Deir Jásín – temná skvrna ve válce na nezávislost Izraele

Otevřená válka za nezávislost Izraele nastala den po tom, co Valné shromáždění OSN dvoutřetinovou většinou schválilo plán na rozdělení britského protektorátu nad Palestinou na dva státy - židovský a arabský. Skutečně, tato válka nevypukla 15. května 1948, tedy den po vyhlášení samostatnosti Izraele, vypukla už 30. listopadu 1947!

29. listopadu 1947 probíhalo v OSN v přímém rozhlasovém vysílání hlasování, kde každý zástupce jednotlivého státu měl říci pouze „pro“ či „proti“. Arabští diplomaté však této příležitosti zneužili k tomu, aby ke svému „proti“ přidali okamžitě výhrůžku – pokud to schválíte, my to nepřijmeme a celou Palestinu získáme v boji!
A skutečně hned 30. listopadu Arabové vypálili židovské obchodní centrum v Jeruzalémě a zaútočili i na židovské osady. Temnou skvrnou v briské historii je, že těmto zločinům jejich protektorští vojáci jen trpně přihlíželi – tedy v případě arabských útoků. V okamžiku, kdy se rozhodli Židé bránit, začali zasahovat – proti Židům! Dokonce znemožnili příjezd pětičlenné komisi při OSN, která měla nezávislost obou států fakticky připravit.

Britové dále vyhlásili blokádu pobřeží zejména před „ilegálními přistěhovalci“ a také bedlivě sledovali dodržování zbrojního embarga. Tedy embarga vůči Izraeli který právně neexistoval. Zatímco na východních hranicích toleroval ozbrojené arabské vpády. Uvádí se, že „Arabská osvobozovací armáda" měla asi 7500 mužů. Zatímco židovská armáda Hagana byla stále ilegální a nemohla otevřeně získávat zbraně, okolní arabské státy se předháněly v poskytování jak zbraní, tak vycvičených a vyzbrojenýcvh vojáků. V této situaci Britové zabavovali všechny židovské zbraně, které se jim dostaly do rukou.

Britské jednotky se dokonce tvářily nevšímavě, když Arabové obklíčili Jeruzalém se sto tisíci Židy, přerušili do něj zásobování potravinami i vodou. Navíc neumožnili zásobování Jeruzaléma ani bezpečnou železnicí – tu si zcela vyhradili pro odsun svých vojsk, který měl skončit 15. května 1948. Jeruzalém byl zásobován ostřelovanou silnicí židovskými dobrovolníky v amatérsky opancéřovaných autobusech, přičemž mnozí z nich padli. Teprve „znovuotevření“ paralelní antické klikaté cesty, která byla mimo dostřel arabských obyvatel území, umožnilo Židům v Jeruzalémě přežít.

Napjatá situace (neustálé teroristické arabské přepady a výhrůžky arabských států) vedly k tomu, že OSN se v březnu 1948 znovu zabývalo situací v Palestině. Jedině Sovětský svaz zůstal na svém stanovisku, USA důrazně doporučovaly zavést poručenskou správu OSN. Poroučení však už měli Židé dost.

V této době Arabové vyzývali své soukmenovce na budoucím židovském území, aby ho opustili – a nepřekáželi tak arabským armádám, až budou válcovat Židy od Jordánu až po Středozemní moře. Také neustále probíhající boje vyvolávaly masový útěk arabského obyvatelstva. Židé ho – stejně jako zahraniční Arabové - považovali za výhodný. Dokonce odsun arabského obyvatelstva jako celku požadovaly i skupiny, označované jako „pravicové“. Mělo k tomu napomoci i rozněcování strachu u arabského obyvatelstva. V rámci této kampaně došlo i k masakru v Deir Jásín, malé arabské vesnici poblíž Jeruzaléma. Ačkoliv sami její obyvatelé patřili spíše ke „slušným Arabům“, dokonce odmítali pobyt arabských teroristů na svém území – anebo možná právě proto – došlo na vesnici v noci 8. dubna 1948.

Útoku se účastnily teroristické bojůvky z různých organizací. Různé zdroje uvádějí tyto kombinace: Ecel a Stern, Irgun a Stern, Irgun a LEHI (či Lechi). Avšak všichni se shodují, že nezasahovala polooficiální Hagana, ale „partyzáni“ či „teroristé“.

Cituji ze stránek Petra Holase:

„Dne 8. dubna na vesnici zaútočili, té se podařilo ubránit a teroristé byli obklíčeni příchozími arabskými jednotkami. V nastalém chaosu způsobili otřesné krveprolití, zabili 96 obyvatel a 120 jich zajali. Tento čin byl odmítnut Haganou i Židovskou agenturou a Ben Gurion se za něj oficiálně omluvil králi Abdulláhovi.“

Jiné, zejména antisemitské weby, jako kopie wiki – Metapedie (například její téměř neofašistická slovenská verze) – jsou daleko šťavnatější. Jinak počty obětí masakru udávají různé zdroje různě - Encyclopædia Britannica tvrdí, že při útoku bylo zabito všech 254 obyvatel vesnice. V tom se s nimi překrývají převážně židovské zdoje (200 - 250), zatímco Arabové uvádějí přibližně 110 obětí. Na čem se všichni shodují je, že to byl nevyprovokovaný útok na nevinnou vesnici, při které byli brutálně pozabíjeni děti i starci, muži i ženy...

Hned 13. dubna 1948 se Arabové krvavě pomstili. Tehdy jela do univerzitní nemocnice Hadasa zásobovací kolona, jako každý týden. Území nemocnice se nachází ve Východním Jeruzalémě, na stejném hřebenu, jako nedaleká hora Oliv a patří do uznaného území Izraele, i když všude kolem se rozléhá oblast "Západního břehu". Bylo asi 9:30, když kolona padla do léčky. Výbuch, který zničil silnici, zablokoval výpravu na místě. Ze všech stran se sbíhali místní Arabové, aby si vystřelili. Krom osobní akce nižších důstojníků neudělalo britské velitelství Jeruzaléma nic, než že dalo výstrahu Haganě, že kdyby se snažila osvobodit konvoj sama, spustí na ni Britové palbu! Až po šesti hodinách padl rozkaz k "energickému zásahu" britských jednotek. Celou tu doby mohlo široké okolí - Židé, Arabové i Britové - sledovat hrůznou agónii hořící kolony. Až o půlnoci byl konec. Bylo zavražděno sedmdesát šest mužů, žen i dětí, lékaři, profesoři, vědci, výzkumníci, zdravotní sestry a jejich příbuzní, lidé, kteří se sjeli z celého světa, aby pomohli vybudovat špičkové zdravotní středisko. Oko za oko, zub za zub...

Velkou vinu na tehdejších událostech, možná tu největší, měly britské jednotky, které v té době již neměly jinou starost než jak by odjely a předaly co nejvíce vojenských pevností do rukou Arabů - bez toho, aby se staraly o bezpečnost jak židovských tak arabských civilistů.

Masakr v Deir Jásín zůstává temnou skvrnou ve válce za nezávislost Izraele. Zatímco dnešní antisemité tvrdí, že "holokaust je hojně využívaný jako politická zbraň a zdroj příjmů" a je zneužit k "znemožňování objektivní diskuse o národním socialismu", tak sami tragédie Deir Jásín zneužívají k dnešní podpoře Palestinců v jejich "osvobozeneckém boji"...

Psáno v Praze dne 10. června 2010

Více informací z oblasti z období let 1948 -1973: http://holas.xf.cz/Izrael_1948-1973.htm
Popis masakru na neofašistickém webu: http://sk.metapedia.org/wiki/Masaker_v_Deir_Jas%C3%ADne