Gottwald, Stalin, Lenin a ostatní prasata

Zrovna mazlím se s nimi, s prasátky leskle růžovými, opatruji je, s láskou dbám o jejich vzrůst a zdraví, vždyt vím, že na stůl přijde vám šunka i bůček, ovar z hlavy...

Před dvěma lety mi jeden čtenář z Ostravy (nazdar, Petře!) zaslal jako odměnu za mé psaní o „Vítězném únoru“ pár dobových básniček, opsaných z příruček pro kulturní úderky. K nadcházejícímu výročí je tu přetiskuji – starším generacím k připomenutí, mladším k poučení. A dnes - všem pro zábavu! I k hrdosti nad tím, že se konečně naplnila (nebo v nejbližší době naplní:) slova básníkova:
„My všichni už jsme členy vlády.“

***********************************************************************************
Jan Hostáň: O Leninovi

Celé Rusko vzpomíná
na Iljiče Lenina:
Jak dal Rusku dobrou vládu,
jak pracoval do úpadu,

jak boháče učil práci,
co v něm celý svět dnes ztrácí,
že i malé dětičky
znají o něm básničky.

* * *

Otto Ježek: Gottwaldův úsměv

Když jsme si v dílně pověsili
Gottwaldův obraz nad svůj stůl,
jako by utajené síly
(věřte si nebo nevěřte)
se v každém náhle probudily.

Gottwaldův úsměv prohlížíme
před šestou ráno každý den
a než si plány přezkoušíme,
(věřte si nebo nevěřte)
tím úsměvem se potěšíme.

Jak usmívá se ten náš milý
v hukotu naší továrny!
Až někdy myslívám si chvíli,
(věřte si nebo nevěřte)
že oči jeho promluvily.

Gottwaldův úsměv vyrovnaný
nám v dílně svítí nad stolem.
Chválíte naše smělé plány?
Věřte si nebo nevěřte,
ty všechny budou překonány!

* * *

Jan Noha: Závod mě vyslal

Závod mě vyslal do brigády
a když jsem sfáral, pod zemí
jsem uslyšel bít srdce vlády.

To srdce bilo jako moje bije.
Společný úkol dal nám jeden hlas.
Svět se mě zeptal jak se nám teď žije...
A naše srdce odpovídá z nás:

Závod nás vyslal do brigády,
my sami ze sebe jsme vyšli k sobě
a v našich rukou duše vlády
se podobala mně a jemu, tobě.

Tak jednotni jsme na poli či v dolu,
tak věrni svobodě, že slunce nebo pták,
když při práci mi sklouzne po mozolu,
dají se do zpěvu, jak šlo by o zázrak.

Závod mě vyslal do brigády
a proměnil mě v člena vlády,
my všichni už jsme členy vlády.

* * *

Klatovské ženy: Pozdrav

My, ženy tkadleny — od strojů snovacích,
sukařky — pletařky — od strojů mykacích,
my, ženy z vatovny — pomocné dělnice
voláme: „Buď zdráv!“ — upřímně — ze srdce,
soudruhu Staline! Ženy z Sumavy
z klatovských závodů — matky z domácností
voláme do Moskvy své vřelé pozdravy
z hluboké lásky a veliké vděčnosti.
Tvé drahé jméno — jak příslib příštích dnů
září nám na cestu — k socialismu
a stroje zpívají: STALIN — STALIN — STALIN.

* * *

Michal Sedloň: Krmička vepřů

Tak, jak mi pusa narostla,
povím to, soudruzi, zkrátka.
Řečnit, to není starost má,
starám se o prasátka.

Když na dvůr k výběhu vyháním
narůžovělá hejna,
cítím, ta práce je mi vším,
je všední a přec ne obyčejná,
je něčím, čím řadím se hrdě k vám
a proč mohu tady říci:
Překročila jsem, soudruzi, plán,
jsem jako vy údernicí.

Když měšťák cpal se vepřovou,
po mně prsk‘ leda slinou
- nebyla mu dost fajnovou
ženská, vonící dřinou.

Když statkář cpal si do kapes,
co vydělal na praseti
(zatímco chudák dřel jak pes,
aby měl brambor pro své děti),
tehdy jsem nenáviděla
ta tlustá, funící těla.

Ale dnes? Zrovna mazlím se s nimi,
s prasátky leskle růžovými,
opatruji je, s láskou dbám
o jejich vzrůst a zdraví,
vždyt vím, že na stůl přijde vám
šunka i bůček, ovar z hlavy.

Šlichtu jim liji v koryta
s přáním, ať hezky přibývají,
ať je jich dost, at dosyta
se vepřového dělník nají.

Soudruhu, který den co den,
překráčíš normy s celou směnou,
vidím tě, jak si spokojen
utřeš svou bradu zamaštěnou
a řekneš mámě: No tak vida.
Zas jednou dobré pochutnání.
A naše vláda řád mi přidá.

A za tu lásku, za uznání
jsem tolik šťastna, soudruzi,
sotva si mohu přáti víc…
…vynadejte mi za slzy,
já srdcem to umím jen říc‘

Někdy příště si počtete, co psali panu presidentovi Gottwaldovi žáci zvláštní školy ve Vysočanech...