Od samého prvopočátku se Stříž politikům nelíbil. Opozičním proto, že je prý nevkusné, aby takhle těsně(?) před volbami odcházející(?) vláda jmenovala "svého" koně. Z hlediska nikoli účelového, avšak účelného, musím souhlasit se mně osobně nemilou paní ministryní Marií Benešovou (exČSSD, dnes ve vládě za ANO), že nějakého stabilního, tedy řádně jmenovaného Nejvyššího státního zástupce musí Nejvyšší státní zastupitelství mít co nejdříve, aby tam kluci a holky nelezli po stromě. Protože kdoví, jak volby dopadnou, kdo bude s kým koalovat či koalugovat, a koho vládou dočasně (podle svých slov klidně i na dva roky) najmenuje mstvivý ješita na prezidentském trůně.
Stříž se nelíbil ani Andreji Babišovi (ANO). Více by se mu líbil někdo navázaný na ANOfert. Máme tady stále to trestní stíhání v kauze Čapího hnízda, že. Protože ale mezi státními zastupiteli není zřejmě žádný Babišův věrný (díky za to!), pojal pan premiér nápad, že by se novým Nejvyšším mohl stát někdo mimo okruh státních zastupitelů. Když může pan prezident Zeman osobitě vykládat ústavu, proč by premiér nemohl vykládat zákony, třeba ten o státním zastupitelství? Že by se jmenováním nějakého noname právníka do nejvyšší státně zastupitelské funkce stal tento automaticky rovněž státním zastupitelem! Právnička Benešová tomuto nápadu oponovala, avšak o jmenování nového ptáka na vršek onoho stromu vláda na svém posledním červnovém zasedání, které se tím mělo zabývat, nerozhodla. Takhle – ona o tom ani nerozhodovala. Pan premiér si to zjevně nepřál.
Jo, tomu říkám "střet zájmů", pane Andreji Babiši, který tomu pořád nechcete rozumět!
Tak moc si to nepřál, že byl (údajně dle Lidovek) připraven neposlušnou ministryni odvolat. Benešová tak moc s jmenováním nového koně mimo stáj státního zastupitelství nesouhlasila, že pro server Seznam pravila: "Já jsem veřejně přislíbila, že to bude člověk ze soustavy – a holt půjdu proti zdi – a bude to člověk ze soustavy. Ať se kočky pudrují, třeba mne i odvolají!"
Pak pan premiér pozval Stříže na kobereček, pardon, na "osobní schůzku", aby ho osobně poznal. A snad se i pokusil osobně "nabrífovat". Co tam komu kdo řekl ví jen Muška na zdi. Nicméně si pamatuji, že Igor Stříž v roce 2007 rezignoval z místa náměstka Vrchního státního zastupitelství v Olomouci na protest proti tomu, že tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká nechala v souvislosti s trestním stíháním Jiřího Čunka odvolat olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana. (Správní soud později toto odvolání zrušil.) Nu, je vidět, že v naší trestní a soudní společnosti jsou jedinci, kteří jsou ochotni dát svůj krček na špalek, aby dokázali stát za svým názorem. (Tedy bez ohledu na to, jestli je ten názor správný aneb není.)
Myslím si, že Igor Stříž mohl panu trestně stíhanému premiérovi říci pouze to, že není "Antibabiš". Načež ho vláda 12. července 2021 na onen Nejvyšší post jmenovala. Jednomyslně.
Pročež začal obrovský křik z tábora opozice. Snad nejvíce se hněval předseda sněmovního ústavně právního výboru Sněmovny Marek Benda (stále ODS): "Pokládám to za facku do tváře demokratických poměrů. Tuto volbu jsem ze strany paní ministryně pokládal za naprosto chybnou. Je zcela neadekvátní, abychom v situaci třicet let po revoluci stále všude dosazovali bývalé stranické kádry."
Vojenští prokurátoři nebyli za bolševika jen tak někdo. Podle Bendy: "Šlo o zvláštní sortu lidí, kterých se báli úplně všichni. Nešli tam lidé, kteří si od života představovali, že se k ostatním budou chovat slušně."
Ještě hlasitěji se ovšem čertí publicista EuroZpráv Petr Třešňák ve svém komentáři (jehož název je už sám o sobě jeho obsahem) "Stříž je symbolem komunistického bezpráví. Vláda tak plivla do tváře všem obětem totalitního režimu":
"Stříž se během totality totiž dostal do tak vlivné pozice, že se před ním třásli i lampasáci a pohlaváři. Byl vlastně neomezeným pánem nad osudy jiných." (Ve čtyřiadvaceti letech...) Třešňák nebere argument Marie Benešové, že Stříž byl ve funkci vojenského prokurátora jen několik měsíců (od února 1989): "I kdyby byl ve funkci jedinou vteřinu před tím, než na pražské Národní třídě 17. listopadu 1989 začal Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti masakrovat studenty, nemohl by v demokratické justici nikdy působit, navíc vést soustavu státních zastupitelství."
Třešňákův článek rozebral na Psu už ve čtvrtek kolega Jan Bartoň, a ohodnotil ho takto: "Třešňákův komentář je přesně tím typem nenávistného komentáře, s kterými tak ráda pracovala komunistická žurnalistika. Je jen znaménkově obrácen."
Zde chci jen upozornit na to, že Třešňákovo svazácké rozvášnění zatemnilo jeho mozek tak, že se ahistoricky ptá: "Jeho (Střížovo) jmenování je tedy odporné a jde proti všem demokratickým hodnotám i principům, které přinesl Listopad 1989. Je nemyslitelné si představit, že by po druhé světové válce v poraženém Německu měl v justici klíčové postavení bývalý člen gestapa či wehrmachtu." Možná to Petřík nebral ve škole, nebo si to nedohonil samostudiem, v každém případě si své tvrzení neověřil. Ačkoli je to neuvěřitelné, v poválečném Německu nedošlo k denacifikaci soudního systému. Dříve totiž padla Železná opona a Spojenci se k jeho vyčištění nedostali! Z Němců se stali spojenci Spojenců a v německé armádě klidně mohli působit bývalí důstojníci wehrmachtu. A v tajných službách bývalí nacističtí agenti. Není to komunistická propaganda, ale smutný fakt, že soudcem například zůstal i člověk, který v samém závěru války, v květnu roku 1945, odsuzoval německé zběhy ke smrti. Jo, a všichni ti soudci byli i esesáky – a gestapo byla složka policie. (Vždyť i SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich byl generálem policie, a jako takový se v roce 1940 stal prezidentem Interpolu.)
Třešňák na případech odpíračů vojenské služby ukazuje Střížovu neoblomnost a krutost: "Zejména Svědkové Jehovovi vzpomínají, jak Igor Stříž naprosto ignoroval jejich víru i přesvědčení, a proto skončili ve vazbě či ve vězení… Bývalý prokurátor na Vojenské obvodové prokuratuře v Olomouci a exvyšetřovatel neprojevil v současnosti ani dostatek sebereflexe, když tvrdí, že se řídil tehdejšími platnými zákony."
No, alespoň nebyli zastřeleni… Ale dosti ironie. Je to hnusné. Bylo. I když to bylo podle zákonů. Hnusných.
Na roční základní vojenské službě, tedy na absické vojně, jsem se s vojenským prokurátorem několikrát setkal. Naštěstí ne kvůli drobným prohřeškům (hnusné zneužití soukromé telefonní linky, víkendové útěky za ženou a dcerkou do Prahy, nelegální výlety mimo katastr Českých Budějovic, "zorganizování" použitých vojenských map, určených k likvidaci – bylo mi pětadvacet…) Setkával jsem se s prokurátorem na přednáškách, na kterých vojcly přesvědčoval, aby po sobě nestříleli ani (zdánlivě) nenabitými zbraněmi. Nebyly to stranické žvásty, jinak obvyklé na PŠM (politickém školení mužstva). Zastřelíte kamaráda, budete obžalováni a půjdete před soud, který vás zavře do vojenského vězení. Totéž, když se kvůli zbytkovému alkoholu ze včerejší pařby v hospodě vymlátíte jako řidiči s autem plným kamarádů nebo techniky. Anebo když se včas nevrátíte z opušťáku…
Všichni věděli, že vojenští prokurátoři jsou neoblomní. Tedy "krutí". Na vojně bylo dvojí velení: To zdánlivě hlavní, tedy profesionální vojenské. A pak to skutrečně hlavní: politické. Politruk měl větší moc v těchto věcech než velitel, však byl taky podřízen více Straně než ministru obrany. Když se sešla komunistická organizace našeho praporu, tak tam byli všichni furťáci – snad až na jednu výjimku odborného kapitána z autoparku. A tam pak předseda místní organizace KSČ s hodností majora mohl klidně vyplísnit samotného velitele útvaru soudruha podplukovníka.
Ne, vojenští komunističtí pohlaváři se nikoho nebáli, pokud měli tlačenku od vyšších vojenských a komunistických pohlavárů. Báli se snad jen maminky – a vojenských prokurátorů, kteří nejen posílali k soudu zběhy, ale také rozebírali kšefty, jaké prováděli soudruzi důstojníci s vojenským materiálem. Prokurátorů se báli, protože sami byli hloupí a škodili i z neznalosti – a jenom ten prokurátor je mohl nechat potrestat! Třeba když kvůli špatnému velení omrzly vojákům bez rukavic v krutých mrazech prsty.
Zvláští je, že se tyto výtky objevují až po 32 letech! Co dělal po celou tu dobu Stříž? Porušil někdy "platné zákony"? Zdá se, že se svou činností spíše "rehabilitoval". Jsem znám jako "antikomunista", i když jsem spíše vystupoval jako "nekomunista". A to i za "bývalého režimu". Ale tento křik po desítkách let, ve kterých krutý a nesmiřitelný prokurátor – a pak státní zástupce – byl neoblomný k porušování zákona a etiky (i proti nejvyššímu svému veliteli, tedy velitelce...) mi připadá skutečně hloupý. Poslyšte, víte vy, mladí revolucionáři z osmého odboje, kdo začal jako první vyšetřovat zločinné konání červených baretů na Národní třídě? No přece vojenský prokurátor z Nejvyšší vojenské prokuratury!!!
Tenhle člověk zahájil samostatně ze své vůle (to prokurátoři tenkrát mohli, stačil mu článek v Lidové demokracii ze soboty 18. listopadu) vyšetřovat událostí 17. listopadu ještě začerstva, dříve, než se začaly zametat stopy. A tak mohl být vůbec někdo za ten masakr na Národní souzen a potrestán, i když jen symbolicky. Ten prokouš byl samozřejmě věřící komunista, ale nenáviděl šikanování a násilí na bezbranných, a to byla jeho specialita: stíhání šikany v tehdejší ČSLA. (A možná poslal před soud i nějaké odpírače, já nevím.)
Takže nestřílejte (na všechny bývalé vojenské) prokurátory! Podle jejich současných činů je posuzujme. A vy, novodobí svazáci, šetřete si munici na současné komunisty, kteří se od minulého režimu nikdy neodstřihli. To platí i pro vás, poslanče Marku Bendo. Nevadí vám kolega JUDr. Vojtěch Filip, předseda KSČ(M), místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, placený spolupracovník StB? Který ve své budějovické advokátní kanceláři zaměstnával dva své bývalé řídící estébáky...
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 20. července 2021
