Tak tedy 11. srpna s Terezou u vodárny zíráme do výše. Je před půlnocí, stále ještě ruší první čtvrť Měsíce. Z lesů a jezera stoupá pára, než Měsíc zapadne, celá obloha bude zatažená. Pozorujeme letadla, pendlující mezi Frankfurtem a Vídní, družice a semtam i nějaký ten meteor (7/hodinu - nic moc). Prsty mi ještě smrdí houbama, jak jsem je večer krájel. A tu mne to napadne.
Měsíc dorůstá a rostou houby. Celé generace houbařů to vědí. Ale proč? Většina vědců praví, že je to nesmysl, psychologický klam. Ale když jde Měsíc dolů, tak prostě houby nerostou.
Našli se astronomové, kteří koumali, jak by to bylo možné. A vykoumali. Nuže, když je Měsíc v poslední čtvrti, tedy "ubývá", je v pozici před Zemí z hlediska jejího pohybu kolem Slunce. Zadržuje tak část prachu, který neustále v meziplanetárním prostoru poletuje. V období po novu a před úplňkem tvoří jakýsi protiprachový deštník, mikrometeorický štít. V období mezi novem a úplňkem, tedy když "dorůstá", obkružuje Zemi zezadu a tu nic nechrání před vstřícnou mikrometeorickou sprškou. Prach vstupuje do vyšších vrstev atmosféry, pomalu se snáší níž, kde tvoří kondenzační jádra, kol nichž se usazují molekuly vody. Vznikají kapky, ty se neudrží a padají k zemi, společně se svými kondenzačními jádry, pochopitelně. Prší a houby rostou jako po dešti.
Meteorologové však pravili: Houby! Nelze nalézt korelaci mezi vodními srážkami a fázemi Měsíce! Tím to pohřbili.
Jenže!, co když? ten meziplanetární a mezihvězdný a mezigalagtický prach obsahuje spóry hub!
Měsíc ubývá, kreje, houby nerostou, Měsíc přibývá, nekreje a z hvězd se snášejí zárodky hub. Pak třeba ani nezaprší a houby rostou víc než průměrně.
Námitky o jednotném genetickém kódu pro živočichy, rostliny, bakterie a houby, o levotočivých aminokyselinách a pravotočivých cukrech smetu geniálně: To právě dokazuje společný vznik Života v celém Vesmíru!
12. srpna jsem už šel sám, Tereza spala. (Maximum Perseid bylo letos, 1997, o polednách, to se špatně opticky pozorují.) Za pouhou půlhodinu, než se zvedla pára, jsem uviděl deset meteoritů, z toho tři velmi jasné se znatelnou kondenzační stopou, jeden se rozpadl jak světlice. To si pochutnám!
Psáno v srpnu 1997 na Lipně, poprvé vyšlo jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 25.-31.srpna 1997.
(Název článečku je parafrází názvu přednášky O. Neffa z Bohemiaconu 1997 "A co mimozemšťané - snědí nás?")
PS 2010: Po prvním zveřejnění tohoto článku přestaly houby v Čechách růst. Když jsem v novoročním příspěvku 1998 tvrdil, že se jednalo jen o "žert", začaly houby růst znova. V lednu!!!...
16 komentářů:
Šamane,
nechci Vám kazit ani radost ani chuť, ale mrkněte se na google na heslo houby a cesium.
Jen tak, abyste věděl, co jíte.
Vím, co jím,
změřili jsme si to. Houby lapají obecně všechny těžké kovy. Avšak ty na Křivoklátsku nejmíŇ
\ :-)
Milá Informace, Šaman má v oboru (jaderné fyziky) odborně vzdělanou ženu, takže i během "Černobylu" zhruba věděl, co jí. Ujišťuji vás, že i v létě 1986 houby dodávané známými ku kontrolní analýze z různých koutů naší vlasti vypovídaly více o obecném stavu ovzduší, ale zejména o kvalitě podloží v místě jejich nálezu, než o směru putování případného radioaktivního mraku. Ujistila jsem se tehdy, např., pomocí hub, že kolem Zbirohu a na Křivoklátsku vůbec je zdravěji, než na Šumavě. Přirozená radioaktivita absorbovaná houbami z podloží odpovídala snad nejvíc výskytu různě bohatých ložisek uranové rudy, na kterou je naše území neobyčejně bohaté. Houby už jsou takové, že vstřebávaji více těžkých (i radioaktivních) prvků včetně cesia, než jiné rostlinstvo. Černobyl žádnou změnu, která by stála za řeč a změnu jídelních návyků u nás nepřinesl. Ostatně, moji plnou důvěru v této záležitosti má Dana Drábová, neboť snad nikdo u nás v době Černobylu vlastnoručně nezměřil tolik vzorků rostlin i potravin, jako ona.
Už jen ať se ozvou "É"čkaři s oteplovači a budou zde všichni alarmisté.
Jezte na co máte chuť, nepřežírejte se, když prší vemte deštník, když je zima svetr a do tepla jej odložte, nečtěte bludárny alarmistů a "Vašíků" budete žít spokojeně až do smrti. AHOJ
Chápu, že mluvit o cesiu vášnivým houbařům je něco jako zločinná provokace. Sama jsem byla taky houbařkou, ale po Černobylu mi je rodina zakázala sbírat. Pamatuju si ještě, že asi před třiceti léty jsme jich nacházeli v Alpách mezi borůvčím tolik, že jsme je nemohli ani skonzumovat.
Jak se říká: klidná mysl půl zdraví. Tak na tu druhou půlku nemyslete.
Požáry v Rusku mohou uvolňovat cesium, ukryté ve dřevě po Černobylu. Avšak teď jde vítr jinam. Nemůže to tedy být horší než za Černobylu. A za Černobylu se v českých zemích nedělo ohledně radioaktivity absolutně nic. Krom hloupého mlčení, které vedlo ke zbytečné panice - a nebezpečnému předávkování jódem u "zasvěcených".
To informace: Houby a cesium viz třeba na
http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-mame-se-bat-zareni-0b0-/p_veda.asp?c=A090901_205311_p_veda_wag
Nejhorší je pálení uhlí, této uranové rudy. Přesto jsme nevyhynuli...
"Proč jsme dosud nevyhynuli třeba na rakovinu? Zřejmě proto, že sám život vznikl v nepatrně radioaktivních podmínkách. Máme všichni v těle přírodní izotop draslíku 40K, kterého je jenom 0,01 %, ale přesto je bezpečně detekovatelný (vyžaduje to především pečlivé odstínění přírodního pozadí).
O citlivosti detekčních přístrojů svědčí třeba to, že i před Černobylem bylo možno odhalit vášnivé jedlíky hub podle spektrálního pásu cezia, které se z jistých důvodů výborně váže právě houbami (viz Vesmír 75, 389, 1996/7). Jeho jediný přírodní izotop je sice neradioaktivní, ale kontaminoval se radioaktivním 137Cs s fyzikálním poločasem rozpadu něco přes 30 let ze spadu po zkouškách atomových zbraní v ovzduší, které jsou již léta zakázány. Biologický poločas cezia, tj. doba potřebná pro vyloučení jedné jeho poloviny z těla, je 110 dnů. Není-li tedy postupně doplňováno po dobu několika (řekněme deseti) biologických poločasů, cezium z těla zmizí. Faktem je, že ve dnech bezprostředně po Černobylu bylo v nás radioaktivní cezium jednoznačně prokazatelné jako spektrální pás srovnatelné velikosti s draslíkem."
Houby nasávají kovy především z podloží podhoubím. Po Černobylu si někteří mykologové libovali, že se vyjasní, v jaké hloubce který druh podhoubí zakládá (alespoň relativní vztahy mezi druhy).
Takže současný spad se projeví píkem radioaktivity až za několik let (poprášení plodnic by muselo přijít v relativně krátké době mezi jejich nárůstem a utržením - aby se projevilo).
Italský il Messaggero píše:
Podle mínění ředitele Ústavu pro atmosferické znečištění Cnr (Národní rada pro výzkum) N. Pirrone "následky požárů v kontaminované oblasti v Černobyluj jsou vážným problémem, ale nepředstavují nebezpečí pro zdraví." Radioaktivní částice by mohly být odneseny daleko ve velké výšce až do arktických oblastí,dodal, kde by byly uvězněny v ledu. Větry, řekl ještě, odnášejí popel a kouř většinou na sever a na východ a prozatím nejsou hrozbou pro západní Evropu.
Secondo il direttore dell'Istituto per l'Inquinamento Atmosferico del Cnr (Consiglio Nazionale delle Ricerche), Nicola Pirrone, le conseguenze degli incendi nell'area contaminata di Chernobyl «sono un problema serio, ma non rappresentano un'emergenza per la salute». I
radionuclidi, ha aggiunto, potrebbero essere trasportati lontano, viaggiando nell'alta atmosfera, fino a raggiungere l'area dell'Artico e lì essere nuovamente imprigionati nei ghiacci. I venti, ha detto ancora, continuano a trasportare le nubi di cenere e fumo prevalentemente verso Oriente e non rappresentano attualmente una minaccia per l'Europa occidentale.
To budou mít asi Číňani radost, když jim tam vítr přinese to ruské svinstvo. Anebo Rusové zaneřádí celou severní Sibiř.
IAEA se dosud k problému nevyjádřila.
Do Moskvy přiletěla první dvě nákladní americká letadla se zařízením na hašení požárů. Během tří dnů mají přiletět další. Jde o zařízení, které Obama slibil telefonicky Medvedevovi.
Rusové zatím ohlašují, že prý vybudují největší letadlovou protipožární flotu na světě - 20 letadel a asi 110 vrtulníků. http://www.radiomayak.ru/doc.html?id=197877
Rusové se nikdy nespokojí tím, že si něco nakonec pořídí nebo zorganizují, vždycky to musí být megalomansky NEJVĚTŠÍ a NEJMOHUTNĚJŠÍ.
Nebylo by stačilo, kdyby měli letos alespoň jednu průměrnou obranu? A nějaké výkonné hasičské stroje?
Itálie, která má mnohem menší rozlohu než Rusko, vlastní 15 Canadair 415, speciálních letadel na hašení.
Il CL 415 ha una potenza del 20% superiore e una maggiore capacità di colpire il bersaglio. Inoltre è in grado risucchiare in volo dall’acqua (è questa la differenza tra un normale aereo anti-incendio e un Canadair) un carico di 6.137 litri in appena 12 secondi e ha una velocità massima di 376 km/h.
Takže asi ta ruská flota za moc stát nebude.
Ale zato mají Ministerstvo pro mimořádné události. Mimořádně vytížené ministerstvo!
Hřiby a césium.
U nás se říká všem houbám po ruském způsobu "hřiby". Hřib pravý je pak nazýván "pravákem".
V roce, kdy se pokusil černobylský reaktor protavit k protinožcům jsme sbírali v Sudetech hřiby stejně, jako každý rok. Usušil jsem je ale zvlášť a dal do extra pytlíků.
Protože jsem neměl jinou možnost, zabalil jsem plátky usušených hřibů z letoška ke kusu kinofilmové metráže 21°DIN (přes silonový sáček, aby nedocházelo k černání emulze chemickými vlivy. Jako referenční vzorek jsem použil sušených hřibů v minulého roku. Zabalil jednotlivě do černého papíru a uložil na týden do fotokomory. Pak jsem filmy vyvolal. Nebylo na nich vidět vůbec nic. Tak jsem pokus zopakoval, ale nechal jsem houby zabalené šest týdnů. To už tam nějaké náznaky stínů byly - ale trošku silnější stíny byly u hřibů z loňska. Takže jsem rezignoval a dal houby volně do užívání.
Žijeme dodnes.
Já bych kolegu kocoura jenom doplnil - grzyb je všeobecně houba i po polsku. Grzyby jadalne jsou jedlé houby, grzyby trujące jsou jedovaté houby. Hřib smrkový (boletus edulis) je grzyb prawdziwy. A zrovna jako Češi (Moravané, Slezané) si Poláci pletou hřib žlučník (Tylopius felleus - grzyb szatan) s hřibem satanem (Boletus satanas Lenz - borowik szatański).
Abych nezapomněl:
"Na Perseidy" jezdím do Sudet pravidelně - tam kde máme roubenku je jeden z mála cípů "tmy 3. řádu" - tedy dost málo tzv. světelného smogu.
Jeden rok Perseidy lítají jak šílené, jindy je to chabé, někdy se na inkriminovanou maximální noc "jak na sviňu" zatáhne, jindy zae na obloze svítí Měsíc a lze si při něm číst noviny, ne však pozorovat oblohu.
Ale ať je jakkoliv, jedu. Pokud zrovna neprší vytáhnu si hodinu po setmění lehátko za chalupu, vybavím se cigaretami (letos žvýkačkami) a foťákem na stativu a imituji, že se pokouším o astrofotografii. Na kartě sice obvykle zůstane pár snímků teček čí spíše půlobloučků a vyjímečně tenký máz od meteoru, případně tečkovaná čára od letadla, ale o výsledky mi nejde.
Jde o ten nádherný pohled do Vesmíru. Sebelepší fotka, sebesilnější dalekohled nedokáže zobrazit tu krásu. Je to hluboké, svítivé, nekonečně veliké, proměnné i stálé. Obrovské. Nepředstavitelné a přesto skutečné. Člověk si uvědomí nejen svou vlastní bezvýznamnost, ale i naprostou nicotnost celého lidstva se všemi jeho spory, ideologiemi, historií, válkami, vraždami.
Po hodině mě vědomí mé vlastní nicotnosti tak prostoupí, že se v té tmě začnu zase neviditelně usmívat.
O nic přece nejde. Nejsme ani jako ta plíseň na Zemi - naše rodná Sluneční soustava se dá stěží najít kdesi na okraji naší Galaxie - která je jednou z miliónů miliard jiných galaxií - z nichž mnohé už zanikly, mnohé vznikají a mnohé teprve vzniknou. A uvědomím si, že pokud Bůh existuje, je bytostí lidskému chápání tak nesmírně vzdálenou, že ji našim mozkem pochopit nelze...
Když pak na východě začnu tušit siluety stromů na Solné hoře, složím lehátko a celý ztuhlý a navlhlý se přemístím dovnitř.
Následující ráno vstávám obvykle o dost později, s úsměvem a zcela smířen se světem. Pár týdnů to vydrží. A když mi zase začnou vadit ti hnusní humanoidi kolem mě, začínám se těšit na podzimní noc pod hvězdami.
Budeme tam opět jen my dva: Vesmír - a já...
Letos mi Perseidy unikly, v minulých letech mi to také zrovna nevycházelo nejlépe, protože buď bylo zataženo, nebo se mi kolem Prahy nedařilo najít místo, kde by byl dostatek temna. Jednou jsme ze zoufalství vyrazili autem kamsi na sever, protože to podle snímků Meteosatu vypadalo, že by tam mohlo být nebe bez mraků. Než jsme dojeli, zatáhlo se i tam.
Ono fotit nebe není jen tak, protože je tma. Když je tma, tak se musí buď nastavit dlouhý čas, nebo zvýšit citlivost, nebo to kombinovat. Zvýší-li se citlivost hodně, tak je na snímcích hodně šumu a jen málo co je tak nehezké, jako digitální šum. Při dlouhých časech je to bez hodinového stroje a pořádně stabilního stativu a dalších pomůcek mázlé, takže si postupně pořizuji rozličné nádobíčko, jako stativy, hodinový stroj, a pod., těším se, že se mi jednou začne dařit pořizovat obstojné snímky oblohy a objektů na ní. Také bych potřeboval o něco víc volného času a méně odpadového světla, ale pro boha živého, jen ne za cenu nějaké další krize, co bylo až dosud mi stačí až nad hlavu ;-)
Okomentovat