Kdo lže, ten vraždí

Názory anticovidistů jsou živeny již dříve profláklými ruskými státními propagandistickými agenturami

Ministerstvo zdravotnictví mi v pondělí 29. 11. ve 12.35 poslalo SMS, že se už mohu registrovat na posilující dávku očkování proti Covid-19.  A pak jsem od něj obdržel ještě mail, že už od téhož dne taky mohu využít možnosti podání posilující dávky očkování. Objednat se mohu přes systém. Anebo u svého praktika. Mail vlastně přišel už ve 2.30. Ale to jsem už spal. Ráno jsem pospíchal, přes den byl stále zaneprázdněn, k vyřizování mailů se dostal až večer. Oceňuju, že ministerstvo zdravotnictví o dva dny urychlilo možnost nechat se kopuletým občanům ochránit už po pěti měsících (možnáže jde o rychlou reakci na výskyt Omikrona Mandely). Avšak já se objednal ještě týden před ministerstvem, mimo objednací systém (který mi to v té době ještě neumožnil), u své obvodní šamanky, heč! Stačil mail a telefon. A papírový kalendář. A potřetí se půjdu očkovat ve čtvrtek. Díky promluvám odborníků (nikoli reklamních) v TV jsem zvěděl, že když první dvě dávky byly provedeny vakcínou firmy Pfizer, tak že napotřetí bude nejlepší Moderna. Prostě dvě různé vakcíny typu mRNA, čímž se rozšíří spektrum ochrany.

Není čas na demokracii?

Kdyby každý důchodce dostal za očkování zaplaceno třeba blbou tisícovku, to byste viděli, jak by byla očkovací centra zaplněna!

Nejprve musím vyslovit omluvu. Minule jsem olodyhoval nastávajícího ministra zdravotnictví Vladimíra Válka hlavně za to, že neví, jaká jiná protikoronavirová opatření navrhnout než ta, co už existují. Tak ta lodyha tady jsem já, protože právě ve středu, kdy můj článek vyšel, předstoupila celá Pětka se svými návrhy.

Lodyha ministr

Pokud chce pan prezident překvapit, neztratit tvář a přitom se dobře pobavit, pak mu navrhuji jiného ministra na „vetování“.

Střípky 17. listopadu

Tato středa byla dnem svátečním, čili jsem tento den nic nemusel. Pročež jsem se vzbudil až v půl dvanácté. Jéje, ale demoška Chvilkařů, na kterou jsem se chtěl podívat, byla hlášena už na 13:30! Místo snídaně jsem se naobědval, na procházku sváteční Prahou si uvařil litr čaje, do batohu vhodil nějakou svačinku a záložní svetr a běžel na metro. Protože jsem však neměl čas předem si připravit program, bylo pro mne to odpoledne trochu jako pohled do kaleidoskopu, ve kterém se přehazují barevné střípky skla. Tady jsou:

Očkovací story

Jsem hypochondr. Takže jak jen to bylo možné, zaregistroval jsem se na očkování proti covidu. Začal jsem se na to těšit už od 1. apríle, kdy epidemiolog a člen expertního týmu ministerstva zdravotnictví Roman Chlíbek řekl pro iROZHLAS, že se nejspíš po Velikonocích otevře očkování pro seniory nad 65 let.

Tedy i pro mne. Přesné datum zatím není známo. Další naději dal temporální ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO), který tuhle informaci potvrdil v Poslanecké sněmovně 24. března. A kdy „po Velikonocích“? Prý „koncem týdne po Velikonocích“.

Cesta do Samaří

Mám rád Izrael, byl jsem tam jako turista už pětkrát. (A na šestou návštěvu mám u cestovky pořád ještě složenou zálohu.) Ale v Samaří, bývalém hlavním městě Izraelského království (nebo na jeho místě kousek od novověkého Náblusu), tam, odkud pocházejí Samaritáni, tam jsem ještě nebyl. Mám rád Prahu, a tak když jsem dostal pozvánku na vernisáž výstavy Spojení Praha - Jeruzalém, která se konala v klubu Samaří  v pražské Soukenické ulici 15, neváhal jsem. Myslel jsem, že se podujatie bude konat ve Sboru Církve bratrské, která má ve vnitrobloku modlitebnu, ale ne, výstava probíhá v kavárně FofrKafe - Soukenda, která má na stejném čísle vchod hned z ulice.
 
Ono společenství křesťanů jí poskytuje toliko název – a kulturní obsah. A tentokrát je oním obsahem výstava obrazů Hany Alisy Omer. Stihl jsem začátek, stihl jsem i obsadit jednu ze dvou houpaček, takže jsem měl dobrý prostor na naslouchání, koukání i focení. Autorka nám promítla prezentaci, ke které měla spoustu vysvětlení.

Propisku nepotřebujete

Máme po volbách a poslanci/kyně už hřadují na svých seslích. Bude se volit vedení Poslanecké sněmovny. Ozývají se přitom různé názory a uplatňují různé nároky. K tomu mi dovolte jen jednu poznámku: Hnutí ANO si nárokuje předsednictví Sněmovny. Když ODS patří předseda vlády, tak předsedu Sněmovny chceme pro ANO! A dva místopředsedy k tomu. 

Jenže už dávno nemáme období Opoziční smlouvy. Po minulých volbách mělo ANO premiéra, a kdože to sídlil v sesli předsedy Sněmovny? Také zástupce ANO. (A byla i období, kdy ODS neměla žádného místopředsedu – Miroslava Němcová nabízené sedátko odmítla na protest proti tomu, že vítězové voleb nabídli místopředsednictví také zástupci KSČ(M)). Dnes tu spíše máme dávnou ozvěnu Velké pětky. Ne nejedná se o slona, lva, nosorožce, buvola, ani levharta, což v Africe pro profesionální lovce Velká pětka znamená. Právě před sto lety (1921) vzniklo po volbách neformální mimovládní a mimoparlamentní uskupení sociálních demokratů, národních demokratů, národních socialistů, lidovců a agrárníků. Dnešní Pětikoalice je však parlamentní a bude zřejmě i vládní.

Neslušnost

Zazvonil mi telefon. Přijal jsem hovor, avšak nepředstavil jsem se. Dříve jsem to sám považoval za vrchol neslušnosti. Dříve, když ještě neexistovaly mobily, a stabily neukazovaly číslo nebo jméno volajícího.

Nadnormativní zásoby

Když jsem byl malej, tak platilo, že když se něco trvanlivějšího objevilo na pultě, tak se kupovalo jídlo do zásoby. Rejže, čočka, konzervy čínského lanšmítu. Nebo když jel člověk autem kolem otevřené benzinky (jedna v okrese, o víkendu a přes noc ovšemže zavřená), tak že si dočerpal plnou. Člověk syslil – a firmy si nakupovaly do zásoby. Ale pozor! Pokud snad nějaký národní podnik příslušné fitinky, štyfty nebo trýby nezpracoval v určitém termínu, pak se jednalo o zásoby nadnormativní. Tedy mimo normu směrem nahoru, a to snad bylo ještě horší, než když štyfty neměl. Tabulkovou hodnotu Nadnormativní zásoby totiž důsledně sledovala státní banka, která firmám posílala peníze na výplaty – a pokud se objevila nějaká zásoba nad normu, vyletěla červená číslíčka a nebyly uvolněny peníze do kolonky Odměny vedoucích pracovníků. A tak vedoucí pracovníci důsledně sledovali stav zásob, aby třeba trýbů nebylo moc.

Proč skuhráme

Kolega Marek Hudema má na dnešní (páteční) titulní stránce tištěných Lidovek sloupek, věnovaný výročí republiky, jenž nese k optimizmu vyzývající titulek Neskuhrejme. Jsme na tom totiž „tak dobře, jako jsme většinou nebyli“. Přesto skuhráme. Proč?

***

Cesta k odsunu německého obyvatelstva

Je to už 75 let, kdy odjezdem posledního vlaku se sudetskými Němci oficiálně skončil jejich odsun z Československa. Na půdě CEVRO institutu k tomu v pondělí 25. října proběhla minikonference s názvem Odsun – proč a jak?

Pokus o bleskurychlé svržení prezidenta

V Mladé frontě Dnes jsem si včera (tedy ve čtvrtek) na názorové stránce přečetl hned dva příspěvky, které tepou „antizemanovce“. Právník a publicista Petr Kolman ve své glose ukazuje, jak pouhých 48 z  celkem 281 zákonodárců (200 poslanců + 81 senátorů) stačí k tomu, „aby prezident pozbyl svých pravomocí“. Proto by se měla změnit ústava – aby k aktivaci článku 66 nestačila pouhá nadpoloviční většina z obou usnášeníschopných parlamentních komor. Ty se mohou usnášet už když se sejde pouze třetina  zvolenců (67 a 27, zlomky se zaokrouhlují nahoru, nestačí pouhá ruka na tlačítku, musí hlasovat celistvá osobnost). A zde pak platí to, na čem se usnese nadpoloviční většina přítomných. Tedy 34 + 14, to ještě zvládneme bez kalkulačky. Nu, pokud by k takto statisticky nepravděpodobnému (téměř ne)sejití se obou komor najednou  přece jen došlo, pak by ovšem rovněž platilo, že při aktivaci článku 66 by k ne-pozbytí prezidentských pravomocí stačil poslanec jediný…

Pozvánka CEVRO

 

Kdo je vrchní velitel?

„Uvolní-li se úřad presidenta a nový president ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li president svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě. Vláda může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí presidenta; na předsedu vlády přechází v té době vrchní velení nad ozbrojenými silami.“ Tak praví příslušný ústavní zákon ve čl. 64.

Měsíční prach

Každé výročí památné události je příležitostí k proslovům, setkáním, rautům, kulturním akcím a podobně. Bylo tomu tak i v Terezíně v úterý 16. října 2001 při 60. výročí zahájení transportů českých Židů. Letos si připomínáme už 80. výročí, jinak, v jiné době. Někteří pamětníci (i nepamětníci) mezitímzemřeli, některá kasárna, v nichž byli vězněni se rozpadla (protože třítisícové město nemá miliardy na jejich záchranu), jenom veřejnost si Terezín stále spojuje pouze s Malou pevností. Do Muzea terezínského ghetta se dostane sotva desetina návštěvníků, které autobusy vychrlí před Malou pevností. Takže pro ty, kteří to dosud nevědí: