Demokracie na internetu

Vzhledem k omílání některých argumentů o demokracii a svobodě projevu stále dokola jsem se rozhodla napsat tenhle článek. Nejdříve chci prohlásit, že si nedělám nárok na jediný správný výklad těchhle termínů, nicméně zde prezentuji svůj názor a, pokud vím, taky názor širší komunity.

Internetový blog ze své podstaty není demokratický. To je prosím fakt. Demokracie by vypadala tak, že by si zde přítomní zvolili určitá pravidla na základě systému jeden člověk, jeden hlas, a ta by dodržovali. Blog je však osobním prostorem, a tedy co se typu státního zřízení týče, jedná se buď o monarchii nebo o tyranii, kde hranice mezi monarchií a tyranií (vládnoucí osoba se stará o prospěch všech / o prospěch svůj) může být vnímán subjektivně.

Blogy jsou přístupné různým způsobem – blog přístupný pouze svému autorovi, ostatním neviditelný, to je něco jako byt. Nemá tam co pohledávat nikdo, koho tam autor vysloveně nepozve.

Blogy veřejně přístupné se zakázanými komentáři jsou něco jako divadla – můžete se tam jít podívat co se jako děje, ale k ději samotnému se nijak vyjadřovat nemůžete.

Blogy povolující komentáře jsou něco jako hospoda. Můžou být privátním klubem – komentáře se povolují jenom registrovaným členům, nebo můžou být otevřené širé veřejnosti.

V reálném životě, mimo internet, má hostinský právo vykázat ze své hospody osoby, které obtěžují ostatní hosty. Když jste v hospodě a jiný host vám nadává, je silně opilý, zvrací na podlahu, rozhání se rukama, takže možná může někomu přiletět facka nebo cokoliv podobného, jistě nehájíte jeho právo na svobodu projevu, ani se neoháníte demokracií. Očekáváte, že bude vyveden a není-li, třeba i voláte policii.

Pokud existuje takový člověk, co toto dělá pravidelně, jistě vás nepřekvapí, když ho hostinský odmítne obsloužit. Zdejší troll byl po svých výlevech mazán již dvakrát, pokaždé byl opět vpuštěn zpět, aby byla větší šíře názorů. Vždy se opět vrátil k napadání ostatních a opakování stále stejných věcí – nebylo problémem, že by jeho komentáře nesouhlasily s názorem autora blogu, ony s názorem autora blogu často vůbec nepolemizovaly a opakovaly výplody naprosto nesouvisející s původním článkem. Bylo to jako troubení vuvuzely.

A potřetí... potřetí už bylo dost.

Blog není demokracie.

Vlastník blogu nemá povinnost svolit s uveřejňováním všeho.

Slušný vlastník blogu veřejně upozorní, kde jsou hranice. Většinou v tom okamžiku, kdy jsou překročeny. Hranice má právo nastavit si sám. Jsou-li mu tyto hranice vnucovány, ani to není demokracie - je to diktatura proletariátu.

Ale víte, co je demokracie? Demokracie na internetu je v tom, že každý má právo vytvořit si vlastní prostor, a v něm si určit vlastní pravidla. Chcete si zařídit byt, divadlo, nebo hospodu? Jen do toho!