středa 22. září 2010

Platy, příjmy, ožebračovaní státní zaměstnanci a co s tím

V poslední době slyšíme stále dokola řeči o to, že se "státním zaměstnancům sníží platy o 10 %". Nejdříve si řekněme, že "plat" není totéž, co "příjem". Protože pojem "základní plat", který máme uveden na výplatní "pásce" (archu A4) se diametrálně liší od toho, co nakonec dostaneme na konto, ať už jsme státní či nestátní zaměstnanci.

Tak v první řadě dostaneme méně, protože se nám strhnou daně, pojištění zdravotní a důchodové. V druhé řadě dostaneme více, protože se nám přičte osobní hodnocení, prémie kvartální, pololetní, roční. Rovněž příplatky za noční službu, práci o víkendu, státní svátek, ve výškách, v blízkosti sálavých částí kotlů, radiačního či infekčního nebezpečí. Občas dostaneme odměny z fondu vedoucího, či jsme odměněni voucherem za nadstandardní výkon práce. Někdo dostává montérky a příspěvek na jejich vyčištění, jiný obdrží ošatné či obuvné. Rovněž zdarmé užití služebního mobilu či služebního vozu či služebního bytu by se mělo považovat za příjmy – když už se z toho platí daně. Bývá zvykem v rámci různých benefitů, že zaměstnavatel poskytuje i příspěvek na důchodové fondy či životní pojištění.
To všechno je "příjem", který může být až o desítky (či stovky) procent větší než to, čemu se říká "plat". Člověk však i proměnlivé složky příjmu či různá přilepšení (benefity) bere často jako trvalý plat – zejména když prémie nezáleží ani tak na jeho schopnostech, ale na tom, jak si vede celá firma. Takže "flexibilní" ty složky ve skutečnosti nejsou. Čili u prostších duchů se pojem "plat" a "příjem" jaksi překrývá.
Jen proto mohl jistý odborář volat do televizní kamery: "Ještě nikdy se platy nesnižovaly!" Ale snižovaly, a mnohokrát, a dokonce se snižovaly i příjmy! Zejména vždy, když socialistický stát přišel s "novými metodami řízení" - což bývalo asi tak jednou za pět let. Ještě se pamatuju na sérii mzdových reforem ZEUMS.
Když jsem v polovině sedmdesátých let, ještě v předzeumsové době, nastoupil do Závodů elektrotepelných zařízení v Hloubětíně, dívali se mí noví kolegové na své výplatní pásky (skutečně ještě nastříhané pásky!) velice podezíravě. Došlo právě k tomu, že se zvýšily platy! A snížily prémie!! A snížily příjmy!!!
Během následující doby jsem si všiml zvláštního efektu. Ať už šlo o jakoukoli mzdovou reformu, vždy měla jeden efekt: A to ten, že se v průběhu jejího tvání příjmy neměnily - protože byla přece ta reforma, proto jsme měli stop-stav, přece, logicky. Skutečný efekt byl v tom, že ty asi dva roky, co "přechod na nový, lepší, progresivní systém" trval , nezvyšovaly v podniku mzdové výdaje. Čímž se brzdila přirozeně existující inflace.
Druhý poznatek: Ať byl nový systém jakkoli blbý (a čím novější a teoreticky lepší, tím prakticky blbější), vždy umožnil šéfům, aby ty lidi, které potřebovali, nakonec zaplatili.
Oba tyto poznatky platí i v době demokratické, kdy bolševické ZEUMSY jsou nahrazeny sofistikovanými zápaďáckými systémy na bázi HEY, třeba. Kdo není správně "oheyován", má halt smůlu a do dalšího kola změn jde se sníženým příjmem. Pokud se nenajde jeho šéf, tedy manažer, který potřebného odborníka dokáže zaplatit. A nepotřebného se zbavit. Tedy - v soukromých firmách.
Protože ve státních podnicích a státem řízených organizacích přes všechny výzvy už od roku, kdy tento stát vznikl (odhadem 995:), stále roste počet zaměstnanců a stále se platí podle tabulek, kde největší zásluha je co nejdéle přežít na jedné sesli.
Včera byla velká demonstrace státních zaměstnanců. Nehodlám jim teď dávat žádné hraběcí rady, těch už dostali v dnešním tisku přehršel. Tentokrát jde skutečně o to, že bylo ve státním sektoru plánováno o 10 % snížit mzdové výdaje - tedy nejen "platy", ale skutečně "příjmy". Než k tomu něco napíšu, svěřím se s jednou vzpomínkou:
V roce 1990 jsem se sešel ve volební komisi se zástupcem KSČ (tehdy ještě). Byl to dělňas, který se při jednom výjezdu po Středočeském kraji hrdě pyšnil tím, že v "támhleté továrně", kolem níž jsme zrovna jeli, dokázal ještě před Listopadem, že se nesnížily dělnické mzdy. Totiž: Měly se jim na dílnách instalovat nová zařízení, která by snížila hluky a smrady. A tím pádem by osazenstvo dílny přišlo o příplatky za ztížené prostředí! (Což dělalo asi kačku na hodinu.) Tak tehdy závodní organizace KSČ povstala - a snížení zatížení se nekonalo, výdobytky dělnické třídy byly zachovány. I její zdravotní postižení.
Moc jsem tenkrát nad takovou zjevnou hloupostí kroutil hlavou. Avšak blbci nezmoudřeli! Dnes slyším podobnou hovadinu, když třeba policajti volají po tom, že nechtějí, aby se jim snižovaly přesčasové hodiny (s příplatkem, pochopitelně). Nechci, aby mi sloužil a chránil mě unavenej policajt, který mne pro nevyspání třeba nabourá! Nechci, aby mě léčil doktor, který po nasluhovaných nočních a čtyřiadvacítkách (s drobným příplatkem za pohotovost místo platu - což je kravina která by v zemi EU neměla vůbec existovat) uřízl špatnou (tedy dobrou!) ledvinu. Tady je něco špatně. Vylepšení příjmů řadových zaměstnanců by se nemělo dít prostřednictvím proplácení přesčasů - a zvyšování rizika!
Tak, a teď, když nemám rady, mám otázky:
Jaktože příjmy zdravotních sester, ošetřovatelek, nemocničních lékařů, učitelů, bachařů, hasičů jsou skutečně nízké – a přitom jsou ve státní správě (asi čtvrtina všech zaměstnanců) platy průměrně vyšší než v soukromé sféře? A v posledních letech rostly, ačkoli v soukromé sféře spíše stagnovaly? Jaktože zdravotníci a zachránci slouží přesčasy, když je ve státní spávě přebytek lidí? A soukromé firmy zeštíhlují až k anorexii?
Když nemám rady, mám odpovědi. Fyzika a matematika platí jak za socialismu, tak i ve svobodné tržní společnosti. Mám na mysli "zákon zachování". Jestliže má někdo příjmy nízké, pak musí mít někdo jiný platy příliš vysoké. Jestliže je někde málo lidí, pak jich musí být jinde přespříliš.
Krom přírodních věd si posloužím i zkušeností spisovatele sci-fi, který popisuje děje, které nezná ději, které zná. Tedy ději, které zná každý.
Jestliže si ministři snižují svoje příjmy o 5 %, pak předpokládám, že tak budou činit i manažeři státních podniků. Manažerské snížení o 5 % při značí, že nemanažerské příjmy musí klesnout více, třeba i o 20 %.
Jestliže si poslanci ke svým příjmům přibírají další obročí v desítkách různých parlamentních komisí a podkomisí, pak předpokládám, že totéž se děje i ve státem řízených firmách. Ano, a víme, že toto se děje. Nejen, že existují zbytečné komise, ony možná mnohé státní sirotčince dělají z dětí uměle sirotky proto, aby mohli být jejich vychovatelé zaměstnáni a jejich ředitelé skvěle zaplaceni! Ony se podobně připravovaly i státní starobince... A v Praze třeba existují dvě fakultní nemocnice, (z toho jedna dříve německá, ale proč si ji neponechat, když se tím ponechají i manažerské posty), kde jejich manažeři jsou placeni jak chudým rezortem zdravotnictví tak dalším chudým rezortem školství - pak halt musí zdravotní sestry mít skutečně zoufale podprůměrné příjmy, aby se dohnal ten resortní "průměr". Jestliže si navzájem politici přihrávají "vedlejšáky", nedivne se, že se tak děje i jinde ve státní sféře. (Jan Hus tomu u církevních hodnostářů říkal "mnohoobročnictví", tento nešvar tepal, a byl - za toto - upálen...)
Jestliže si poslanci viditelně přikrádají "malými domů", kdy vlastně ani nemusí fixlovat svoje výdaje, aby mohli inkasovat svoje příjmy, soudím, že podobné "malé domů" se uplatňují i jinde ve státní sféře.
Takže pro zaměstnance této sféry mám nakonec přece jen nějaké rady: Při snižování mzdových prostředků se musí vaše firma zbavit předražených a zbytečných lidí, zejména zdublovaných funkcionářů a zbytečných úrovní řízení - a zbytečné práce na zbytečných úřadech. Praxe ukázala, že když vybojujete "vyšší platy" - pak je vybojujete zejména pro korytáře! Když zabráníte sloučení paralelních struktur, snížili jste si sami sobě výplaty!
No, ale to vlastně nejsou rady pro státní zaměstnance, ale hlavně pro vlastníky "firem" ve státních rezortech - tedy voliče, tedy pro nás! Protože schody se přeci vždycky metou odshora. Však proto jsme si taky zvolili tuhle skvadru. Ale vidíme, že už za těch pár měsíců se noví poslanci naučili staré fígle!
Možnáže by v armádě nemusely klesat platy, kdyby se nevyhazovaly miliardy za zbytečné nákupy nekvalitní výstroje a výzbroje. Totéž se týká zdravotnictví. A pamatujete se na ty miliardy vyhozené za neefektivní "Internet do škol"? Nebo černou díru, zvanou Šampionát v klasických lyžařských disciplínách v Liberci (placeno  ministerstvem školství a toho dalšího)??  Peníze na výplaty nakonec chybí zejména kvůli zatím stále neprokázané korupci státních manažerů na všech úrovních. Jak je vidět, jedny volby tohle nezmění. Co to změní?
Podle rady amerických expertů: Až konečně někdo půjde za tyhle rozkrádačky bručet!

Psáno v Praze dne 22. září 2010
 
Večerní poznámka: Reforma platů ve státní sféře se nejspíš odsouvá až na rok 2012. A stačila na to jedna průměrná demoška. Kdo půjde demonstrovat, až se budou snižovat platy ne o 10 %, ale na minimální zákonnou úroveň? Kdo půjde demonstrovat, až se sníží důchody na životní minimum?? A hlavně - z čeho se to pak zaplatí, když dosud jsme ještě ani nezačali splácet dluhy z devadesátých let a dělám stále nové???

7 komentářů:

STK řekl(a)...

Motto:
Když mi, jako mladoženáči, docházely peníze dřív, než byla výplata, půjčil jsem si od mámy. Asi třikrát jsem to otočil půjčit si - dostat výplatu - vrátit půjčku - mít nedostatek - půjčit si ... než se mi podařilo zvýšit rodinný příjem a snížit životní náklady. Žití na dluh nikam nevede - a to mi máma nepočítala úroky. Od té doby jsem si už naštěstí nikdy nemusel půjčovat. Jeden prostě musí vyjít s tím, co vydělá.

Tahle "jednoduchost" platí pro každou rodinu a nevidím žádný důvod, proč by neměla platit i pro stát. Pokud si někdo z mých známých vzal půjčku "na rozvoj" svého podnikání většinou po splacení pravil, že příště už raději ne. Ti, co to neřekli, obvykle zabředli do kolotoče půjček a byli na tom stále hůře. Ony úroky časem narostou do velmi nepříjemné výše. Dá hroznou práci se z toho vymotat. Být v mínusu je stav, který mají vaši bankéři hrozně rádi. Vyděláváte a dáváte jim své peníze formou úroků - a nic za ně nedostáváte. Bankéřům se vyplatí nést i riziko, že zkrachujete a už z vás, kromě exekuce nic nedostanou,. V průměru je totiž půjčování ziskové - zeptejte se "soukromých bankéřů".

Takže: Pokud stát nechce zbankrotovat a dostat se ekonomicky pod něčí absolutní vliv, nesmí mít trvale rostoucí deficitní rozpočet. (Zase se tak moc nesmějte. Suverenita státu je jenom odsud - posud. Někdo to za nás vždycky zaplatí, to je pravda - ale my pak budeme mít loutkovou vládu, kterou tady dosadí náš "oddlužitel" a budeme dělat to a jen to, co nám dovolí. Prostě se sami prodáme "do otroctví". Myslíte, že potom nám pomohou odborářské demonstrace?)

Protože světová krize, která ještě neskončila a podle některých expertů vznikla právě proto, že některé vlády tiskly peníze, které nebyly kryty ničím, tedy "na dluh", budeme způsoby, jak zvednou státní příjmy hledat toho času dost těžko. Takže zbývá omezit výdaje.
A začalo se hned řvát: nelze zastavovat výstavbu dálnic a tratí, nelze zastavovat budování nových těchto a oněch. Nepřipustíme snižování mezd. Nepřipustíme snižování počtu pracovních míst. Nepřipustíme snižování mandatorních nákladů. Nepřpustíme zvyšování daní. Nepřipustíme pozdější odchody do důchodu. Atd., atp. Čímž vlastně stavíme vládu do naprosto neřešitelné situace:

1. Příjmy zvyšovat nelze - ani zvýšenými daněmi, ani nějakým masívním hospodářským rozvojem. Ten se totiž nedá v nejbližší budoucnosti očekávat.

2. Výdaje na investice, mandatorní výdaje, mzdy snižovat nelze, protože to odbory nechtějí. Navíc jsme si vlastní (státní) blbostí zapřičinili dodatečné výdaje na "solární panely", "větrníky", "bionaftu" a bůh ví, co ještě.

3. Výdaje jsou dnes vyšší o 135 000 000 000.- Kč než příjmy. Státní dluh se o tuto čásku ročně zvyšuje. K tomu připočtěte dosavadní dluh a úroky z něj. To ovšem jen za přepokladu, že se vládě podaří prosadit úsporná opatření!

4. Dav poslouchá pábitele, kteří vykřikují hesla typu "Dluhy se přece nemusí platit!" Když půjčíte sousedce tisícovku do výplaty, taky ji nebudete chtít nikdy vrátit? (Že to je něco jiného? Ale jděte! Je to totéž...) Opravdu jsou schopni nás z toho vysekat? Nebo spíš nás zavést do naprosté závislosti na někom silnějším?

Může nám snad někdo z těch dobře organizovaných, okrojovaných, řvoucích, pískajících a řehtajících lidiček, kteří pobíhali v úterý po Praze s všelikými transparenty říct, jak 100 hoven?

Pozn.: Volil jsem to nepravicovější, co bylo rozumně k dispozici. Vyhráli. Jestli i tihle uhnou, prodají nás za benefity, které chtějí mít raději celé volební období, koho tedy volit? Ano, jsou tu ještě další, kteří si ještě nevyzkoušeli jaké je to točit kormidelním kolem republiky. Dělnická strana, KSČM, Piráti, Monarchisté...

Kam by vedla tahle cesta si raději ani nezkouším představit.

STK řekl(a)...

Původně jsem chtěl jenom podotknout: "Souhlasím. STK".
Pak jsem si řekl, že se tu Šamanovu filipiku pokusím zjednodušit. Problém totiž jednoduchoučký je.

Myslíte, že to teď pochopí?!

Ale pořád se mi vybavuje Gogolův "Revizor". Ono se asi od těch carských dob toho moc nezměnilo. Ani v Rusku, ani tady. Bůh je vysoko a do Moskvy daleko.

Zato Chlestakovů máme dost na všech stupních řízení...

A.S.Pergill řekl(a)...

Jsem toho názoru, že Šamanova úvaha je naprosto exaktní. Nicméně vždy se dočkáme odpovědí, že platy manažerů se do celkové bilance příjmů a vydání promítají jen zanedbatelně.
Druhou věcí je, že v případě slučování institucí je jedna z nich prakticky zlikvidována (a zpravidla ta hodnotnější). Mám v čerstvé paměti, jak se v Brně krajská radnice snažila slučovat gymnázia a bylo naprosto jasné, že nejde o pár ředitelských platů, ale o drastické snížení úrovně těch nejkvalitnějších z nich (pravidla byla v tomto ohledu nastavena naprosto jednoznačně). Pochopitelně, byl za tím zájem především KDU-ČSL co nejvíc snížit úroveň vzdělání mládeže, protože vzdělaný člověk uvěří té snůšce 3.14ovin hlásané v kostelích s podstatně nižší pravděpodobností než to, co vychází z těch nejhorších středních škol.
Dtto snaha zlikvidovat Úrazovou nemocnici - nepříjemného konkurenta méně kvalitních zařízení.
Takže asi aby takovéto redukce byly úspěšné, musely by se podobné vedlejší zájmy zcela jednoznačným způsobem odblokovat.

Anonymní řekl(a)...

všichni jsme "GO GO"!!
KOUPÍM:zbraň kat. "A" se střelivem a bez registrace, zbrojní průkaz ani nákupní povolení nemám. Zn. příjde den.

MIchal řekl(a)...

Jestli je Úrazovka nejlepší Brněnská nemocnice tak potěš pánbůh :o). Naše rodina má ty "nejlepší" zážitky právě z ní!
Jo a přibuzný dělal celej život na záchrance, tak můj názor nedostatkem informací nezavání.
Přeju pěkný den

N.N.Nemo řekl(a)...

Když se někdy v 90. letech zaváděl systém odměňování podle HEY v Českém tendleckomu, stálo to tolik, že kdyby se nezaváděl, mohli všichni zaměstnanci dostávat celý rok každý měsíc výplatu zvýšenou o 10 tisíc Kč.
Zavedení systému znamenalo, že se hodně přidalo manažerům a něco málo snížilo řadovým zaměstnancům. Přidalo se taky podprůměrným a ubralo nadprůměrným. Vydělali na tom lepmplové.

STK řekl(a)...

To N.N.NEMO:
Vždycky to tak dopadne. A může se novému "systému" říkat jak chce.
Za socialismu jsem měl k dispozici tzv. fond vedoucího, kde jsem mohl, považte tu důvěru! komukoliv za mimořádnou práci dát pár set korun z vlastní kapsy (proti podpisu, pochoipitelně!), částku jsem dostal na konci měsíce zpět a zdanění zaplatil ten, kdo mimořádnou odměnu získal. Nebudete mi možná věřit, ale často jsou dvě stovky na ruku silnější argument pro to, aby něco šlo, než slíbená pětistovka k výplatě. (Částky jsou pochopitelně v sentencích tehdejší doby... ;-)
Nynější naprosto rigorózní tabulky mi nedávají žádnou rozumnou možnost diferencovat mezi jednotlivými "podkolegy". Stálé (falešné) zdůvodňování "mimořádnými" zásluhami je dost podezřelé.
A přitom jde jen o to, že někdo je agilnější, lepší, ochotnější než někdo jiný. Mladý a schopný = zneužívaný a podhodnocený. To je ovšem špatně...