V ranních hodinách vzbudili obyvatele a vyzvali je, aby si s sebou vzali veškeré doklady, peněžní hotovost, vkladní knížky, šperky, cenné papíry a jiné cennosti, jež jim pak sebrali.
Do okolních vesnic se rozléhal pláč žen, křik dětí, řev dobytka a řev nelidských dobytků s lidskou tváří.
Dopoledne ještě odváděli koně a krávy, sbírali i husy a slepice. Na nákladních autech odvezli jízdní kola, motocykly, šicí stroje, bytové zařízení... a dětské kočárky. Jinak jen velké kusy. Ostatní věci zůstaly na místě, neboť v 11 hodin hořela již celá vesnice. Psy postříleli na místě, muže na dvoře Horákova statku.
Němci 10. června 1942 v Lidicích.
Ženy s dětmi odvezli do kladenského gymazia. Tady, v místní tělocvičně, je rozdělili. Ženy jely do Ravensbrücku. Spoluvězenkyně před nimi celou dobu tajily pravdu o likvidaci obce a postřílených mužích. O zavraždění dětí se veřejnost dověděla až po válce. Ovdovělé matky dlouho a marně čekaly...
Po vypálení vesnice následovalo její vyhlazení z povrchu země i z dokumentů. Lidice měly být vyhlazeny i z paměti. Jedině vrby u potoka a stará hruška u studánky přečkaly. Němci ukradli i dědická práva všech obyvatel. "Veškerý majetek pozemský". Výnosy a nařízeními. Pozemky lidických občanů byly hromadně převedeny na německou říši.
Nezůstalo nic. Jen paměť.
330 životů ani naloupený majetek nikdy nikdo nevrátil. Staré Lidice byly likvidovány za peníze místních občanů. Lidičtí si zničení obce zaplatili ze svého! Nové Lidice vyrostly z darů celého světa. Pozemek starých Lidic odebraly německé říši až poválečné zákony Československa, kterým se dnes nadává do "Benešových dekretů".
"Ústřední téma nejbližší činnosti Sudetoněmeckého landsmanšaftu je požadavek na zrušení Benešových dekretů a jeho spojování se vstupem do Evropské unie", prohlásil 11. června 2000 při svém nástupu do funkce nový mluvčí SL Johann Böhm. Připomněl mi tak paní Wiesmannovou, manželku gestapáka, jenž řádil v Lidicích, jak se několik dní po tragedii producírovala po Kladně s arizovaným kočárkem. A nijak jí to nepřišlo nevkusné. Po zrušení "dekretů" by se německé říši měly správně navrátit lidické pozemky.
Lidický kočárek by paní Wiesmannové patřil právem.
V Lidicích už klečel za odpuštění Willy Brandt, jak zde připomněla ve svém sobotním projevu Petra Buzková. Němec, vězeň hitlerovských koncentráků. Vrah Maloth samozřejmě o odpuštění nežádal. (Stejně jako nikdo z českých provokatérů nepoklekne u mostu v Ústí nad Labem.) Ale ani od "nové generace" sudetoněmeckých vůdců jsme nezaslechli náznak omluvy.
10. června 2000 po slavnostním kladení věnců, projevech politiků a po mši svaté odhalil Jiří V. Hampl poslední segment neuvěřitelného památníku: Po smrti své ženy Marie Uchytilové (+16.11.1989) se zarputilou tvrdošíjností dokončil její životní dílo, na kterém společně pracovali od prvního nápadu v roce 1969. Na loučce s výhledem na Horákův statek postavil sousoší 82 lidických dětí zavražděných plynem v polském Chelmnu. Za práci si účtoval 1 korunu. Realizace stála dalších 11,5 milionů (včetně bezpečnostního zařízení!). Tisícovkami drobných příspěvků se podíleli Češi. Milionovými obnosy přispěly nadace z Dánska, Japonska, Velké Británie... A Německa.
Odpoledne zapěly pěvecké sbory z Kladna i z Brém v ekumenickém středisku sociálních, kulturních a duchovních služeb Oáza Lidice. Žádný z přítomných Němců nehovořil o "odškodnění", "vyhnání" nebo "dekretech". Lidické ženy tu dosud žijí. I jejich děti, vnuci a pravnuci.
Něco se dá odpustit, něco pochopit, něco snad i napravit. Jsou však věci, které nesmějí zůstat zapomenuty.
Lidické děti se dívají.
Poprvé vyšlo v Neviditelném psu 13. června 2000
**************************************************************
Lidice vzpomínají na svoji tragedii tuto sobotu 12. června 2010 od 10:00. Více viz na webu Památníku Lidice
Viz i web občanského sdružení Lidice
29 komentářů:
Nejen lidické děti. I ty z Deir Yassin.
Šamane,
nebylo by aktuálnější pokračovat v diskuzi o tředním východě? Podívejte se, co je tu nových zpráv.
M.O./ Gaza, Israele alleggerisce blocco, Onu: Non è sufficiente
http://www.apcom.it/news/rss/20100609_180651_26f7623_90315.html
Israel lifts ban on some foods for Gaza
AP Assoaiated Press
Probe: Erdogan knew Gaza flotilla would be violent
http://www.haaretz.com/news/diplomacy-defense/probe-erdogan-knew-gaza-flotilla-would-be-violent-1.295144
UN Security Council Approves New Iran Sanctions
Voice of America
Obama, Meeting Abbas, Pledges New Aid for Palestinians
New York Times - 22 minuti fa
Neue Sanktionen isolieren Irans Herrscherclique
WELT ONLINE - 33 minuti fa
Informace, diskutujme o Středním/Blízkém východě, článků je tu dost a diskuse na nich taky ještě běží. Tuhle sobotu ale jedu do Lidic...
Ta má taky přesah. Koně a ovečky z Lidic šly do Terezína. Vězni terezínského ghetta se nuceně účastnili likvidace Lidic. Taky kopali hromadný hrob. Hodní esesáci jim dovolili vzít z kapes postřílených mužů svačiny (těm se řeklo, že někam půjdou, tak jim ženy připravily jídlo s sebou, jako vždy , když šli na pole nebo na šichtu do Kladna...)
No, víte, ale ti hladoví Židi si chléb povražděných nevzali......
Harpyji:
Ten Deir Yassin rozhodně nebyl ničím, nač by Židé mohli a měli být hrdí, ale pokud jsem zaznamenal, tak vedení Hagany a mnozí další se od toho činu distancovali a také ho odsoudili:
http://en.wikipedia.org/wiki/Deir_Yassin_massacre
Na straně Hamasu, Fatahu a mnohých dalších, jsem žádnou lítost nad oběťmi v Izraeli a žádné distancování se a odsuzování teroristických činů nezaznamenal, spíše naopak. A v tom je ten malý, sotva postřehnutelný rozdíl.
Šamane,
Všichni, já na prvním místě, pietně vzpomeneme na toto martyrium nevinných lidí, které je mementem celému národu.
Můžeme se ptát, nakolik jsme, tak jak jsme nyní, výtvorem nebo výsledkem dění minulosti. A nakolik nás zase tvoří a přetváří současnost. Současnost, která běží a odvíjí se nad našimi hlavami, do jejíhož vývoje, jak se nám zdá, nemůžeme zasáhnout. Těžko můžeme udělat něco rozhodného proti hrozbě nové války na Středním východě, ale musíme žít tyto chvíle uvědoměle, informovaní o tom, co se děje, jaké kroky podnikají ti "velcí" tam nahoře. Jen tak můžeme podle našich malých prostředků a možností do děje zasáhnout. Třeba účastí na manifestaci nebo jen projevením našeho názoru.
Jen nežít jako nevidomé ovečky, kterým se pak sesype všechno na hlavu. Proto říkám, že je
dobře sledovat neustále noviny, televizi, diskutovat, zasahovat i tak do vytváření veřejného mínění a tak třeba jen nepřímo ovlivňovat rozhodnutí těch "velkých". Doba je taková, že zůstat stát nečinně je moc drahý luxus.
Někomu bronz, někomu zapomnění
"Ženy vesměs plakaly, jedna měla dokonce dvě děti v náruči, jedno jednoroční v levé, druhé asi tříleté v pravé náruči a u hrobu prosila, nevím zda česky nebo slovensky, aby nejdříve zastřelili její děti a potom ji. Voják, který se za ně stavěl, ji okřikl slovy „mlč", načež ji střelil do týla. Žena i s dětmi spadla do hrobu.
Vzápětí na to, což trvalo jen okamžik, šel podle hrobu poručík Pazúr a posvítil si, kdo jest ještě živ, nebo se aspoň hýbe a nyní střelil i ty dvě děti, které byly dosud živé a plakaly."
Ad 10. června 2010, 4:04
Považuji diskuzi, vedenou předhazováním vin, kde se zabité děti stávájí jenom předmětem k dosažení jiných diskuzních cílů, za nepřijatelnou a krajně nevkusnou. V podobné "výměně" názorů nemusím a také nehodlám účinkovat.
Jen tak mimochodem: 23. května media celého světa přinesla zprávu o zničení dětského letního tábora OSN v pásmu Gazy palestinskými extremisty. Nikdo při tom nebyl zabit, jenom zničili a spálili všechno zařízení. Promiňte, že je to tak bezvýznamná zpráva.
23mag 2010
Gaza: estremisti islamici distruggono un campo estivo Onu per i bambini
http://www.focusonisrael.org/2010/05/23/unrwa-gaza-bambini-palestinesi/
ricerca.gelocal.it/nuovavenezia/.../VA7VM_VA702.html
tg24.sky.it/.../gaza_hamas_bambini_campo_estivo_onu.html
www.gazzettino.it/articolo.php?id=103214
www.focusonisrael.org/.../unrwa-gaza-bambini-palestinesi/
http://news.bbc.co.uk/2/hi/world/middle_east/10143791.stm
www.euronews.net/2010/.../un-children-s-camp-in-gaza-vandalised/
news.yahoo.com/s/afp/20100523/.../mideastunrestgazaun
http://english.aljazeera.net/news/middleeast/2010/05/201052310367932926.html
http://www.unicef.org/people/index.html
Velitel českých četníků, kteří přicmrndávali esesákům při vyvražďování Lidic, se následně "dal k Němcům" a v květnu 1945 byl zlynčován. Sudeťáci ho, pochopitelně, započítávají mezi "své oběti českého řádění".
Nemělo by se na to zapomenout, protože:
1. Je názorně vidět, co ty "oběti" byly zač
2. Ten úspěšně lynčovaný četník byl jedním z mála lidických vrahů, který byl spravedlivě potrestán; následné "řádné soudy" se vesměs zmohly jen na bagatelní tresty, často zhaslé na "nedostatku důkazů".
Ukažte mi, Draku, nějakou zemi, která nemá na svých dějinách nějaké temné skvrny. Pouze šovinisté jsou přesvědčeni o výjimečnosti svého národa, a vidí v těch, kteří se k nim přiznávají, zrádce.
Ano, Deir Jasín byl hnusný masaktr, ale je třeba to chápat v souvislostech. Arabové terorizovali Židy během 20.-40. letech, vyvraždili židovskou obec v Hebronu... Proto někteří Židé toužili po pomstě.
kopretina
Velký vlastenec s.s.Pergill má jako obvykle pravdu : Tzv. oběti naší národně-socialistické revoluce byly ve skutečnosti spravedlivě potrestanými fašisty.
Kdyby nebylo hysterie pravičáků, s.por.Pazúr by byl za svůj iniciativní přístup povýšen. Čest jeho památce !
No, moooc pěkné, moc.Jako ukázka průřezu (vyleštěného) vyspělosti národa. Hamba blit.
Víte, Kopretino, vražda je tím nejohyzdnějším zločinem, ať se jí dopustí Němec, Čech nebo Žid. Nějaké okolnosti nehrají žádnou roli, pro vraždu neexistují polehčující okolnosti z morálního hlediska. Z tohoto důvodu připomněl Větší vlastenec masakr u Horní Moštěnice. Ovšem pachately jsou vždycky jednotlivci, a ne národ, jak se nám v případě Deir Yassinu snaží namluvit antisemité. V případě masakru na Švédských šancích to byl onen poručík Karol Pazúr a jeho spoluviníci. A vrazi z Lidic nejsou Němci, jak se nám to snaží někteří horliví vlastenci namluvit, nýbrž konkrétní individua.
V Afghanistánu byl obviněn ze špionáže a popraven pověšením sedmiletý chlapec (http://edition.cnn.com/2010/WORLD/asiapcf/06/10/afghanistan.child.execution/?hpt=T2)
Vrazi z Horní Mostěnice: Českoslovenští vojáci, zabíjejíci sudetské Němce. Přesněji Karpatské Němce. Přesněji českoslovenští vojáci, kteří do čs. armády přešli z armády Slovenského štátu. Přesněji účastníci Sloveského národního povstání. Pocházející ze stejné vesnice jako jejich oběti. Jejich německé oběti předtím, za SNP, udávaly jejich rodiny, které pak jiní Němci zabíjeli.
Na té zastávce se osudnou náhodou zastavily dva vlaky - jeden vraceli Američani zpět, protože nesplňoval požadavky pro příjem odsunutých. Ve druhém byli ti vojáci, bývalí partyzáni, v žargonu okupačních německých vojsk teroristé. Potkali se sousedé z vesnice, kde dříve Slováci (německé národnosti) zapříčinili smrt svých sousedů, rodičů těch, co seděli vedle ve vlaku. Sousedé vraždili sousedy. Slováci Slováky. Anebo taky, jak se říká dnes, "Češi Němce". Jak se to vezme.
Bylo dokumentováno, souzeno, ale čs. soudy zametly případ se směšnými tresty. Ale nebylo čs. poválečnou politikou vyvraždit Němce, jen je vystěhovat.
Vrazi z Deir Jasínu:
Psáno bez "kontextu": Židovští teroristé (partyzáni) z organizace Irgun. Hlavouni vznikajícího izraelského státu tento teroristický čin odsoudili a omluvili se. Cílem teroristů bylo vystrašit ostatní Araby, aby utekli. To se podařilo.
Tito vrazi nebyli součástí izraelské vznikající armády Haganah, která tento zločin taky odsoudila.
Vrazi z Lidic: Jednotky SS, které byly součástí ozbrojených složek tehdejšího německého státu. Občas působili jako armáda, ale hlavně jako policie. Rozdíl oproti oběma předchozím příkladům je, že k vyvraždění Lidic dal přímý příkaz nejvyšší představitel tehdejšího německého státu a přímo se podílel i tehdejší německý protektor. Rozdíl proti všem dalším My-Lai a Deir Jasínům byl v tom, že zde se na vraždách přímo podílela zákonná moc z nejvyšších úrovní a že to bylo oficiálními německými orgány vytrubováno do světa jako zákonná odplata za teroristickou vraždu Heydricha. Tehdy se tím Němci vychloubali, takže se nedivte Harpyje, že se to dodnes považuje hlavně u starších ročníků za německý zločin.
V Lidicích se omlouval 20 let po válce tuším Wili Brandt, za Deir Jasín se okamžitě omluvili tehdejší představitelé ještě neexistujícího židovského státu.
Výslovně za vraždy v Mostěnicích pokud vím nikdo. Možná už nastal okamžik k této omluvě - ale neměli by se omlouvat pouze Češi - avšak Češi společně (a zejména) se Slováky.
Takovéto omluvy nejsou vymahatelné ze strany obětí, protože důležité nejsou omluvy. Nemá smysl předhazovat jedni druhým, co se stalo před generacemi a znovu vyvolávat staré křivdy. Je to však třeba vědět. Nedělat tlusté čáry, odsoudit, alespoň morálně, bývalé zločince a i s vědomím staré historie se smířit.
Velký československý vlastenec soudruh Pazúr revolučně neúčtoval s Němci, ale s FAŠISTY.
Fašisty různých národností, včetně slovenské, a možná i české.
To se mu stalo osudným.
Kdyby velký československý vlastenec soudruh Pazúr revolučně účtoval JEN A POUZE s Němci (resp. s německojazyčnými Židy), ani pravičáci by neprotestovali (s výjimkou zrádců národa Pittera, V.Černého apod.).
Naštěstí velký vlastenec netrpěl dlouho. Po našem vítězství nad pravicovým pučem v Únoru 1948 jsme mohli s.Pazúra propustit ze žaláře, a po zásluze odměnit.
***Socialismus musí zvítězit !***
Po propuštění čekaly Pazúra jako hrdinu protinacistického odboje lukrativní státní posty, obdržel řadu vyznamenání. V 60. a 70. letech působil Pazúr na nejvyšších funkcionářských postech Svazu protifašistických bojovníků.
Ještě drobnost :
O vysokém morálním kreditu s.Pazúra svědčí i fakt, že v r.1969, již jako všeobecně vážený důchodce-odbojář, odpustil zrádci JUDr.Antonu Rašlovi.
Tedy tzv. žalobci, jež ho poslal do žaláře za humánní zneškodnění fašistů předškolního věku.
JUDr.Anton Rašla, tento agent Sudeťáků a Američanů, si samozřejmě za odsouzení s.Pazúra odseděl víc než s.Pazúr za národně revoluční činy.
***Socialismus musí zvítězit !***
Generál JUDr. Anton Rašla, jako oddaný služebník komunistického režimu, vedl vykonstruované procesy proti odpůrcům komunistů, podílel se mimo jiné na třech justičních vraždách v procesu s křesťanskou protikomunistickou organizací Biela légia.
A teď jednu závažnou věc :
Jak všichni víme, v posledních 50 letech se česká pravice naprosto vzdálila svému národu. Kdysi pravičáci bojovali spolu s námi proti Němcům a Židům, nyní v žoldu Němců a sionistů ničí vlastní vlast a národ.
Toto je čerstvý, a přesto zahnívající příklad : http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=638702
Ano, je teprve pár dní po volbách, a pravičáci by už chtěli "trestat" české vlastence za humánní odsun Němců pod zem.
HNUS !!!!
Takže je nutno všem zrádcům národa RÁZNĚ PŘIPOMENOUT :
Tzv. postoloprtský masakr (a všechny ostatní podobné případy revoluční spravedlnosti) NAPROSTO NELZE srovnávat s vyvražděním Lidic.
Protože v Lidicích Němci vraždili nevinné Čechy, a v Postoloprtech (+ všech podobných místech revolučního vyrovnávání se s Němci) jsme pouze vykonali akt revoluční spravedlnosti nad zločinci.
Nad zločinci, kteří se dopustili jednoho z nejtěžších zločinů vůbec, zločinu němectví.
"Problém odstranění Němců z českých zemí začali u nás řešit již husité. Byli jsme jejich odkazu dlouho nevěrni, avšak nyní dovedeme jejich dílo do konce a já vás ujišťuji, že se tak stane zcela po husitsku." (Z.Nejedlý, 5.6.1945)
***Socialismus musí zvítězit !***
Ještě ke skvělým a hrdinským vlasteneckým činům našich otců a dědů v Postoloprtech :
Nastoupení Němci-fašisti se museli dívat, jak naši vojáci konečně řeší otázku pěti 14- až 16-letých německých fašistů.
Samozřejmě, že to nebyly žádné děti. Byli to wehrwolfové-záškodníci, kteří zákeřně stříleli nás Čechy (nebo by stříleli, kdyby měli čím).
Důkaz byl jasný : všichni konečně vyřešení nezletilí wehrwolfové měřili víc než puška Mauser 98k (111 cm).
Buduj vlast, posílíš mír !***Socialismus musí zvítězit !
Фёдор Миха́йлович Достоевский: Братья Карамазовы
...я убежден как младенец, что
страдания заживут и сгладятся, что весь обидный комизм человеческих
противоречий исчезнет как жалкий мираж, как гнусненькое измышление
малосильного и маленького как атом человеческого эвклидовского ума, что
наконец в мировом финале, в момент вечной гармонии, случится и явится нечто
до того драгоценное, что хватит его на все сердца, на утоление всех
негодований, на искупление всех злодейств людей, всей пролитой ими их крови,
хватит, чтобы не только было возможно простить, но и оправдать все, что
случилось с людьми,
: если все
должны страдать, чтобы страданием купить вечную гармонию, то при чем тут
дети, скажи мне пожалуста? Совсем непонятно, для чего должны были страдать и
они, и зачем им покупать страданиями гармонию? Для чего они-то тоже попали в
материал и унавозили собою для кого-то будущую гармонию? Солидарность в
грехе между людьми я понимаю, понимаю солидарность и в возмездии, но не с
детками же солидарность в грехе, и если правда в самом деле в том, что и они
солидарны с отцами их во всех злодействах отцов, то уж конечно правда эта не
от мира сего и мне непонятна. Иной шутник скажет пожалуй, что все равно дитя
вырастет и успеет нагрешить, но вот же он не вырос, его восьмилетнего
затравили собаками. О, Алеша, я не богохульствую! Понимаю же я, каково
должно быть сотрясение вселенной, когда все на небе и под землею сольется в
один хвалебный глас и все живое и жившее воскликнет: "Прав ты, господи, ибо
открылись пути твои!" Уж когда мать обнимется с мучителем, растерзавшим
псами сына ее, и все трое возгласят со слезами: "Прав ты, господи", то уж
конечно настанет венец познания и все объяснится. Но вот тут-то и запятая,
этого-то я и не могу принять. И пока я на земле, я спешу взять свои меры.
Видишь ли, Алеша, ведь может быть и действительно так случится, что, когда я
сам доживу до того момента, али воскресну, чтоб увидать его, то и сам я
пожалуй воскликну со всеми, смотря на мать, обнявшуюся с мучителем ее
дитяти: "Прав ты, господи!" но я не хочу тогда восклицать, Пока еще время,
спешу оградить себя, а потому от высшей гармонии совершенно отказываюсь. Не
стоит она слезинки хотя бы одного только того замученного ребенка, который
бил себя кулаченком в грудь и молился в зловонной конуре своей
неискупленными слезками своими к "боженьке"! Не стоит потому что слезки его
остались неискупленными. Они должны быть искуплены, иначе не может быть и
гармонии. Но чем, чем ты искупишь их? Разве это возможно? Неужто тем, что
они будут отомщены? Но зачем мне их отмщение, зачем мне ад для мучителей,
что тут ад может поправить, когда те уже замучены. И какая же гармония, если
ад: я простить хочу и обнять хочу, я не хочу, чтобы страдали больше. И если
страдания детей пошли на пополнение той суммы страданий, которая необходима
была для покупки истины, то я утверждаю заранее, что вся истина не стоит
такой цены. Не хочу я наконец, чтобы мать обнималась с мучителем,
растерзавшим ее сына псами! Не смеет она прощать ему! Если хочет, пусть
простит за себя, пусть простит мучителю материнское безмерное страдание
свое; но страдания своего растерзанного ребенка она не имеет права простить,
не смеет простить мучителя, хотя бы сам ребенок простил их ему! А если так,
если они не смеют простить, где же гармония?
Есть ли во всем мире существо,
которое могло бы и имело право простить? Не хочу гармонии, из-за любви к
человечеству не хочу. Я хочу оставаться лучше со страданиями не отомщенными.
Лучше уж я останусь при неотомщенном страдании моем и неутоленном
негодовании моем, хотя бы я был и не прав. Да и слишком дорого оценили
гармонию, не по карману нашему вовсе столько платить за вход. А потому свой
билет на вход спешу возвратить обратно. И если только я честный человек, то
обязан возвратить его как можно заранее. Это и делаю. Не бога я не принимаю,
Алеша, я только билет ему почтительнейше возвращаю.
- Это бунт, - тихо и потупившись проговорил Алеша.
- Бунт? Я бы не хотел от тебя такого слова, - проникновенно сказал
Иван. - Можно ли жить бунтом, а я хочу жить. Скажи мне сам прямо, я зову
тебя, - отвечай: Представь, что это ты сам возводишь здание судьбы
человеческой с целью в финале осчастливить людей, дать им наконец мир и
покой, но для этого необходимо и неминуемо предстояло бы замучить всего лишь
одно только крохотное созданьице, вот того самого ребеночка, бившего себя
кулаченком в грудь и на неотомщенных слезках его основать это здание,
согласился ли бы ты быть архитектором на этих условиях, скажи и не лги!
- Нет, не согласился бы, - тихо проговорил Алеша.
- И можешь ли ты допустить идею, что люди, для которых ты строишь,
согласились бы сами принять свое счастие на неоправданной крови маленького
замученного, а приняв, остаться навеки счастливыми?
- Нет, не могу допустить. Брат, - проговорил вдруг с засверкавшими
глазами Алеша, - ты сказал сейчас: есть ли во всем мире существо, которое
могло бы и имело право простить? Но Существо это есть, и оно может все
простить, всех и вся и за все, потому что само отдало неповинную кровь свою
за всех и за все. Ты забыл о нем, а на нем-то и зиждется здание, и это ему
воскликнут: "Прав ты, господи, ибо открылись пути твои".
- А, это "единый безгрешный" и его кровь! Нет, не забыл о нем и
удивлялся напротив все время, как ты его долго не выводишь, ибо обыкновенно,
в спорах все ваши его выставляют прежде всего. Знаешь, Алеша, ты не смейся,
я когда-то сочинил поэму, с год назад. Если можешь потерять со мной. еще
минут десять, то я б ее тебе рассказал?
- Ты написал поэму?
- О нет, не написал, - засмеялся Иван, - и никогда в жизни я не сочинил
даже двух стихов. Но я поэму эту выдумал и запомнил. С жаром выдумал. Ты
будешь первый мой читатель, то-есть слушатель. Зачем в самом деле автору
терять хоть единого слушателя, - усмехнулся Иван. - Рассказывать или нет?
- Я очень слушаю, - произнес Алеша.
- Поэма моя называется "Великий Инквизитор", вещь нелепая, но мне
хочется ее тебе сообщить.
Ad 10. června 2010 14:00
Стыдно шутить над страданьем детей!
O JUDr. Antonu Rašlovi na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton_Ra%C5%A1la
Milá Informace, neumím azbuku ani neumím rusky. Mohla byste mi ve dvou větách říci, co jste napsala?
kopretina
Je to známý dialog mezi Ivanem a Aljošou z Fjodora Michajloviče Dostojevského Bratři Karamazovi o zabíjení dětí. Předchází Legendu o Velkém Inkvisitoru.
Je to filozoficko morální pohovor o tom, kdo může odpustit zabití malého dítěte a odmítnutí spásy a budoucí věčné harmonie za cenu i jednoho dětského života.
Najděte si někde český překlad, já jsem ho na webu nenašla.
V posledním příspěvku jsem dodala, že je hanba žertovat nad dětským utrpením.
Absolutně se mi nelíbí směr, jaký vzala z počátku diskuze. Každý národ má právo uctít své mrtvé, aniž by se kolem toho rozpoutala hádka o tom, kdo vraždil víc anebo se nad tím dělaly "vtipné" řeči.
Ano, vážená Informace.
Ovšem na druhé straně má každý právo se takovéto tryzny nezúčatňovat...
... zkusím za týden, jestli tu nebude lepší nálada. Zatím si skočím na hřbitov. Tam je asi veseleji. Sluníčko svítí a nikde žádní Sudeťáci či Arabové. Ticho, jen koncert cvrčků v trávě.
Tak zatím, přátelé!
STK,
přečetla jsem si dnešní téma diskuze o Deir Jásín a šla jsem se podívat po webu, jaké tam jsou o tom další informace. Tak jsem se dostala k italskému sajtu Virtuálního muzea intolerance a vyhlazování, kde jsou soustředěna hesla o masakrech, etnických čistkách, násilných přesunech obyvatelstva v Evropě asi tak za posledních sto let. U jednotlivých hesel není uveden autor ani zdroje, ze kterých čerpal, i když je v jiném oddílu uvedena bibliogafie sajtu, tudíž není vždy jasné, čí verze se do článku dostala (existují samozřejmě rozdílné verze v závislosti na zorném úhlu "vítěze" nebo "poraženého" či postiženého). Přesto se ale čtenáři nad těmi čísly, historickými událostmi a podrobnostmi o nich udělá nakonec špatně.
Nebudu tu teď rozvádět moralistické úvahy, kázání nebo závěry. Musela bych dojít jen k jednomu.
Proto, myslím, že budu následovat Vašeho příkladu. Zajdu si na někdy hřbitov a hlavně začnu připravovat výbavičku pro nového vnoučka.
Život jde dál a máme právo ho žít v přítomnosti.
Pro toho, kdo má zájem, upozorňuju na prohlášení italského spisovatele a novináře židovského původu Alaina Elkanna All Jews should become Israeli citizens, fr. verze Tous les juifs devraient devenir citoyens israéliens na sajtu "La règle du jeu", literatury, filozofie, politiky a umění - Bernard Henri Lévi
http://laregledujeu.org/en/2010/06/10/66/all-jews-should-become-israeli-citizens/
Okomentovat