POHÁDKA: O Plaváčkovi

Tak vy máte, pane redaktore, zájem o mou verzi Plaváčkova příběhu? Vám nestačí vědět, že byl narozen v Uhlířově chaloupce, že jsem si ho koupil, abych zmařil sudbu sudiček, jež prorokovaly jeho svatbu s mou dcerou, že jsem ho hodil v košíku do řeky, která ho přinesla Rybářovým, ti ho vychovali atakdále atakdále?  A dokonce mi nabízíte autorizaci článku? To skutečně musím ocenit, v dnešní době se všichni zajímají jen o mocné a úspěšné. Padlé veličiny musí držet hubu, nanejvýš je natočí skrytou kamerou a zvuk pak sestříhají podle svého záměru.

Jsem rád, že se konečně někdo zajímá. Protože jakmile se stal Plaváček králem místo mě, padlo na mne mlčení, které drží celá naše mediální fronta. No, tedy, ne že by Plavka rovnou zakázal o mně psát, máme přece tuhle demokracii. Ale jde to udělat i jinak, že. Kdo chce chodit na královské recepce, dovtípí se sám. Když se nedovtípí, dovtípí se jeho šéfredaktor, když mu Hrad pohrozí odejmutím inzerce.

No mlčte, mlčte o tom, že jsem tohle zavedl sám! Arciť že jsem plaváčkovce v médiích potlačoval - ale to byl jen oprávněný zájem o nerozšiřování poplašných zpráv. A jestli se chcete něco dovědět, tak se raději zdržte nevhodných otázek. No vidíte, Becherovka, s tou jste měl začít hned, zahřát, to opravdu potřebuju. Jste mi sympatický. Tak na zdraví! Vy nebudete? Aspoň si sedněte, na tuhle sedačku ne, je mokrá. Trochu se projedeme, líp se mi při tom povídá.

Co že si myslím o sudbě při Plaváčkově zrození? No vidíte, tohle je zrovna správná otázka. Matka spala vyčerpáním po porodu, Plaváček nemůže nic říkat, byltě novorozeně. Starý Uhlíř někde chlastal. A jediný, kdo ji měl slyšet, jsem byl já. Takto je předkládána verze současné vlády.  Vidíte, tohle je na celé věci nejzajímavější - všichni připouštějí, že pouze já jsem ty sudičky slyšel - ale nikoho nezajímá, co o tom říkám sám!  Opravdu chcete vědět něco o té předpovědi Plaváčkova životaběhu, která údajně, údajně!, při jeho narození zazněla? Tak jo, ale nejdřív si dáme do druhý nohy!

Tak jak to bylo s tou sudbou? Žádná nebyla! Já sám osobně jsem vůbec žádnou prognostickou babu ani neviděl, ani neslyšel. Já jsem dokonce nikdy v životě v Uhlířovic chajdě nebyl! To vše je pouhá pohádka. Proč bych tam jezdil? Že jsem zabloudil na lovu - tomu přece nemůžete sám věřit. Nemůžete přeci věřit, že by moje ochranka byla tak neschopná. A můj orientační smysl je pověstný. Když už náhodou zabloudím, tak mám přece gépéesku, která mne vyvede. Král a Uhlíř - tohle jsou opravdu pohádky pro malé děti. A do třetí nohy, hehehe!

A proč jsem teda dával Plaváčka do košíku? Tedy, pane redaktore, jestli znáte oficiální text, tak víte, že to mělo být proto, abych se ho zbavil. Jsem snad já blbej? Vypadám na neschopnýho? Zbavil jsem se už více protivníků, než nějakýho podělanýho Plavajze, a věřte mi, že jsem je nenechal plavat! To je dobrý, že? To tam určitě dejte! A s tím košíkem, to podle mě Rybářovi prostě sprostě okopčili Mojžíšův příběh. Tyhle triky s nemluvnětem, které v košíku připlulo po řece, tohle je přece starý. Už tenkrát se mladá Faraónová s někým spustila a pak maskovala porod vlastního dítěte nějakým náhodným připlutím. Po vodě. To známe! Nejsme dnešní! Hip, hip Becherajdě!

Jak to známe? No teda známe to, no. Tak já vám to řeknu, ste mi sympatickej a něco takovýho, jako je ta vaše Becherovka, jsem už nutně potřeboval. Dobrá, jo, je opravdu dobrá, glk. Co sem to... Jo. S tím košíkem, že jo, chcete vědět, jak to bylo s tím košíkem. Tenhle kec jsem sám Rybářový poradil! U Uhlířů jsem nebyl, to teda ne. Ale u Rybářů jo - a ne jen, když Plaváček dospěl. Právě tam jsem byl u jeho zrození, ne u Uhlířů! Uhlíř dostal pěkné odstupné, aby tvrdil, že Plaváček je jejich spratek. Ale to s těma sudičkama si vymyslel sám Plavák! Kam jsem dal skleničku? Však rovnou z lahve to de taky.

A co teda říkaly sudičky u Plaváčkova zrození, tam u Rybářů? Na to se mne ptáte? Pane redaktore, vy jste docela sympatickej, ale asi hluchej: Žádný sudičky nebyly! Nebyly u Uhlířů, nebyly u Rybářů, nebyly nikde! U Rybářů jsem byl při zrození toho parchanta já sám. Tedy přímo u zrození, jestli mi rozumíte. Nerozumíte. No jo, redaktor. Nechcete si přece dát Becheráče, snad byste byl chytřejší. Ne? Tak já sám.

Byl jsem u jeho oplození, sakra! Rybářová furt, že má tyhle nový prášky, já ochranu nepoužívám, no, a bác ho, byl z toho Plaváček. Jsem byl král, ne? Ten má přeci práva na tyhle první a druhý a další noci.  Pak už jsem si dával větší pozor. No, Rybářová dostávala nějaký tyhle alimenty, a Rybář byl moudrej, držel hubu. Jenže lidi se začali ptát, jakto, že jste voba tmaví a děťátko je plavovlasý? Proto mu taky říkali Plavka, to nevíte? V rodným listě to má! Žádnej Plaváček, Plavka je to. Když byl malej, tak čekali, že třeba ty vlasy pozdějc ztmavnou, ale neztmavly. Než jsem zplešatěl tak jsem byl taky plavovlasej jinoch. Ale nejbližší blonďák od Rybářů byl ten Uhlíř, kterej tím byl pověstnej - umouněnej uhlíř ale světlovlasej. No a tekla tam u obouch ta řeka - jenom od těch Uhlířů jsem musel jet kousek na koni, jako, žejo. Takhle chytře jsem to zkombinoval. S tím košíkem.

A proč jsem do toho tahal ty sudičky? Hluchej, a ještě blbej. Já nevím, co vás na těch školách učili, pane redaktore, dvakrát jsem říkal, že žádný sudovnice nebyly! Jo, vy tyhle školy nemáte, to možná vysvětluje vaši hloupost. Ačkoli na těch školách byste nezchybně, nepochobně, nechytře... Nestal byste se tam chytrej, ani na těch školách! Řikám vám, že si to vymyslel ten Plíva!

Proč? Becherovko svatá! Chtěl se stát králem. Místo mě! A moje dcerunka mu měla posloužit jako odrazná matrace. Měli se rádi, říkáte. Pane redaktore, pane redaktore! Přečtěte si aspoň po sobě, co jste  před chvílí sám zapsal. I kdybysem proti tomu parchantovi nic neměl, vždyť šlo o sourozence! Bratr a sestra - nakonec je to i trestný! Nevěděli o tom, ani královna, pochopitelně. Jenže já jo. Si pište, že sem byl proti! Píšete si, píšete? To je dobře. No, koukám, flaška je prázdná, za chvíli už budeme u druhýho břehu.

Takže jsem  poslal Plaváčka k tomu dědovi Vševědovi, slunku jasnému. Šlo o fintu, kterou jsem se ho chtěl zbavit. Jenže jsem na to nakonec dojel sám. Když se Plaváček tehdy nečekaně vrátil, chtěl jsem si to s dědkem Vševědkem vyřídit růčo, skočil sem do týhle lodice a nakonec jsem tu zkejsnul.

Proč jsem tu zkejsnul? Vy nečtete po sobě, vy nečtete dokonce ani tiskový zprávy do konce. Pohádky se dnes už ve školách taky neučej, jo pardon, vy nemáte ty školy. Ale ste mi sympatickej! Takže já vám tadyhle dám svý veslo, užijte si ho, než zas přijde nějakej trouba, a já du.

Jo, a tu autorizaci mi posílat nemusíte.

Psáno v Praze 17. srpna 2003, zveřejněno poprvé na Šamanově blogu u příležitosti návratu jistého MZ do politiky