koukám konečně jak vejr. Opravdu mi zmizel příspěvek! Asisemsitosmazal když jsem mazal přebytečné koncepty… Plechovka řekl "chlamst", a bylo. Sbohem! Slovensko, jakés bylo. Článek je tedy na Psu, ale konverzace je v kélu. To nebyl záměr. Ledaže nějakejch temnejch sil, kdy se počítač tak fláká, že když kliknete na jedno vokýnko, tak ve skutečnosti klikáte na jiný vokýnko… Vrátím, a nějak rekonstruuju i komentáře. Teď ale nestíhám.
Tady je zmizelé Slovensko na Neviditelném psu, je tam i zajímavá debata, kterou si můžete zatím přečíst, než se (asi zítra nejdřív) dostanu k tomu, zmizelý příspěvek vrátit. I s těmi komentáři.
\ :-/ Pardon. Zejména komentujícím.
3 komentáře:
Ale ničevó, jede se dál. To se stává aji v lepších rodinách. Před sedmi roky se mi podařilo nemám ponětí jak vymazat si počítač. Přišelmladý fachman, co jsem mu překládal, povzbudivě se na mě usmál a: Podívejte, to někde bude. (Musel se mnou mluvit jak s blbem.) Víte, tam je záložní paměť (teď už nevím, jak se tomu tehdy říkalo), za chvíli to tu všecko zase máme... za půl hodinky přišel eozpačitě za mnou do kuchyně: Víte... jaksi - ono tam fakt nic nemáte. Jak jste to, prosím vás, dokázal? Úplně všecko? - Proti své vůli jsem se i v té zoufalé situaci ztráty všeho musel zachechtat: No to dybych věděl! - A co jste, postupně, dělal?! - No nevím! - Byli jsme oba nešťastní. Pak jsem dětem aji zákaztníkům slíbil, že si budu všecko zálohovat. Dáávno už to nerobím. Mha přede mnou, mha za mnou. Tož co se mnou. Filosofem nezatopíš - staré moravské přísloví.
Jakube, Jakube!
Tak to není ani rozumné, ani obdivuhodné. Filosofem sice nezatopíš, ale do filosofie můžeš nepěkně zabřednout. A chytit se není čeho.
Zálohovat se má a když Tě PC živí, tak musí. A lépe dvakrát. A pravidelně. A pokaždé.
===
Na začátku letošního léta se rozhodl jeden z mých harddisků, že už ho tu v té tmavé krabici pod stolem nebaví a tiše umřel. Ani ťuk. Přestal existovat. Jen si tam tak visel na čtyřech šroubcích a na rozdíl od lidské mrtvoly trochu hřál.
Posupně jsem se zasmál - mám přece snap celého systému i s programovým vybavením. Nojo, to jsem měl. Ale vloudila se chybička. Disk to byl zbytečně veliký, tak jsem ho rozdělil a větší část jsem používal jako odkládací a pracovní prostor na audio i video. S tím, že až danou nálož dat zpracuji, výsledek překopíruji do řádného, zálohovaného skladu, kterému říkám "mrazák".Jenže jsem to nestačil. Dva projekty zmizely. Na přenosném rekordéru už byly jiné věci - má kartu jenom 4 GB. Rozpracovaný materiál z věznice v Heřmanicích byl pryč. Karta ve foťáku už taky vymazaná, připravená na léto.
I zavolal jsem do Prahy, do podniku, kde zachraňují HD, co se mi stalo a kolik by stálo vytažení dat z mrtvoly. Pánové byli velmi vstřícní a řekli mi sumičku, za kterou bych koupil nový, dost dobrý počítač. Poněkud se mi z té částky orosilo čelo - ale co se dalo dělat. Znovupořízení nahrávek a nafocení kostelů nepřicházelo v úvahu. A už nebyl čas. Ještě jsem prohledal přenosné disky a flešky - nic. Nakonec jsem si vzpomněl, že jsem si odkládal data v ústavu - a tam jsem je nakonec na serveru našel. Jakože vůbec nepiji, měl jsem obrovskou chuť se radostně opít. Koupil jsem nový HD, netočivý a rychlý a hned jsem taky utratil za úložiště, velké a zrcadlené, kam ukládám data hned po pořízení. A promazávat je budu, až budou ty 4 TB skoro plné.
Inu - není nad vlastní praktickou zkušenost... [;>/
No budu holt muset...
Okomentovat