REPORT: Parcon mimo program / 4

Co si Poláci přáli

9. Eurocon

A byla sobota už čtvrthodina po čtvrté odpoledne a já se vydal na přednášku Libuše Čermákové „Starý zákon z hlediska novodobé Morley“ (předpokládám, že zde zalaškoval anglickopolský wordovský opravář pravopysu – místo „Morley“ mělo být „morálky“, nešlo o propagaci výrobce kytar...) Přednášející avizovala, že „přednáška není zaměřena protinábožensky... Jde o objektivní pohled na tuto část tradic naší společnosti.“ Protože se přednáška měla zabývat „skutky, uvedenými ve Starém zákoně“, a některé z nich jsou dosti drsné, chtěl jsem se poučit. Zejména mě zajímalo, jestli nebudou Poláci pobouřeni. Debata o Starém zákoně může být pohoršlivější než kanibalská hostina. I vnořil jsem se do útrob místnosti Enterprise (104), a rovnou mezi rohy byl udeřen překotnou angličtinou poskakujícího zarostlíka.

Ne, toto nebyla Libuše ani náhodou. Jednalo se o samotného prezidenta europského fandomstva Ira Davida Lallyho. Předseda European Science Fiction Society už měl celou tabuli popsanou zjevně názvy televizních sci-fi seriálů! Jejich ukázky promítal na obrazovku. Pan prezident mluvil sice překotně, ale s gesty navýsost srozumitelnými. A pak hovořily ty filmečky. Koukal jsem jak vyjevený, že v 50. letech byla americká scífka točená s loutkami! Aha!! To vysvětluje ono toporné postávání či posedávání aktérů v dalších, už hraných, seriálech – zejména ve Star Treku!!! (Jak bylo věrně vystiženo v Metrénském incidentu:)

Takže nový poznatek o seriálech jsem získal. Nicméně o Starém zákoně jsem nic nového nezvěděl. Snad si tu přednášku nakonec Poláci nepřáli – i když bylo zaslechnuto, že kdosi ji kdesi shlédl? Kde a kdy? Možná ve vyplaveném Event Horizon...

10. Polcon

Opět jsem se vynořil na chodbu. A najednou jsem viděl, že jsem na normálním conu. Klasické školní prostory byly klasicky zaplněny různě postrojenými a pomalovanými postavičkami, probíhaly zde debaty mezi náhodně potkavšími se známými, rozprostřené stolky nabízely hromady nezbytností od literatury po textil, na stěnách visely známé či známě se tvářící plakáty – většinou v polštině. Bufet vřel jak na každém conu. Ukazuje se, že když se na jedno místo shromáždí dostatečné množství příslušných fanatiků, že se termodynamická reakce rozeběhne sama a nevyhasíná. (Aspoň pokud ji někdo v osm večer nevykopne na čerstvý vzduch...)

Organizátoři pro nás vymysleli jednu bojovku, po vzoru počítačových her, ve kterých nemůžete normálně jít po normálním schodišti, neb by to bylo neuspokojivě primitivní. Mezi Parterem a Piętrem vedla z mezipatra ještě chodba do paralelní Dealer´s Hall. V tomto trojném bodě se tedy setkávali všichni, kdo šli nahoru či dolů či na stranu. Ovšem s jistými potížemi. Na samotném odpočivadle schodiště trůnil stan národa Tuskenů, který občas animoval i jeden živý Tusken, zjevně se divící, jak se tam ocitl. Směrem k tělocvičně (nebo co to bylo za hallu se stolky prodavačů) stoupaly ještě dva-tři schůdky a za nimi se rozprostírala na pár metrech čtvercových další odpočivná plocha. Tu však zabraly prodejní stolky s jakýmisi odznáčky. Přežili a prodrali se jen ti šikovní. Však jen takoví mají právo na přežití.

Z hlediska dobrodružného života jistě přínos, z hlediska požárních předpisů a zdravého rozumu hrůza. Dvěma bytostem v modrých pseudouniformách pravděpodobně ženského pohlaví, zjevně hlídce univerzitní policie, to nevadilo. Nevadilo to ani pravděpodobné ochrance ve žlutých trikách s nápisem TRICON PATROL. (Ucpané schodiště bylo nejspíš záměrem, nikoli závadou.)

Před samotným barákem na schodišti se rovněž vlnilo davy. Skutečně, když člověk odhlédl, že je na Univerzitě, pak zjistil, že je na starém známém dobrém a příjemném školním conu – jehož atmosféru vždy mohou vytvořit pouze sami jeho účastníci!

11. Parcon na programu

Velká tlačenice byla kolem páté hodiny před velkým přednáškovým sálem USCSS Nostromo v niskim parteru. Odcházeli O. S. Card, A. Campbell, S. Erikson, P. Cholewa a A. Sapkowski. A nastupoval Mirek Žamboch. Ve své přednášce Hranice možného nám prozradil, jak konstruoval svoje hrdiny, tak, aby vydrželi všechno, co si na ně vymyslel.

Musejí mít vytrvalost. Zatímco dlouhodobý výkon trénovaných sportovců je 300 Wattů, bikeři dosahují 410 - 480 W, krátkodobě i o 20 % více. I dobře stavěnému ne-sportovci dochází při 200 W dech. (Šamanova poznámka: Při normální činnosti normální člověk vyprodukuje 100 W.)

Takže takový hrdina musí být vytrvalý - jako Londonův Bílý den. A taky se musí umět orientovat, alespoň jako boxer Cassius Clay / Muhammad Ali. Nebo hokejista Jágr. Musí mít rychlost, postřeh a dokonalé reflexy. A po tom, čím takoví hrdinové projdou, musejí mít i úžasné schopnosti regenerace. (Š: Aby se uměli dát dohromady z kousíčků masa a kostí:)

Musí mít sílu - jednak tu okamžitou, výbušnou, ale i tu vytrvalostní - což zajišťují jiné druhy svalů. Opticky svalnatí kulturisté nejsou silnější, mají jen objemnější svaly. Proto gymnasti necvičí na objem svalů - aby nebyli zbytečně těžcí. Existují také jisté biofyzikální limity, které nejde překročit. Zejména při spalování kyslíku. Lze jet určitou krátkou dobu na kyslíkový dluh - ale pak se svaly zalijí kyselinou mléčnou a jste vyšťavení.

No a když toto víte, pak můžete zkonstruovat Koniáše. Bude vysoký, hubený a bude mít správně upnuté svaly. A hlavně je mu třeba nadělit patřičnou schopnost regenerace - protože bez té by nemohl přežít. Pan autor si už ani nepamatuje, co všechno mu provedl - že má takové jizvy... Bakly je konstručně jiný. Moc nepřemýšlí. U něj je nejdůležitější síla. Ale hlavně - má genetické dispozice k čarování, je přímo prodchnut magií... (Š: tak to se v žádných fyziologických tabulkách nenajde.)

Nejdéle Mirkovi trvala konstrukce Predátorů a příprava na psaní. Po několika měsících prolézání webu si vybral konkrétní období v intervalu asi pěti milionů let, kdy byla mezi Afrikou a Jižní Amerikou spojovací šíje. Trochu si přitom zalhal (Š: však jde o literaturu a ne vědecké dílo.) Při popisování příběhu narazil na jednu "drobnost" - totiž hmostnost antidinosauřího náboje. Ta činí u konkrétní ráže 86 g - a deset nábojů je tak už skoro kilo. Nemůže si dovolit lovec plýtvat střelivem! (Š: No co - ve filmu je to naopak vítáno!) Bylo potřeba najít i správné džípy do terénu - spoustu drobných detailů, aby i znalec mohl prohlásit:

"Takhle se to mohlo stát."

Nakonec jsme se na zvědavý dotaz dověděli, "proč je Bakly tak vošklivej". Protože měl všechno! A tak mu to autor musel něčím zkazit...

Od Mirka Žambocha jsem spěchal do sklepa do místnosti Moya, kde hostoval Leonard Medek. Upřesnění: Tedy zatímco Mirek byl oficiálním hostem Euroconu, pak Leonard zde byl přítomen spíše jako hostitel. A oblažil nás přednáškou o podezřelých cizincích. Což bylo v průběhu doby různé. Většinou byli vždy všude podezřelí Cikáni, ale v anglické literatuře i tajemní Italové. Jsou snědí, mají úzké knírky a zabodávají dýky do zad. V literatuře 18. století oblíbený zločinecký typ - zejména když tehdy takoví současníci skutečně existovali! Ještě dříve, v době třicetileté války, byli v Evropě nejpodezřelejší Švédové - a Češi. Češi z Bohemie, pochopitelně. Však tehdy existovalo evropské úsloví: "Krade jako Čech."

Na obou přednáškách bylo zejména, a řekl bych, že výlučně, česko-slovenské publikum. Však taky nebyly překládány ani do ENG, ani do POL, byly jen v CES. A tak, i když na půdě Slezské univerzirty v Polsku, šlo opět o menšinovou českou školičku jménem Parcon. Ale dobrej Parcon!

Jedním z obdivovaných návštěvníků této přednášky bylo i přítulné usměvavé batole v modrém, puštěné po podlaze na volno. Vzpomněl jsem si na svoji ranní četbu - tak toto nebyl žádný malý vrah, ale spíše malý sebevrah. Avšak jeho matička ho bedlivě sledovala a nechala mu svobodu jen v rozumných mezích bezpečí a ochrany zdraví při zábavě...

Škodaže jsem Leonardovu přednášku musel předčasně opustit, protože jsem dostal od Tess telefonické echo, že hned po sedmé vypukne transportní autobusový most do sportovní / víceúčelové haly, která je tak daleko, že se ani na mapu města nevešla... Už se ona hodina blížila, a já si teprve teď uvědomil, že v té hale nejspíše nebudou stánky s párky a pivem, neb se v ní nebude konat sport, leč víceúčel. I opustil jsem Nebezpečné cizince, a jako nešťastný cizinec začal shánět zlotůvky, abych se ještě stihl navečeřet. Standa už neměl, původní pěnězoměnci už sbalili, uchytil jsem se až u prodejců za Tuskenem. Avšak navečeřet v bufetu jsem se již nestihl, neb už při objednávce teplého jídélka jsem dostal další echo od Tess: autobus už za chvíli přijede, je tu fronta, držím místo, pospěš, stařičký otče. Protože je otec stařičký, potřebuje se pravidelně něčeho nasytit, aby nezhynul. Bagety a jiné podstatnější věci do ruky už byly vyžrány, i uchvátil jsem alespoň slané tyčinky a sladkou oplatku.

A pak už hurá na další zlatý hřebík - galavečer! Ale o něm až příště. A to už bude opravdu naposledy...

Psáno v Praze dne 15. září 2010
*********************************
Zde zveřejněné fotky si kliknutím můžete zvětšit. (Raději v novém okně, abyste si pak omylem nevypnuli okno příspěvku...) 
Viz i Šamanovu fotogalerii ze Slezské univerzity v Ciezsyne z odpoledne 28.8.2010

Předcházející části:
Parcon mimo program
Parcon mimo program / 2
Parcon mimo program / 3

O Triconu z blogů:
SID: Tricon2010
Metsola: Kon wykurweny
Tess: Epic Fail