Lov na houbu

Pozdě jsem dnes přišel z literárního setkání ve čtvrteční hospodě. Právě jsem poslal poslední část  své dávné první knížky Blackout k druhému vydání, tentokrát na pokračování na stránky sarden.cz, kde by měla v sobotu vyjít. A teď musím jít spát, protože chci brzo vstávat. Tak jen krátce:



Hodlám vstát brzo, neb jsem si v neděli po shlédnutí předpovědi počasí učinil vlastní předpověď a zítra vyrážím do lesa na houbu. Vzal jsem si na těch pár dopoledních hodin  den dovolené a doufám, že můj lov bude úspěšný. Na houbu jsem chodil už na nedávné rodinné  dovolené, ale ta potvora nějak nerostla.

A to jsme přijeli do svého prázninového sídla vyzbrojeni i sušičkou na houby! Tak tedy, ta nebyla potřeba. Za prvé bylo tak teplo - i v 700 m.n.m. -, že by houby uschnuly bez dotápění. A zadruhé - houby moc nerostly. Tak tedy zejména na krajích lesních cest vyrašil zvláštní druh jizerskohostkých růžovek, které podezřívám, že jsou spíše muchomůrkami tygrovanými, odrůda růžová (ne, růžovky to nejsou, vyznačují se jen jedním ze tří růžovkových znaků  -totiž tou barvou). Jenže ani pravé růžovky se moc nehodí na sušení. Nakonec jsem objevil jedinou poživatelnou houbu - hřiba kováře. Ten zato vydal na půl svačinového pytlíku sušeniny.

Už tři roky se nescházím s houbami - tak třeba vloni byla v létě zima, a tak moc nerostly. A vždycky, když rostly, tak jsem zase neměl čas na ně vyrazit...

Takže dovolená, takže jdu na houbu - budu rád, když zase najdu jednu, proto singulár. Avšak doufám, a volám s dávným básníkem:

"Malověrní! Myslete na plurál!"

Psáno v Praze dne 5. srpna 2010