Nejsem naladěn ani moc svátečně ani vzpomínkově, jen konstatuji. Před rokem jsem si zoufal ze zmršení komentářů na mém domácím Neviditelném psu. Naštěstí přišla dcerka Terka a během půlhodiny pro mne vyrobila formu pro tento blog. Nejdříve jsem do ní zkušebně nalil právě čerstvý příspěvek přítele Moby Dicka (který je tedy historicky prvním autorem:). Potom jsem, stále ještě v režimu "psaní do zdi", přihodil svou esej o nesmrtelnosti. Až 26. ledna přišel štěpný článek Svoboda slova a internetová sebranka , který byl paralelně otištěn v Neviditelném psu. Načež následoval zájezd, či spíše nájezd návštěvníků. Takovou čtenost jsem pak už nevykázal nikdy. Nicméně podívám-li se na počitadlo, vidím průměr 1400 návštěvníků za týden, tedy 200 denně, takže hospoda jede. Zatím ani o svátcích a dovolených neklesla pod stovku.
Samotné číslo však nic nevypovídá. Důležitá je kvalita místní vybrané společnosti. Tedy té, která nejen čte, ale i píše své komentáře. A to v takové kvalitě, že už tři štamgasti se stali občasnými autory samostatných článků. Na samém počátku si sem někteří jen zaskočili vyřvat se či vyzkoušet možnosti nabízené svobody. Jeden host celý svůj kometář složil ze sprostých slov. Jiný čtenář se ho pak zeptal:
"A ulevil sis?"
Evidentně ulevil, neb se již více neozval, a pakli se ozval, tak "slušně", tedy bez sprostých slov. Jen jeden komentář jsem za ten rok smazal - a napsal že je smazaný a vysvětlil proč je smazaný. Obrousili jste se vy, návštěvníci, obrousil jsem se i já. Bez vás, čtenářů a kometujících, by tenhle blog neměl smysl. Však to byl jeho smysl. Nikoli, že je tahle stránka pro vás jako dělaná, ona je pro vás dělaná! A vy si ji děláte pro sebe - včetně vševysvětlujícího mnohoznačného a přesto stručného podtitulku Hospůdka u hřbitova...
Hned na začátku jsem věděl, že zde musí denně něco být alespoň nějaká nabídka. Myslel jsem, že úterky zaplním svými články do Psa, sobotu uvolním Moby Dickovi a zbytek času věnuji resuscitaci některých svých starších článků, kterých mám v portfoliu už přes tisíc. Leč zjistil jsem, že ohřívané staré konzervy nejsou to pravé - to už musí alespoň vypadat dobře, abych se je odvážil hodit opět po letech do placu. A také - i staré věci se musí nejdříve vyhledat, očistit, alespoň ještě jednou přečíst a korigovat - a občas je nutno k nim přičinit aktuální poznámku, takže jejich "překopírování" někdy zabere více času než osmahnutí nějaké minutky...
Koukám-li se na číselník, pak tenhle příspěvek je třístý šedesátý sedmý. Minulý rok tedy - i když nebyl přestupný, zde bylo zveřejněno 366 příspěvků. Díky všem přispěvatelům a, samozřejmě, díky mé neuvěřitelné ješitnosti, se kterou jsem si splnil svůj tajný slib, i když někdy byl den volna pro pana redaktora...
A také díky Tess, která nejenže mi vynalezla tuto formu, pro mne i vás nejpříjemnější (např. černé na bílém...), ale která stále zpovzdálí sleduje naše vylomeniny a v pravý čas poskytne technickou i lidskou podporu.
Takže díky nám všem - a vzhůru do druhého roku!
Psáno v Praze dne 23. ledna 2011
13 komentářů:
Všechno nejlepší! Zajímavé články, slušnou návštěvnost i diskuse v roce dalším.
Šamane,
na zdraví! Cin cin!
Sto takových výročí. A díky!
Také blahopřeji!
Ale proč se o tomto blogu dozvídám až rok po jeho založení?
kocour
Tak již rok ? Nuž sláva a hurá a ohňostroj !
Za ten rok již hora slov navršena, a slova další se valí. Valí se jak odval z dolu - mezi tunami hlušiny pár kousků rudy. (Však Nerudy ni dílek. Nerudu když Šaman čte, zrudne, sám se stává nerudou.)
Mám přihodit hrstku dalších slov na tu ukrutnou haldu ? Asi ano, jsa autorem nejen historicky prvního příspěvku na tomto blogu, ale i prvního smazaného komentáře (připomenu, že šlo o obsáhlé citace z vlasteneckého článku J.Nerudy).
Takže Velkému Šamanovi poděkuji : 1) za jeho práci pro vlast a národ; 2) za vyhození dosud jediného z mých příspěvků (z jiných blogů /webů mne pravičáci vyhazují pravidelně/vyhodili nadobro).
Přiznám se bez mučení, že mi bude trochu líto, až po našem opětovném vítězství budeme opět scelovat pole i mediální prostor. Zaniknou políčka a záhumenky, na nichž se nyní plahočí venkovský proletariát, zaniknou malé blogy, na nichž si vyčerpávají svoji pracovní sílu příslušníci pracující inteligence.
Ale musí to tak být – když se kácí les, létají třísky. Na velké lány vjedou naše krásné nové stroje, zorají, povláčí, zasejí a sklidí novou úrodu. Ve velkých novinách se utvoří dělné kolektivy redaktorů, jež budou čtenářům předkládat nové a kvalitní zpravodajství i publicistiku. Náš lid tak bude dobře živen i informován, svou energii bude moci napřít správným směrem. A naše vlast opět rozkvete, opět bude slunko zlatit rodné širé lány, skřivánek bude pět nad kombajny, z tlampačů místních rozhlasů linout se bude zpěv Karla Gotta, nad svištěním a vrčením soustruhů kvílet bude naše Helenka i Lucie, holkám a klukům z našich školek i škol zpívat budou Kotvald s Hložkem a Míša David, a o tom všem štěstí a radosti budou příslušně referovat pracovníci našich masmédií.
Komu budou chybět blogy, v takové skvělé době plné nadějí ? Komu bude chybět internet ?
Do obnovení plné samostatnosti naší vlasti však ještě nějaký čas zbývá, tak pozvedám virtuální číši s Bohemia Brut : Vivat, crescat, floreat ! Ad multos annos ! Nazdar !
Ano, moc hezké, jen ten smutek z okolního bordelu trvá, já... no nic další prášek, a ten VW, flanďák jeden, snad nechodí spát.Nooo Na Zdar.
Jediná naděje je, že příroda si s váma vždy poradí :http://neviditelnypes.lidovky.cz/australie-klokanie-a-potopa-dpa-/p_zahranici.asp?c=A110122_205813_p_zahranici_wag
INTOŠI!
Máte pravdu, už je to rok. Čas má takovou vlastnost, plyne. Je-li nabit událostmi, plyne zdánlivě rychle. Je-li klid, plyne pomaleji. Popřejme si tedy do toho dalšího roku bude-li nabit událostmi, tak ať jsou to ty lepší a jinak ať raději plyne pomalu.
Tak jsme zase všichni o rok starší!
Toto jubileum má oproti narozeninám tu výhodu, že postihuje všechny návštěvníky zdejšího lokálu bez rozdílu a kolektivně.
Vaše bilance se po jednom roce může ukázat, zatímco ta na Psu vykazuje po zavedení registrace klesající trend. Kvalitativně - z diskusí na úvodníku se stala pavlač, i kvantitativně - fóra na jiných článcích zejí většinou prázdnotou.
Připíjím Vám nevlasteneckým Roederer Crystal, oblíbeným nápojem 007 a ruských carů,
L’šana habaa be-Jerušalajim!
Panečku, to ale uteklo! Tak už rok sem každodenně chodím, sedávám až tam v tom vzdáleném koutku, dám si pokaždé svůj oblíbený Birell, chvíli poslouchám, a pak odcházím. Ale zvykla jsem si a těším se sem. Stejně tak, jako do dalších hospůdek, které vznikly po odchodu z Velkého psa - Zvířetníku a Sardenu. Každá z těchto hospůdek je jiná a jedinečná.
Takže na zdraví a ať se daří nejen hospodskému, ale i stálým štamgastům a ostatním, byť náhodným hostům...
Alča
Na zdraví ! A na vůbec.
2 kocour : "Ale proč se o tomto blogu dozvídám až rok po jeho založení?" To zní povědomě podobně jako "Jak to, že tohle se dovídám až na straně 34 ?" No proč, proč...halt povinnost poddaných meldovat toto není v Ústavě.
ROK PRAVÍTE, HOSPODSKÝ? TOŤ NEMOŽNO!
Tak to už tedy není zas tak nová hospoda. To už je hospoda značně zajetá. Nebo i jetá. Rok je dost dlouhá doba. Moby Dick shrne každý týden do necelé stránky textu, leč netuší, že si jej kopíruji a schovávám a zůstane mi tak skvělý přehled toho nejzajímavějšího, co se kolem nás událo. Za tu doby se I Drak naučí (do toho) mluvit, či vlastně psát, Kocour seskočí hrobníkovi z lopaty a transformuje se na prdůcha, Antisemita Obuvník se přizná ke své tajné Hi-Fi úchylce, Barbucha se nám ztratí kdesi v kyberprostoru, Vlastimil Větší, Vlastenec provede nemálo šíleně veselých šklebů (vyber si, co chceš!) a elegantně zpracuje každou nahrávku, kterou dostane, Šamana vyhoděj z práce a STK zase z bytu, Informace najde na síti několik dalších témat, která zaujmou, inteligentní plíseň Aspergillius předestře pár rázných (ale logických) řešení celosvětových problémů, kterážto řešení z nebeských výšin svého neomylného intelektu ostře napadne dravá Harpyje. To vše pod dohledem páně Žibřidovým, též strejda Pedro na nás mrká z pod kapielusza...
A tak bych mohl pokračovat hodně dlouho. Už se tu trochu známe a víme, co si o čem kdo myslí a co nepřipustí. Ale baví nás to poměřovat opět a znova. A je to fajn a "fajn" je díky Šamanovi. Díky!
Co dodat? Nic chytrého mě nenapadá...
Tuš po našemu: Zdruv! A sto lat!!!
Vane tu duch dobrých Psích časů. Doporučuju ctěnému publiku nakouknout i ke spřízněnému Šumavákovi. A k Halladinovi na Pavouky ve flašce.
Tož jsem se s vinšem opozdil, ač tu jsem denně :o/
Jsem rád, že tento způsob komunikace prokázal svou života schopnost. Odkazuji na něj jako na důkaz, že to jde i takto. V našem okresním městečku to dopadlo, bohužel, jako na NP.
Tak ešče jednou A la votre! Čímkoliv, co vám chutná, já zrovna šťávou z rajských..
Okomentovat