Bylo by to mezi Čechy a čtvrtým bavorským kmenem už skoro úplně v pořádku. Bernd Posselt však "pro účely porozumění a usmíření mezi Čechy a Němci" vyzval své české přátele: "Pojďme společně pohřbít tato zombie." (Míněny Benešovy dekrety.) V sobotu 18. května však vystoupil s převratnou přednáškou "ve vlasti zůstavší krajan“ Pavel Kamas, který svým soukmenovcům předestřel, jak se má správně na Čechy jíti.
"Přímluvci Benešových dekretů a ostatní popírači genocidia spáchaného na německojazyčných Češích, Moravanech a Slezanech", "obhájci krádeže vlasti", mají totiž po ruce neustále "smrtící argument" kterým "jsou schopni každou, jakkoli plně legitimní výtku jednoduše smést ze stolu, když se jim to hodí do krámu". Tím argumentem je "starý osvědčený naci-obušek – perfidní, bezobsažné podvodné balení", kterým jsou "Benešovi přívrženci" "vždy schopni vraždu národa, provedenou na Sudetoněmcích, morálně ospravedlnit".
Vždy, když "vyhnanci z vlasti vznáší oprávněné požadavky" následuje toto: "Čeští představitelé v rozhodných pozicích s odpovídající podporou státem placených historiků tyto požadavky odmítnou s poukazem na to, že „transfer“ německy hovořícího obyvatelstva byl přeci jen mírným trestem za německé zločiny – jak to naposledy ničemným způsobem vyjádřil nový státní prezident Zeman." (Zde si, prosím, povšimněte protektorátního způsobu označování hlavy České republiky.)
Podvod je dle Kamase obsažen v tom, že zatímco "většina zástupců oficiální české historiografie se stále vytrvale drží teze, podle které se nad českým obyvatelstvem po konečném vítězství Němců vznášel neúprosný osud fyzického vyhlazení českého národa, resp. nuceného přesídlení na Sibiř nebo ještě někam jinam", skutečnost byla úplně jiná!
"Jeden z nejznámějších českých historiků, Jan B. Uhlíř…, říkává, že Češi za své, ve srovnání s židovským obyvatelstvem podstatně výhodnější životní podmínky v Protektorátu vděčili právě zmíněné potřebě pracovních sil, jinak by je totiž nakonec stihl tentýž „smutný osud Židů a Poláků“. Pokusy české historiografie stavět židovskou otázku v Protektorátu na roveň s nacionálněsocialistickými záměry o přenárodnění v česko-moravském prostoru jsou prastaré a mají v úmyslu v zásadě jen jedno: Vyhnání a genocidu sudetských Němců s ohledem na údajně plánované „konečné řešení české otázky“ zlehčovat. Lidé věří, že německá říšská vláda považovala Čechy za rasově méněcenné a český národ by po konečném vítězství Němců stihl bez výjimky stejný osud jako ten v případě Židů."
Nic není dál od pravdy! Alespoň dle Pavla Kamase, který se svých posluchačů ptá: "Věděli jste o existenci české, podle vzoru Hitlerovy mládeže vybudované masové mládežnické organizaci, o českém Kuratoriu pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě? Jsou Vám známy záměry a pozadí, které byly tehdejšími nacionálněsocialistickými držiteli moci sledovány? Třeba převýchova, cituji: „árijské české mládeže podle německého vzoru, resp. k takzvané říšské myšlence“? Dostalo se Vám kdy možnosti nahlédnout do podrobných zpráv o nespočtech masových akcí, které Kuratorium, společně s vůdčími silami Hitlerovy mládeže organizovalo, a věděli jste, že si aktivity tehdejšího Kuratoria po počáteční zdráhavosti postupně získavaly široký souhlas a akceptaci u české veřejnosti? Věděli jste, že česká mládež si měla brát z té německé příklad, a že obdobná zařízení, jaká byla plánována pro příslušníky Hitlerovy mládeže, byla zřízena i pro mládež českou, a sice na výslovné přání nejvyšších německých vedoucích míst a v jejich smyslu? … Skutečně by si tehdy na německé straně způsobovali tolik materiální a časové námahy – připomínám: uprostřed války! – jen aby zachytili českou mládež, a to co možná nejplošněji, tedy celou českou mládež, v tomto novém způsobu výchovy v nacionálněsocialistickém smyslu a navedli ji novým směrem? Opravdu by si tehdy v německým vůdčích kruzích skutečně lámali hlavu nad tím, jak by se jen měla česká mládež nejefektivněji a co možná nejhlouběji v tomto smyslu duchovně ovlivnit? Zprostředkovával by někdo tehdy české mládeži exaktně ty samé ideály a hodnoty, jako mládeži německé a nenechal by ji raději oslabit nihilismem, nedisciplinovaností, dekadencí a nezdravým způsobem života a nechal ji takto pomalu přežívat?"
Zde připomenu několik drobností. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, jehož hlavním ideovým cílem byla podpora "protektorátního vlastenectví", spolupráce s německou říší a pozvolná převýchova v duchu nacionálně-socialistické ideologie, bylo založeno 28. 5. 1942, tedy právě teď slavíme toto neslavné výročí. Bylo to den po atentátu na Heydricha! Takže v době stanného práva, kdy "dobrovolnost" vstupu dychtivé české mládeže byla jistě obrovská.
Kamas říká, že "na Čechy, kteří zvedají pravou ruku k Hitlerově pozdravu, je oficiální česká historiografie přirozeně všechno možné, jenom ne hrdá". Ale poněkud přitom opomíjí skutečnost, že nezvednutí pravice se v té době rovnalo schvalování atentátu na říšského zastupujícího protektora. Na smutečním shromáždění v Táboře nezvedl pravici jeden nezjištěný student. Nacisté popravili jeho profesora.
Ale hlavně – vždyť tady veřejně hajluje Kamas sám! Oslavuje úsilí, kterým Němci (přesněji řečeno nacisté), chtěli z Čechů udělat Němce (přesněji řečeno nacisty). "Nihilismus, nedisciplinovanost, dekadence a nezdravý způsob života", které jsou znovu po 70 letech tehdejší české mládeži znovu vyčítány stejnými slovy, jako tehdy, totiž byla demokracie!
Zatímco česká média stále referují "o heroických činech Heydrichových atentátníků nebo jakýchsi českých pilotů", Kamasův kolega Lukáš Beer, "soukromý historiograf, zakladatel a šéfredaktor společensko-kritického internetového magazínu NÁŠ SMĚR" (neplést si s publikací Můj boj) se zabývá "uváděním historie na pravou míru ve vztahu k území česko-moravského prostoru let 1918 – 1945" a to "podrobně a co do výsledku otevřeně". Ta "otevřenost" je zřejmá: Lukáš Beer navazuje přímo na hnusnou tradici protektorátní kolaborantské Vlajky českých nacionalistů, včetně zneužívání svatováclavské tradice.
Kamas se dál chlubí aktivitami své vlastní "maličkosti", a to jak "skrze vydávání sudetoněmeckých knih v mém brněnském nakladatelství", která má "zajistit sluchu pro hlas vyhnanců z vlasti přímo v srdci Česka". To nakladatelství se jmenuje guidemedia etc, s Pavlem Kamasem ho vlastní i Lukáš Novák, a vydává mj. taková "sudetoněmecká díla" jako projevy Adolfa Hitlera nebo dílo nacistického propagandisty. Dr. Rolfa Kappa "Mírové dílo Adolfa Hitlera". O tato dílka je velký zájem, zejména mezi českou (a moravskou a slezskou) mládeží. "Tedy vidíte, vážené dámy a vážení pánové, že se zde něco dělá a sice přímo v srdci a prostřednictvím jazyka vyháněčského státu; a vidíte taky, že ochota českého čtenáře seznamovat se s dosud naprosto neznámými, v některých případech téměř zcela nepohodlnými fakty, je nepřehlédnutelná."
Kamas k závěru cituje slova jednoho hodnostáře ze zmíněného Kuratoria Jana Pipoty: "Čechy a Morava jsou společnou otčinou pro Čechy stejně jako pro Němce. Němci, kteří se zde narodili a vyrostli, mají naši otčinu stejně tak rádi jako my Češi a my máme stejné přání, abychom vytvářeli jeden z nejdokonalejších faktorů naší Říše. V Čechách a na Moravě může a musí být Čechům i Němcům zajištěna společná šťastná a spokojená budoucnost." Jaksi ani pana přednášejícího, ani jeho posluchače, nijak neznepokojuje, že to byla slova kolaboranta s nacistickým režimem.
Pak už následují Kamasova vlastní slova: "Všichni ti, kteří chtějí onen věčný spor a svár mezi Němci a Čechy sprovodit ze světa, by se tudíž měli koncentrovat především na mladé dorůstající generace. Konec konců jsou oba národy střední Evropy, Němci a Češi, přeci jen vystaveni identickým výzvám a blížícím se společensko-politickým procesům změn v Evropě!"
Ke kterým se je tedy třeba stavět – v nacistické tradici.
Za povšimnutí ještě stojí, že zmiňovaný „smutný osud Židů" není nějak dál zvlášť rozveden, přestože těch asi 80.000 zavražděných lidí bylo – československými občany. Ale to zřejmě nejsou ti správní "Češi a Němci", kterým by dle pana Pipoty (a dle obsahu přednášky nejspíš i dle pana Kamase) ve společné otčině kynula "společná šťastná a spokojená budoucnost".
Musím zde zmínit, že existují i jiní Němci, a je jich více, než henleinovských pohrobků. Mezi ně patří například i Prof. dr. Norbert Lammert, předseda Spolkového sněmu, který letos v lednu při slavnostním projevu ke Dni památky a obětí holocaustu označil vládu nacistů za "věčnost hrůzy" – protože pro Němce ten zločinecký režim trval dlouhých dvanáct let.
Avšak někteří Němci a někteří Češi na tu dobu vzpomínají s dojetím. A hodlají budovat "most pospolitosti, neoddiskutovatelné druhové příbuznosti, skrze odhalení manipulativního zkreslování historických skutečností ohledně doby nacionálního socialismu a objasňování proradných úmyslů globalistického ničivého ducha". Aby mohli "dosáhnout cíle upřímého narovnání jakož i plodného sblížení", které je nevyhnutelné v nastávajícím boji Evropy s hordami z Východu…
Co se Německa týče, vím, že si svoje nácky hlídá. Dobu Hitlerovy vlády se veřejně nikdo neodváží chválit. Krom zombie studenoválečnického revanšismu. Nejsem si však jist, jestli totéž umí český stát. Ale zdá se, že to chce chce umět. Jak Pavel Kamas, tak na místě přítomný Lukáš Beer byli prý organizátorům označeni "ze strany českých vyšetřovacích orgánů za extremisty". Proto se Kamasova přednáška mohla konat toliko v rámci "uzavřené akce“. Nad čímž bděla německá policie. Inu česko-německá spolupráce přese všechno funguje!
Psáno v Praze dne 28. května 2013.
PS: Aby dychtivá česká veřejnost o přednášku nepřišla, zveřejnil ji autor na neovlajkařském blogu Lukáše Beera, kde si to můžete přečíst celé.
Článek byl převzat krom Neviditelného psa i blogem Kruhu občanů ČR, vyhnaných r. 1938 z pohraničí.
(Úvodní foto převzato ze stránek vydavatelsví pana Kamase.)
