ZASLÁNO: Sergio Marchionne versus FIOM

(Autorka: informace)

Kdo je Sergio Marchionne? Zplnomocněný generální ředitel Fiatu, který má velkou zásluhu o pozvednutí turinské automobilky v posledních letech z výrobní stagnace, a kterého do vedení podniku jmenoval ještě Umberto Agnelli.

FIOM (Italská odborová federace kovodělníků) je levicový odborový svaz, který stojí na radikálně levicových pozicích při hájení současného "statu quo", kdy vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci je regulován kolektivní celostátní pracovní smlouvou, dojednanou mezi odborovými organizacemi a zástupci svazu průmyslových podnikatelů (Confindustria). FIOM se staví rozhodně proti separátním místním smlouvám, uzavíraným mimo rámec smlouvy celostátní.

Za současné světové krize automobilového průmyslu, kdy mezinárodní kolosy jako GM, Chrysler, Opel, Renault byly zachráněny před krachem zásahem států, které vlily do jejich kasy značné peníze, Fiatka od italského státu, který má kasy prázdné, nic čekat nemohla a musela hledat východisko sama. Za této situace S. Marchionne přišel se svým pětiletým plánem restrukturace celého koncernu. Součástí plánu byl nejen vstup do amerického Chrysleru, zčásti financovaný Obamou, kde se nyní rozbíhá výroba italského modelu 500, ale hlavně reorganizace t.zv. Italian Factory - podniků, které v Itálii tvoří celé výrobní souhvězdí Fiatu. Na jedné straně plán předvídá zavření nerentabilních závodů, na druhé optimalizaci výrobních procesů v těch ostatních a výrobu nových modelů. Celkem plán předvídá investice ve výši 20 miliard euro.

Pod optimalizací výroby se rozumí nejen modernizace strojů a výrobních linek, ale hlavně zavedení nových smluvních vztahů s odbory a dělníky. Podle Marchionneho je to právě kolektivní celostátní smlouva, která brzdí pružnější organizaci práce v podniku a jejímu přizpůsobení požadavkům a trendu trhu. Dokazuje to čísly.Tak v brazilské Fiatce dělník vyrobí za rok 77,6 aut, v polské 100, zatímco v Itálii jen 29,4. Procento využití produktivní kapacity v Itálii osciluje v průměru mezi 30-40 procenty, v Cassinu pak klesá na 24 %, v Pomiglianu dokonce na 14 % oproti 80 procentům ve francouzských nebo německých automobilkách. (Údaje z The Economist a la Repubblica economia). "We can't go on losing money like this," říká Marchionne a žádá od zaměstnanců a jejich odborových svazů, aby podepsali separátní mimorámcové smlouvy, které by umožnily lepší organizaci pracovních směn a výrobního procesu a vedly by i ke zvýšení platu. Zároveň by se omezil nadbytečný neoprávněný absenteizmus.

Zatímco ostatní odborové organizace novou smlouvu podepsaly, levicová FIOM to razantně odmítla. Došlo tedy k referendu v Pomiglianu a v mateřské turinské Mirafiori, kdy se hlasováním měli vyslovit sami zaměstnanci. V Pomiglianu v červnu minulého roku hlasovalo pro novou smlouvu 63,4 %, v

Mirafiori minulý týden 54 %. Referendu předcházela v obou případech velice živá debata, při níž se levicové strany a sama levicová odborová konfederace CGIL (jejíž částí je FIOM) vyslovily pro přijetí požadavků Fiatu. Perspektiva, že by desítky tisíc lidí zůstalo bez práce a bez vyhlídky nějakou najít, je zřejmě přesvědčila, že by to mohlo vést k nepěkným koncům a to i pro ně. Alternativou by byla prakticky likvidace automobilové výroby v Itálii, Marchionne hovořil o přenesení investic jinam, na př. do severní Ameriky.

Bude tato separátní smlouva prvním krokem ke zrušení dosud praktikovaného režimu? Ekonomové a podnikatelé v to doufají, protože podle nich celostátní smlouva se svými rigidními normami je hlavní příčinou, proč italské podniky odcházejí do ciziny a zahraniční kapitál se Itálii vyhýbá.

V Turinu se znovu dostaly do konfliktu jevy, které pocházejí z éry fašizmu. Zákon o celostátní kolektivní pracovní smlouvě byl zformulován už v r. 1927 Velkou radou fašizmu, a měl regulovat trh práce a odstranit sociální konflikty. Tedy i v továrně Fiatu, která byla slavnostně otevřena v r. 1939 samotným Mussolinim. Od vydání zákona uplynulo víc jak 80 let a od otevření Fiatu víc jak šedesát, a i když byl zákon několikrát změněn a upraven, to, co fungovalo tenkrát, za dnešní situace fungovat nemůže. Zákon je obsoletní, ale pokud mohu soudit podle ohlušujícího ticha na toto téma, žádná politická koalice si na jeho zrušení netroufá. V zájmu zachování sociálního klidu.

Kdo vyhrál v tomto souboji? Prozatím Marchionne, přiznává vedení konfederace CGIL. I když musel přeměnit podniky v Pomiglianu a Turinu v new compagnies, aby obešel překážku již existující pracovní smlouvy Fiatu s odborovmi organizacemi, uzavřené podle starého zákona. Odborová organizace je odhodlána zastupovat dál své členy v jednáních s vedením podniku, i když smlouvu nepodepsala. Což není zcela v mezích pravidel. Bojí se na jedné straně útěku svých členů k jiným odborům a za druhé se bojí, aby se mezi jejími členy neuhnízdily a nepřevládly ultralevicové živly. Ve dnech frenetické diskuze před branami Mirafiori se objevily tu a tam zlověstné pěticípé hvězdy bývalých Brigate rosse. Bojí se, aby nedošlo k radikalizaci hnutí, jako v sedmdesátých létech, t.zv. anni di piombo (léta olova), kdy se hnutí docela vymklo odborovým organizacím z rukou. Jak píše novinář a historik G. Pansa, který byl jako reportér očitým svědkem situace, v turinské Fiatce panovala tehdy úplná anarchie, dělníci uráželi a bili mistry nebo vedoucí, kšeftovali v továrně se vším možným, místo práce schůzovali nebo dokonce souložili. Ani obyvatelé Turina nemají na ta léta pěkné vzpomínky. Při víc jak měsíční stávce dělníků Fiatu proti propouštění se v r. 1983 zastavilo celé město, když jiné kategorie, mezi nimi dokonce i drobní obchodníci, se připojily v ne zcela dobrovolné solidaritě ke stávkujícím z Fiatu. Stávka tehdy skončila kompromisem mezi vedením a stávkujícími až po "pochodu čtyřiceti tisíc", kdy umírněná část zaměstnanců Fiatky protestovala průvodem po Turinu proti svévolnému a bezprávnému jednání stávkujících, podněcovanému ultralevicí.

Doufejme, že výsledky referenda povedou k modernějšímu uvolněnějšímu a oboustranně prospěšnému vztahu mezi vedením podniku a pracujícími. Jiné přijatelné alternativy neexistují.