Konec světa

Vzdálené galaxie

Už popáté vynáším perly z hlubin času, z dávného ledna 1997, kdy jsem na Psu debutoval svou úvahou "Jaké bude 3. tisíciletí?". Minule  jsem přednesl několik doporučení lidstvu, aby mohlo přežít nadcházející tisíciletí. Teď namotám na klávesnici druhý konec vlákna časové sítě.

Proč Rusko nenapadne Ukrajinu?

Liberec 21.8.1968

Tak jsem četl, poslouchal a viděl různé úvahy, proč Rusko nenapadne Ukrajinu.

Třeba, že bychom od něj přestali dovážet plyn. Prosím? Zatím to bylo vždy tak, že naopak Rusko proti Evropě vždy použilo „plynovou zbraň“, když potřebovalo prosadit své cíle nebo zabránit prosazování našich cílů. Dělá to i dnes.

Zlo činec Rath

MUDr. David Rath. Znáte? Když byl ve vězení, vzbuzoval soucit. Když ho pustili, vzbuzoval mediální zájem. Nepřeji nikomu dostat se do vězení. Trudné to musí být vždy, ale být zavřený ještě po padesátce je zdravotně likvidační. (Avšak přeju každému korupčníkovi, aby se mu zabavil majetek.) Doktor Rath byl zatčen ve funkci hejtmana a poslance. Níže uvedený text byl vytvořen v únoru 2006, kdy byl ministrem zdravotnictví ve vládě Jiřího Paroubka a jeho zatčení bylo ještě ve hvězdách. I tehdy páchal zlé činy. A já je tehdy pojmenoval (pro účely zachování retro ponechávám stav přítomný). Svůj tehdejší článek opakuji, aby si každý mohl zkontrolovat, zda se pan Rath v nápravném nařízení napravil (pozitiva nechávám až nakonec):

Doporučení

Nastláno počítačů

Opravdu jsem toho tolik v lednu 1997 napsal do jediného příspěvku "Jaké bude 3. tisíciletí?", že nyní z původního textu krájím už čtvrtý kousek? Nejspíš, že už ano. Tehdy ještě nebyl Pes tak rozsáhlý, zvlášť existovala rubrika Čtení, kam se ukládaly věci trvalejšího rázu. Posledně jsem slíbil navrhnout některá doporučení, jak přežít toto tisíciletí. Některá jsou úsměvně naivní, některá husté retro, jiná se plní až dnes. Tu jsou:

Díky neznámému dobrodinci

Když jsem začal reprintovat svůj historicky první příspěvek na Neffově Neviditelném psu, zahořekoval jsem si:

 „Můj původní text už není na netu dohledatelný od doby, co Astonovi shořel jeho první server, který umístil na záchod… Ani tento mnou zopakovaný text [v roce 2001] není dohledatelný, a to proto, že ve chvatu, ve kterém se někdy v roce 2005 za plného provozu musel Pes urychleně přesunout k novému poskytovateli, zmizel jeho archiv. Asi tam někde v síti bude, jenom je těžké nalézt jeho adresy. Google to nedovede. (Některé své příspěvky jsem z té dávné doby vykopal, ale internetová archeologie je skutečně namáhavý obor!)“

Světlo naděje

Přežil vědeckotechnickou revoluci i kontrarevoluci

Ve druhém pokračování reprintu svého pětadvacet let starého textu "Jaké bude třetí tisíciletí?" jsem inventarizoval hrozby konce minulého století. V dalších odstavcích definuji Kovanicův zákon, který v rozporu s klasiky murphyismu tvrdí: "Nikdy se nepodělá úplně všechno." [Pozn. 2022: Ó, toho mladického idealismu! Kterým se budete moci pokochat i níže.] Nyní následuje stručný nástin tří revolucí.

Inventura

Neznámé nebezpečí může číhat i na chodníku

Dnes pokračuji v reprintu své čtyři roky staré úvahy na téma "Jaké bude 3. tisíciletí?". Posledně jsem se zabýval nejasnou předpovědí vývoje světového podnebí, na kterém nejvíce záleží naše budoucnost. Nyní se podívejme, jak vypadala šamanská inventura hrozeb konce minulého tisíciletí v lednu 1997:

Jaké bude třetí tisíciletí?

Planetární exploze

Nebude. Tedy – už začalo, ale předpokládám, že neskončí.

Před čtvrstoletím jsem poprvé vstoupil na stránky tehdy ještě ani ne ročního Neviditelného psa (vlastně Neviditelného štěněte), byv inspirován konzervativní úvahou Ondřeje Neffa „Jaké bude jedenadvacáté století“. S Ondřejovou úvahou jsem tehdy zuřivě nesouhlasil – až na pár jiskřivých postřehů. A vskutku, dnes nestavíme na Měsíci pevnosti, lidé dosud nepřistáli na Marsu. Avšak aspoň něco se z Astonových teoretických předpokladů splňuje: Padají nové železné opony. A vzniká nová, Astonem předpovězená „železná opona“, či spíše nerovnost: „Vzdělání se stane zábavou pro ty, kteří ho budou schopni. Vznikne sociální nerovnost nového druhu, nerovnost mezi aktivními a pasivními lidmi.“ Je to tak! Protože lidé, líní myslet, už zase nadávají druhé skupině do „inteligentů“. (Ale je jich nějak moc.)

Kamarád čtvrtek

Nalévání panu prezidentovi

Hola, hola, hospoda volá!

Před pětadvaceti lety jsme si se ženou Ivanou pořídili domů internet. Na Vánoce, byla to nějaká akce „Internet zadarmo“, v době, kdy se za přístup na síť platilo tisíc kaček měsíčně – pokud jste si sehnali levného poskytovatele. Sice jsme k telefonu zapojili modem, ale ten dělal jen píííísk, crrrr, kvík, ale ostatní účastníci tohoto zdarmého zázraku zahltili linky. Ale přecejen takhle po půlnoci se síti ulevilo, takže jsme si mohli naladit první český ryze internetový deník, jak praví hlavička Neviditelného psa dodnes. Ještě během ledna 1997 jsem pochopil, že do tohoto fenomenálního média lze i přispívat. Po tom, co chcípl jiný fenomén, tištěný měsíčník Technický magazín, aneb Téčko, kam jsem občas přispíval, a po tom, co jsem se rozkmotřil s šéfkomentátorem Mladé fronty Dnes (kde jsem to po několika příspěvcích dotáhl až na „spolupracovníka redakce“), jsem cítil jasné nutkání nějakým způsobem ukojit svou čerstvě probuzenou grafomanii. A na konci ledna jsem poslal principálovi tohoto cirkusu Ondřeji Neffovi (aka Aston) svůj první příspěvek. Byl přijat, a tak už skoro čtvrtstoletí píšu do Psa, kde jsem si nakonec vypsal i tuhle samostatnou rubriku.

Můj Štědrý den

(Slohová úloha)

Letos byl můj Štědrý den zase jiný. Stromek jsem koupil už v listopadu, tentokrát u pana „Hory Pole“, jen co vyšla v novinách reklama, že nabízí kavkazské jedle se slevou. A v tom Mount-fieldu jsem si k tomu ještě přikoupil užitečný předmět: pěkný bílý keramický domeček s okýnky a bateriovým světýlkem uvnitř. No, zaplatit stromek se musel jít dovnitř ke kase, a když už tam člověk šel mezi těmi všemi předraženými pěknými blbůstkami… Slovy klasika – není sleva zadarmo.

Hezké Vánoce!

Anebo jen „sváteční dny“? Eurokomisařka pro rovnost Helena Dalliová vydala zatím tedy jen vnitřní oběžník, týkající se „inkluzivní komunikace“, kterým se slovo „Vánoce“ stalo slovem „zakázaným“. Že prej ne všichni Evropané jsou křesťané. Vím, je to už profláklá historka a padlo na ni spoustu posměšků, ale chci se na toto kravininum podívat z jiného pohledu.

Liknavost!

Neprodloužení nouzového stavu bylo rozhodnutí politické, avšak rozhodnutí blbé. 

„Amatérismus babišovců se už nesmí opakovat!“ volal včera na Psu středočeský krajský zastupitel za ODS Michael Pánek, jenž od nové vlády také očekává „přehledná a jasná proticovidová opatření“. Žel Bohu, vypadá to, že nás s novou vládou, a hlavně s novým ministrem zdravotnictví, čeká další vlna covidu. Vláda dnes, kdy toto čtete, právě zasedá (NP je na internet vržen o půlnoci). A jistě přijme nějaká opatření. Bude projednávat nařízení minulé vlády o platech ve veřejném sektoru (taky policistů a hasičů). Přidat všem stejně považuje za nespravedlivé. Takže nejspíš nikdo nedostane nic, jedině tak to bude spravedlivé. (Nic jiného se k 1. lednu nedá stihnout.) Pak se bude projednávat, co s vysokými cenami energií. (Copak ceny, větší problém bude, až nebude energie.) A vyslechne si návrhy legislativců, aby chystaná zdravotnická opatření o k omezení prodeje, omezení počtu osob na shromážděních a další dosud neznámé nápady ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, aby byly v souladu s pandemickým zákonem. Když nouzový stav, který vyhlásila Babišova vláda skončí už 25. prosince.

Prezident musí – nebo nemusí

aneb Magistr, pardon bakalář

Milé děti, dnes si rozebereme věty jednoduché. Dám několik příkladů:

Sluníčko svítí.
Vítr věje.
Vodopád padá.
Učitel učí.
Lékař léčí.
Prezident slibuje.

Na okraj očkování

Panu sousedovi umřela žena. Byl to takový milý, asi pětapadesátiletý bezdětný pár, měli se stále k sobě, a teď si ona umře. Doma, pár pater pod námi. Umřela dříve, než se můj minulý příspěvek Znak revolty a protestu? dostal na stránky Psa. Ona a její choť nám od devadesátek vždy na Vánoce posílali novoročenky a vánočenky. Elektronicky. Bydlí tedy pár pater pod námi, jak jsem psal, ale tohle posílání byla taková tradice z dob, kdy se teprve začal rozvíjel internet (tehdy Internet). A odezva na začátek devadesátek, kdy jsme já a moje Ivanka začali s kolegou sousedem podnikat. Domluva byla tehdy rychlá. Má žena měla produkt a já věděl, že pan soused je fanda do programování. Na podnikání jsme se dohodli ve výtahu. V jedoucím výtahu, šlo to fakt rychle. Jak je výhodné znát sousedy v baráku, a jak je vhodné, když jsou inteligentní, empatičtí a schopní. Říkal jsem si tehdy.

Znak revolty a a protestu?

Nechtěné a chtěné výrazy antisemitismu

Před týdnem jsem tady psal:  Kdyby každý důchodce dostal za očkování zaplaceno třeba blbou tisícovku, nebo, ať nežeru, i pětitisícovku, to byste viděli, jak by byla očkovací centra zaplněna! Ostatně, nejen důchodci.“ Do perexu se dostalo jen to „důchodci“. Načež jsem dostal čočku, že se navážím do důchodců a obviňuji je z úplatnosti. Nějací důchodci se dokonce ohradili, že nejsou „důchodci“, leč penzisti. To jsem ovšem netušil, že už VZP nabízí příspěvek 500 korun za dokončenou vakcinaci. (Protože nejsem u VZP.)  Mladí (18 až 25 let) v Řecku dostávají už od léta za očkování 150 €. (To jsem nevěděl, protože nejsem mladý Řek.) Vláda nebohého Slovenska schválila návrh zákona, podle kterého by se měla  poskytovat novým očkovancům věku 60+ „preukážka“ na  utracení v některých službách. (V restauracích, na kulturních akcích.) A to v sumě stejně vysoké, jako je průměrný důchod (500 €). Akorát se ještě neví, jestli to projde Slovenskou národní radou.