Zavřít Bospor, blokovat Kaliningrad!

Návrhy, jak se vzepřít imperialistickému Rusku.

Včera tady Aston v úvodníku Více otázek než odpovědí konstatoval: "Krok Putinova Ruska je neočekávaný, nepochopitelný, mění pravidla hry ve směru těžko odhadnutelném." Tomu musím oponovat. Putinův postup je neměnný už od Druhé čečenské války (díky níž se dostal k moci), přes válku s Gruzií a obsazení Krymu po angažmá v Donbasu. Putinova doktrína, jejíž veřejná část zní "obnovit Sovětský svaz v jeho hranicích" se dnes jenom provádí na dohled od hranic našich. Alespoň pro Šamana je Putinův krok v tomto směru potvrzením toho, co už tento novodobý ruský imperátor dlouho koná a o čem zjevně sní. Že by však byl pro mne krok Putinova Ruska přímo "očekávaný", to bych netvrdil. Byl spíše "očekávatelný", jak jsem věštil právě před měsícem v článku "Proč Rusko nenapadne Ukrajinu?", na kteroužto řečnickou otázku jsem si sám odpověděl: "Protože už ji napadlo!"

Před tím měsícem jsem v uvedeném článku zveřejnil svou analýzu: "Putin se nechce domluvit. Rozjela se eskalace, kde Rusko postupuje podle zostřeného výkladu Starého zákona: Sanici za zub a za oko hned celou hlavu! Ale ještě nespustil plnou forsáž. Zatímco NATO hrdě přicmrndává."

To, že se Putin nechce domluvit by vám potvrdil každý psycholog, který by se při jeho jednáních se západními lídry podíval pořádně do jeho bezvýrazného obličeje, na kterém se občas objevil jen výraz pohrdání či úšklebek. Protože už byl rozhodnutý. Z tohoto hlediska je pro mne Putinův krok "pochopitelný", avšak přesto "neuvěřitelný". 

Duchovní prostor Ruska

Stalo se, co jsme očekávali. Putin po tom, co investoval spoustu energie do rozpohybování
armád, propagandistického tlaku a politických kliček musel nakonec Něco udělat. Něco, co by mohl rozběsněnému lidu ruské vlasti předhodit, protože by byl jinak roztrhán. Právě před týdnem jsem psal, že Putin se už rozhodl. Vydal pokyn Dumě, aby mu poslala poníženou supliku o uznání lidově nedemokratických republik Luganské a Doněcké (DLR+LLR). Duma poslechla. Načež dobrotivý pan ruský prezident popřemýšlel společně s panem ministrem ruského blízkého i vzdáleného zahraničí Larvovem, ba i volání lidu obou lidových republik si milostivě vyslechl, podumal, a pak podepsal ono ždané uznání. A rovnou měl na místě náhodou kolemjdoucí prezidenty obou republik - kteří jsou v tomto kolotoči dějin tak bezvýznamní, že se ani nikdo neobtěžuje uvádět jejich jména. Takže ti ihned mohli požádat o bratrskou pomoc. (Opravdu zvláštní je, že se o obou nových zemích na mapě Sovětského svazu, které konečně někdo uznal, mluví jedním dechem, uznávají se obě najednou - a tvoří jeden operační prostor!) Souhrou šťastných náhod má zrovna Rusko v dosahu hranic s Ukrajinou 75 % svého vojenského potenciálu. (Napadení z východu se bát nemusí, však se páni prezidenti Ruska a Číny na právě skončivší olympiádě dohodli, že si budou krýt záda.)

Putin se rozhodl

A jak to provede? Jako Hitler s československým pohraničím? Jako Stalin s Finskem? Jako on sám s Čečenskem, Gruzií a s Krymem?

Celý svět slyšel tu zprávu z TASSu, ale ne celý svět ji pochopil: 19 ledna 2022 navrhli ruští komunisté ve Státní dumě ústy svého vůdce Gennadije Zjuganova schválit supliku samému Slunéčku jasnému Vladimiru Vladimiroviči Putinovi, zdali by milostivě nezvážil otázku neprodleného uznání lidových republik Doněcké a Luganské (DLR+LLR). Úplně jako by to vzal z úst předsedy této dolní komory ruského parlamentu panu Vjačeslavu Volodinovi, přednostovi Dumy a tajemníkovi prezídia Generální rady prezidentské strany Jednotné Rusko. A tak o této iniciativě proběhly konzultace a projednávání s ostatními kluby. 

Brouk ministr

Který ministr? Inu, ministr zdraví a jejich pojišťoven, radiodiagnostik a místopředseda Fialové vlády, Vlastimil Válek (TOP 09). A kterýže brouk? Inu - brouk Pytlík! Tedy, jak ho definuje Wiki: "V praxi obvykle selhává, neboť je to zbrklý popleta... Pytlík je líčen jako dobrosrdečná, aktivní a tvůrčí broučí osobnost..., často ale pronásledovaná smůlou a nepřejícími nepřáteli a nakonec zavržená nevděčným živočišstvem."

Nastávající válka ve stínu olymblbády

 Která? Ruská, nebo čínská? Nebo obě? A kdy?

Minulý pátek začaly v Pekingu olympijské hry, v jejichž mediálním stínu se schází i summýš Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC). Zde se jako soudruzi ve zbrani setkali prezident Ruské federace V.V. Putin a generální tajemník Ústředního výboru KS Číny Si Ťin-pching. (Ten je též předsedou Ústřední vojenské komise KSČ a krom toho mu byla přidělena i podřadná funkce prezidenta, aby ji mohla uvádět západní média.) Byla to po delší době už jejich 38. společná schůzka, ale poprvé zde otevřeně vyhlásili "hluboké strategické partnerství". Ruská a čínská armáda mají za sebou několik společných cvičení, která mají "posílit mír a stabilitu na planetě", poprvé však bylo proneseno, že jde o novou spolupráci, která převyšuje jakoukoli vojenskou nebo politickou alianci z dob studené války. Tou dobou jsem zrovna seděl v jedné stolní společnosti, když tuto zprávu kdosi přečetl z otevřeného tabletu. Gentleman v čele stolu okamžitě zvolal: "To je nová Osa!" (Míněna samozřejmě Osa Berlín–Řím–Tokio.)

Vesmírná inteligence

Setkání čtvrtého druhu

Milí mladí přátelé, už pošesté předkládám vašemu oku kusy svého prvního neviditelně psího příspěvku z ledna 1997 "Jaké bude třetí tisíciletí?". Bylo to dlouhé, připouštím, ale stále ještě nastávající tisíciletí bude taky dlouhé. Zaslouží si to. Dneska končíme - ale 3. tisíciletí pokračuje. Co nás v něm potká?

Prima reklama

Dostali jsme se na novou úroveň dodavatelsko-odběratelských vztahů, kdy za to, že něco nechceme, budeme ještě platit.

V dobách, kdy u nás mívala televize jediný kanál, poznaly se přestávky v hokeji nebo fotbale, tak, že se náramně zvýšil odběr vody a zvýšila spotřeba elektřiny. Podobný efekt měly Televizní noviny před pořadem Branky, body, vteřiny. Lidé si odskočili na záchod a dali vařit vodu na kafe. Tento fenomén platí podivuhodně i po více než padesáti letech. I když modifikovaně. Dnes se objevuje silný nárůst telefonních hovorů během reklam.

Konec světa

Vzdálené galaxie

Už popáté vynáším perly z hlubin času, z dávného ledna 1997, kdy jsem na Psu debutoval svou úvahou "Jaké bude 3. tisíciletí?". Minule  jsem přednesl několik doporučení lidstvu, aby mohlo přežít nadcházející tisíciletí. Teď namotám na klávesnici druhý konec vlákna časové sítě.

Proč Rusko nenapadne Ukrajinu?

Liberec 21.8.1968

Tak jsem četl, poslouchal a viděl různé úvahy, proč Rusko nenapadne Ukrajinu.

Třeba, že bychom od něj přestali dovážet plyn. Prosím? Zatím to bylo vždy tak, že naopak Rusko proti Evropě vždy použilo „plynovou zbraň“, když potřebovalo prosadit své cíle nebo zabránit prosazování našich cílů. Dělá to i dnes.

Zlo činec Rath

MUDr. David Rath. Znáte? Když byl ve vězení, vzbuzoval soucit. Když ho pustili, vzbuzoval mediální zájem. Nepřeji nikomu dostat se do vězení. Trudné to musí být vždy, ale být zavřený ještě po padesátce je zdravotně likvidační. (Avšak přeju každému korupčníkovi, aby se mu zabavil majetek.) Doktor Rath byl zatčen ve funkci hejtmana a poslance. Níže uvedený text byl vytvořen v únoru 2006, kdy byl ministrem zdravotnictví ve vládě Jiřího Paroubka a jeho zatčení bylo ještě ve hvězdách. I tehdy páchal zlé činy. A já je tehdy pojmenoval (pro účely zachování retro ponechávám stav přítomný). Svůj tehdejší článek opakuji, aby si každý mohl zkontrolovat, zda se pan Rath v nápravném nařízení napravil (pozitiva nechávám až nakonec):

Doporučení

Nastláno počítačů

Opravdu jsem toho tolik v lednu 1997 napsal do jediného příspěvku "Jaké bude 3. tisíciletí?", že nyní z původního textu krájím už čtvrtý kousek? Nejspíš, že už ano. Tehdy ještě nebyl Pes tak rozsáhlý, zvlášť existovala rubrika Čtení, kam se ukládaly věci trvalejšího rázu. Posledně jsem slíbil navrhnout některá doporučení, jak přežít toto tisíciletí. Některá jsou úsměvně naivní, některá husté retro, jiná se plní až dnes. Tu jsou:

Díky neznámému dobrodinci

Když jsem začal reprintovat svůj historicky první příspěvek na Neffově Neviditelném psu, zahořekoval jsem si:

 „Můj původní text už není na netu dohledatelný od doby, co Astonovi shořel jeho první server, který umístil na záchod… Ani tento mnou zopakovaný text [v roce 2001] není dohledatelný, a to proto, že ve chvatu, ve kterém se někdy v roce 2005 za plného provozu musel Pes urychleně přesunout k novému poskytovateli, zmizel jeho archiv. Asi tam někde v síti bude, jenom je těžké nalézt jeho adresy. Google to nedovede. (Některé své příspěvky jsem z té dávné doby vykopal, ale internetová archeologie je skutečně namáhavý obor!)“

Světlo naděje

Přežil vědeckotechnickou revoluci i kontrarevoluci

Ve druhém pokračování reprintu svého pětadvacet let starého textu "Jaké bude třetí tisíciletí?" jsem inventarizoval hrozby konce minulého století. V dalších odstavcích definuji Kovanicův zákon, který v rozporu s klasiky murphyismu tvrdí: "Nikdy se nepodělá úplně všechno." [Pozn. 2022: Ó, toho mladického idealismu! Kterým se budete moci pokochat i níže.] Nyní následuje stručný nástin tří revolucí.

Inventura

Neznámé nebezpečí může číhat i na chodníku

Dnes pokračuji v reprintu své čtyři roky staré úvahy na téma "Jaké bude 3. tisíciletí?". Posledně jsem se zabýval nejasnou předpovědí vývoje světového podnebí, na kterém nejvíce záleží naše budoucnost. Nyní se podívejme, jak vypadala šamanská inventura hrozeb konce minulého tisíciletí v lednu 1997:

Jaké bude třetí tisíciletí?

Planetární exploze

Nebude. Tedy – už začalo, ale předpokládám, že neskončí.

Před čtvrstoletím jsem poprvé vstoupil na stránky tehdy ještě ani ne ročního Neviditelného psa (vlastně Neviditelného štěněte), byv inspirován konzervativní úvahou Ondřeje Neffa „Jaké bude jedenadvacáté století“. S Ondřejovou úvahou jsem tehdy zuřivě nesouhlasil – až na pár jiskřivých postřehů. A vskutku, dnes nestavíme na Měsíci pevnosti, lidé dosud nepřistáli na Marsu. Avšak aspoň něco se z Astonových teoretických předpokladů splňuje: Padají nové železné opony. A vzniká nová, Astonem předpovězená „železná opona“, či spíše nerovnost: „Vzdělání se stane zábavou pro ty, kteří ho budou schopni. Vznikne sociální nerovnost nového druhu, nerovnost mezi aktivními a pasivními lidmi.“ Je to tak! Protože lidé, líní myslet, už zase nadávají druhé skupině do „inteligentů“. (Ale je jich nějak moc.)