Platy, příjmy, ožebračovaní státní zaměstnanci a co s tím

V poslední době slyšíme stále dokola řeči o to, že se "státním zaměstnancům sníží platy o 10 %". Nejdříve si řekněme, že "plat" není totéž, co "příjem". Protože pojem "základní plat", který máme uveden na výplatní "pásce" (archu A4) se diametrálně liší od toho, co nakonec dostaneme na konto, ať už jsme státní či nestátní zaměstnanci.

Tak v první řadě dostaneme méně, protože se nám strhnou daně, pojištění zdravotní a důchodové. V druhé řadě dostaneme více, protože se nám přičte osobní hodnocení, prémie kvartální, pololetní, roční. Rovněž příplatky za noční službu, práci o víkendu, státní svátek, ve výškách, v blízkosti sálavých částí kotlů, radiačního či infekčního nebezpečí. Občas dostaneme odměny z fondu vedoucího, či jsme odměněni voucherem za nadstandardní výkon práce. Někdo dostává montérky a příspěvek na jejich vyčištění, jiný obdrží ošatné či obuvné. Rovněž zdarmé užití služebního mobilu či služebního vozu či služebního bytu by se mělo považovat za příjmy – když už se z toho platí daně. Bývá zvykem v rámci různých benefitů, že zaměstnavatel poskytuje i příspěvek na důchodové fondy či životní pojištění.
To všechno je "příjem", který může být až o desítky (či stovky) procent větší než to, čemu se říká "plat". Člověk však i proměnlivé složky příjmu či různá přilepšení (benefity) bere často jako trvalý plat – zejména když prémie nezáleží ani tak na jeho schopnostech, ale na tom, jak si vede celá firma. Takže "flexibilní" ty složky ve skutečnosti nejsou. Čili u prostších duchů se pojem "plat" a "příjem" jaksi překrývá.
Jen proto mohl jistý odborář volat do televizní kamery: "Ještě nikdy se platy nesnižovaly!" Ale snižovaly, a mnohokrát, a dokonce se snižovaly i příjmy! Zejména vždy, když socialistický stát přišel s "novými metodami řízení" - což bývalo asi tak jednou za pět let. Ještě se pamatuju na sérii mzdových reforem ZEUMS.
Když jsem v polovině sedmdesátých let, ještě v předzeumsové době, nastoupil do Závodů elektrotepelných zařízení v Hloubětíně, dívali se mí noví kolegové na své výplatní pásky (skutečně ještě nastříhané pásky!) velice podezíravě. Došlo právě k tomu, že se zvýšily platy! A snížily prémie!! A snížily příjmy!!!
Během následující doby jsem si všiml zvláštního efektu. Ať už šlo o jakoukoli mzdovou reformu, vždy měla jeden efekt: A to ten, že se v průběhu jejího tvání příjmy neměnily - protože byla přece ta reforma, proto jsme měli stop-stav, přece, logicky. Skutečný efekt byl v tom, že ty asi dva roky, co "přechod na nový, lepší, progresivní systém" trval , nezvyšovaly v podniku mzdové výdaje. Čímž se brzdila přirozeně existující inflace.
Druhý poznatek: Ať byl nový systém jakkoli blbý (a čím novější a teoreticky lepší, tím prakticky blbější), vždy umožnil šéfům, aby ty lidi, které potřebovali, nakonec zaplatili.
Oba tyto poznatky platí i v době demokratické, kdy bolševické ZEUMSY jsou nahrazeny sofistikovanými zápaďáckými systémy na bázi HEY, třeba. Kdo není správně "oheyován", má halt smůlu a do dalšího kola změn jde se sníženým příjmem. Pokud se nenajde jeho šéf, tedy manažer, který potřebného odborníka dokáže zaplatit. A nepotřebného se zbavit. Tedy - v soukromých firmách.
Protože ve státních podnicích a státem řízených organizacích přes všechny výzvy už od roku, kdy tento stát vznikl (odhadem 995:), stále roste počet zaměstnanců a stále se platí podle tabulek, kde největší zásluha je co nejdéle přežít na jedné sesli.
Včera byla velká demonstrace státních zaměstnanců. Nehodlám jim teď dávat žádné hraběcí rady, těch už dostali v dnešním tisku přehršel. Tentokrát jde skutečně o to, že bylo ve státním sektoru plánováno o 10 % snížit mzdové výdaje - tedy nejen "platy", ale skutečně "příjmy". Než k tomu něco napíšu, svěřím se s jednou vzpomínkou:
V roce 1990 jsem se sešel ve volební komisi se zástupcem KSČ (tehdy ještě). Byl to dělňas, který se při jednom výjezdu po Středočeském kraji hrdě pyšnil tím, že v "támhleté továrně", kolem níž jsme zrovna jeli, dokázal ještě před Listopadem, že se nesnížily dělnické mzdy. Totiž: Měly se jim na dílnách instalovat nová zařízení, která by snížila hluky a smrady. A tím pádem by osazenstvo dílny přišlo o příplatky za ztížené prostředí! (Což dělalo asi kačku na hodinu.) Tak tehdy závodní organizace KSČ povstala - a snížení zatížení se nekonalo, výdobytky dělnické třídy byly zachovány. I její zdravotní postižení.
Moc jsem tenkrát nad takovou zjevnou hloupostí kroutil hlavou. Avšak blbci nezmoudřeli! Dnes slyším podobnou hovadinu, když třeba policajti volají po tom, že nechtějí, aby se jim snižovaly přesčasové hodiny (s příplatkem, pochopitelně). Nechci, aby mi sloužil a chránil mě unavenej policajt, který mne pro nevyspání třeba nabourá! Nechci, aby mě léčil doktor, který po nasluhovaných nočních a čtyřiadvacítkách (s drobným příplatkem za pohotovost místo platu - což je kravina která by v zemi EU neměla vůbec existovat) uřízl špatnou (tedy dobrou!) ledvinu. Tady je něco špatně. Vylepšení příjmů řadových zaměstnanců by se nemělo dít prostřednictvím proplácení přesčasů - a zvyšování rizika!
Tak, a teď, když nemám rady, mám otázky:
Jaktože příjmy zdravotních sester, ošetřovatelek, nemocničních lékařů, učitelů, bachařů, hasičů jsou skutečně nízké – a přitom jsou ve státní správě (asi čtvrtina všech zaměstnanců) platy průměrně vyšší než v soukromé sféře? A v posledních letech rostly, ačkoli v soukromé sféře spíše stagnovaly? Jaktože zdravotníci a zachránci slouží přesčasy, když je ve státní spávě přebytek lidí? A soukromé firmy zeštíhlují až k anorexii?
Když nemám rady, mám odpovědi. Fyzika a matematika platí jak za socialismu, tak i ve svobodné tržní společnosti. Mám na mysli "zákon zachování". Jestliže má někdo příjmy nízké, pak musí mít někdo jiný platy příliš vysoké. Jestliže je někde málo lidí, pak jich musí být jinde přespříliš.
Krom přírodních věd si posloužím i zkušeností spisovatele sci-fi, který popisuje děje, které nezná ději, které zná. Tedy ději, které zná každý.
Jestliže si ministři snižují svoje příjmy o 5 %, pak předpokládám, že tak budou činit i manažeři státních podniků. Manažerské snížení o 5 % při značí, že nemanažerské příjmy musí klesnout více, třeba i o 20 %.
Jestliže si poslanci ke svým příjmům přibírají další obročí v desítkách různých parlamentních komisí a podkomisí, pak předpokládám, že totéž se děje i ve státem řízených firmách. Ano, a víme, že toto se děje. Nejen, že existují zbytečné komise, ony možná mnohé státní sirotčince dělají z dětí uměle sirotky proto, aby mohli být jejich vychovatelé zaměstnáni a jejich ředitelé skvěle zaplaceni! Ony se podobně připravovaly i státní starobince... A v Praze třeba existují dvě fakultní nemocnice, (z toho jedna dříve německá, ale proč si ji neponechat, když se tím ponechají i manažerské posty), kde jejich manažeři jsou placeni jak chudým rezortem zdravotnictví tak dalším chudým rezortem školství - pak halt musí zdravotní sestry mít skutečně zoufale podprůměrné příjmy, aby se dohnal ten resortní "průměr". Jestliže si navzájem politici přihrávají "vedlejšáky", nedivne se, že se tak děje i jinde ve státní sféře. (Jan Hus tomu u církevních hodnostářů říkal "mnohoobročnictví", tento nešvar tepal, a byl - za toto - upálen...)
Jestliže si poslanci viditelně přikrádají "malými domů", kdy vlastně ani nemusí fixlovat svoje výdaje, aby mohli inkasovat svoje příjmy, soudím, že podobné "malé domů" se uplatňují i jinde ve státní sféře.
Takže pro zaměstnance této sféry mám nakonec přece jen nějaké rady: Při snižování mzdových prostředků se musí vaše firma zbavit předražených a zbytečných lidí, zejména zdublovaných funkcionářů a zbytečných úrovní řízení - a zbytečné práce na zbytečných úřadech. Praxe ukázala, že když vybojujete "vyšší platy" - pak je vybojujete zejména pro korytáře! Když zabráníte sloučení paralelních struktur, snížili jste si sami sobě výplaty!
No, ale to vlastně nejsou rady pro státní zaměstnance, ale hlavně pro vlastníky "firem" ve státních rezortech - tedy voliče, tedy pro nás! Protože schody se přeci vždycky metou odshora. Však proto jsme si taky zvolili tuhle skvadru. Ale vidíme, že už za těch pár měsíců se noví poslanci naučili staré fígle!
Možnáže by v armádě nemusely klesat platy, kdyby se nevyhazovaly miliardy za zbytečné nákupy nekvalitní výstroje a výzbroje. Totéž se týká zdravotnictví. A pamatujete se na ty miliardy vyhozené za neefektivní "Internet do škol"? Nebo černou díru, zvanou Šampionát v klasických lyžařských disciplínách v Liberci (placeno  ministerstvem školství a toho dalšího)??  Peníze na výplaty nakonec chybí zejména kvůli zatím stále neprokázané korupci státních manažerů na všech úrovních. Jak je vidět, jedny volby tohle nezmění. Co to změní?
Podle rady amerických expertů: Až konečně někdo půjde za tyhle rozkrádačky bručet!

Psáno v Praze dne 22. září 2010
 
Večerní poznámka: Reforma platů ve státní sféře se nejspíš odsouvá až na rok 2012. A stačila na to jedna průměrná demoška. Kdo půjde demonstrovat, až se budou snižovat platy ne o 10 %, ale na minimální zákonnou úroveň? Kdo půjde demonstrovat, až se sníží důchody na životní minimum?? A hlavně - z čeho se to pak zaplatí, když dosud jsme ještě ani nezačali splácet dluhy z devadesátých let a dělám stále nové???