschne.
Evropani a ostatní cizáci pak odtáhnou do méně hrdých zemí, a u nás se bude tančit všude.
Hezký večer přeji.
Avatar Vlastimil Větší, Vlastenec, mi dnes připadá mnohem vtipnější, drahá Harpyje.
2 informace : to, že nevím jestli bych našel něco k citování, nebo Tajemný hrad nebo že prosíravý ? Kurs tvorčího psaní je jedno, Wieweghovy krásnoliterární výtvory druhé. Tak nevím v čem jsem se sebou v rozporu. Ostatně co osmnáctého, to je jako v prvohorách. Byly tak jekés nuance a nakouslotiny, keré vysvětlovat v kontextu by bylo náročné. Pro příště se pokusím o větší myšlenkovou jednoznačnost.
Obuvníku,
nakusujete a nenuceně pohazujete a kdo pak má rozumět? Vaše řeč budiž jasná: ano, ano, ne, ne.
Okomentovat