REPORT: Parcon mimo program

Co si Poláci nepřáli (?)

Původně jsem na letošní Parcon ani jet nechtěl. Nechytil jsem se v nominaci Ceny Karla Čapka, je to pro mě daleko a drahé a vůbec. Pak jsem byl osloven jakožto dřívější vítěz v jedné z kategorií a moje ješitnost mne přemluvila. Nakonec jsem rád, že jsem jel.


1. Bojová přípava

I když už stav internetové stránky conu dával tušit budoucí potíže. "Stavem" míním, že veškeré informace o programu byly dostupné pouze v polské a anglické verzi. Rovněž tak i "materiály pro novináře". Ukázalo se už zde, že půjde nikoli o českopolskoslovenský "Tricon", tedy Eurocon + Polcon + Parcon, ale hlavně o polský Polcon se statutem Euroconu a vedle něj bude přifařený československý Parcon. Škodaže se ke klasické české parconí bordelářské neurčitosti připojila i určitá polská přemrštěná hrdost, přesněji snobismus. Kombinace těchto principů vytvořila místy potíže zcela nového rázu – a že se s různými potížemi na různých conech setkávám tuze často. Vnějškově se tento českopolský koktejl jevil v opakovaném sloganu českých pořadatelů:

"Poláci si to nepřejí."

Člověk je zvyklý, že si na stránkách přečte předem, kdo už všechno je přihlášený. Jednak si zkontroluje svou vlastní účast, jednak se potěší známými jmény z dálných oblastí – od Plzně po Košice... Stránka zúčastněných tvoří i podpůrnou reklamu, lákadlo pro dosud nepřihlášené. Ne tak letos. "Poláci si to nepřejí." Mají prý takový zákon, který znemožňuje uveřejňování jmen účastníků. Nu, my máme stejný evropský zákon o ochraně osobních údajů – ale po souhlasu účastníka a české velkorysosti k výkladu onoho zákona, lze jeho jméno zveřejnit.

Protože jsem svůj pořad přihlásil e-mailem, a měl jsem jenom mailové potvrzení, že se o něm "s Poláky jedná", hledal jsem se v posledním týdnu zoufale alespoň na anglickopolské mutaci stránek, kde jsem zjistil - že nejsem. Tedy nikoli pouze já, ale i další tři účinkující spoluautoři, které jsem zbuntoval k autorskému čtení z dosud nevydané sbírky cynických povídek. Až díky Sardenu jsem se poslední středu před conáním dověděl o "Programu mimo program", na nějž se teprve někdy v téže době objevil na triconích stránkách odkaz. Na můj dotaz, proč jsme zahrnuti "mimo program" jsem se dověděl, že "Poláci si nepřáli" autorské čtení na Triconu. Jde prý o propagaci jedné knihy, jednoho nakladatelství, jednoho autora. Totéž se týká křtů. Však i Jan Poláček má křest své knížky Spěšný vlak Ch.24.12 ve stejné kavárně NOIVA, jako my. V programu mimo program. Ale prý jiné křty na Polconu byly... Snad proto, že jejich autoři jsou ti, které si šlechtičtí "Poláci přáli"...

Dotaz: K čemu jinému jsou cony, než (taky) od toho, aby představovaly autory, vydavatelství, nové či připravované knížky? (Ale ještě nebudu sprostý.)

Nicméně, po předběžném shlédnutí oné kavárny na síti, přesněji pobočky těšínské knihovny s kavárenským provozem, jsem uznal, že jde vskutku o noblesní prostředí – a k prezentaci naší sbírky ideální! A tak jsem se začal do Těšína konečně těšit. Na cestu jsem vyrazil až v pátek, vzal jsem si jen den dovolené. Přišel jsem tedy o bombastické zahájení za účasti starostů obou měst, jež letos slaví 1200. výročí založení, Jarka Nohavicu a hlavně průzkum potřebných náležitostí na místě.

2. Cesta a ubytování

Cesta tam probíhala velice příjemně. Téměř pět hodin (včetně tradičního zpoždění) jsem strávil v kupátku se šesti červenými plyšovými sedadly v podnětném kecání se spolucestujícími – Tess a Leonardem Medkem. (Ano, i oni se dostali občas ke slovu – zejména proto, že jsem si šetřil odcházející hlasivky na autorskou četbu:) Ve tři jsme dorazili na českotěšínské nádraží, kde se naše cesty rozdělily. Leonard jakožto host conu vyrazil k registraci, my s Tess jsme se šli ubytovat. Protože oba preferujeme nezávislost, předběžnou prozíravost a zajištění základních potřeb (spaní), našli jsme si a předem objednali vlastní hotel. Ukázalo se, že správně. Na místě jsme slyšeli lamentování nad ubytováním v polských kolejích, později jsme zvěděli, že ačkoli bylo ubytování prostřednictvím Internetu zastaveno kvůli přeplněnosti, zůstalo tisíc míst volných.

Hotel Piast poskytoval poměrně spartánské ubytování, ale nic, co bychom už z conů neznali. Cena za noc a osobu ve výši 230,- Kč (včetně snídaně) odpovídala vybavení: Minipokojík, kam se vešly jen dvě postele a stolek mezi nimi s jedinou židlí, skříň na šatstvo a botstvo, umyvadlo se studenou vodou. Místa asi jako kosmické lodi Heechee Trojce. Pokojík jsem si vyfotil pro dokumentaci – ale musel jsem z něj nejdříve vycouvat. Za příplatek 30 Kč jsme získali možnost vypůjčit si klíč od koupelny (společná jedna na patře), kde byla sprcha ve vaně a teplá voda v kohoutku nad umyvadlem. (Nikoli horká, jak tvrdil anglicky se tvářící slogan YOU MUST WAIT FOR HOT WATER). Záchod jen jeden na patře (společný) měl pouhé dvě nevýhody: Nešly u něj zavřít dveře a otevřít okno. Houštka byla podobná, jen poněkud levnější. Leč – nikoli za hotelovým přepychem jezdí pravý conan. Ti nejpravější navíc ani nespí, ale zde se spalo velmi dobře.

Hotel jsme si vybrali proto, že je situován hned u nádraží, na rohu Střelniční ulice, kde se nachází Kulturní dům Střelnice, kde měla probíhat část českého programu, včetně již pomalu počínajícího (16:00) setkání autorů CKČ v conové hospůdce.

Že jsme si vybrali strategicky výhodné místo jsme zjistili v recepci, kde jsme se setkali s jistým Vaškem Pravdou, který zde marně hledal ubytování. Proč si tento velký organizátor nezajistil ubytování předem? Proto: Že bude na conu vystupovat se dověděl až ve středu – když si přečetl program, na kterém byl uveden... Ano, nabídl do programu svoje lákání na Festival fantazie v Chotěboři – ale nedostal odezvu, že byl jeho návrh přijat. Tedy jinou odezvu než tu, že se v posledním okamihu díky vlastní výzkumné činnosti našel na programu... Mimochodem: Podobně to bylo nejen u mne, ale i u velikána z řad českých překladatelů Jana Kantůrka. Ten měl vystoupit hned ve čtvrtek dopoledne. Snobští Poláci ho zařadili do šlechtického programu – ale bordelářští Češi mu to neoznámili. Kantůrek si tak užíval zasloužené rodinné dovolené a Polcon přišel o jednu z českých hvězd. Hlavně však o něj přišli čeští příznivci z klubu Terry Pratcheta...

3. Registrace

Převlékli jsme se do suchého a vyrazili ke Střelnici. Tak nějak jsem doufal v logiku: že zde totiž bude registrace českých účastníků. Nebylo tomu tak. O tom, že registrace probíhá na polské straně (čehož jsem se obával), což je 3 km od Střelnice (symbolická vzdálenost mezi Brandejsem a Houštkou), jsme se dověděli od procházející Darth Ziry. (Výhodou Ziry je, že ji nelze v poměrně malém Českém Těšíně přeslechnout:) Také jsme se od ní dověděli, že mezi oběma místy jezdí šatl – od Mostu přátelství vyráží každou půlhodinu. Právě odjel.

Otázkou zůstává, proč nebylo na stránce conu nikde oznámeno, KDE probíhá registrace? Rovněž - když už byly prachy na autobus - mi zůstává záhadou, proč informace o tomto způsobu dopravy (včetně jízdního řádu), nebyly rovněž k dispozici předem? Mohlo za to české bordelářství, nebo polská přezíravost vůči takovým nepodstatným věcem?

Blízký kulturní dům Střelnice nakonec nebyl jednou z destinací conu – tou byl jen jeho sklep, kde se skrývá sympatický Jazz Klub. Jeho provozovatel byl přítomností fanů velmi překvapen – o akci se dověděl pouhý tejden předem. Nečekané pro něj bylo, že ve čtvrtek ho fanové vychlastali. Takže: Conová hospůdka se zatím nekoná, jsou naváženy zásoby, pravila zjevně obslužná osoba u schodů do podzemí. Doufali jsme, že se večer najíme a napijeme zde, a to zejména u příležitosti Kanibalské hostiny. Která – jak jinak – se koná v rámci "Programu bez programu". (Více příště.) Protože jsme byli na místě, chtěl jsem se oddat procházce po Těšíně, avšak ouha, musel jsem se nejdříve dostavit k registraci! Ačkoliv bylo avizováno, že lidožraní se koná pouze pro registrované účastníky conu, věděl jsem, že bych se vloudil – zejména když ho pořádají Františka Vrbenská s Editou Dufkovou. Avšak lístky na zdejší hostinu se prodávaly pouze na registraci. A jak jsme od Ziry zvěděli, bylo jich již trapně pomálu. Takže jsme se s Tess vydali pěšmo do dálné Houštky, pardon Univerzity Slezské. Částečně do kopce, co se dá dělat. Protože jsme však neměli lodičky, jako někdo, avšak předvídavě pevné trekkingové boty, a zrovna nepršelo, byla to zajímavá bojovka. Ještě na rovince za mostem u zastávky autobusů na polské straně řeky Olše/Olzy jsem si chtěl zkontrolovat čas odjezdu – avšak jízdní řád se zde nevyskytoval.

Na toto místo patří obrovské poděkování těm z pomocníků, kteří vyboxovali patřičná povolení (zejména na polské straně) a perfektně vyznačili trasu k registraci výrazně žlutými šipkami. Náramně nám to pomohlo. Sice jsme se vezli s jednou skupinkou, avšak kvůli focení jsem zaostával. Ano, měl jsem vytištěny přehledné mapy z Mapy.cz, ale trasa byla vybrána tak, že nám ušetřila aspoň 0,5 km. Jen drobně jsem z ní vybočil, abych shlédl sochu pierwszyho ksiaźete cieszyńskego Mieszka. Měšek se tvářil skutečně hodně conově!

Takže registrace: Probíhala v samostatné budově, strikně rozdělena na českou a na polskou část. Včetně oddělených materiálů. (Proč tedy neprobíhala česká část v Česku?) Chvilka napětí – jsme registováni? Překvapení se nekonalo - nejsme. Avšak byl jsem připraven – věděl jsem, že jedu na Parcon. A měl jsem vytištěný automaticky generovaný mail s potvrzením registrace. A měl jsem vytištěný další automaticky vygenerovaný mail od České spořitelny, že jsem zaplatil na uvedený účet žádaných 350,- Kč. Což byla informace, kterou jsem dostal mailem, že tolik budou platit pozvaní vítězové Mloka. (Tato eventualita však nebyla při internetové registraci nabídnuta!) V případě neuznané registrace a neuznání za držitele Mloka (jsem než Pulec, ale zato dvakrát:) jsem byl ochoten doplnit další padesátku, a měl bych registraci na dva dny (200+200). Opět z neznámých českopolských důvodů nebylo na Internetu uvedeno, kolik mají platit pozvaní Mloci, ani kolik mají platit přednášející. (Jako "přednášející" jsem se však necítil, když jsem měl vystoupit mimo program.) Krom toho odměnou přednášejících měly být jakési směšné conovské penízky, za něž šlo koupit různé užitečné předměty u prodejních stánků.

Překvapení se nakonec konalo! Měl jsem platit jen 300. Nad přeplacenou padesátikorunou jsem mávl rukou – nechal jsem ji pořadatelům jako podporu českopolského přátelství. (Při těch cenách a slevách za jízdenky se to vsáklo...) Ostatně – jak by ji měl asi Standa, který nás registroval, vrátit? Z čeho? A hlavně – výpis, který měl k dispozici, ukazoval, že jsem – nezaplatil. (Ano, platil jsem až týden před odjezdem - aniž jsem měl potvrzeno, že byl můj pořad zařazen. Chtěl jsem podpořit dcerku Terku...)

Tess, zkažená Chotěboří, neměla vytištěn mail od administrátorky CKČ Jiřky Vorlové. Aquila v něm potvrzovala letitou tradici, že člověk, nominovaný na CKČ (což Tess byla), na Parconu vstup neplatí. A že je s Poláky domluveno, že nominanti mají přístup na všechny akce Triconu zdarma... Avšak ukecali jsme Standu, že tomu tak skutečně je, takže zaregistroval bez potíží i Tess a dokonce jí i věnoval patřičnou stužku. Jenom jsme si škartičky museli dopsat ručně.

Tady se ukazuje, jak je výhodné, když už je člověk profláklý. Standa má staženy všechny díly mého Blackoutu ze Sardenu a chystal si je vytisknout. Když jsem mu nabídl, že druhý den dovalím originál vytištěnou knížku s autogramem za conovou slevu 100,-, byl šťasten. Šťastni jsme byli i my, že jsme zaregistrováni, a hlavně, že jsme mohli zakoupit dvě vstupenky na hostinu lidožravců ze tří zbylých.

Načež následovala naše zpětná cesta do Jazz Klubu, kde nás čekal příjemný večer. Do Polska jsem ten den musel jen kvůli registraci... A pokud bych platil za tento půlden 200,- Kč, byl bych velmi roztrpčen. Nikdo po mně škartičku nevyžadoval. A vlastně jsem ani nebyl na Euroconu.

Jen na Parconu mimo program.

(Páteční večer v "conové hospodě" popíšu příště.)

Psáno v Praze dne 6. září 2010

(Viz i fotogalerii z Jazz Klubu z pátku 27.8.2010)