Fantom průměrného platu

Nadprůměrné platy pro všechny! Životní úroveň nesmí být omezena obsahem (vlastní) peněženky!

Neexistuje zatím na světě žádný stát jménem Průměrostán, i když na něm sociální demokrati pilně pracovali. Hle, co jsem k tématu psal v srpnu 2002, za Škromachova ministrování:



Poslední dobou čtu stále o jakémsi "průměrném platu". Tedy ne přímo o platu průměrném, ale o hodnotách, které se k tomuto platu vztahují. Tak například učitelé by měli dostávat plat ve výši 130 procent platu průměrného. A zase na druhé straně průměru jsou prý dvě třetiny pracující populace!

Kdo má plat průměrný, chce plat nadprůměrný, kdo má plat nižší, chce aspoň ten průměrný. Nikomu nestačí plat minimální. Však taky takový příjem prý vykazují pouhá 3 procenta pracujících. Nic se tedy nestane, dle ministra Škromacha, když minimální plat zvýšíme až na 60 % průměrného. Ani po minulém razantním zvýšení minima žádní podnikatelé prý nekrachovali a neplakali. Možná neplakali, možná se jen přemístili do Maďarska. Nebo možná začali více využívat fint, jak hranici minimálního platu obejít.

První finta byla celkem jednoduchá: Při zvýšení minimálního platu se snížila pracovní doba zaměstnanců. Chtělo se po nich přitom stejně práce. Krásně se tím zvýšila (vykazovaná) produktivita. Nebo se snížily požadavky: Například pošťačky už doručovaly poštu jen jednou denně, kdežto dříve to bylo dvakrát denně. (Aspoň se to tak vykazovalo:) Uklízečky nemusely po vyšůrování sedět v šatně a čekat na padla, zaměstnavatel je poslal domů už po čtyřech hodinách.

Druhá finta je známá pod jménem "Švarcsystém" a spočívá v tom, že se ze zaměstnance stane naoko samostatný podnikatel, který pracuje pro svého zaměstnavatele jako "subdodavatel" - a jako samostatně hospodařící živnostník nemá žádnou minimální mzdu stanovenu.

Třetí finta je, že se lidi najmou načerno. Má to tu výhodu, že krom minimální mzdy není podnikatel zatížen ani daněmi a zdravotním a důchodovým pojištěním, nemusí platit dovolenou ani další věci. Na úrovni minimální mzdy se pohybují zahraniční dělníci. Když je zločinečtí zaměstnavatelé zaměstnají načerno už dnes, proč by měli dodržovat institut minimální mzdy zítra?

Proto si myslím, že Škromachovy 3 procenta jsou jen fikcí. Nu ale - kdyby se svýšila minimální mzda, zvýšil by se i počet lidí v ní pracujících. Zvýšení minimální mzdy má však i další efekt - totiž zvýšení mzdy průměrné!

Představme si fiktivní zemi Průměrostán s průměrným platem 10.000 goralů a šesti miliony zaměstnanci. Milion pracovníků zde pobírá minimální plat 2.000 G, milion 6.000 G. Dva miliony bere průměrných 10.000, milion jsou státní zaměstnanci s platem 12.000 G. Zbylý milion se zde pohybuje v platovém intervalu s průměrně 20.000 G - vedoucí, manažeři a špičkoví odborníci. Za měsíc se na mzdách vyplatí 60 miliard.

Přijde politik, který chce být zvolen a praví - uzákoním minimální plat ve výši 60 % průměrného. Uzákoním plat pro státní zaměstnance ve výši 140 % průměrného. Šestina lidí s minimálními platy a šestina státních zaměstnanců mu dá své hlasy - získá 33 %, podaří se mu sestavit koaliční vládu a spolu se spřízněnými hlasy strany "Nadprůměrné platy pro všechny!", jejíž volební slogan hlásal "životní úroveň nesmí být omezena obsahem (vlastní) peněženky" prosadí zákony, které sliboval před volbami.

I bude veselost po vší zemi a milion zaměstnanců s minimálními platy se bude radovat ze zvýšení příjmu na 6.000 goralů. Milion státních zaměstnanců se zvedne o 2.000 na 14.000 G. Na mzdách se vyplatí 66 miliard. Čímž vzroste průměrný plat na 11.000 G. I kdyby se nic nezměnilo, budou chtít příští rok minimálové a státňáci přidat - vždyť se zvýšil průměrný plat o 10 %! A na minimální mzdě není pouhá šestina, ale celá třetina pracovníků...

Jenže ještě dříve začnou nespokojeně volat ty dva "průměrné" miliony, pro něž se jejich 10.000 goralů smrskne na necelých 91 % průměru. "My chceme své průměrné platy!" Tak je dostanou, což je jenom spravedlivé - za průměrnou práci průměrný plat. Žijeme přece v Průměrostánu! A pak bude potřeba zvýšit platové minimum i příjmy státních zaměstnanců. Čímž se opět zvýší průměrný plat...

Průměrostán jsem si vymyslel, i jeho statistiku. Jeho trendy však dost věrně popisují naši budoucí situaci po přijetí konkrétních návrhů současné české [tehdy socialistické] vlády!

Psáno v Praze dne 4. srpna 2002, na Neviditelném psu vyšlo 8. srpna 2002
(Autor je technik, nikoli ekonom.)