Jak spořit a proč spořit na důchod

Blue Hole, Gozo, Maltská republika

Dědeček Hejtmánek si na důchod šetřil celkem třikrát. Poprvé mu úspory sebral soudruh Hitler, podruhé soudruh Gottwald. Potřetí o ně přišel při skryté socialistické inflaci. Sám jsem už sledoval skokovou inflaci, kdy po zpackaném pokusu o Šikovu hospodářskou reformu "ve vosumašedesátým" soudruh Husák zařídil, že během krátké doby vzrostly příjmy až o 50 % - akorát za ně nebylo co koupit. Dospěl jsem proto už v mládí k rozhodnutí, že šetření nedává dobrý smysl a nejlépe se šetří tak, že si člověk vezme půjčky.

Naharajim znamená Dvě řeky

A ty dvě řeky se jmenují Jordán a Jarmúk. Na jejich soutoku stávala přehrada.

Odjíždíme od poničeného syrského tanku v parčíku kibucu Deganja Alef a dálnice číslo 90 nám rozevírá svou náruč. Spíš než do široka, tak dodaleka. Míříme k Jeruzalému, ale cestou se ještě několikrát zastavíme. Silnici lemují palmové háje, ty, které jsme navštívili před Deganjou patřily vlastně k farmě Tamar B´Kfar, která patří rodině Schneidmannů, jak si opožděně čtu v prospektu, který jsme dostali od cestovky. Zrychleně si teď z toho prospektu přečtu o našem dalším cíli jímž je Naharajim – "geniální projekt hydroelektrárny, která před 90 lety dodávala většinu elektřiny pro celou tehdejší Britskou Palestinu".

Korespondenční volba: Proč ano, proč ne

Proč ano? Protože to chce pětikolka. Proč ne? Protože to nechtějí Babiš a Okamura.

Traktor kontra tank

Po dvou hektických dnech v Galileji opouštíme Tiberias směrem na jih. Ani třetí večer pobytu v hotelu Berger se mi po večeři nepodařilo vyrazit do města. Nejdřív jsem si třídil a zálohoval fotky, vyřizoval maily a nakonec balil. A když jsem dobalil, pokusil jsem se oživit foťáček. Bylo by smutné, kdybych nemohl snímat další krásy Izraele, zejména v Jeruzalémě. Nu a vida -  stačilo vyměnit baterku a strojek se rozběhl! Jenže to už bylo jedenáct večer a plán na návštěvu centra města definitivně padl. Pokud se člověk chtěl vyspat, aby byl čerstv k zítřejšímu přesunu na jih. Druhý hotel se na nás těšil v křesťanské části Betléma. Ale než se tam dostaneme, čeká nás na cestě ještě mnoho zastávek.

Konec Míru v Izraeli?

Meta je výjimečně nešikovná, když ji dokážou hackeři tak věrohodně napodobit - a ona nedovede své uživatele ani ochránit, ale ani informovat o nebezpečí.

V Izraeli je sice aktuálně válka, ale je to jenom jisté pravidelně se opakující období mezi jinými pravidelnými obdobími míru. Zmiňuji se o tom i ve své knížce s fantaskním názvem Mír v Izraeli, která vyšla v roce 2015. Do ní jsem sesbíral články, které jsem do Neviditelného psa napsal o svých návštěvách Erec Jisrael, Země Izraelské v letech 2006, 2009 a 2014. Nakladatel Beletris k její propagaci zřídil i účet na (tehdejším) Facebooku. Nakladatel zkrachoval, ale účet mi jako autorovi zůstal k dispozici. Sdílel jsem zde později i další psí články z dalších návštěv Izraele z let 2016, 2017 a pokračuji v tom aktuálně i s články z prvního říjnového týdne loňského roku. 

7. prosince loňského roku mi na tento účet přišla anglicky psaná zpráva, kterou zde nebudu reprodukovat, ale hned druhý den jsem na ni odvětil. Konkrétně tedy na obligátní otázku, která se nám po otevření stránky už tradičně zjevuje: "Co se vám honí hlavou?"

Magdala: kámen a loď

Místo, kde stával dvaapůltý Chrám 

Magdala (hebrejský Migdal, řecké Taricheae, arabský Madždal) bylo hříšné i svaté město. A bylo i nebylo. Bylo hříšné, protože odtud pochází hříšnice Máří Magdaléna (Mirjam z Migdalu, Marie od věže), avšak i ona sama se stala svatou. Když ji byl uzdravil od duchů zlých a od nemocí veškerých Ježíš po té, co z ní jeho zázrakem bylo sedm ďáblů vyšlo. Bylo městem hříšným a znelíbilo se Hospodinu pro smilstvo a mravní zkaženost jeho obyvatel (dle Talmudu). A bylo svaté, protože právě sem po zničení Druhého chrámu (+70 občanského letopočtu - anebo možná +68 o.l.) uprchli chrámoví kněží a právě zde konali náboženské obřady i nadále podle jeruzalémského ritu. Jak o tom svědčí Magdalský kámen. Ale než jsme se k němu od plavby po jezeře Kineret (Galilejském, Genezaretském či Tiberiadském jezeru či moři) dostali, chvíli to trvalo.

Řeči politiků

Říká se, že lidovci jsou slizcí jako hadi. Ale to není pravda!

Euro ano, nebo euro ne? Na tuto otázku překvapivě odpověděl prezident Petr Pavel. Překvapivě v novoročním projevu, ale jinak nepřekvapivě, protože už před prezidentskými volbami na ni odpověděl "ANO". Ve svém projevu se nakonec ani neptal, ani neodpovídal, pouze konstatoval, že přijetí eura je naším závazkem, který jsme při vstupu do Evropské unie "dobrovolně přijali". A dodal:

Galilejská plavba

Existuje takový křesťanský vtip: V Tiberias na nábřeží si nějaký chlápek shání loď, která by ho převezla na druhý břeh Galilejského moře. Jeden lodník má zrovna zákonnou polední přestávku. Druhý má zamluvenou loď pro turistickou výpravu. A třetí požaduje tak nehoráznou sumu, že ten chlápek nakonec zavrčí: "Tak to já raději přejdu pěšky!" 

To první říjnové pondělí byla naše turistická výprava v Tiberias na nábřeží. V plánu jsme měli lodní výlet po jezeře Kineret. Ale v přístavní zátoce zrovna kotvil jen ostře žlutý člun vodní záchranky (dar kanadských přátel) se čtveřicí odpočívajících a vyčkávajících záchranářů. A několik malých motorových člunů, včetně oblíbené pseudorybářské bárky, vyvedené dle vzoru z dob rybáře Petra. Ta byla asi pro deset lidí, tam by se naše třicetičlenná výprava nevešla. Spousta lodí byla ovšem vytažena na břeh. A loď, na níž se domlouval Radek s majitelem loďařské firmy nikde. Přece to nepůjdeme pěšky!? Pravda, je teprve deset minut před čtvrtou, na kdy máme výlet naplánován.

Nový rok: zase pozdě

Kdy nastal Nový rok 2024? To je různé podle časových pásem. U nás v Čechách to bylo tuhle neděli přesně o půlnoci středoevropského času. Jenže to je nepřesné. "Nedělní půlnoc" se jen tak říká, protože půlnoc každého dne je ve skutečnosti už začátkem dalšího kalendářního dne. Čas 24:00 prostě není v rozpisu hodin, leda tak v anglosaských zemích, kde je to 12 AM. (Ovšem tam mají ještě dokonce čas 12:59 AM, což je našich 0:59.) Půlnoc však z astronomického hlediska neexistuje, časem 0:00:00 začíná nový den a jeho první vteřina. 

Ve vodách evangelia

Hora Blahoslavenství, Tabgha, Kafarnaum, tyhle povinné zastávky na Jesus Trail máme už odškrtnuty.
Všechny se nacházejí příhodně na severozápadním břehu jezera Kineret aneb moře Genezaretského, Galilejského či Tiberiadského. Ke kompletaci schází Magdala, ale dříve nás ještě čeká oběd. A po něm nám Radek poskytne ponoření do vln těchto evangelijních vod. Není to tak jednoduché, jak by si našinec představoval. Poprvé jsem se v nich koupal v roce 2006, a to jsem nevěděl, jaké mám štěstí, že bydlíme v hotelu Plaza Royal asi tři kilometry jižně od Tiberias. Odkud se jen sešlo k devadesátce, překročila se její svodidla - a hnedle se objevila příjemná plážička v zátoce. V samotné Tiberiadě, izraelském městě, zaslíbeném vodě jako jednomu ze čtyř živlů, je totiž trošku problémem dostat se vůbec k té vodě. Pláže jsou tu

Můj Štědrý den

(Tradiční* slohová úloha)

Vánoce začínají nákupem stromku. Letos jsem si vybral jedličku, která na mě čekala na kraji prodejního dvorečku u Billy na Jeremiášově. Anebo si ona vybrala mě. V každém případě byl nákup rychlý. Byl podvečer  teprve 13. prosince, pár dní po začátku prodeje stromkův; stromkuchtivých zákazníků se ještě neukazovalo mnoho. V tomto případě jsem byl jediný. Mohl jsem hodit řeč s prodávajícím. Jedle Nordmann je od českého lesníka, který pěstuje vánoční stromky v okolí Benešova. Ale tenhle je z plantáží v Nizozemsku, kam podnikavý podnikatel rozšířil své podnikání.

Tati, jsi v pořádku?

Vánuka 2019

Je to hrozný, co se stalo na Fildě.
Byli tam zavražděni mladí lidé.
Zítra ještě budeme truchlit.
Pozítří na to zapomenem.
Pokud to nepostihne naše blízké.

Dobročinnosti se meze kladou

Charita ČR

Dobročinnosti se prý meze nekladou. Ovšem pouze z pohledu obdarovaného. Těžko kdy žebrák řekne nad věnovanou stodolarovkou nebo pětitisícikorunou: "Pane, to už je moc." To spíš ten pán, dáma či organizace praví naopak: "Vás je moc, a musíme svou pomoc spravedlivě rozdělit."

Synagoga nad jezerem

Když jsem si doma nanečisto projížděl náš budoucí program v Izraeli, napadlo mě, že bych si mohl dovolit vůči průvodci drobnou partyzánštinu. Konkrétně samostatný trip po stezce kolem severního břehu Kineretu. Z Tabghy, kterou právě opouštíme Kamalovým šedým busíkem, bych mohl do blízkého Kafarnaum (aneb Cabernaum, Kapernaum či Kafer Nachum) dojít pěšky. Už jsem tam byl dvakrát, co nového tam asi ještě uvidím? Nejsou to ani tři kilometry, a zatímco by se zbytek výpravy kochal krásami tamních vykopávek, zbytky antické synagogy a futuristickým františkánským kostelem, já bych si užil přírody na modré značce. Však jsem si, když jsem tu byl podruhé, slíbil, že "někdy příště k němu musím najít zkratku po břehu jezera". Půjde to, když se domluvím s průvodcem, ne?

Sudetští Palestinci

Lidice, kibuc, který se nemohl bránit (1942)

Stýkání a potýkání mezi Izraelci a palestinskými Araby (Palestinci) ve dvacátém století bývá často porovnáváno se stýkáním a potýkáním mezi Čechy a českými Němci. Zde se z výšky století jednadvacátého pokusím poukázat na některé nezmiňované paralely: 

Nebyl sudeťák jako sudeťák. Existovali zlí henleinovci a existovali hodní sociální demokraté. Nejhodnějším z nich byl předseda Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR (DSAP) Wenzel Jaksch. V anglické emigraci se však choval jasně proněmecky a protičeskoslovensky. Zakázal například protinacistickým českým Němcům vstupovat do zahraniční československé armády. Hlásit se měli do britské armády. Aby tam mohli bojovat za svobodu své "sudetoněmecké vlasti". Skutečně, dodnes opěvovaný Jaksch - který by měl podle některých našich neohistoriků dostat nějaký český řád - obhajoval Mnichovskou smlouvu. Jen bez Hitlera. Naše nacisty si odsoudíme sami, prohlašoval například. Snažil se zabránit obnově ČSR v předválečných hranicích. Proto také, když v roce 1942 Velká Británie oficiálně prohlásila Mnichovskou dohodu za neplatnou, protestoval proti tomuto jejímu kroku.