Nečekaná vyhlídka

(Golany na vlastní kůži)

Vyrážíme z přeplněného olbřímího a kalužnatého parkoviště poblíž hotelu G Tiberias směrem na Gamlu. Gamla leží na sever od Tiberias, ale my jedeme nejdříve na jih. Včera večer jsem věnoval dost času problému, jak se dostat na ždaný směr silnice č. 90, a nechtělo se mi bloudit v jednosměrkách, kudy mne nejkratším směrem hnal navigátor v gůglích mapách. Měl jsem řídit, takže jsem nemohl navigovat. (Janinka je vybavena obvyklým dámským dezorientačním smyslem, a ví to o sobě; říkává, že má občas "náměstí obráceně" – netýká se vnitřku obchodních komplexů! Já si zase neumím zapnout košili, aby mi jeden knoflík nescházel, a zároveň nepřebýval…) Takže jsem si zvolil tu variantu, podle které je centrum Tiberias obřím kruhovým objezdem. Nejdříve jsem na dohled od poznávacího dělíčka zabočil vpravo. Načež jsme se trmáceli jednosměrnou ulicí ha-Galil po jedné větvi devadesátky až k jižním hradbám staré Tiberiady, kde jsem vykroužil oblouček zpět na druhou jednosměrnou větev devadesátky, kterou zde tvoří ulice ha-Banim.

Kontinentální snídaně

(Tiberias na vlastní kůži)

G Hotel Tiberias stál na správném místě, byl za přijatelnou cenu a v pokoji bylo dost místa na to, aby si člověk mohl rozložit kufry a nemusel hned všechno vybalovat. Dokonce koupelna se skvěla bílými kachlíky – oproti módě, jakou jsem zažil před dvěma léty v Jeruzalému i v Londýně. Tam byly koupelny šedé či černé. Neodvažuji se pomyslet proč, ale byla v nich prostě tma. V géčkové koupelně bylo jasno, člověka jen trochu znervózňovali vrkající holubi ve světlíku přímo za zrcadlem…

Evropští lumíci

Lumík norský

Před necelými dvěma týdny jsem napsal článeček o tom, jak jsme s přítelkyní Janou prožívali letošní velikonoční neděli v Tiberias. Byl to ten čtvrtek, co řidič nákladního auta na pláži v Nice vjel do davu oslavujících a zabil 84 lidí a desítky dalších těžce zranil. Musel jsem se o tom zmínit i v článku o Izraeli (právě v článku o Izraeli), ale napsal jsem přitom jednu nepřesnost. Podle prvních zpráv byl onen masový vrah "Francouz tuniského původu". Ale ne, byl to Tunisan. A: "U místní policie měl záznamy, všechny ale byly vedeny kvůli drobné kriminalitě."

Hradby nad jezerem

(Tiberias na vlastní kůži)

Ve čtvrtek 14.7.2016, když Francie slaví Svátek Bastily, vjel řidič nákladního auta na pláži v Nice do davu oslavujících. Zabil přitom nejméně 84 lidí. Útočníkem byl 31letý Francouz tuniského původu. Francouzský prezident François Hollande to označil za "teroristický čin" a prohlásil, že "Západ by se měl sjednotit". Připomínám při této příležitosti francouzským politikům, že k Západu patří i Izrael. Proto by ho měla podporovat v jeho boji s paleoarabským terorismem nejen Francie, ale i celá (ne)slavná EU – a ne ho ostrakizovat a hloupými embargy okopávat kotníky. EU navíc podporuje paleoarabskou propagandu, a zprostředkovaně financuje i teroristické organizace, ke kterým je krom Hamásu nutno připočítat rovněž Fatah v čele s jeho vůdcem Mahmúdem Abbásem. Připomínám, že právě Abbásovy velice dobře uvážené antisemitské výroky a nenávistné výzvy přímo vedly k současné vlně paleoarabských útoků v Izraeli!

Nesvatý křest

Upozornil mě čtenář mého minulého povídání, nazvaného "Zázrak v Kafarnau" B. Michal na nepřesnost v názvu článku: "To místo se česky jmenuje Kafarnaum (řecky Kapernaoum)." Doplním, že to místo se dodnes jmenuje Kafer/Kefar/Kfar Nachum/Nahum, což prý značí "vesnice potěšení". V jiné transkripci se zapisuje též jako Kefarnau, případně Cafarnaum/Capernaum/Cabernaum. Ono když se něco píše různými abecedami (hebrejsky, řecky, případně aramejsky či arabsky), v jazycích, kde se nezapisují samohlásky, přepisuje do řečtiny a kopštiny, pak převádí do latiny a uvádí v angličtině, tak to pak v češtině vypadá všelijak. Navíc se ta jména v těch všech řečech i jinak vyslovují! (Protože Arabové neumějí vyslovit hlásku "p", stal se časem z "Neapole" - Náblus. A protože Židé zase obecně – krom členu – vyslovují hlásku "h" jako "ch", můžeme si někde přečíst o "údolí Hule", a jinde o "Chulském údolí".) Užil jsem název, který vynechává neznělé "m", a který se v češtině též používá. Avšak koukám, že skoro všechny transkripce ono zpropadené písmenko na konci názvu zachovávají, napříště tak učiním i já. Takže díky za informaci.

Zázrak v Kafarnau

"Některé hry se dají vyhrát jen tak, když člověk udělá nevědomou chybu."
(Z Kovanicovy praxe her)

Sjíždíme z Hory Blahoslavenství dolů ke Kineretu. Zatáčky pod Horou jsou stejně ostré jako zatáčky nad Horou. Však je to tu dolů až k vodní hladině sešup asi 300 metrů. Před osmi lety jsem ve vyprávění o modelech v MiniIzraeli psal s mírnou ironií, že se tato hora "klene do výše 90 metrů hladinou jezera/moře Galilejského", ovšem spletl jsem se. Uvedená kóta je vztažena ke světovému moři, no a protože je Kineret asi 211 metrů pod tímto mořem, tak přicházíme k třísetmetrové výšce, stejné, z jaké můžete patřit na Paříž z Eiffelovky, anebo na Vltavu z Petřínské rozhledny (100 metrů věž + 200 metrů Petřín).

Blaho na hoře

Izrael je plný hor, pahorků a vršků, pro dnešní neděli velikonoční jsme za svůj první postupový cíl na cestě do Tiberias zvolili Horu Blahoslavenství. Ráno jsem vstával už před sedmou, na cestu z Haify jsme vyráželi až v půl desáté. Alespoň se už rozehnaly ranní chmurné mraky. Podle starší předpovědi mělo v noci spadnout až 40 mm vody, podle mladší 30 mm a podle nejmladší jen 5 mm. Nevím, kolik spadlo,avšak pršelo. Kolem sedmé bylo ještě 15°, ale na cestu se nám teplota vyladila na vkusných 19°. Ani dnes jsme si tak nemuseli zapínat v autě klimatizaci, což bylo vhodné, neboť nás čekala cesta asi 240 km dlouhá. Jasně, že jsme nejeli rovnou. Když už jsme se přesunovali, chtěli jsme také něco cestou vidět!

Poslední návrat do Haify

Izrael na vlastní kůži.

Konečně tržnice, chtělo by se zvolat, když při návratu z bájné hory Muchraka zastavujeme na začátku drúzské obce Daliyat el-Karmel. Stojí tu v trojúhelníku mezi silničkou na Muchraku a silnicí 672 a je asi 50 metrů široká. Dost místa na to, aby si zde člověk mohl koupit ty nejzákladnější potřeby. Jsem rád, že jsem mohl Janince splnit její přání a že ještě máme čas na tuto kulturní vložku. Skutečně kulturní, protože Jana se netváří, že by něco z nabízeného zboží hodlala zakoupit.

Struna praskla

(Dlouhé stíny brexitu)

Stavební konstrukce bývají navrženy tak, aby se při destrukci jedné části nezhroutil celý barák. Problematičtější je to u lanových mostů, kde je více kritických míst. Proto se také mosty více kontrolují, a když se zjistí, že někde praská struna, tak je vyměněna. Bohužel, dnešní ekonomové zjistili, že složité sytémy (včetně síťových) jsou postaveny s velkou robustností a dokážou snášet značné přetížení. Aby se ušetřilo, jsou pak různé systémy provozovány v přetížení vlastně trvale, a tak se náramně ušetří. Do té doby, než spadne most, zřítí se barák anebo se rozpadne stát.

Den otevřené hory

"Některé hry se dají vyhrát jen tak, když člověk udělá nevědomou chybu."
(Z Kovanicovy praxe her)


Kousek pod vrcholem bájné hory Keren Karmel jsem v tu Bílou sobotu pochopil, že jde o den zavřených dveří. V haifském muzeu tajné imigrace měli zavřeno asi proto, že byl šabat. V haifském karmelitánském klášteře měli zavřeno proto, že až do tří odpoledne měli polední přestávku. No a v karmelitánském klášteře na zdejším biblickém místě, zvaném Muchraka, neměli polední přestávku, ale rovnou třídenní odstávku! Což z papírové cedulky, přibité na strom modrými připínacími hřebíčky nebylo zcela patrno. Zavřeno měli mít 25. a 27., dnešek, tedy 26. 3. tam nebyl napsán. Jenže ta prázdná  řádka mezi uvedenými daty nejspíše znamená "až". Otevřeno bude nejspíš až v úterý 28., a to jenom do půl páté. Ale zase bez polední přestávky…

Karmelská promenáda

Izrael na vlastní kůži

V karmelitánském kostele v Haifě jsme neuspěli kvůli polední přestávce, v Muzeu tajné imigrace – čili Alija Bet – a (možná taky námořním muzeu) jsme neuspěli, protože městská rada se tajně usnesla, že se v něm bude držet šabat. Tak snad uspějeme v haifské univerzitě, kde by mělo být muzeum archeologie a umění. Naším dnešním hlavním cílem je však karmelitánský kostel na Keren Karmel, postavený na místě slavného Eliášova vítězství. Pojedeme na Muchraku. Před dvěma lety se mi ze střechy kláštera naskytl panoramatický pohled biblických rozměrů, těším se, že ho Janince předvedu, i když se sluníčko schovává za šedými mraky.

Den zavřených dveří

Šabat v Haifě na vlastní kůži

Je Bílá sobota a zároveň šabat, to dá rozum. Jana je křesťanka a já hodně liberální sionista. Zároveň jsme turisté, takže si nechceme nechat ujít ani tento den prohlídku pamětihodností Haify. (Na její prohlídku jsme tentokráte dostali mapu v ruštině, takže "Chaify". Škodaže jsem už rusky pozapomněl.) Naším dnešním prvním postupovým cílem je dolní stanice lanovky, jež nás má vyvézt na karmelský nos, kde chceme navštívit další jeskyni, ve které přebýval prorok Eliáš. Tedy spíše exkřižák Bertold z Kalábrie, který sem dorazil roku 1155 s druhou křížovou výpravou. Kolem jeskyně se dnes rozléhá klášter Stella Maris, kam jsem před deseti lety jenom nakoukl. Zde má původ poustevnické bratrstvo z hory Karmel, tedy karmelitáni. No a kdyby lanovka náhodou šabatově nejezdila – tramvaj v Jeruzalémě a autobusy obecně v Izraeli o šabatu nejezdí – vylezeme po cestičce nahoru pěšky. Máme však dobrou naději, že lanovka v sobotu pojede, vždyť v Haifě, jakožto "smíšeném městě" (15 % Arabů) jezdí i některé autobusy.

Stačí jen zaparkovat

Páteční Akko na vlastní kůži

Vracíme se z mořských jeskyní Roš ha-nikra zpátky do Haify. Cestou zpátky jsme se zastavili na příhodné pláži. Ještě hodlám Janě ukázat báječné středověké město Akko. Je již pokročilé odpoledne, přítelkyně jest znavena, opět se chopím volantu já. Nemohu tedy navigovat, ale mám za sebou domácí přípravu, a v Akku jsem už jednou byl.

Dobrý a klidný život bez jakýchkoliv vojenských symbolů

Když jsem se vloni na podzim v Lidicích zúčastnil symbolického položení základního kamene památníku Josefa Horáka a Josefa Stříbrného, dvou letců RAF, netušil jsem, že se podílím na porušení povinností vyplývajících ze zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, čímž se – společně se Spolkem pro vybudování památníku Josefa Horáka a Josefa Stříbrného – vystavuji uložení pokuty ze strany Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru památkové péče, která v tomto případě činí až 4 mil. Kč. Jak byli organizátoři onoho shromáždění předběžně varováni při setkání  s vedením Památníku Lidice (PL).

Příhodná pláž

Izrael na vlastní kůži

Od parkoviště nad jeskyněmi v Roš ha-Nikra sjíždíme zpátky na jih. Janinka je už ucabrtaná, řídím tedy já. Poprvé poněkud déle než nedávno v Cesareji. Chceme se dostat na tu báječnou pláž, co jsme viděli seshora. Stačí jen odbočit někde vpravo. První odbočku míjíme, vede k dolnímu parkovišti, odkud se dá k mořským jeskyním dojít odspoda. Dojít, nebo dojet na kole či golfovém vozíku, a to po silničce, která leží na místě bývalé železniční tratě. Dostanete se tak ke dveřím v plotu, které vedou do jižní části bývalého železničního tunelu. Byli jsme tam před chvílí, než jsme vyjeli lanovkou k hornímu parkovišti. Z druhé strany ochranného plotu. Předpokládám, že se tamtudy dá z jeskyní vylézt, avšak nevím, jestli vlézt, kasu jsme tam nepostřehli, jen dva hlídače...