Špion nemusí rovnou dostat trest smrti, pokud se přizná ke spolupráci s cizí mocností. Pak dostane doživotí. Ze kteréhožto trestu se až do své smrti skutečně nevykroutí. Ale to musí pracovat pro přátelskou mocnost, jako je Izrael. Jak říkám – nepřátele propustit, přátele popravit, či alespoň zavřít na doživotí bez možnosti podat žádost o podmíněné propuštění. Jako se před 24 lety stalo izraelskému agentovi Jonathanu Pollardovi.
Ale třeba se dožije (*1954) milosti nějakého amerického prezidenta. Už za Billa Clintona se zdálo, že je to na dobré cestě, ale i za Baracka Obamy je to pořád "on the road"...
Špion má být potrestán, zejména je-li to takový magor, jak Jonathana popisuje Wikipedie. Ale může dostat milost. Napíšu několik bodů, proč si myslím, že prezident našeho mocného spojence by měl milost Pollardovi poskytnout. Nejdříve polehčující důvody:
1. Ten první uvedl u soudu, který s ním proběhl 9. března 1987, sám Pollard: Špionáž prováděl pouze proto, aby pomohl Izraeli, nikoliv aby poškodil Spojené státy.
2. Jonathan pracoval u zpravodajské služby amerického námořnictva jako analytik od roku 1979. Od samého počátku byl konfrontován se skutečností, že USA záměrně před svým přítelem a jediným spojencem na Blízkém východě (míním stát Izrael) zatajují životně důležité informace, například o dodávkách sovětských zbraní arabským státům. Což ho dost frustrovalo, protože pochází z rodiny, která prošla peklem šoa (holocaustu). Sám navštívil s rodiči ve svých 14 letech koncentrační tábor Dachau, kde leží popel jeho strejčků a tetiček, dědečků a babiček, sestřenek a bratránků. Vyvražďování židovského národa přitom mají v úmyslu prakticky všichni jeho arabští sousedé. Tedy - nové šoa. To je fakt.
A teď ta polehčující okolnost: Jonathan žádnou z těchto citlivých informací Izraeli nepředal.
3. Jonathan byl r. 1984 byl převeden do Protiteroristického pohotovostního střediska Výzkumné služby amerického námořnictva v Suitlandu (Maryland), kde se zabýval možnými teroristickými hrozbami z karibské oblasti i od samotných amerických odpadlíků na území USA. Zde opět zjišťuje, že se izraelským přátelům (?) od Američanů nedostává životně důležitých informací. Pollard později uvedl, že to např. byly informace o iráckých řízených střelách, zamířených na Izrael, družicové snímky velitelství OOP v Tunisu, údaje o protiletecké obraně Libye a o vojenských aktivitách arabských zemí, o pohybech sovětských lodí s dodávkami zbraní do arabských států, satelitní snímky Iráku a Sýrie (zejména fotografie zbrojovek). Přitěžující okolností by tu bylo, že se z těchto informací, začasté v syrovém stavu, mohly odvodit identity spolupracujících agentů. Opět: informace by měl v rukou pouze americký spojenec.
A teď ta další polehčující okolnost: V roce 1983 byla mezi USA a Izraelem uzavřená dvoustranná smlouva o vzájemném předávání informací, získaných špionáží, a tato dohoda nebyla ze strany tajných amerických služeb ignorována!
Ano, z hlediska amerických tajných služeb šlo jistě o přitěžující okolnost.
Chudák Pollard měl tu smůlu, že od něj daly izraelské tajné služby ruce pryč. Nemohly přece připustit, že by snad vyzvídaly u spojence!!! Až v roce 1988 Izrael přiznal, že Jonathan byl izraelským agentem. A po dalších deseti letech mu bylo uděleno izraelské občanství. A to je zatím to nejhlavnější, co se na jeho osudu změnilo. Dosud sedí, ve vězení se rozvedl i oženil. Sedí, sedí, občas leží ve vězeňské nemocnici. Za dobu jeho věznění se stalo mnoho věcí. Připomenu alespoň ty současné, přímo přítomné:
a) Ruská agrese na Ukrajině snad i vstřícným americkým politikům ukázala, že Rusové jsou stejná imperialistická hovada, jako byly SSSR anebo carské samoděržaví.
b) Probíhá občanská válka v Sýrii, která má už přes sto tisíc obětí a miliony uprchlíků. Během této války dodává Rusko syrské vládě další zbraně.
c) Syrská vláda zásobuje zbraněmi jak libanonský Hizballáh, tak teroristy v Gaze.
Moje analýza:
I. Války a nepokoje na Blízkém východě jsou zčásti rozdmychávány Ruskem jakožto jeho politika "utahování kohoutků" Západu. Jedná se tak o jihovýchodní frontu boje Ruska proti USA.
II. Rusové půjčují miliardy dolarů na zbraně bolívarské Venezuele, kde rovněž mají své ropné zájmy. I zde budou mít pracky na naftovém kohoutku. Jedná se tak o jižní frontu boje Ruska proti USA.
III: Američané jsou spojenci Izraele, z čehož těží hlavně Izrael. Ale Izrael dnes brání jihovýchodní frontu USA!!!
I proto by bylo vhodné a slušné udělit Jonathanu Pollardovi milost, pane prezidente Baracku Obamo. Po těch téměř třiceti letech nebude ani zdrojem nějakých aktuálních zpráv z vnitřností amerických tajných služeb. Ano, spáchal zločin, ale proto prosíme o milost. Nejsme vedeni nepřátelstvím k USA, ale naopak si myslíme, že tento krok posílí izraelsko-americké přátelství, které budou v brzké budoucnosti potřebovat zejména Američané!
Připomínám: Sám stát Izrael propouští stovky, ba dnes už tisíce skutečných vrahů, aby podpořil mírový proces na Blízkém východě. Izrael za to zpátky dostává jen jednotlivce, případně pouze jejich ostatky.
Připomínám: Právě před týdnem byla poblíž súdánských břehů zastavena izraelskými námořními silami íránská loď Klos C s panamskou vlajkou, na jejíž palubě bylo 181 střel do minometu o ráži 122 mm, okolo 400.000 nábojů ráže 7.62 - a 40 raket s doletem 90 až 160 km. Cílem této zásilky byla Gaza, a cílem těchto zbraní měla být polovička Izraele, včetně Jeruzaléma a Tel-Avivu. Na této akci se podíleli neznámí kolegové Jonathana Pollarda.
Jen ten národ, který prošel vyvražděním poloviny svých členů, jen ten stát, který čelí každodenním útoků od svých sousedů, ví, že se musí nepříteli bránit i jinak než jen diplomatickými nótami. Bylo by dobré, aby se naši američtí přátelé probrali dříve, než na jejich území začnou dopadat severokorejské rakety s íránskými jadernými hlavicemi, které do Venezuely převezou ruské lodě…
***
Na podporu udělení milosti pro Jonathana Pollarda se v Praze ve výroční den jeho soudu, tedy v neděli 9. března 2014 (a v den 70. výročí vyvraždění českého rodinného tábora v Birkenau), konala před americkým velvyslanectvím symbolická manifestace sedmi lidí. Nepřišla tedy tisícovka, jako 24. února v Tel Avivu, ale i tak díky za ni. A znovu: Nebyla protiamerická, ani proizraelská, ale pro-pollardovská.
Prosíme: Už ho pusťte!
Psáno v Praze na Lužinách dne 11. března 2014
Viz i stránku Justice for Jonathan Pollard.
