Smrt a život mých foťáků

Jeden život ze dvou padlých

Život lidský je vrouben milníky, které si každý z nás pamatuje (proto je nevypočítávám). Život fotografův se pak odvíjí od fotoaparátu ke fotoaparátu. Svůj první foťák jsem dostal asi v deseti letech a vůbec jsem s ním neuměl. (Nejen technicky, ale ani obsahově.) Byla to ruská (kořistní německá) Mockba na kinofilm, která posléze zapadla v prachu dějin. Na film se pak učila fotit u jedné naší výtvarné kamarádky dcerka Terka v dorosteneckém věku, a ta to pak uměla. Včetně vyvolávání a vyrobení pozitivu. Foťák jsem si od ní zbytečně nepůjčoval.

Šroubovák, prosím!

To jsem se jednou takhle v únoru ráno náhodou probudil s pravým ukazovákem pod bradou. Přesněji s bříškem prstu na krkavici. A pocítil jsem v té tepně bušení srdce ve svém pravidelném vteřinovém rytmu. Jenže každý čtvrtý tep chyběl.

Co se může Evropa naučit od Ruska

Tentokrát jsem z historických zápisků Moby Dicka o Putinově Rusku vybral z jeho Deníčku další část ročníku 2013. V tomto období, dva roky od začátku občanské války v Sýrii, se dále rozvíjela ruská kampaň na záchranu syrského masového vraha prezidenta Bašára Asáda. Je to už deset let – a syrský chemický diktátor stále dlí na svém trůně. I jeho soudruh válečný zločinec Putin.

Nuže – osvěžme si paměť, jak to v těch ne tak dávných letech probíhalo:

Co nebeského je v Praze

Hana Alisa Omer opět vystavuje. Slovensko/izraelsko/česká grafička, ilustrátorka, typografka, malířka a také poněkud i mážka (feminimum od mága, podobně tak i mistrová) Hana Alisa Omer opět vystavuje v Praze svá poetická, duchovní, mírová, mnohovýznamová, kosmologická, snová, nadrealistická, nebeská díla. Na podzim roku 2021 jsem byl na vernisáži jejích obrazů Jeruzaléma a Prahy v klubu Samaří v pražské Soukenické ulici 15 v kavárně FofrKafe - Soukenda, která se nachází pod křídly sboru Církve bratrské. Tentokráte se vernisáž, na kterém Hana Alisa představovala (hlavně) své nové velké dílo "Nebeská Praha" konala v prostorách "Tibet Open House".

Pohodlný život na území Ruska

Pan Putin a soudruh Depardieu

(Jestliže si jako místo svého pobytu zvolíte Čečensko.)

Minule jsem vybíral z poznámek kolegy Moby Dicka Putinův rok 2012, kdy byl znovuzvolen prezidentem. (Dnes víme, že doživotním – což nemusí být pro prezidenta vždy výhra.) Do ročního výčtu se mi už nevešly zápisky ze dvou dní. Přičemž Putinova mnohahodinová tiskovka byla výživná, jako vždy. Ale nepřijdete o tyto skvosty, zařadil jsem je na začátek ročníku ’13. Pro dnešek jen doplním, že lakomý Depardieu kvůli nižším daním v sovětském Mordvinsku dokonce 4. září 2020 konvertoval na ruské pravoslaví.

------------------------------------------

Lyžník bez Alp

Lyžník v Alpách

Před dvěma měsíci jsem zde zveřejnil libě napsaný článek Lyžník v Alpách, kde jsem vychválil  skvělé lyžování v Aprice, lyžařském to středisku uprostřed severoitalské Lombardie. Protože se článek netýkal politiky a byl až barvotiskově propagační, vyvolal než čtyři komentáře. V jednom se mne ptala čtenářka Eva Malá, s jakým spolkem může lyžař senior jako singl jet lyžovat do Alp.

Ruský ministr obrany padl

Dostalo se mi od některých komentátorů pokárání, co prej mám furt s tím Putinem. Proč jsem jím tak „posedlý“. Já ne, to Putin je posedlý diktátorskou mocí, se kterou chce ovládat Evropu. Soudruh Hitler se otrávěně zastřelil téměř přesně před 78 lety a mediální tvůrci jim jsou „posedlí“ dodnes. Rozdíl mezi nimi a mnou je ten, že zatímco oni točí o Hitlerovi dokumentární a umělecké filmy dnes, kolega Moby Dick zveřejňoval své poznámky v době, kdy se to dělo. (A já je teď vypreparoval z jiných zajímavých událostí, které vypreparuji snad někdy jindy.) A že se toho ďélo! Třeba v roce 2012:

Když na Liberec padne tma

Můj rodný Liberec, přirozené i administrativní centrum severních Čech, statutární, krajské a univerzitní město, páté největší město v Česku a třetí v Čechách, hlavní město (zatím jen) euroregionu Nisa, je, jakmile padne na kraj osmá hodina večerní, odříznut od zbytku světa. Tedy pokud nejedete vlastním autem, nebo pokud si nevezmete taxík. Autobusy, které jinak Liberec přes den hojně spojují s Prahou, přestávají jezdit, a vlaky nejezdí srozumitelně ani přes den.

Pik V.V. Putina

Putinův rok 2011 v zrcadle Deníčku Moby Dicka

Hle, co kolega Moby Dick psal o Putinově Rusku před dlouhými 12 lety. Tedy v mezidobí, kdy se Vladimir Vladimirovič chystal vyšplhat zpět na prezidentský vrchol. No, on fakticky vládl Rusku i jako premiér – ale přecejen, prezident je prezident…

Ubohá pošto bledá!

Už jsem tady o České poště nedávno párkrát psal (odkazy viz pod článkem) a dneska s tím snad na čas skoncuju. Na začátek musím ubezpečit své komentátory, že i když jsem dědek, tak novodobé technologie samozřejmě používám a využívám. Avšak jen přiměřeně, protože si nerozumím s dotykovými obrazovkami a neergonomickým designem telefonních placiček. A elektronické schránky nejsou z mnoha důvodů sexy. Internetbanking užívám od doby, kdy byl u nás zaveden. Důchod a příležitostné honoráře mi chodí rovnou na účet. Většinu komunikace vedu přes maily, ale přece jen tak aspoň šestkrát ročně na tu poštu fyzicky zajít musím. Taky tam chodí pošta pro mého synka, kterému jsme, chudákovi, dali stejné jméno, jaké nosím já. (Naposled mu psalo ministerstvo vnitra, ačkoliv má jakožto podnikatel onu schránku povinně zřízenu.) Na papírku v kastlíku není uvedeno datum narození adresáta (proč???), to se dovím až u okýnka na poště, kde mi zásilku odmítnout předat. (Proto: Abych zbytečně ztratil čas, sebral ho jiným a zbytečně se nabudil.)

Buzení Stalina

(„Putinův rok“ 2010 v zrcadle Deníčku Moby Dicka)

Hle, co kolega Moby Dick psal o Putinově Rusku před dlouhými 13 lety. Tedy v mezidobí, kdy byl Vladimir Vladimirovič pouze premiérem – přesto vládl tvrdou rukou.

----------------------------

Neviditelná demonstrace

Zatímco se na Václaváku scházeli rozhněvaní občané v protestu proti vládě, začalo se na rohu Staroměstského náměstí u tamního mikulášského chrámu shromažďovat jiné shromáždění. Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) pořádalo už po dvacáté akci „Kulturou proti antisemitismu“. Konává tak pravidelně vždy v období kolem  Jom ha-šoa, což je izraelský svátek k uctění obětí holokaustu. V Izraeli se svátek slaví zároveň jako Jom ha-zikaron la-šo'a ve-la-gvura‎, aneb Den památky na šoa a hrdinství.  Tento den se připomíná šest milionů obětí šoa, ale rovněž i hrdinství jednoho a půl milionu židovských vojáků, kteří v různých spojeneckých armádách a partyzánských oddílech bojovali proti nacistickému zlu. Připomeňme zde, že ve druhé světové válce nebyli Židé jen pasivními oběťmi. V této válce bojoval každý desátý Žid! (Přičemž každý druhý žil v německém područí.) Proto bylo jako datum tohoto svátku vzato výročí povstání varšavského ghetta, od něhož právě letos uplynulo 80 let. 

Vykašlat se na Rusáky!

(„Plynový Putinův rok“ 2009 v zrcadle Deníčku Moby Dicka)

 Hle, co kolega Moby Dick psal o Putinově Rusku před dlouhými 14 lety. Jest zajímavo, že vedle jména „Putin“ se tak často objevuje sousloví „ruský plyn“. Který Rusko dlouhodobě zneužívalo jako zbraň. (Ostatně – právě o plyn se nyní na Donbase a na Krymu bojuje.) Tehdy si Moby zapsal:

Vypadá to, že se budeme muset vykašlat na plyn - anebo na Rusáky.

Včera večer poštou ranní...

...růžové mi přišlo psaní, tak zpívávala Pilarka před dávnými lety v Semaforu. Krásný paradox Jiřího Suchého se mi jako dítěti školou povinnému líbil, avšak netušilo jsem tehdy, že jeho autor vychází z vlastní zkušenosti - že totiž dřívávejc byla pošta ranní, a pak pošta odpolední. Pošta chodila dvakrát denně.

Z historie politické kultury Rusáků

(Putinův „Gruzínský rok“ 2008 v zrcadle Deníčku Moby Dicka)

Hle, co kolega Moby Dick psal o báťuškovi Putinovi před dlouhými 15 lety. Kdy pod záminkou vysvobození Jižní Osetie z gruzínského područí nechal Putin prostřednictvím svého cvičeného medvědího prezidenta bombardovat Tbilisi i gruzínské produktovody z Ázerbájdžánu do Evropy, aby zarazil konkurenční dodávky nafty. Snad jenom žena Moby Dicka tehdy věděla, že Česko je společně s celou Evropou dalším „nárazníkovým pásmem“ na které si Rusáci brousí zuby. A co na to Evropa, co Amerika?

Nenuťte mne býti neslušným…