REPORT: Parcon mimo program / 5 - Konec ságy

Jak si Poláci představují galavečer

12. Galarozdávání svačin

A byla sobota, a byla sedmá hodina večerní, a aj, začalo autobusové přesouvání do sportovní víceúčelové haly ku galavečeru. Autobusů bylo více a čile pendlovaly, takže hodina, určená k přesunu, zcela stačila. Před vstupem do haly se nějak samoorganizoval vstupní špalír, ale lidé, místo aby vstupovali dovnitř – obdivovali ten špalír! Však bylo co obdivovat.



Nu, nakonec jsme se přesunuli dovnitř, někteří zaujali místa na židlích přímo na ploše, jiní si vybrali nadhled z tribun. Uprostřed rozlehlého stadionu se předváděcí podium trochu ztrácelo, avšak po zhasnutí světel a rozsvícení reflektorů se stalo ústředním bodem pohledů. Škodaže pohledy z pódia nebyly proti přesile reflektorů možné. Moderátoři si občas pomáhali stíněním očí svými papíry, moc jim to ale nepomáhalo.

K pódiu ještě poznámka: Vedly na něj zleva čtyři schody ke slávě. Zpátky to byly - s ohledem na jejich strmost a na tmu spojenou s oslňujícím světlem – čtyři schody do propasti, zejména pro dámy v sukních a s vyššími podpatky. Naštěstí nedošlo ke zraněním, protože jednak byli účinkující šikovní a opatrní, jednak se většinou našla pomocná ruka, tedy neorganizovaná pomocná ruka...

Hlavní moderátoři byli dva a uváděli galavečer v už zavedených intencích. Tedy mluvili anglicky, protože šlo o Eurocon, a mluvili polsky, protože šlo – o Polcon.

Vlastní galašou vypuklo s mírným zpožděním 20:22 vyhlášením vítězů kostýmní soutěže. Vyhrál jakýsi „Hloupý Jacek“ (Šamanův popis kostýmu), jenž byl nejvíce ponálepkován. Myslím, že až teprve nyní mnozí účastníci Parconu pochopili, k čemu jsou ty nálepky, kteří někteří z nás měli v materiálech. K potapetování oceňovaných kostýmů!

Načež nastalo promítání úvodního filmečku, anglicky. Načež byl promítnut vzpomínkový snímek na Jiřího Pilcha, knihkupce a organizátora, který před rokem zemřel. Možná právě tato tragická rána se podepsala na téměř neviditelnosti Čechů – zejména hlavních organizátorů - na Triconu. Ti asi čtyři, kteří jsou uvedeni v materiálech, byli zjevně převálcování polskou většinou. (Smutné je, že nakonec i vzpomínkové leporelo na Jiřího Pilcha bylo vyvedeno – v polštině...)

Chvilka napětí

Zde zasouvám poznámku, že mi připadá, jako by čeští hlavní organizátoři Parconu byli v roli pomocných organizátorů Euroconu/ Polconu. Z čehož pak vyplývalo zjevné zoufalství obětavých pomocných organizátorů, kteří se tedy v té organizační mašině s nepromazanými kolečky a nenavázanými špagátky cítili (na této ještě nižší úrovni než obvykle) skutečně opuštěně a nepodpořeně...

Když už poznamenávám, zmíním ještě, že promítat na plátno (když už je) zjevně plochu monitoru – tedy sice s plakátkem Triconu, avšak rovněž s ikonami (!!!), mi připadlo poněkud silně neprofesionální.

Protože jsme byli na Euroconu, začaly se vyhlašovat různé Awardy. Zbystřil jsem, když na pódium vyšplhala Františka Vrbenská, protože jsem její jméno v polské transkripci nepoznal. Ono to bylo spíš tím, že v té transkripci zaznělo jméno Blanka Jirušková. Ta získala letošní Encouragement Awards za trilogii Kočičí noci. (Vyšlo během jediného roku!) Blahopřejeme!

Nu dobře, vraťme se z Evropy k referátu o Parconu. Na pódium se ke dvěma hlavním moderátorům konečně vyštrachal Randalf a čeština - a nastalo proslulé „rozdávání svačin“. Vypadalo to takto: Randalf drží v jedné ruce mikrofon, druhou otevírá obálku se jménem vítěze příslušné kategorie, papír se mu nechce rozevřít, otevírá ho čelem a třetí rukou podává vítězi (pokud ten se vynoří z temnot) diplom a kachel s Pulcem či Mloka a čtvrtou rukou igelittašku s dary sponzorů, tedy nikoli svačinami (jak alespoň předpokládám). Hosteska obdarovávanému vítězi ještě vtiskne polibek a kytku. A ten se pak obtěžkán zase noří do čtyřschodové oslnivé tmy.

Nešťastný vítěz "dlouhých" Aleš Pitzmos

Jak jsem zvěděl, původní Randalfova představa byla, že hostesky budou dvě a cenu bude předávat další host. Jenže to by trvalo déle, a na pódiu už statovali dva hlavní moderátoři - takže takové řešení si Poláci nepřáli...

Chvilku této okleštěné slávy vydržel v kategorii „short short stories“ Pavel Obluk za svou mikropovídku Vstaň a choď! Ivan Mls se pro Pulce za krátkou Velmi úspěšnou expedici nedostavil, kdežto Aleš Pitzmos se v hlavní kategorii za Singularitu dostavil – taky pro Pulce!

Překvapená Mločice Martina Dvořáková

Tak bacha, toto bylo překvapení, které by třeba Koutňák - ať už v Chotěboři nebo Neratovicích - náležitě vygradoval! Tady v těchto emigrantských podmínkách jen znalci z CKČ potichu vzdychli, a již jim bylo jasné: Hlavní cenu, Mloka, získává za novelu (!) Kazisvět Miroslava Dvořáková. Pravidla udělení Mloka mají své záludy, díky nimž celkem téměř vždy vyhrává již víceméně automaticky povídka. Už dlouho tomu tak bylo – vloni se Mlok pro povídky ještě udržel zuby nehty, ale letos došlo konečně k průvanu. Takže pozor, autoři CKČ: Můžete mít třeba tři povídky ve třech kategoriích, můžete vyhrát třeba tři Pulce – ale Mloka může získat klidně kvalitní novela. (Tato kategorie přestala být „zoufalou“ poté, co byla na můj návrh zkrouhnuta na max. rozsah 300 normostran, což administrátorka Aquila upřesnila na 450 kiloznaků - toto se obvykle považuje za 250 NS. Minimálně můžete jako „román“ udat v CKČ „noveletu“ o rozsahu pouhých 90.001 znaku, čili 50 NS+ jeden alfanumerický znak, vč. mezery. Chválím to zejména jako porotce této kategorie!)

Takže – vyhlašování cen Karla Čapka se rozrůstá o další možné překvapení, které se objeví třeba až na samém konci budoucích galavečerů. A doufám, že si ho nějaký zkušený moderátor z prostředí fandomu (třeba zase znovu Koutňák?) příští rok v Chotěboři patřičně vychutná...

Pavel Mlok Mikuláštík

Mloků však je více, ten další získal jakožto cenu Československého fandomu za zásluhy Pavel Mikuláštík. Ludvíka letos uchvátil Hadati (Petr Čáp) za organizaci Klubu Terryho Pratchetta. Oba hoši se radovali, ale pak zase přišel smutek; na každém dalším Parconu to už nejspíše bude tradice. Eva Kováčová obdržela Cenu Československého fandomu - in memoriam...

Načež nastoupil Polcon, z něhož zaznamenám jen to, že cenu Januzse A. Zajdela v letošním 25. ročníku předávala Jadwiga Zajdel.

Z Euroconu zmíním famózní nástup prezidenta evropského fandomstva Davida Lallyho, jenž pak rozdával jakési prestižní (odpusťte neznalost) Obelisky. Famózní ten nástup byl zejména proto, že jako čestný člen pět set jedničky má právo na doprovod „přehlídkové jednotky“. K tomu mám další poznámku: 

Zdálo se mi, že letos 501. legie hrála roli jakéhosi „kanonenfutru“: Měli být vidět všude a stále, bez ohledu na své lidské potřeby. (Například končit v neděli v devět večer slavnostním pochodem na zámek je skutečně nelidské. Naštěstí zase pršelo, takže snad alespoň tohoto posledního údělu byli ušetřeni.) Celý večer se potili ve svých brněních, tuhle poslední čtvrthodinu navíc pod přímou palbou reflektorů.

Alespoň se postarali o zábavu pro paparazzi, když z toho krajního vpravo vycházely zvuky interkomu. Neviditelný hlasatel poskytoval k dění na pódiu hlášky, při kterých se fotografové káceli potlačovaným smíchem. Tedy ti, kteří rozuměli polsky.
A to byla jediná zábava! Skutečně, krom předávání přerůzných cen a promítání překrátkého úvodního filmečku se nekonaly žádné skotské tanečky, světlomečné šermovačky, ba ani žádný pokus o alespoň základní animaci...
A najednou bylo půl desáté a jistě nákladné setkání v bombastické hale skončilo.
„Galavečer“? Ani náhodou. Nu, jak poznamenali jiní – „bylo by zbytečné toto předávání pitvat.“ Dodám jen jedno „Odposlechnuto“: „Začali o půlhodinu později než mohli a skončili o hodinu později, než měli.“

13. Konečně The Happy End

Dalším skvostem sobotního programu mělo být zapálení Vatry přátelství u mostu Přátelství, jež měla tu výhodu, že nám proudy pochodujících ozřejmily, kudy že se dostaneme k onomu mostu. Šli jsme tedy cestou kolem Olzy. Po mostu jsme přešli do Česka a kratší tangentou přes oblouk řeky Olše parkem rovnou ke Střelniční ulici, kde jsme měli to štěstí, že jsme společně s Tess v Jazz Klubu pro sebe ukořistili poslední dvě klobásy, jež zde byly k mání. Někteří možná sledovali vatru, a dorazili později. Avšak nezůstali hlady.
Voják se stará, voják má. Veterán conů a rozený organizátor Martin Koutný zorganizoval dotazníkovou akci, a za chvíli již přijížděl taxík po okraj naplněný pizzami!
Ono někdy ale unaví, když se člověk musí starat sám o sebe i o ostatní. Zejména, když předpokládá, že se v hospodě nají... Nu, alespoň jsme se dostatek napili. Některým nestačil tonic či dvanáctka, ale ochutnávali i z kalíšků domácí špendlíkovice.
Nevím, co kde ochutnával pan prezident, tedy Lally, když se hluboko po půlnoci zjevil v naší české sekci. Zjevně se sháněl po nezadaných děvčatech, když se jich mazaně ptal:

„A co vaši manželé, mají rádi fandom?“
Měl však obrovskou smůlu, neboť vloni prodělal fandom vlnu ženiteb a vdavek, takže všechny přítomné dámy mu mohly odpovědět manželem... Jen já jsem nepochopil Davidovu obmyslnost, neb jsem rovněž odpověděl (zjevně netázán), že moje žena fandom nelajkuje, ale lajkuje mne. Lally se raději odsunul k vedlejšímu stolu, kdy byl však sežehnut laserovými pohledy tázaných dívek. Fotem však nemohu sloužit, neboť – ó jaká úleva – po zášlezích bleskem odešla i druhá připravená baterie, a tak jsem si mohl v klidu učívat té cochcárny, která každému conu dodá ten správný šmrnc.

V neděli hotel Piast podává snídaně až od 10:00, takže příliš času nezbylo na shánění nějaké stravy, když náš vlak odjížděl už v 11:07. Myslel jsem, že nějakou potravu zakoupím na těšínském nádraží. Mají tu v hale nově otevřený stánek staročeského pekařství „MrBaker“. Denně otevřeno. Bohužel pobožní (???) provozovatelé mají (nejméně) sedmý den zavřeno. A tak jsem se se štěstím v 11:05 zachránil v protější trafice, kde jsem si zakoupil – zase slané tyčinky. Tentokrát dvě balení – čekala mne asi pětihodinová cesta za nedělním obědem.

Tak tedy: poučen špatnými zkušenostmi jezdívám na cony vybaven bagetami a různými tyčinkami, ba i čajem. Než poskytnu výdělek místnímu baru. Ale nepředpokládal jsem, že je potřeba jet na Eurocon vybaven žrádlem na tři dny!!! (Přiznávám zde však, že za nedělní zavření pekařského stánku na nádraží pořadatelé sami mimořádně neodpovídají:).

Ve vlaku do Prahy jsme si ještě pěkně pokecali s dalšími fany. Když jsem pak chroupal slané tyčinky a zapíjel je vodou z hotelu Piast (chytře natočenou do jedenapůllitrové láhve od vypité minerálky, protože v tomto EC či jakém vlaku ani nechodil nějaký obsluhující s čajem za nesmyslnou cenu 41 Kč/koflík), četl jsem si v té krásné knížečce. V dokonalém sešitku Tricon 2010, jež byl vydán v nákladu 2.000 Kč – kde tedy všechno bylo. Jo, jenže to všechno mělo být především předem k dispozici na internetu, abych si „o tom všem“ mohl číst cestou na con. Protože výlezem z vlaku a ponořením se do deštivě drsné reality obou Těšínů jsem prostě neměl čas na čtení... A skoro ani na spaní.

Tricon byl mohutně sponzorován (zejména v Polsku) a mohutně propagován (hlavně v polské televizi, ale i v českém rozhlasu Ostrava), ale bylo to takové... řídké. Za ty prachy! Vzpomněl jsem si na scénku z dávných Čarodějek Jiřího Suchého:

Jiřík tam nabízí Polednici (v podání Josefa Dvořáka jsem ještě viděl) kafe. Ta chce - ale jenom malý. Jiřík ji přerušuje a volá:

„Ne malý! Velký to musí bejt! Aby ho bylo fšade vidět! Slabý bejt může...“

Tak Tricon byl přesně takový: Velký, aby ho bylo fšade vidět, ale slabý, slaboučký... To už samotný Parcon - i když mimo program - se mi líbil více.

Zde jedna glosa ze zmíněných blogů: „Česká výpomoc Eurocon překřtila na Errorcon.“

A ještě jedno Odposlechnuto: „Až uvidím Vaška Pravdu, tak si před ním kleknu a poprosím za odpuštění.“

Tak Vašku – do roka a do týdne po Parconu 2010 – hin sa hukáže!!!

Jo, a kdo se budete chtít zúčastnit příštího Euroconu, musíte do Stockolmu. A pro rok 2012 vyhráli letos pořadatelství Euroconu bratři Chorvati, takže bude v Zagrebu. Blahopřejeme - a poučte se. Už ne s vyhlašováním CKČ, prosím!

Psáno v Praze dne 21. září 2010
*********************************
Zde zveřejněné fotky si kliknutím můžete zvětšit. (Raději v novém okně, abyste si pak omylem nevypnuli okno příspěvku...)
Viz i Šamanovu Viz i Šamanovu fotogalerii z galavečera Euroconu, večer dne 28.8.2010
Předcházející části:
Parcon mimo program
Parcon mimo program / 2
Parcon mimo program / 3
Parcon mimo program / 4

O Triconu z blogů:
SIDnin koutek: TRICON 2010
Metsola: Kon wykurweny
Tess: Epic Fail