MOBY DICK: Přízračný vliv Moskvy

Velmi pěkně připravený proces, jedlé státy, svobodný Ovčáček, žádná velká láska a nespravedlivé pronásledování

Sobota 25. března 2017


Jaromír Kohlíček, dříve poslanec, dnes europoslanec za KSČ(M) přibyl se soudruhy evropskými a ruskými poslanci do Sýrie na přátelskou návštěvu. O svých zkušenostech pohovořil v ruském státním masážním médiu Sputnik:
"Ruská armáda tam vydávala jídlo pro děti. Humanitární akce ruské armády, to je velmi pěkně připravený proces."
Jo, jo, a v Terezíně měly židovské děti také dostatek stravy a hodnotné zábavy, ba i sportovní vyžití. Také velmi pěkně připravený proces, který nacisté předvedli švýcarskému Červenému kříži.

MAŽIF 6

Srdečně vás zveme na další, 6. ročník malého židovského festivalu, který začíná 2.4.2017 v 19,30 v Maiselově synagoze,

pokračuje v Atriu na Žižkově, v úterý 4.4. koncertem Klezmer Chaverim na Chodovské tvrzi v Praze 4 a končí 11.4.

v Divadle U Valšů.

Dominantou festivalu je světová premiéra symfonické svity Jaromíra Vogela INSPIRENES PRO RABI LOWA,

která bude uvedena v Betlémské kapli 5.4.2017 od 19,30 hodin.

(Programy a video přiloženy níže)

Lis Boží

(Getsemany na vlastní kůži)

Scházíme s Janinkou kolem rozsáhlé židovské nekropole bezejmennou pěší uličkou, spíše širokým chodníkem z Olivové hory. Nahoře, na samém jejím vršku, jsme procházeli starou olivovou zahradou u ruského pravoslavného kostela Nanebevzetí. Tady dole, v údolí Jóšáfat, nad potokem Kidron (Cedron) by měla být olivová zahrada přímo starobylá. Jen jestli budou mít otevříno, když je chvilku po poledni? Už jsme neúspěšně prošli kolem dveří kostelů Dominus Flevit i sv. Maří Magdaleny, kde měli zavříno. Tady, na rohu s uličkou el-Mansuryia, se nám otevírá alespoň pohled přes plot na to místo, zvané Getsemany. Nevidíme žádné olivy, jen dvorek za Chrámem národů, který právě stojí uprostřed  getsemanských zahrad. Alespoň jsme na správném místě, nebo kousek vedle, jak nás ujišťuje anglo-francouzská tabulka s textem Matoušova evangelia (26, 40-41).

MOBY DICK: Konec strategické trpělivosti

Vlídní rodilí Evropané, organizovaný ANOfert, známé důvody, neslitovný nádor a jiné mentální stavy

Sobota 18. března 2017

Francouzský policajt byl postřelen řidičem při běžné dopravní kontrole na předměstí Paříže. Řidič se poté přemístil do baru, kde se hodlal občerstvit alkoholem. Tam vystřelil několik ran do stropu. Poté odjel na letiště Orly, kde se pokusil vojandě na hlídce sebrat zbraň. Ostatní členové hlídky ho zastřelili.

Rychlý otec náš

(Olivová hora na vlastní kůži)

Od tajných plechových dveří, které ukrývají nejviditelnější místo Jeruzaléma (tedy pravoslavný kostel Nanebevstoupení), se vracíme s Janinkou zase kolem mešity Nanebevstoupení. (V Jeruzalémě panuje jistý přetlak svatých míst zřejmě i kvůli tomu, že jsou některá zdvojena, či dokonce ztrojena.) Někudy touto cestou prý do města na oslíku přijížděl Ježíš. My oslíka nemáme, taxikáře jsme už propustili, musíme pěšky. A to je klika, protože teď, před polednem, je ulice Ruba el-Adawiyja už klasicky zaRubaná. Auta tu parkují kolmo k chodníku, takže dva autobusy se na zbylý pruh vozovky vedle sebe nevejdou. Osobní auta by se se skřípěním zubů (či plechů) asi vešla, ale zůstávají stát v kolonách za všudypřítomnými turistickými autobusy. Takže se zde odehrává jednosměrný provoz. Jedna kolona právě vytéká z vyhlídkového místa na Olivové hoře, zatímco proti ní se hromadí kolona druhá. Jde o neregulovaný střídavě jednosměrný provoz, pokud tedy nedojde kvůli předjíždějícím pospíchálkům k zašmodrchání. Pak se většinou zjeví dobrovolník, který oba protisměrné toky usměrní. Nakonec jsme při mých dřívějších skupinových výpravách vždycky na vyhlídkový vrch dorazili, a dokonce se nám po nějakých dlouhých minutách vždy podařilo autobusmo protlačit se zpátky.

MOBY DICK: Dakota v plamenech

Nemilosrdná podpora, zajímavá sousloví, strašné rozhodnutí, arabský apartheid a hluboké znepokojení

Sobota 11. března 2017

Vědci z NASA Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně našli u Měsíce indickou družici Chandrayaan-1, která se odmlčela už v srpnu 2009 a od té doby byla nezvěstná. Krychle o hraně pouhého 1,5 metru stále ještě obíhá po polární měsíční dráze.
"Dneska už nikde nic neschováš." (Mrtvá Kočka)

Kde schová moudrý muž informace? Mezi informacemi. Tak jdeme nějaké další vyorat.

Zjevné tajemství

(Kudy v Jeruzalému na nebe)

Když jsem připravoval pro naši dvoučlennou výpravu po Izraeli itinerář, dělal jsem tak s plnou odpovědností. Měl jsem vybrány cíle, které jsem navštívil už dříve, avšak často jen v běhu. A chtěl jsem si je prohlédnout znovu a důkladněji. Musel jsem často improvizovat, zejména kvůli počasí. Něco pak bylo nutno kvůli času a únavě vypustit. Něco jsme zase viděli navíc. Díky paní Haně například v Haifě, anebo díky tomu, že jsme se ubytovali v centru Tiberias, anebo proto, že jsme se po Izraeli pohybovali půjčeným autíčkem. Nyní však auto nemáme, a také nemáme itinerář pro Jeruzalém! V hektické přípravě, která začala až týden před odletem zabukováním letenek, jsem ho nestihl připravit. Máme na Jeruzalém celé tři dny a kousek. Je tak nadit památkami! Plány na příští den tvořím až teď. A až teď jsem si uvědomil, že jsem se vlastně ocitl v roli průvodce jednočlenné výpravy. Ukázněné výpravy, protože se mi z ní žádný její člen nikam nezatoulal, jen na asi dva děsuplné okamžiky právě ve Starém městě jeruzalémském. Jinak moje výprava dělala, co se jí řeklo a držela se pohromadě. Teprve nyní jsem mohl alespoň trochu pochopit a zpětně ocenit náročnou a namáhavou práci, jakou měli s našimi dřívějšími výpravami průvodci Šajke a Dalia. A potichu se jim omluvit…

MOBY DICK: Nepodložená a bizarní tvrzení

Německý prohnaný stát, absurdní rozvědčík, směšné strašení, rázný Slávek a neevidovaný Bureš

Z hradeb ven

(Jeruzalém na vlastní kůži)

Od zvonice kostela Vykupitele se nám podařilo přes Múristán a Davidovu ulici vypohybovat se až k Citadele. Od rána jsme s Janinkou viděli už tolik kamenů, opracovaných i neopracovaných, tolik zdí a věží a tolik turistů i místňáků, že by to chtělo zašít se někam do žírné a pusté zeleně. Kousek odtud je příjemný parčík, znám ho odposledně. Hurá tam!

MOBY DICK: Tak trochu Severní Korea

Německá autofobie, žluté Česko, popletený Oskar, duše Ameriky, naivní pasažéři a jiná falešná obvinění

Sobota 25. února 2017


Hnutí jednoho muže absolvovalo další náročný sněm. Dvě stě delegátů politické strany o ráži necelých 3 tisíce členů nakonec schválilo, co mělo být schváleno.
"No počkej, do ANO přece může vstoupit každý!" (Moby Dick)
"Kdo projde půlroční kandidátskou lhůtou a prověrkami." (Mrtvá Kočka)

Na začátku pronesl svůj projev Otec zakladatel Andrej Bureš Babiš, který mj. vzpomínal na začátky ANO:

Luteránská vyhlídka

(Jeruzalém na vlastní kůži)

Vylezli jsme s Janinkou z chrámu Božího hrobu docela psychicky odrovnaní. Tolik jsme toho viděli, a často ani nevěděli, že vidíme. Tolik jsme toho neviděli, a ani nevěděli, že bychom mohli vidět. Třeba axis mundi, aneb pupek světa. Pupků světa je povícero: Například Řím, Delfská věštírna, Velikonoční ostrov nebo Damašek. Jasně, většina lidí, národů a míst se cítí být "pupkem světa", ale základním kamenem židokřesťanské kultury zůstává Jeruzalém. A v něm jsou pupky rovnou dva: Skála, dnes skrytá pod Skalním dómem, toho času ovládaná muslimskou radou (Waqf), je prý "základním kamenem světa". V chrámu Božího hrobu je ale ukryt pravý "pupek světa", a ten nevím, jestli jsme potkali. Snad příště. Teď potřebujeme nechat své mozky trochu vydýchat. Nejlépe na nějaké pěkné vyhlídce.

MOBY DICK: Nanejvýš nepřesné a přehnané

Premiérovo tutlání, strategické aliance, ruské tlapy a roztrhaná obrana USA

Sobota 18. února 2017

"Za vysoké ceny mobilních služeb může Český telekomunikační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a radní Malý." (Nedávné vyjádření ministra  průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD))

Svatá Golgota

Jeruzalém na vlastní kůži

"Některé hry se dají vyhrát jen tak, když člověk udělá nevědomou chybu."
(Z Kovanicovy praxe her)
***

Minule jsem vyprávěl, jak jsme s Janinkou stoupali po Via Dolorosa uličkami Muslimské čtvrti od zastavení číslo pět až po křesťanskou devítku u koptského chrámu sv. Heleny. Další cestu ke Golgotě nám zatarasilo zazděné okno. Teď bychom se měli vrátiti zpátky klikatou uličkou a pak dolů po schodech na  súk Chán al–Zét, když jsme tak hloupí a opustili jsme trasu masových turistických výprav. Pak by se u luteránského kostela Vykupitele odbočilo vpravo na súk al-Dabbagha, prošlo by se románskou brankou o hltnosti dvou turistů, a vyšlo by se rovnou na náměstíčko před vchodem do chrámu Božího hrobu.

MOBY DICK: Blízký dohled

Minimální prdění velbloudů, nenaplněné potřeby lidu, průzkumní špioni, šťastní Palestinci a kvetoucí kimčongílie

Cestou bolesti

(Jeruzalém na vlastní kůži)

Úzkými uličkami, spíše tunely, jsme se z vycházky po střechách nečekaně dopravili až na vyhlídkové místo nad Západní zdí. Pokochali jsme se výhledy, ale naším dnešním hlavním cílem je Chrám Božího hrobu, kam chceme dojít po Via Dolorose. Na ni jsem hodlal dojít procházkou po hradbách, ze kterých bychom sešli u východní Lví brány. Plánoval jsem, že bychom se odtud vydali zpátky přímým směrem na západ, a prošli si tak hezky onu Cestu bolesti pěkně od jedničky až po čtrnáctku. Hradby jsou však dnes, ve svatý muslimský pátek, ve své severní části uzavřené. Takže se na Via Dolorosu musíme dostat jinudy.