To trvalo od dob rakouského mocnářství přes První Československou republiku až po vznik hnusné Druhé republiky, kdy jsme měli být všichni jednotni v tom našem Národním souručenství. Abychom udrželi své češství i v době ochrany ze strany našeho velkého německého přítele. Všechny noviny psaly stejně kolaborantsky, říkalo se tomu podle nacistického termínu Gleichschaltung "zglajchšaltování".
Poválečná Třetí republika se chtěla odtrhnout od často falešné předválečné demokracie a vynalezla "lidovou demokracii", kdy všechen politický lid byl sjednocen v organizaci Národní fronty Čechů a Slováků. Avšak i v této řízené "demokracii" byly různé strany, a každá z nich si podržela svůj stranický tisk. Jenže po prohraném Únoru 1948 už byla Národní fronta řízena totalitním způsobem z komunistického centra, které zas bylo řízeno "v hlavních směrech vývoje" přímo z Moskvy. A nezávislost toho tisku se poznala jen - podle názvu a formátu listu. Ještě snad ty fejetony, kultura, věda i sport byly poněkud rozličné. Ideové články přišly do všech novin z patřičného oddělení Ústředního výboru KSČ a lišily se jen titulky. (Tam kde v květnu 1978 psalo Rudé právo o únosu autobusu s říčanskými studenty "Teroristé zneškodněni", psala lidovecká Lidová demokracie "Pokus o útěk do NSR zmařen". Jinak text byl stejný.
Ve svém prvním zaměstnání v raných osmdesátkách v ZEZu Hloubětín jsem měl staršího kolegu pana Levého, který vždy četl se zaujetím sportovní stránku jakýchkoli novin. Když jsem se tomu divil - protože nebyl sportovním fanouškem - vysvětlil mi to: "V tom sportu je to stejné, jako v politice. Ale jen v tom sportu se o tom smí psát." Po roce 1990 stranické noviny zanikly, ostatně víceméně zanikly i ty strany, které je prodaly nějakému německému mediálnímu domu, od něhož je pak kupují čeští miliardáři.
Když se vynechala první a druhá strana, pak byly i za totáče nekomunistické noviny občas ke čtení. Hlavně jejich přílohy. V šedesátkách měla máma předplacené sobotní Svobodné slovo, vydávané Československou stranou socialistickou. Obsahovalo i nedělní přílohu, televizní program a dětskou přílohu Slovíčko. V sedmdesátkách jsem si už jako student ČVUT kupoval sám Mladou frontu (deník SSM). A její privatizovaný klon Mladou frontu Dnes jsme pak se ženou měli předplacenou až do konce devadesátek. Dokonce mi tam vzali pár článků a stal jsem se na chvilku "spolupracovníkem redakce". Než jsem napsal hodně vyvážený článek o našich přátelích ze Sudetoněmeckého landsmanšaftu - který už nevyšel. Když pak MfD zveřejnila lživý článek o historii českého pohraničí ("Sudetech") a nikdo z redakce nereagoval na protestní mail, pak jsme předplatné odhlásili. Poslední došlé číslo bylo silvestrovské a obsahovalo soutěž, ve které jsem vyhrál hrneček - který mám dodnes...
Kupovali jsme si pak jen Hospodářské noviny, čistě ekonomický list, který obsahoval většinou jen suchá fakta a neideologické komentáře k nim. Když jsem ovdověl, našel jsem si MfD znovu, tentokráte jen čtvrteční vydání. Zase kvůli magazínu s televizním programem. Vyzkoušel jsem různé novinové magazíny, dnes už vlastně každý den je k novinám přiřazen nějaký. Ale tenhle čtvrteční MAGAZÍN DNES + TV mi vyhovuje nejlíp. Ani ne tak kvůli TV programu, jako kvůli rozhovorům, reportážím, tématům, fotografiím, a dokonce i sloupku šéfredaktora. Samotné noviny mám vlastně jako přílohu. Oceňuji v nich hlavně zahraniční redaktory a jejich vidění světových problémů, které konvenuje tomu mému.
Avšak co se týče domácí redakce a názorové stránky, z těch rostu stále víc a více. Už od dob, kdy si noviny koupil Andrej Babiš a snažil se z nich udělat hlásnou troubu sebe, ANO a vlád, ve kterých pracoval. Staly se z nich prakticky stranické noviny ANO. Tedy Babišovy noviny. V roce 2024 jsem si říkal - teď, když tyto noviny prodal, vlastně když prodal celou mediální společnost MAFRA (v balíku se Synthesií), tak se snad domácí redaktoři vrátí k nezávislé novinařině. Ó, jak strašně jsem se spletl! Nový majitel má zájem primárně o chemičku, no a v domácí redakci zůstali Babišovi lidé. Ti, kteří neutekli. A vypadá to, jako by se Andrej Babiš stal reálným šéfredaktorem. Je to horší než dříve, kdy mu MfD majetkově patřila. Na názorové stránce má svůj pravidelný sloupek, objevují se zde články s názvy typu "Televize jako Al-Káida opozice" a další probabišovské články. Reportér Petr Kolář zde má svůj pravidelný Politický diář, kde se ironicky vyjadřuje hlavně k padlé Pětikolce. Nic proti ironii, nic proti tomu, že dodržuje "linii listu". Ale jeho rozhovory... A způsob, jak je uvádí. Titulky! To není novinařina, ale propaganda.
Sám zase nesouzním se současnou vládou, ale dovedl jsem kritizovat i některé kroky té bývalé, pokud se mi nezdály správné. Neviditelný pes je konglomerátem různých pohledů na svět a nějaká stranická linie se tu nepěstuje. Aston napíše úvodník, ale autoři mu mohou oponovat. To, co se v MfD v rámci domácích rubrik děje, je ostuda novinařiny. Ten poslední Kolářův článek, otvírák na první straně, vlastně rozhovor s ministrem zahraničí má vybraný titulek: "Pavel je obvykle mimo realitu". (A ta oslavná fotografie!)
Macinka je Macinka, "no prostě hrozný". (Ke vztahu s Petrem Pavlem: "Mně to může být v podstatě jedno, protože prezident není vládním činitelem a nepodílí se na přípravě či vytváření žádné politiky, ale nepochybně to komplikuje život jemu"; k senátní a podnikatelské delegaci na Tchaj-wanu: "návštěva pana Vystrčila, který tam se svým batůžkem přiletěl v podstatě jako turista,", jde o jeho "soukromý výlet"...). Ale novinář by mu neměl zobat z ruky - a neměl by ho navádět svými otázkami!
Hned ta první otázka je dokonce podlézavá: "Blíží se doba, kdy musíte definitivně rozhodnout o složení delegace na summit NATO v Ankaře". Ale o tom přece žádný ministr nerozhoduje. O tom by měla rozhodnout celá vláda, a premiér Babiš toto rozhodnutí předem vzal na sebe! Ministerstvo zahraničí pak podle toho zařizuje akreditace, to nerozhoduje!
Druhá strana MfD je věnována celá dokončení onoho rozhovoru. Obsahuje i dotazy na kolegu ministra kultury Otu Klempíře, zejména když jeho návrh na změnu financování ČT a ČRo hodil Babiš pod stůl. Kolář se ptá:
"Přes Klempíře tedy pro Motoristy nejede vlak?"
Debilní otázka, na kterou Macinka humorně a vlastně logicky odpověděl: "...nevidím jediný důvod, proč by přes něj měl jezdit nějaký vlak."
Zdánlivě nelogický dotaz má vysvětlení v celostránkovém titulku druhé srany: "Přes Klempíře nejede vlak".
Uf. No, protože my boomeři máme praxi číst mezi řádky, tak krom toho, že je MfD stále stranický tisk, a vlastně i vládní tisk, protože podporuje Motoristy, pak jest zajímavo, že koaliční partner SPD není chráněn. Mladí investigativci MfD Matěj Svěrák a Kateřina Vaníčková byli dokonce vypuštěni na předsedu PRO Jindřicha Rajchla, takto koaličního poslance, zvoleného na kandidátce SPD a zjistili, že jeho partaj (PRO) dostala dva dary po 200 tisících od - Ukrajinců, co bydlí na ubytovnách...
Když toto dovolí zveřejnit vládní tiskový orgán, pak se zdá, že Babišovi Rajchl nevoní a možná že tahle vláda nakonec dovládne dvojkoaličně bez SPD a s tichou podporou tradičně kolaborujících lidovců...
Takže budu čtvrteční MfD kupovat dál. Rudé Právo a Hlas Ruska jsem taky svého času čítával. A jak jsem psal výše - skvělá zahraniční redakce, skvělý Magazín, no a ta názorová strana mi ukáže, jak to pan Andrej Babiš myslí doopravdy. Co hnusného nechá zveřejnit, aniž by se sám ušpinil.
Psáno v Praze na Lužinách v pátek 5. června 2026
