ZASLÁNO: Ekonomie dobra a zla, aneb jak se nestát obětí populistů

(Autor: drak)
Loni začátkem prosince, poměrně nečekaně, se nás přišla má starší dcera zeptat, zda bychom nechtěli do divadla, že prý tam účinkuje jeden z jejích profesorů. Nic moc jsem si od toho nesliboval, ale pro klid na škole a protože už jsme jakožto celá rodina už dlouho spolu nikde nebyli, přikývl jsem, s takovým tím pocitem, jako to někdy pánové dělávají, když se jdou „obětovat“, a pro klid v rodině navštíví společně s manželkou operu, chtěje jí tím udělat radost. Přikývl jsem, mysle u toho bůh ví na co, že tedy půjdeme. Představení se mělo konat na nové scéně Národního divadla, 16.12.2010, ve 20:00 a jmenovalo se „Ekonomie dobra a zla“. Název mě zaujal, ale příliš jsem nad ním nehloubal a ani mě to nějak nezaujalo tak, abych trápil Google či jiné vyhledávače nějakými dotazy kolem toho představení.

Čtvrtek 16.12.2010 se dostavil poměrně rychle, aspoň tedy nemám pocit, že by se mi to u té práce nějak vleklo. Mrzlo poměrně mohutně a nechtěl jsem dámy vystavovat nepřízni počasí víc, než je nezbytné, vsedli jsme tedy do auta a vyrazili k Nové scéně. Přijeli jsme celkem včas, zaparkovat se nám povedlo přímo na Národní a dokonce i poměrně blízko k divadlu. Vyrazili jsme směrem k němu, zbavili se kabátů, zanechali je v šatně a vyrazili směrem k sálu.
Usadili jsme se a protože do začátku představení ještě zbýval nějaký čas, zkoušel jsem se své dcery poptat, oč vlastně půjde. Dozvěděl jsem se, že Tomáš Sedláček, spolu s Lukášem Hejlíkem a Alanem Novotným nám přečtou a sehrají něco z knihy Tomáše Sedláčka, Ekonomie dobra a zla. Pak jsem se začetl do programu a pochopil, že nikdo jiný v tom účinkovat ani nebude. Začalo mi být jasné, že půjde o něco, nač nejsem zvyklý a trochu to vzbudilo mou zvědavost. Mezitím ale čas uplynul, světla postupně zhasla a představení začalo. Mohu k tomu podotknout mimo jiné i to, že zdánlivě malý počet účinkujících je víc než nahrazen dobrými nápady při přípravě představení a také nasazením účinkujících. Jsem přesvědčen, že kdyby tito účinkující dostali za úkol sehrát vegetariánskou krmi, tak by to zvládli a ta vegetariánská krmě by byla nejen k poznání, ona by byla i zábavná!
Na tom představení jsem se dozvěděl, že Tomáš Sedláček napsal knihu „Ekonomie dobra a zla“, která je prý jedním z bestsellerů roku 2009. Nevím, jak se to stalo, ale ačkoliv pravidelně a rád navštěvuji knižní veletrh na Výstavišti, případně i poměrně pilně monitoruji ediční plány některých vydavatelství, tak tato kniha proklouzla mými síty a vůbec jsem její existenci nezaznamenal. U nás se za knihy utratí poměrně hodně peněz, rozhodně významně ovlivňujeme celostátní průměr směrem vzhůru. Trochu mne to mrzí, zkusím se zamyslet nad kvalitou těch sít a bude-li možné je nějak zdokonalit aniž by to stálo víc práce, udělám to.
Představení tedy plynulo dále, bylo to zajímavé bylo to poutavé, bylo to vtipné a poučné, bylo to krásné jako bublinky v šampaňském, vtáhlo mne to a ani nevím jak ten čas uplynul. Byl jsem okouzlen asi jako malé dítě úžasnou pohádkou, jen to, co jsem sledoval nebyla pohádka, ale zajímavou a poutavou formou představované dějiny ekonomie a některé její teorie. Míra umu, který projevili autoři, je nebývalá, protože jen máloco na světě je nudnější a méně atraktivní, nežli ekonomie a účetnictví. Rád bych tu povyprávěl o obsahu představení, ale záměrem není prozradit obsah představení, mým záměrem je vzbudit váš zájem natolik, abyste ho sami chtěli shlédnout a případně to i doporučili svým známým. Podle žánru by to mělo být scénické čtení, tedy teoreticky cosi snad až smrtelně nudného, ale nebojte se, opak je pravdou. Nežli jsem se nadál, byl tu závěr. Během závěru se objevil na pódiu Tomáš Sedláček s půllitrem piva v ruce, a pozval všechny, kdož mají zájem nechat si podepsat jeho knihu, nebo pobesedovat si s ním nebo o oboje najednou, nechť přijdou po představení do café NONA. To bohužel nešlo, byli jsme tam autem a ceny nealkoholických nápojů jsou tak nemravné a chuť tak nevalná, že se jim raději vyhýbám. Tentokrát mě obzvlášť mrzelo, že jsme tam nejeli tramvají, ale autem. Napravím to ale v neděli, 30.1.2011, kdy se to představení bude na Nové scéně ND opakovat, to už tam rozhodně tou tramvají pojedeme a dokud v tom café nedojde pití, nebo dokud Tomáš Sedláček nepadne vysílením, nebo se neunavím k smrti já, nebo dokud vrchní velení nevydá rozkaz k odchodu, tak tam vydržím a budu si povídat o té smrtelně nudné vědě ekonomii. O tom, co jí v dnešní době chybí. Nejvíc jí totiž chybí to, že nad tím jak a proč ji vlastně nasadit, o tom nepřemýšlí skoro nikdo. Ekonomie je spíš jen zneužívána k maximalisaci zisků, zefektivnění toho či onoho, ale co to pak provede a k čemu to dovede v reálném životě a jaké to může mít následky, nad tím přemýšlí jen málokdo - jenomže to je podle mého názoru hodně nezodpovědné chování. S ekonomií a penězi je to totiž podobné jako s ohněm: je to dobrý sluha, ale špatný pán, musí se umět používat, jinak můžete ublížit sobě i svému okolí, může být dokonce použit i jako zbraň a děje se to.
Jsem přesvědčen, že kdokoliv shlédne toto představení, získá značnou imunitu vůči populistickým slibům Paroubků, Sobotků, Škromachů, odborářských bossů a dalších stavitelů vzdušných zámků na úkor budoucnosti našich dětí a vnuků. Myslím si, že pro ty kdož sestavují rozpočty, by měla být jeho návštěva povinnou. Měla by být povinnou pro spoustu lidí, kteří nějakým způsobem ovlivňují toky veřejných peněz nebo si nárokují nějakou část z nich. Také si myslím, že vzhledem k hodnotě toho, co se zde říká, média zcela nezaslouženě toto představení opomíjejí. U komerčních to chápu, není dost bulvární, u těch veřejnoprávních to vnímám v tom lepším případě jako profesionální selhání, v tom horším jako záměr. Jejich posláním by mělo teoreticky být šíření osvěty. Toto osvěta je, a jaká. Obávám se ale, že naše veřejnoprávní média po tom, že by nám lidé zmoudřeli vůbec netouží, spíš naopak, v tom jsou obávám se zajedno s oněmi Paroubky, Sobotky a odborářskými bossy a dalšími.
Myslím, že každá z našich věd by si měla zkusit najít svého Tomáše Sedláčka a vyslat ho mezi lidi a měla by zkusit vzbudit jejich zájem o sebe a úctu k sobě. Už teď je nezájem našich mladých lidí o přírodní vědy víc než alarmující a tito budou za chvíli v politice a místo aby přidělovali z rozpočtu peníze na vědu, nevědouce oč kráčí, přidělí je raději na nějaký cargokult, který je okouzlil během jejich mládí.
Pakliže se mi podařilo vzbudit váš zájem o toto představení a knihu, jsem rád. O knize samotné říká její autor, že je vlastně strašně nudná. Nevím, nemohu to ani potvrdit, ani vyvrátit, ještě jsem ji nečetl, ale mám to rozhodně v úmyslu. Časem to tedy budu moci potvrdit, či vyvrátit. Co se představení týče, určitě si na něj zajděte, jsem přesvědčen, že zaujme, pobaví a s největší pravděpodobností i rozšíří vaše obzory a dost možná i změní způsob nahlížení na některé jevy a události kolem vás.

Odkazy:
Upoutávka k představení na serveru listovani.cz
Informace k představení na webu Nové scény ND

Trochu mne polekalo, že jsem už nezahlédl další termíny, nežli tu neděli 30.1.2011 na Nové scéně, ale doména listovani.cz je registrována na Lukáše Hejlíka, tedy jednoho z aktérů a účinkujících, takže jsem se na něj obrátil s dotazem, zda se nějaká další představení plánují. Když jsem zjistil, že ano, ulevilo se mi, viz odpověď Lukáše Hejlíka:

Dobrý den,
nene, vůbec, další repríza bude v březnu, chystáme se na 8.3. a zřejmě budeme na Nové scéně pokračovat.
Dále hrajeme každoměsíčně v Minoru a budeme věřit, že se stavíte i tam.
Nejblíže 25.1. (Intimní schránka Sabriny Black s účastí autora Emila Hakla, - to bude velká sranda, věřím).
Moc zdravím,
Lukáš Hejlík
info@listovani.cz
www.listovani.cz

Kdo tedy nestihne konec ledna, bude mít šanci v březnu, případně se kdykoliv v budoucnu můžete zeptat přímo Lukáše Hejlíka, na maily odpovídá, aspoň na ten můj odpověděl :-)
Stejně si ale myslím, že by se ta naše veřejnoprávní média měla trochu probudit a zkusit tomuto a podobným projektům pomoci.