Ano, na Praze 1 a 2 začínal pilotní projekt přenosu internetu na kabelové televizi. Pro rozjezd chtěli tisícovku měsíčně. A deset tisíc za připojení a kabelový modem. Ale zatím my na Jihozápadním Městě museli trpět na líném drátu, na němž jsem si svůj 28,8 kb modem Motorola vůbec neužil. Telecom nám doporučil nastavit rychlost na polovinu, tedy 14,4 kb/s, ale většinou nepřesáhla numero 12. A dost často se na mne usmíval údaj 9,6 kb. "To je, jako by se za stejný prachy prodávalo plnotučné i odstředěné mlíko. A přitom vedle nabízejí šlehačku a za chvíli už bude levnější. Ono se lehce může stát, že místo zvýšení tržeb za internet bude mít SPT nakonec Telecom LDH*)". Psal jsem už tehdy na Neviditelném psu.
A v téhle situaci se koncem října roku 1998 rozhodl monopolista od ledna zvýšit ceny za telefonní hovory. Biti by byli uživatelé internetu, kteří na lince trávili dlouhý čas. V případě hodinového spojení páčilo zdražení o rdousivých 62,5%. Úplně špatně by na tom byli uživatelé mimo Prahy, kteří platili meziměstský tarif. Tisková mluvčí sice mluvila o nevinných třech procentech, jenže stačilo si vzít papír a tužku a spočítat si svůj život na internetu. Tehdy se vzepřel Patrick Zandl z webu Mobil.cz, domluvil se s Ondřejem Neffem, který to rozmázl na Neviditelném psu a přidal se i zakladatel Seznam.cz Ivo Lukačovič. Vyhlásili iniciativu Internet proti monopolu a založili petici na doméně bojkot.cz. Chtěli jsme prostě speciální telefonní tarif pro vytáčené připojení. Anebo rozumný měsíční paušál. K petici se připojily i servery Atlas.cz, Svět Namodro a prakticky ty všechny nemnohé, co v té době něco znamenaly. Petice byla spuštěna 5. listopadu 1998 a za dva týdny už měla 100 tisíc signatářů. Petici podpořily i mnohé vysoké a střední školy. Dokonce i některé státní úřady. Byla svolána protestní demonstrace před sídlo SPT Telecomu v Praze na Olšanské i na místě jeho brněnské pobočky, a to na 18. listopadu. Proběhl i bojkot služeb SPT Telecomu. Vlastně stávka uživatelů telefonního spojení nejen k internetovému připojení, ale i u fonie.
Té pražské demošky jsem se neúčastnil. Jenom jsem jí procházel. Nekonala se totiž před sídlem generálního ředitelství, ale odehrávala se na placu před tehdejší, dnes již zbouranou Ústřední telekomunikační budovou. A já do ní šel na noční směnu Energetického provozu (hlídal jsem elektřinu pro telefony, vysvětloval jsem dětem, co mají ve třídě říkat, až se jich s. učitelka zeptá, co dělá tatínek). Několikatisícový dav jen mručel, ale jeden dobrák vykřikl: "Nechte ho jít, on za to nemůže!"
Byl jsem v té době v poměrně složité situaci. Jednak jsem byl uživatelem vytáčeného připojení, ale byl jsem rovněž zaměstnancem Telecomu. Musel jsem dodržet základní loajalitu k firmě. Navíc jsem už byl členem Syndikátu novinářů ČR a psal jsem do Psa, ale bylo mi jasné, že nemohu zveřejnit žádné interní informace. Naštěstí jsem je ani neměl. Ale pojal jsem geniální plán, jak všechny svoje role spojit. Rozhodl jsem se - jako zaměstnanec i novinář - udělat rozhovor s tiskovou mluvčí Telecomu, ve které by mi mohla osvětlit záměry firmy. A zároveň jí popřát pohledu ze strany uživatele. Zavolal jsem tedy - z podnikové interní linky - paní mluvčí. Představil jsem se nejdříve:
"Dobrý den, jmenuji se Jan Kovanic, jsem zaměstnancem Telecomu a zároveň píšu do Neviditelného psa." (Tedy na web jednoho ze tří pacholků, kteří vyhlásili válku Telecomu. Riskoval jsem riskování.) "Chtěl bych mluvit s paní mluvčí..."
Paní na druhé straně (tehdy ještě) drátu mě odkázala na vedoucího kanceláře paní mluvčí. Druhý den jsem se mu dovolal a opět představil, stejně jak výše. Odkázal mě na ředitele provozu. Tam mě odkázali na náměstka. A tak postupně padaly úrovně, až mě to vzal nějaký technik na mojí úrovni. Už jsem měl představování zautomatizováno:
"Dobrý den, jmenuji se Jan Kovanic a..."
"...a píšete do Neviditelného psa," přerušil mě ten dobrý muž.
Ale s tím pánem jsme si jen popovídali, protože neměl žádné pravomoce a na článek ve Psu to taky nebylo. Napsal jsem ho samostatně, když se vedení Telecomu dohodlo na schůzce se zástupci oné iniciativy:
"Jednání s miliardou
Ve středu 18. listopadu 1998 proběhla akce proti chystané vraždě českého internetu. Bojkot, který však společnosti SPT Telecom nepřinesl nějaké výrazné snížení příjmů. Viceprezident firmy Čupa v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že žádné velké ztráty nečeká, protože využívání linek prostřednictvím internetu tvoří jen zlomek z celkových tržeb jeho společnosti.
Tak se na to podívejme. Prostřednictvím petice se ozvalo 100.000 internautů. Při řádové platbě telefonních poplatků 1.000,- Kč je to 100 milionů za měsíc, řádově miliarda za rok! Vážení, hlouček na popravčím kopečku nad Žižkovem reprezentoval miliardu korun tržeb za rok!!! Což je vskutku jen zlomek z celkových tržeb a jen na Telecomu záleží, aby rostl. Dá se to udělat tak, že se zvednou sazby o 60%, což povede k růstu tržeb o 50%. Nebo tak, že se zlevní přístup, 200.000 lidí, kteří uvažují, že si pořídí internet na to skočí a růst tržeb taky vyskočí zhruba o polovinu (můj šamanský odhad). Jedná se jenom o tržby za telekomunikační poplatky v prvním roce! Růst příjmů divize, kterou pan Čupa vede, může být několikasetprocentní. O vedlejších prorůstových účincích nemluvě. Doufejme, že si to uvědomuje.
V pátek 20. listopadu se na něj bude při jednání o tarifech pro internet přes stůl usmívat či mračit miliarda současných korun, na vedlejších židlích se budou pohupovat další miliardy, které ještě nevědí, nemají-li raději investovat do kabelové televize či elektrických rozvodných podniků... Teď je okamžik na správné rozhodnutí, protože dnes měníme zítřek!"
(To byl tehdejší slogan tehdejšího privatizovaného SPT Telecom.)
A podepsal jsem se: ing. Jan Kovanic, energetický provoz MTTÚ
Nechtěl jsem své firmě škodit, naopak prospět. A nakonec, jak se ukázalo, i když s petičníky během roku 1999 nejdříve vyjebávala, že další Tarif2000 přinesl Telecomu skutečně větší zisk, než kdyby uživatele internetu zaškrtil. Přesto jsem na další směnu šel se cvakající prdelkou, protože jsem měl obavy, že mě možná vrátní už ani nepustí do práce. Ale! Nic jsem neriskoval, manažeři Telecomu vůbec nečetli Neviditelného psa! Podle mne jejich nový tarif vůbec nepočítal s existencí internetu. Ti hoši vůbec nepochopili, vo co go. Buďto s internetem nepracovali, anebo s ním pracovali, ale pak ho neplatili! Jedině tak mohli být následnou reakcí "překvapeni".
A teď proč se právě dnes pouštím do vzpomínek vysloužilého zbrojnoše. Chápu totiž možné rozpaky, které i u současně stávkujících zaměstnanců České televize mohou nastávat. Já tedy tehdy měl rozpaky veliké. Ale - vždy jsem byl loajální kolegům, šéfům, firmě, ale nejvíce své profesi! A loajalita profesi je více než loajalita k vedení nebo snad k politikům, kteří tehdy privatizovali Telecom a dnes jiní fakticky zestátňují a nezdůvodněným omezováním financí záměrně vraždí veřejnoprávní média.
Ano, měl jsem tehdy různé zájmy a ocital jsem se tak v jejich střetu. Ale mým hlavním zájmem bylo zachovat službu mé firmy platícím zákazníkům tak, aby oni (i já) byli spokojeni a moje firma (taky já) na tom vydělala. Dnes mají i zaměstnanci ČT právo na stávku, ale měli by samozřejmě zabránit svému střetu zájmů. Avšak i Kodex ČT nakonec o střetu zájmů praví: "Střetem zájmů není pouhé vystupování v postavení občana nebo spotřebitele, jestliže se takto učiněné jednání nevymyká obvyklosti."
A občané zaměstnaní v ČT právě tak vystupují - jak za zachování svých pracovních míst, tak i za zachování médií veřejné služby, aby to s nimi nedopadlo jako (dočasně, dost dlouho dočasně) v Maďarsku nebo (dočasně? na jak dlouho?) na Slovensku.
Jestli se jimi takto učiněné jednání nevymyká obvyklosti? Ony ty činy vládních politiků se "obvyklosti" také tuze vymykají!
No a já jsem rád, že mohu po skoro už třicet let psát do skutečně veřejnoprávního média, jakým je pro mne Neviditelný pes. Nejde o to, že by se jeho autoři řídili nějakými psanými kodexy, které by jim zakazovaly vyjadřovat vlastní názory, libosti či nelibosti. Jde o to, že zde mohou publikovat autoři v širokém vějíři názorů, i ti, se kterými vášnivě nesouhlasím.
A s tím tedy vášnivě souhlasím!
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 30. června 2026
* Vysvětlivka: Zkratku LDH mne naučil režisér Vladimír Svitáček. Značí LeDa Hovno.
Zájemci o to, jak to bylo s tou dávnou akcí Internet proti monopolu si mohou na Lupě přečíst taktéž už letitý článek Patricka Zandla Internet proti monopolu -- tři roky poté.
