**************************************************************
Neděle 12. září 2010
"Nebylo to náboženství, které nás napadlo. Byla to Al-Káida." (Prezident USA vyzývá při výročí 911 Američany k náboženské toleranci.)
"Jako kdyby islám neměl nic společného s útoky 11. září a 24 teroristy." (Maria Calisti z Bronxu při demonstraci 1.500 lidí proti stavbě muslimského kulturního centra – včetně mešity "Cordoba House" pár bloků od Ground Zero.)
"Hned za rohem je striptýzový bar Pussycat House. Tolik k posvátnosti čtvrtě." (Emeritní učitel Don Lathrop na demošce 2.000 tolerantních Američanů, podporující výstavbu mešity.)
Mrtvá Kočka: "Preferuji Pussycat."
Provokatér Terry Jones nakonec Korán nepálil. Stačilo mu prý , že sdostatek upozornil na to, že "v islámu jsou určité velmi nebezpečné a radikální elementy". Slavnými se stali jiní dva neznámí kazatelé ze Springfieldu v Tennessee. Dva výtisky svaté knihy islámu spálili na dvorku jednoho z nich při masové demonstraci osmi žurnalistů. U koho?
Mrtvá Kočka: "U Neda Flanderse. Bart přinesl sirky."
Opilý sedmnáctiletý student Luke Angel z britského Silsoe zaslal po shlédnutí zpráv prezidentu Obavovi osobní mail, ve kterém ho mj. nazval "expresivním výrazem popisujícím mužské přirození". FBI informovala své spojence a britští policajti oznámili Lukemu, že už nikdy v životě nesmí navštívit USA. (?)
Mrtvá Kočka: "Ani až ten kokot nebude prezidentem?"
Řecko plní podmínky úvěru od MMF s předstihem. Řecké dluhopisy začalo ve velkém nakupovat nebezpečně bohaté Norsko...
"Vítězem dnešního dne je turecká demokracie." (Umírněně islamistický premiér Tayyip Erdogan k výsledkům tureckého referenda.) Ústava země se prý přiblížila s Evropské unii.
Mrtvá Kočka: "A EU Turecku. "
Pondělí 13. září 2010
Lady Gaga získala 8 cen MTV. Na slavnostní ceremoniál tato umělkyně, kombinující žánr popu, glam rocku, dance i elektrofunku (prodáno 15 milionů alb + 51 mil. singlů) přišla oděna ve slušivý kostýmek ze syrového hovězího.
Mrtvá Kočka: "K sežrání!"
Ministr životního prostředí Pavel Drobil pravděpodobně nedávno navštívil hospůdku U hřbitova, kde ho štamgasti přesvědčili, že za obnovitelné zdroje energie lze považovat i "vyhořelé" palivo z jaderných elektráren. Čímž pádem by se z jaderek staly OZE. Čímž pádem bychom splnili Evropě slíbený podíl OZE na celkové výrobě elektrické energie.
Teď už jen zbývá, aby o tom Drobil přesvědčil i zbylých šestadvacet zelených ministrů EU...
Ministr zdravotnictví Leoš Heger k výtkám, že se příliš podvoluje ministru financí Miroslavovi Kalouskovi: "Jednak je místopředseda strany , jednak je v politice asi o 150 let déle než já a má mnohem více zkušeností..."
Expremiér a tři ministři bývalé vlády by se měli zodpovídat před zvláštním soudem za to, že v roce 2008 přivedli zem málem k bankrotu. O tom, zda budou souzeni, definitivně rozhodne islandský parlament.
"Nemyslím, že bychom měli být svědky druhého dna recese, ale někdo by se měl touto možností rozhodně zabývat." Kdo? Třeba samotný autor výroku Austan Golsbee, který se právě stal šéfem ekonomických poradců prezidenta Obavy. Anebo to pronesl jen jako trefnou glosu – jakožto nositel titulu "Nejvtipnější známá osobnost Washingtonu, D.C. za rok 2009"?
Úterý 14. září 2010, Clean up the world – Ukliďme svět
"Spojeným státům došla munice. Další nákupy státních dluhopisů centrální bankou Fed už nebudou mít dopad." (Nouriel Roubini o riziku vzniku další recese v USA.)
"Jsem velký optimista, co se týče Spojených států. Další recese je vyloučena." (Warren Buffet.)
Co na to šimpanz? Tentokrát nemá žádnou vtipnou glosu.
"Kolosální průšvih!" (Starosta N.Y. Michael Bloomberk hodnotí technické zabezpečeni primárek, které měly být rovněž zkouškou nových hlasovacích strojů. Ty vůbec nefungovaly.)
Primárky v Delaware naopak byly úspěšné. Vyhrála je kandidátka Tea party – republikánští radikálové. Demokraté se radují: "umírněný republikán" by prý byl vážnějším soupeřem v listopadových senátních volbách. Republikáni varují, že je radikálové oslabují. Posiluje pouze pozice budoucí republikánské prezidentky Sarah Palinové...
Hledají se odvážní starostové, kteří chtějí osvěžit ulice svých měst. Osvěžením mají být umělecky vyvedené autobusové zastávky. Odvahu našlo 160 starostů. Vítězný návrh bude vybrán z tisícovek návrhů, které dorazily (a ještě do konce září dojdou na http://www.refreshyourworld.cz).
Už je postavena jedna zastávka – ve tvaru Pepsi plechovky. Projekt refrešování našeho světa totiž řídí právě firma Pepsi....
Pražská ODS konečně našla kandidáta na primátora hlavního města. Stal se jím přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 3. lékařské fakulty UK a pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Bohuslav Svoboda. Podle Svobodových slov kandidát ČSSD Dienstbier mladší je lepší v tom, že je – mladší. "Inženýr Tůma" (TOP 09) zase umí "lépe počítat." Ale pan přednosta rozumí svým Pražanům více než jeho konkurenti. Za to, že se "strana ztotožnila s tím, že já jako nezávislý smím prezentovat své názory" přislíbil, že si podá do ODS přihlášku.
Mrtvá Kočka: "Zlatý prciny!"
Pražští strážníci měli kontrolní den na dětských hřištích a pískovištích. Úlovek: 179 injekčních stříkaček po narkomanech. Takže žádná an urban legend!
246:1. Skóre ve francouzském Senátu, když schvaloval zákaz nošení "muslimských oděvů zakrývajících celý obličej na veřejnosti".
Generál zabil v roce 2000 novináře na popud ministra vnitra. (Dle vyjádření ukrajinských vyšetřovatelů.)
"Nic podobného jsem za 11 let, co jsem eurokomisařkou, nezažila." (Komisařka pro spravedlnost a lidská práva Vivianne Redingová k buzeraci ilegálních přistěhovalců ve Francii. Vivianne rozlítilo, že v interním vnitráckém oběžníku, který vláda poslala hejtmanům a policii s pokyny jak systematicky násilně likvidovat ilegální tábořiště, se celkem sedmkrát mluví o "Romech". Francouzi okamžitě tuto chybu napravili: Ministr vnitra napsal nový oběžník – úplně stejný, jen v něm chybí sedm slov. Tedy jedno slovo sedmkrát...
Redingová míní, že s Francií by mělo být zahájeno řízení kvůli porušení unijního práva a diskriminaci: "Myslela jsem, že Evropa již po druhé světové válce nebude svědkem takové situace. Žádný členský stát nemůže čekat zvláštní zacházení, když jsou ve hře lidská práva!"
Au! "Sonderbehandlung"? Jak to zní lucembursky?
Sabine Asgodomová, školitelka manažerů (Něm.), radí, jak si má vedoucí manažer firmy uvolnit v hlavě prostor pro zásadnější úvahy, odstranit napětí a vytřídit nepodstatné věci: "Koukejte tři minuty denně do blba."
Headhunteři Českých Textáren začali shánět blbce.
Mrtvá Kočka: "Zbytečná práce. Postačí zrcadlo."
Středa 15. září 2010
Ministr vnitra Radek John představil své pomocníky v boji proti korupci: Pana Kolohnáta a paní Nudličkovou. Po dvou měsících obětavé činnosti (kdy hlavně "bojoval o rozpočet") předložil trapnou 18tistránkovou propagační brožurku s návodem, jak se mají občané chovat, když se setkají s korupčním chováním státních úředníků. Další Radkovy vynálezy: Policie bude korupčníkům dávat označené peníze (již se děje), zabavovat majetek (již se děje – po soudu ho policajti vrací, protože nedokážou, že pochází z konkrétního trestného činu) a budou se více nasazovat odposlechy, což se dnes nemůže (může).
Poradní ministerský sbor se k tématu sešel jen dvakrát – John představil hlavní body strategie bez konzultace se svými poradci. Transparency International má k takovému plánu i chování "vážné výhrady" a z "poradního orgánu" odchází.
Ministr John je nejen trapně hloupý - on je i trapně neinformovaný. A zároveň se snaží být trapně přesvědčivý!
Mrtvá Kočka: "Headhunteři Českých Textáren našli svého člověka."
Vláda schválila návrh ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka na omezení "neefektní a nežádoucí" podpory fotovoltaických elektráren. Podporu budou mít jen solárka na domech – nikoli ta, která zabírají neobnovitelné zdroje, tedy úrodnou půdu. Proč až teď, když to myslícímu člověku muselo být jasné už před pěti lety?
Mrtvá Kočka: "Nemyslícího přesvědčí až praxe, která je kritériem pravdy. "
Ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský doporučuje zadavatelům veřejných zakázek nevypisovat výběrová řízení. Ode dneška totiž platí zmrvená novela zákona, která měla vymýtit korupci – a proto znemožňuje účastnit se výběrových řízení i veřejně obchodovaným společnostem s akciemi na majitele v zaknihované podobě. Je to nejen proti evropské legislativě, ale i proti zdravému rozumu. A nadto – celá novela je značně blbá. Korupci nevymýtí, zavedla jen další ouřad – zejména pro velké akciovky s desetitisíci akcionáři.
"Děkujeme, odcházíme." Tato iniciativa lékařských odborů požaduje odpovídající mzdy (1,5 až 3násobek "průměrné mzdy") a vzdělávání pro mladé lékaře. Chybějící peníze by se měly nalézt ve zlepšení lékové politiky a v ukončení předražování zakázek – stavebních i na přístroje. Jinak doktoři z nemocnic odejdou do jinam. Zatím je jich k tomuto kroku odhodláno 3.000 (20 % osazenstva).
V Mrákově na Domažlicku proběhla soutěž krásy. Sedm vítězek se účastní mezinárodního setkání evropských krásek v Itálii. Adeptky se několik měsíců učily chodit, dostalo se jim dokonalého ostříhání. Pomocí laku a fénu se jim postavily chlupy na hřbetě, nakonec se jim oholily a napudrovaly vemena. Agentury jména vítězných krav nezveřejnily.
"Naše politika je dobrá. Je skandální, že Evropa se takto vyjadřuje o tom, co Francie dělá." Prezident Nicolas Sarkozy (Fr.) ke kritice Vivianne R. (Lucembursko). Nicolas S. dále řekl, že jenom aplikuje evropské normy a francouzské zákony a že Francii nelze absolutně nic vyčítat. A že pokud si Lucemburčané chtějí vzít Cikány na své území, není to žádný problém.
Co lze Nicolasovi vytknout? Že o problému ilegálů přehlíživě nejedná s vládami jejich rodných států (Evropa, nikoli Asie!).
Čtvrtek 16. září 2010, Mezinárodní den ochrany ozonové vrstvy, Den církevního školství
Centrum ochránců přírody Tilia organizuje úklid odpadků a nepořádků při turistických stezkách a okolních svazích mezi výletním zámečkem Větruše v Ústí nad Labem a NPP Vrkoč.
Velká Británie poprvé v historii oficiálně přivítá papeže, a to nejdříve na půdě skotského království. (Spojené království už jednou jeden papež navštívil, ale jen neofiš.) No, přivítá. 80 % obyvatel je návštěva šumafuk.
Zato věřící popudila reklama na zmrzlinu, kterou si vychutnává těhotná jeptiška – "neposkvrněně počatá".
Ostatní (90 %) spíš štve katolická šaríja ohledně potratů a antikoncepce. A taky nekonání ve věci deviantních katolických kněží. A pak taky, jak to slušně říci...
Mrtvá Kočka: "Benedikt XVI. postrádá charisma."
"Katolická církev je nyní pro děti bezpečným místem." (Ujištění duchovního Stephena Wanga.)
Zmrzlinová reklama byla stažena po zásahu Úřadu pro dohled nad reklamou. Zmrzlináři slibují, že budou v kampani pokračovat "v podobném duchu." (Nikoli svatém...)
Většině otázaným celkem pochopitelně vadí, že se stát (tedy oni jako daňoví poplatníci) má podílet na výdajích za papežskou návštěvu rovnou polovinou z naplánovaných 24 mil. liber.
Rasisticky se vyjadřující německý politik, bankéř a autor bestselleru "Německo se zlikviduje" Thilo Sarrazin byl na poslední chvíli vyřazen ze seznamu hostů právě začínajícího mezinárodního festivalu literatury v Berlíně. Nebude tedy přednášet o tom, jak "muslimové podkopávají německou společnost, vysávají stát a se svou vysokou porodností změní jeho charakter a kulturu".
S podobnými problémy se už dlouho potýká i Stát Izrael. Tam to zatím řeší podporováním přistěhovalectví nemuslimů - a vysokou natalitou v židovských rodinách!
Večer se ve svém pražském bytě zastřelil Martin Štěpánek.
Pátek 17. září 2010, Mezinárodní den za vymýcení chudoby, 100. narozeniny Františka Hrubína
ČSOP Tilia z Krásné Lípy pořádá úklid koryta říčky Křinice od jejích pramenů až po Kyjovské údolí.
Anglie má papeže ráda, i když ho v Londýně vítala hesla "Pope - nope". Atentát na něj hodlala provést pětice podezřelých ciziců, nikoli Angláni. Tedy přesněji:
Není vyloučeno, že mohli pro papeže představovat nebezpečí.
(Nejspíš proto, že to byli alžírští uklízeči místní uklízecí firmy. Papeži by správně měli uklízet angličtí uklízeči. Škodaže takoví neexistují...)
BBC informuje, že včera večer byl v Londýně zavražděn pákistánský opoziční politik Imran Farúk. Byl ubodán mnoha ranami před svým domem v Londýně. Pákistánské tajné služby ho tedy už nebudou moci "zadržet".
Vůdce exilové čečenské opozice Ahmed Zakajev byl na základě mezinárodního zatykače zatčen v Polsku, kde se chtěl účastnit světového čečenského kongresu. Rusko, které zatykač na údajného teroristu a únosce vydalo, očekává předání zatčeného dle mezinárodních dohod. Musí se vyčkat na rozhodnutí polského soudu. Očekává se, že Poláci Rusům nevyhoví.
Pak asi nezbude, než použít na opozičníka kudlu. Nebo oblíbený cepín - či deštník. Anebo, když Polsko, tak snad polonium???
Začala schůzka šéfů Evropské unie o rozpočtové politice. Viviane Redingová se na ní omluvila za použití příměru, spojeného s druhou světovou válkou. Nicolase S. to ale "neuklidnilo". Opakuje, že fr. vláda vystěhovává přistěhovalce zpátky do Rumunska a Bulharska podle fr. zákonů, přičemž eu. normy neporušuje. Ostatně - Němci taky budou rušit romská tábořiště, jak mu "naznačila" kancléřka A. Merkel. To však Anděla popírá.
Z Francie je už poslední tři roky vystěhováváno zhruba 7 až 8 tisíc nefrancouzských Romů ročně. Frantíkům vadí zejména nárůst žebroty, prostituce a drobných krádeží. Včetně dětských lupičských band, číhajících přímo u bankomatů. Jenže Evropa se ozvala, až když se začal Sarkozy chlubit svou razancí vůči "cikánskému živlu".
A také je něco jiného samotné "vystěhování" oproti likvidaci sebehnusnějších tábořišť. To z lidí, kteří v kempech bydleli, teprve dělá bezdomovce...
Ale třeba Francie teď hospodářsky pomůže krizí stiženému Rumunsku, kde bída z lidí činí kočovníky...
Pražským bezdomovcům by ani pěťák nedal Šesták, kandidát ČSSD na smíchovského starostu.
Hraní her zvyšuje rozhodovací schopnosti člověka, vylepšuje řidičské zručnosti a vyvolává zvýšenou citlivost. Hráči zvládají více úkolů najednou, dokonce získají schopnost číst drobné písmo. Zjistili to vědci z Rochesterské university (N.Y.) na skupině pokusných osob ve věku 18-25 let. Co ty děti hrály? Střílečky na počítači...
Mrtvá Kočka: "Jak sehnali lidi do kontrolní skupiny?"
Papež vyzval představitele všech církví, aby se sjednotili v boji proti "agresivnímu sekularismu".
Mrtvá Kočka: "Jednou Hitlerjugend, vždycky Hitlerjugend."
Vláda svobodného státu Bavorsko vyhrála před pražským městským soudem spor proti nejmenovanému českému nakladateli, který vydal knihu "Adolf Hitler - Mein Kampf: očima dneška: rešerše - citace - komentáře". Rozsudek se týká i druhého dílu "Adolf Hitler - Druhá kniha (nepublikované pokračování Mein Kampfu) očima dneška: podle amerického vydání editora a objevitele rukopisu Gerharda L. Weinberga z roku 2003: rešerše, citace, komentáře". Knihy se mají stáhnout z prodeje a zničit se musí veškeré výtisky knih. (Tedy i z knihoven?) Soudruh Hitler si nepřál, aby jeho díla byla tištěna česky! A zdá se, že by neměla být ani rešeršována, citována a komentována. Autorská práva diktátora spravuje bavorské ministerstvo financí, které vydání spisků odmítá povolit - a to ani pro vědecké účely. (Zítkova neonacistická provokace vyšla ještě v době, kdy u nás platila ochrana autorských práv jen 50 let po smrti autora. Dnes je to v Evropě sjednoceno na 70 let. )
Tyranský král Saudské Arábie Abdalláh nechal zavřít – několik internetových stránek s "televizními" imámy, kteří jsou původci "fatwa chaosu". Internet totiž umožnil vydávat různá doporučení i "nekvalifikovaným osobám" (zatím neexistuje elektronická pečeť, dokazující kvalifikaci duchovního).
Jeden chytrák zakázal pracovat ženám jako pokladním, jiný hlupák rozkázal, že manželé se mohou milovat pouze oblečení.
Král Abdalláh takové tmářství zakázal, duchovní Abdalláh ho odsoudil: "Jsou to neschopná, extremistická a lehkomyslná individua."
Publicista Abdalláh Utajbí se diví:
"Je poměrně divné a nešťastné, že lidé se spoléhají na fatwy při všem co dělají a nepokoušejí se zamyslet sami."
Sobota 18. září 2010
Dnes a zítra pořádá ZO ČSOP GEO úklid horní části Prokopského údolí na Praze 13 a Kunratického lesa v okolí hrádku Krále Václava v Praze 4.
Překvapená žena Moby Dicka k Utajbího výroku: "Tam taky?!"
************************************************
Podněty, připomínky a výkřiky čtenářů Deníčku Moby Dicka lze posílat na schránku moby.dick@seznam.cz .
Předem dík! >>:)) Moby Dick
63 komentářů:
Vzkaz pro ženu Mobyho Dicka:
Bo myšleni boli, bo fix!
Na schůzi premiérů EU se mezi sebou chytli Sarkozy a Barroso. Barroso hájil svou chráněnkyni Vivianu, Sarkozy zas právo vlády starat se o bezpečnost a sociální poměry ve vlastní zemi. Za Sarkozyho se postavili rozhodně Berlusconi a socialista Zapatero. Tyto země Itálie Španělsko mají největší problémy s africkou imigrací a komunitární cikáni jen zhoršují situaci. Dnes se vyslovila na podporu Sarkozyho i italská vláda a představitelé Severní ligy. Itálie začala odsun cikánů do Rumunska již přede dvěma roky, ale zatím jsem nenašla údaj o tom, kolik jich poslali pryč. Jenže to udělala po předešlé dohodě s Rumunskem. Takže Unine se tím moc nezabývala.
V novinách se objevily dost ostré články proti unijnímu vedení, které se postojem Redingové staví fakticky proti vládám zemí, které má reprezentovat. V il Giornale, jehož majitelem je bratr Berlusconiho, můžeme číst ostrý kritický výpad proti unijním orgánům, které se chovají jako nějaká nadnárodnostní organizace bez povinností a odpovědnosti. Z její strany nevidíme nic jiného než cenzuru, klepání přes prsty, řízení pro narušení práva, píše novinář. Co je to za instituci, která neumí než říkat "ne", ale v podstatě nic nedělá pro zlepšení nebo řešení situace. Instituce, která žije za peníze zemí, jejichž problémy by se měla konkrétně zabývat. Zřejmě ve vedení Unie něco nefunguje, pokud se jedná o banány nebo okurky, dokáže vyprodukovat zákony o jejich rozměrech, ale když přijdou na řadu politické nebo sociální otázky, nedokáže nic jiného než sankcionovat.
Kritický postoj vůči Redingové zaujaly i jiné noviny, ale il Giornale je nejostřejší a nejrozhodnější.
V Římě teď probíhá operace rušení cikánských tábořišť, cikáni budou přemísťováni do nových struktur, ale ubytování tam dostanou jen ti, kteří jsou řádně zaregistrováni. Ty ilegální asi odsunou, ty přebytečné přesunou do jiných provincií. Jestli je tam ale budou chtít.
Netušila jsem, že tu naším povídám provádíme nějaké opinion making. To abychom se tedy slušně chovali a nenadávali si. Jinak nás nebudou brát vážně.
Slyšíte, štamgasti?
Moby Dicku,
v antickém Římě dělali z čápa i karbanátky. Tak, kdybyste potřeboval ...
Díky pravidelnému Moby Dickovu týdennímu souhrnu a zajímavým detailům od Informace se u mě vyvinula jakási informační lenost. Taky k tomu přispěl i fakt, že jsem se předevčírem podíval na 3 (slovy tři) nezávislá TV zpravodajství a namíchl se, protože si ze ně, posluchače ve tmě všichni tři "nezávislí" docela sprostě utahovali. Ostatně zaměřením už je to stejně už jen (Boha)pustý bulvár a/nebo Černá kronika.
Zbývá net, tam je ale vícezdrojové informování trochu obtížné - někdy se mi zdá, že systém "copy & paste" je všudepřítomný...
Mám často pocit, že jsem s Mrtvou Kočkou v příbuzenském vztahu. Možná je to moje z(a)tracená sestra...
Pro Informaci: Vidím, že se pomalu začíná vzpoura proti "eurokratům" obecně a proti imigraci "nepřizpůsobivých" zvlášť. Ale dalo se to čekat, je dobře, že se konečně začínají ozývat i hlasy s určitou váhou. Kdyby se řešení podařilo eurokratům opět zabrzdit, dopadlo by to pak přesně podle Aspergillova schématu. On, na rozdíl ode mě, má ještě odvahu dotáhnout myšlenku až do konce, tam, kde se já decentně odvrátím jako kamera v ruském filmu, když si dva mají dát polibek. ;-)
Pozn.: Když se nahřívá uzavřený kotel, je výbuch tím destruktivnější, čím je kotel pevnější a čím později výbuch nastane.
IMHO je určitým "lakmusovým papírkem" Wilders. Pokud ho nějakým způsobem odstaví, nebo bude zlikvidován "neznámým pachatelem, který stoprocentně nemá žádnou vazbu ani na islám, ani na Brusel", budu to brát jako určitý ekvivalent "Petrohradské krvavé neděle", po níž Rusům došlo, že carský režim je naprosto nereformovatelný, a že jediná cesta k důstojnějšímu životu je přes jeho svržení (a nemylme se, naprostá většina Rusů si nastolením sovětského režimu pomohla, to není tím, že by byl sovětský režim dobrý, ale tím, jak moc to bylo za cara špatné).
Jinak díky STK za to přirovnání; ostatně vědci i spisovatelé jsou tu od toho, aby se mentálně vydávali "tam, kam se dosud nikdo nevydal" a domýšleli do důsledků trendy, o nichž si ani většina profesionálních politiků nemyslí, že by nějaké důsledky mohly mít.
Ruská emigrace se po počátečních komunistických masakrech obávala takového zlepšení své životní situace, až by to bylo pro ni nemorální (už byli dost bohatí předtím) a tak dobrovolně volila vyhnanství. Dobrosrdeční sovětští komunisté si pro ně ale po válce přišli, chtěli se o svou životní úroveň asi podělit.
Naopak uvědomělých několik desítek milionů obyvatel vstoupilo hromadně a s jásotem na známé souostroví Gulag, kde si, jak píše Pergill, "pomohli": kam se hrabe carský režim!
Vynechal jsem někoho, Pergille?
Geert Wilders žije už šest let pod neustálou ochranou policie po 24 hod. denně. Policie předem kontroluje všechna jeho setkání a doprovází ho kamkoliv jde. Někdy ani manželka neví, kde se nachází. Jdou-li spolu do restaurace, policie nejdřív vyklidí a zkontroluje všechny místnosti. Jeden čas bydlel dokonce z důvodů bezpečnosti ve vězení, kde byli zavření i atentátníci z Lockerbie.
Myslím, že je zbytečné dodávat, z koho má Wilders a holandská policie obavy. Bude to fungovat, dokud se těm "mírumilovným" nepodaří umístit do Wildersovy ochrany svého člověka.
Ta autoislamize Holandska, o které Wilders mluví, je nejen produktem počátečního nezájmu o to, jak se rozmáhá islám v Holandsku a potom pohodlného ideového alibi multikulturalizmu ale teď i strachu.
Jasný příklad toho jsou nyní USA s mešitou.
Lidé, kteřím utíkali, měli co ztratit (krom svého života). Uvědomte si, že na vesnici byla v té době šílená bída, a nulová perspektiva se z ní vymanit. Situaci ještě zhoršila zmrvená (nebo záměrně deformovaná) reforma, jíž se rušilo nevolnictví. Masy zeků svými kostmi hnojily velké stavby socialistické éry (např. bělomorkanal), ale před tím byly stejně hnojeny kostmi vyhnaných nevolníků trasy železnic a dalších velkých staveb, stavěných za cara. Na vsích fungovaly občiny, což znamenalo, že když některý vesničan něco dlužil (třeba daně), zaplatila to za něj občina, a ta měla absolutně volnou ruku k vymáhání dluhu. Nebyly vzácností případy, kdy někteří vesničané dostávali po několik let každodenně výprask holí. Pomineme-li státem řízené hladomory (které navíc měly charakter etnické čistky, zaměřené proti neruskému obyvatelstvu), tak masa Rusů na vesnici měla po ukončení občanské války poprvé v životě přístup k pravidelnému jídlu, jejich děti měly možnost získat vzdělání (ještě v 80. letech jsem měl možnost setkat se s člověkem, který byl "byvšij pastuch, sičas akaděmikom", tj. mohl se vypracovat ze samého dna společnosti až mezi akademickou elitu.
Pochopitelně, porovnáme-li život jejich současníků na Podkarpatské Ukrajině, kterou zabrala První republika, tak naprosto není co řešit (škoda, že jsme těch legionářů neměli v Rusku víc, aby stačili trvale obsadit nějaká území, dějiny se mohly ubírat zcela jiným směrem). Naše idealizované představy o životě za cara jsou prostě dány tím, že Rakousko - Uhersko byla monarchie vcelku civilizovaná a do značné míry bylo i právním státem, něco podobného se o Rusku za cara nedalo říct ani náhodou. Proto také zůstala otevřená cesta k excesům za Stalina (protože ti lidé byli zvyklí z předchozího režimu na ještě horší zacházení.
A dodnes jsou.
Souhlas, to je jeden z důvodů, proč se v Rusku nepodařilo ustanovit demokracii (přestože k tomu mělo v 90. letech nakročeno). Lidé se raději vrátili k totalitě, protože to je něco, čemu rozuměli a uměli s tím (nějak) žít. Rusové v tom nejsou sami, viz současné Turecko a referendum, které v podstatě anuluje Atatürkovy reformy.
Jevgenij Čarušin měl krásnou minipovídku o medvědovi, který celý život prožil v cirkusovém voze, kleci na kolečkách. Nakonec zestárl tak, že už nebyl pro cirkus použitelný, tak ho dali do ZOO, kde měl velký a vybavený výběh. Nicméně on jen popocházel dva kroky dopředu, dva kroky dozadu, dva kroky dopředu ..., jak byl zvyklý z toho celoživotního pobytu v těsné kleci. Ale nenutil ostatní medvědy, kteří s ním výběh sdíleli, aby přešli na jeho styl procházení ;-)
A.S.Pergille,
chápu, že Rusko přešlo ze středověku do totality, což s sebou přineslo jisté změny, např. k přístupu ke vzdělání (dokonce jsem ochoten připustit, že "byvšij pastuch, sejčas akaděmik" se týkalo více lidí, než "byvšij akaděmik, sejčas pastuch"). Otázka je, jestli to za to stálo, nebo jestli by ke změnám nedošlo jaksi samovolně, pouhým vstupem do 20. století. A další otázka je, jak se dařilo těm, kdo se nestali akademiky ani po revoluci. Pokud vím, Rusko se z chudoby nikdy nedostalo.
Co se týče extrémní úmrtnosti dělníků na velkých stavbách za cara, budu si to muset nastudovat. Zatím tomu spíš nedůvěřuji.
Žibřide,
to je zajímavá úvaha. Faktem je, že řada států vstupem do 20. století nic nezískala a z chudoby se nedostala. Jiné naopak ano. Nicméně, když budete v tom studiu Ruska, tak si nastudujte Kolčaka a další bělogvardějské celebrity. Zjistíte (pokud se fatálně nemýlím), že to byli autokrati, proti kterým byl car hotový liberál (on asi osobně nebyl špatný člověk, jenom se narodil do doby a do rodiny, kam se absolutně nehodil; podobný epitaf byl vyřknut i nad Ludvíkem XVI). V celém Rusku té doby byl patrně jediný opravdový demokrat, a to byl Kerenskij. Což bylo trochu málo.
A jestli to stálo za to, na to budou mít zcela protichůdný názor zek z gulagu a mužický synek, který se vyučil, a dostal práci a byt, neskonale převyšující rodnou zemljanku nebo dřevěnici. (A těch druhých bylo víc.)
Jiná věc je, že SSSR se brzy po revoluci stal "říší strachu" (každý, kdo přišel do kontaktu s jeho občany, si musel uvědomit, jak je náš stát - i za Husáka - liberální); nicméně valná většina lidí měla co ztratit (což za cara nebylo, tam šli lidi do revoluce a občanské války s tím, že horší to být nemůže, ani po smrti). Právě tohle je asi ten fenomén, kvůli kterému v Rusku revoluce zvítězila, zatímco na západ od něj vesměs stejné ideje neoslovily tak velké procento obyvatelstva, takže buď vůbec k revoluci nedošlo, nebo byla za součinnosti širokých vrstev obyvatel potlačena (více-méně takto vysvětluje možnou úspěšnost revoluce v Rusku i Lenin, ten ale předpokládal, že SSSR bude revoluci vyvážet do dalších zemí). Ono by bylo také docela zajímavé vědět, co by se stalo, kdyby Lenin nezemřel na syfilidu, ale v plné síle zarazil nástup Stalina. NEP (který Stalin rychle zlikvidoval) napovídá, že by se mohla ustanovit nějaká smíšená ekonomika na způsob Jugoslávie, která by si určitou míru demokratizace vynutila.
Ona domnělá "vzpoura proti eurokratům a proti imigraci nepřizpůsobivých zvlášť", kterou "vidíte", bude nejspíš výsledkem Vašeho informačního deficitu, STK.
Sotva kdy jsem se setkala s takovou dávkou koncentrované ignorance a zavilosti, spojené s nevídanou dávkou samolibosti, jako zde na tomto fóru v poslední době.
Naprosto imunní vůči jakékoli kritice, smířlivý a tolerantní mudrc sdílí elitní postoj psychotického diskutéra Aspergilla: IQ, jimž se oba dva pokládají být štědře obdařeni, pokládají oba "intelektuálové" za vhodné kritérium pro volební cenzus. Dotáhnutí Aspergillovy myšlenky do konce, týkající se likvidace muslimů a zpracování jejich kadaverů, pokládá smířlivý mudrc za "limitující k dokonalosti".
"Děvenky" a "srdéčka" , které se chytily do mudrcových pastiček, nemají šanci být vyslechnuty, na rozdíl od "Ing. Šimurdy", který na Lidovkách poutavě referoval o výchově svého černofialového syna.
Neuvěřitelné.
"Bo myšleni boli, bo fix!"
Aspergille,
podle ohlasu výroků velkých proroků M-L ve Vašich příspěvcích jsem usoudila, že budete marxista revizionista. Parafrázuji jen ty známé marxistické výroky, nemám přesný text pod rukou.
1) Proletáři v revoluci nemohou nic ztratit, jen své okovy.
2) Velká říjnová revoluce protrhla nejslabší článek kapitalizmu
3) Titova Jugoslávie jako třetí cesta, jako cesta k demokratickému socializmu.
Dost mě to udivuje, protože podobné náhledy na dějiny Ruska a Titovy Jugoslávie, se tady v diskuzích neobjevují už asi dvacet let. Leda se najdou na webových stránkách krajní levice.
O ruské revoluci, o bolševickém říjnovém golpu, o příčinách únorové revoluce tu vyšlo několik knih ve snaze vysvětlit historické události bez nebo mimo marxistická schémata. Jedná se o skutečně složitý problém, který nepochopíme, když budeme vycházet z marxistických ideologických premis.
Víte, že v socialistické federální Jugoslávii, kromě samosprávy podniků a jisté správní autonomie republik, existovaly také koncentrační tábory? Jako Borovnica, Skofja Loka, Osijek, Stara Gradiska, Sisak, Zemun, Vrsac?
A proč se Titův socialistický stát rozpadl po jeho smrti? A ne zrovna mírným způsobem.
Incroyable, quelle mauvaise langue!
Informace,
Ten první výrok je z komunistického manifestu. Naštěstí ho vzali alespoň někteří politici vážně (ale i takový T. Baťa), takže po těch cca 70 letech už naprostá většina proletářů v Evropě měla co ztratit.
Ten druhý výrok pochází od Lenina (v té podobě, v jaké ho citujete je už dost zvulgarizovaný). Je třeba si uvědomit, že Lenin byl jedním z mála revolučních vůdců, kteří dokázali sepsat o své ideologii a svých aktivitách konzistentní a čitelný text; řada dalších to nezvládla ani s pomocí "ghostwriterů". Ta "marxistická schémata" minimálně reflektují cíle bolševické propagandy (a protože nakonec bolševici uspěli, tak neexistuje důvod, proč si záměrně dávat klapky na oči a ignorovat je).
Šílenou bídu a poměry lidu na ruském venkově navíc popisuje řada autorů, od beletristů, až po sociology a podobné vědce. Popisují ji i naši autoři, kteří měli možnost do Ruska vycestovat (od K. H. Borovského po TGM).
Jugoslávie zcela jistě nebyla "třetí cestou". Důležité ale je, že tamní poměry byly v porovnání s Československem a dalšími státy Varšavské smlouvy velice liberální: Tamní občané mohli legálně pracovat na západě (u nás to sice nebylo zcela nemožné, ale týkalo se to opravdu jenom nepatrné skupiny vyvolených, mimo období "krizových let"), byla tam smíšená ekonomika a možnost legálního podnikání (což u nás bylo za hranicí zákona, snad vyjma některých oblastí umění), byla tam daleko mírnější cenzura (u nás byly celé literární žánry před rokem 1989 tabu, např. z fantasy směly vyjít jen dva tituly: Martensson Bertil: Světy bez hranic a J.R.R. Tolkien: Hobbit - mimo pár věcí, které jsou na pomezí žánrů a pololegálních samizdatů a klubových tisků v době, kdy už režim praskal ve švech). Nevím, jestli jste viděla (jinak dost příšerný) film Monstrum z galaxie Arcana (1981), ale při záběrech z knihkupectví, specializovaného na SF a fantasy, jsem slintal jak Pavlovovi psi.
Takže pro nás to byla "země zaslíbená". Taky nás do ní neradi pouštěli.
A, mimochodem, rozpad Jugoslávie neměl se socialismem nic společného, maximálně to, že Titova diktatura neřešila narůstající problémy ve vztazích mezi jednotlivými národy, a po uvolnění sil, které stát držely pohromadě, to bouchlo, jak ten přeplněný kotel, o jakém píše STK.
Harpyje,
kdyby myšlení nebolelo, tak byste ty známky narůstajícího napětí uvnitř EU viděla sama.
Možná je to generačním rozdílem: Člověk dokázal vytěžit řadu relevantních informací i ze státem kontrolovaných zdrojů, ale musel umět "číst mezi řádky" (což se týkalo i rozlasu a televize). A postupně si na to navykl a dělá to podvědomě dosud. Dnes se tento výcvik prostě hodí k analyzování velkohubého blábolení proeurounijních sdělovacích prostředků. Takže já a STK asi dokážeme vytáhnout z oficiálního zpravodajství víc informací než vy, a navíc ještě pořád nemají EUrounijní koryfejové situaci tak pevně v rukou jako komunističtí papaláši, kteří rušili zahraniční radiové stanice a v posledních křečích režimu se snažili postavit na Pálavě velkou rušičku, která by zablokovala příjem rakouské televize. My si ještě pořád můžeme řadu informací ověřit přinejmenším na netu.
Vážená Harpyje,
Vás fakt, že nestojím v uctivém předklonu před vašimi názory a intelektem patrně irituje nesmírně. Je mi líto - nestojím. Nesdílím vaše názory, leč nehodlám Vám je ani vyvracet, ani s nimi jakkoliv polemizovat. Ztrácíte se mnou svůj drahocenný čas.
;-/
Informaci: Karbanátky přece maso nepotřebují - ani čapí!
Přesto - za snahu dík,
>>:)) Moby Dick
Pergille,
vycházíme-li ze schématu, kde máme na jedné straně ideologii, která vidí revoluci jako nutnou a nevyhnutelnou fázi v dějinách společnosti a na druhé interpretaci historického dění z hlediska praxe, která vychází z téže ideologie, nemůžeme než dojít k závěru, že ruská říjnová bolševická revoluce v 1917 r. byla nevyhnutelná a jedině možná forma jejího uskutečnění.
Díváme-li se zvenčí, můžeme pozorovat, že bolševická ideologie a praxe využívají a zneužívají dlouholeté tradice revolučního myšlení ruské inteligence 19. století. Tehdy jsou formulovány myšlenky, hlavně pod vlivem evropského socializmu, na které se naroubuje bolševizmus a využije obratně revolučních nálad a vření inteligence a středních tříd a nespokojenosti venkovského obyvatelstva - mužiků k provedení kontrarevoluce, v níž zlikviduje všechny tyto tendence, aby nastolila novou autokracii - bolševickou partitokracii, mnohem tvrdší a krutější než byla ta carská.
Proč byla ruská situace nereformovatelná? Přispěly k tomu a pracovaly pro to právě předešlé generace revolucionářů, jak šířením myšlenek tak praxí t.zv. chožděnijem v narod. Když si revolucionáři uvědomí, že mužíci jsou pro svou kulturní zaostalost nepoužitelní pro jejich záměr vyvolat revoluci na venkově, přistoupí k terorizmu v naději, že teroristické akty vyústí ve všeobecné povstání. Tak narodovolci zavraždí Alexandra II., cara reformátora, což vede k novému utužení represivního systému a což je výhodné právě pro jejich politické cíle.
Bolševizmus pak neudělá nic jiného než že v sedmnáctém roce všechny tyto formy revolučního vření hegemonizuje a to dost obratně a pak je postupně zlikviduje. Jak hnutí liberáldemokratické reformistické, tak dělnické továrních sovětů. Nejdéle mu to trvá potlačit anarchistické sociální tendence na venkově, téměř 10 let (1918-22, 1928-33) s přestávkou Nepu.
Netvrdím, že zavražděním Alexandra II se v Rusku znemožní něco jako druhá průmyslová a vědecká revoluce, co probíhala v západní a střední Evropě, a která podstatně změnila materiální a sociální poměry, ale rozhodně provedením reforem by se situace v Rusku mohla značně zlepšit.
Zajímavý popis vážená Informace, zdá se že naprosto správný.
Jenom jednu štiplavost si nemohu odpustit: Pochopit přirozenou reakci Rusa je často nad intelektuální možnosti běžného Středoevropana. Když jsem to nimi probíral, nakonec jsme zjistili, že je to asi velikostí národa. Rusové mají zažito, že je jich tolik, že je "vybít" nelze. A druhá: že jsou (jako národ) zodpovědní za celé Slovanstvo. Tento blud jim žádným způsobem vyvrátit nelze.
Informace:
S prvními dvěma odstavci souhlas.
U toho třetího bych si dovolil oponovat, že terorismus zahájila generace následující po té, co "chodila v narod". Dokonce jsem četl jednu povídku od A. P. Čechova, která ukazovala naprosto jednoznačný generační konflikt mezi raznačinci a další generací.
U toho Alexandra II. jsem trochu skeptický. Veškeré reformy shora, které Rusko prodělalo, (asi nejvýznamnější je vznik centralizovaného státu za Ivana Hrozného a reformy Petra I) musely být provedeny pro nás nepředstavitelným násilím (přečtěte si "Antikrista" od Merežkovského - dá se najít na webu v ruštině nebo v anglickém překladu v knihách pana googla, který je ale zcenzurovaný o řadu sexuálně explicitních scén, podobně jako i překlady obou dalších dílů Merežkovského trilogie). Takže pokud by Alexandr II. chtěl uspět, tak by to nejspíš skončilo vlnou násilí, ne nepodobnou tomu, co rozpoutali bolševici. A je otázka, jak by si reformami poznamenané Rusko vedlo za světové války, ale to už jsou úvahy na způsob alternativní historie.
A, mimochodem, vámi citovaná periodizace ruských revolucionářů pochází z Leninova "Státu a revoluce" :-)
AsPergile, četla jsem Vaše komentáře o islámu u Hany Deutschmann, (sebevraždy statečné soudkyně proti tureckým zločincům) zajímavý blog a tam jste odvedl debatu proti Židům. Říkáte, že jste proti muslimům, ale daleko více nenávidíte Židy. Ćlánek, který se Židů netýkal jste na ně psal stericherovskou nenávist. Koho máte rád? Křesťany jistě také ne. Koho máte rád? Jistě jenom sám sebe.
Pergille, máme tu k porovnání dvě situace:
- jednu reálnou, která nastala, totiž že komunismus za cenu nesmírného teroru a otrocké práce cca 10% obyvatel, na které stálo národní hospodářství, dokázal v mnohých (ne všech!)oblastech země nabídnout lidem vzdělání a přístup k vymoženostem 20.století (byť zdaleka ne ke všem a až na výjimky s mnohaletým zpožděním),
- a druhou hypotetickou, že postupnými reformami cara by se k témuž výsledku nedošlo bez podobných ukrutností.
Ve zkratce: car nebyl zdaleka takový zločinec, ani jeho spolupracovníci a následovníci, narozdíl od komunistů. Reformy se také lépe provádí v situaci, když není všechno vzhůru nohama (jako za občanské války, kterou komunisté vyvolali. Pozn.: na hodnocení Kolčaka se shodneme.). Předpokládám, že car by zemi neizoloval od ostatního světa, takže by existoval kontakt s Evropu. Atp. Jsem tedy i nadále přesvědčen, že komunismus bylo to nejhorší, co v dané chvíli mohlo Rusko potkat. (Koneckonců jinde to platí také.)
Pergile,
v druhé polovině 19. století byla v Rusku situace podstatně jiná než za dob Petra Velikého, t.j. před víc než stopadesáti lety. Petr Veliký svými reformami, prováděnými autokraticky svrchu se na společnost nedíval. A i společenské složení Ruska, ekonomie a kultura byly zcela odlišné. Neohlížel se na odpor bojarů, jednoduše modernizoval podle západoevropského vzoru. A nešetřil ani prostý lid, mužiky, ty nahnal na nucené práce a jestli tam skapali, bylo to jedno. Koncem devatenáctého století ruští spisovatelé vytvoří kolem Petroburgu mýtus prokletého města, které má za základy kosti ruských mužiků, které tam nahnal Imperátor, aby bonifikovali bažiny a stavěli jeho město, okno do Evropy.
Za Alexandra II už něco podobného nebylo dobře možné. Za těch stošedesát let se ta vrchní společenská třída poevropštila a pochytila ze západu kromě jiných mod i revoluční myšlenky. Venkov tedy ale zůstal při starém.
Sice za stavby transsibiřské dráhy koncem 19. století jsou použiti na nejtěžší práce vězni a mnoho jich tam při tom zahyne, ale nelze to srovnávat s dobou P.I.
Jedním z problémů Ruska 19. stol. je právě ten rozdíl mezi starou ve středověku žijící Rus'ju a mezi poevropštěnou Rossijej.
Se západní kulturou pak intelektuálové do sebe vsajou i různé revoluční teorie a snaží se je aplikovat na ruské poměry. Mluvit o různých seskupeních ruských tradičně zaměřených nebo zase západně revolučně orientovaných intelektuálů je zde prakticky nemožné. Všichni tenkrát podle ruského obyčeje "filosofstvovali".
U některých se ta revolučnost stává téměř posedlostí. Když člověk čte některé jejich výroky dnes se zkušeností říjnové revoluce a sovětského režimu, žasne na jedné straně nad jejich krátkozrakostí, na druhé dálnovidností. Prakticky to, co se stane, předvídali, ale neuvědomovali si dosah.
Tak na př. Herzen, levobočný syn šlechtice a latifondisty, líčí scénář revoluce jako novou potopu světa, kdy voda zaplaví a smete všechno a zůstanou jen malé ostrůvky. Po odpadnutí vody se uvidí, co zůstalo a bude se stavět. (Lituju, přesný text nemám po ruce.) Uvědomoval si šlechtický syn revolucionář, o čem mluví?
Podobně jeden z radikálů Lavrov prakticky předpovídá kult osobnosti v budoucích dějinách.
Pokud jde o periodizaci, Pergille, nebrala jsem ji ze Státu a revoluce, jednoduše teroristická Narodnaja volja vzniká později než Zemlja i volja.
STK (11:05)
že jsou Rusové tak trochu "jiní", to mi nemusíte vyprávět. Pokud jde o to, že se cítí ochránci všeho Slovanstva, to zas není tak docela pravda. Cítí zodpovědnost, tradičně za balkánské ortodoxní Slovany (Bulhary a Srby), na západní Slovany dost kašlou. Češi jsou podle nich napůl Němci, s Poláky bojovali už od dávného středověku. Se Srby a Bulhary mají společné náboženství a v tom souručenství t.zv. Slavia Orientalis byly od dob přijetí křšsťanství pevné svazky. Měli společný církevní jazyk a jejich náboženské manuskripty cirkulovaly z jedné země do druhé.
Já jsem, milá Informace,
nevycházel z dějin a faktů. Poslouchal jsem jenom namol zpité Rusky, Rusy a Ukrajince - ti se mi málem v bytě porvali s Rusy!
A mimo jiné, s těmi nečistými Čechy mají ti Rusové intuitivně pravdu. Tady slovanská krev moc nepřevládá. Výzkumy DNA potvrdily to, co etnologové tvrdili už dávno: Češi jsou "houby Slovani"...
Ale stejně za nás Rusové nesou odpovědnost, jak mi řekli. I když jsem se jim přiznal k polovině polské a čtvrtině německé krve. Nic platno. Naopak! Snažili se ze mě vymámit, že určitě nějaký můj prapraděda Polák byl z Ruska, ale já jsem vše zapřel...
Třeba si kousek rodokmenu ještě nechám vyhledat, ať vnuci ví, jací jsou bastardi. (Snacha taky není čistá "roduverná" Češka...)
To žibřid a informace:
Šlo mi o něco trochu jiného: Za bolševiků se jednoduše řečeno poměry pro prosté Rusy trochu zlepšily. Můžeme se do krve hádat o tom, jestli by se za cara Alexandra II. ty poměry zlepšily taky (kdyby ho nezabili při atentátu), jak moc by se zlepšily, pokud by se vládě vzešlé z únorové revoluce podařilo udržet u moci, ale to jsou jen a jen spekulace. To podstatné je, že za cara byla situace prostých lidí tak příšerná, že si i tím prašivým bolševismem polepšili. Proto (ale také kvůli neschopnosti a rozhádanosti vůdců bílých a, konec konců i evropských politiků) taky bolševici vyhráli následnou občanskou válku.
Intelektuály, které popisuje informace, nazval Lenin stručně a výstižně "užitečnými idioty".
Kopretino,
jen jsem si dovolil připomenout, že:
1. Židé měli k našemu národu spíše negativní vztah (čest existujícím výjimkám, např. J. Zeyer) a spíše v době národního obrození a emancipace českého národa stáli na opačné straně fronty, po boku německých nacionalistů. Tyhle postoje měli mnozí až do konce První republiky (lze doložit mj. řadou pomníků na židovských hřbitovech, psaných německy; české texty jsou řídké, vyjma poválečných výčtů těch, kdo byli povražděni v koncentrácích).
2. Židům nic nedlužíme, nesoulad v historii byl jednoznačně oboustranný. Zdrojem lidového antisemitismu byly mj. historky ze Starého Zákona o masovém vyvražďování nežidovských národů Židy (kdo by chtěl mít za souseda mnohonásobného vraha, který ničeho nelituje, ale stále se tím chlubí?). Lidový antosemitismus tedy živil zhruba stejný mechanismus, jaký vedl k poválečné averzi vůči Němcům. Xenofobie atd. jistě byly, ale bez takto předpřipraveného terénu by se neuplatnily.
Pak jsem ještě v jedné diskusi upravil vaše tvrzení, že křesťané proklínali Židy za zavraždění Krista. Faktem je, že se do nedávna o Velikonocích modlili za to, aby to Židům bůh odpustil, což je trochu rozdíl.
3. Judaismus je základem křesťanství i islámu, tedy náboženství, která měla naprosto devastující vliv na evropskou civilizaci a nepřinesla jí prakticky nic pozitivního. V době, kdy Židé hlásali "oko za oko, zub za zub", existovaly v Evropě vyspělé a vysoce kvalitní právní systémy. Nebyly naštěstí zcela odstaveny (římské právo se učilo a učí na právnických fakultách dodnes), ale zavedení starozákonních prvků práva, jejichž autory jsou Židé, jednoznačně znamenalo civilizační regres. Totéž se týká primitivní, barbarské starozákonní etiky, která znečišťuje ovzduší v Evropě dodnes.
Dovolil jsem si také připomenout pozitivní a inspirující vztah judaismu k bolševismu, ale i nacismu (např. "norimberské zákony" jsou velice silně inspirovány postavením neŽidů ve starověkém Izraeli), čímž jsem vás asi dost iritoval.
Konec konců současný Izrael je patrně jediným neislámským státem, kde existuje oficiální rasisticko - náboženský apartheid (byť více "soft" než v předpřevratové JAR). A rasismus islámský (ale i křesťanský) naprosto jednoznačně pochází ze Starého Zákona (historka o Noemových synech). Před christianizací se rasismus jako takový (= že by barva kůže předurčovala k vyššímu nebo nižšímu socialnímu statutu) v Evropě prakticky nevyskytoval.
4. Nicméně jsem vždy prohlašoval a prohlašovat budu, že Izrael je objektivně náš přirozený spojenec, protože je nepřítelem našich nepřátel, a je nutno mu poskytovat veškerou pomoc, kterou jsme schopni mu poskytnout, ale na druhé straně je nutné počítat s tím, že pro ortodoxní judaisty jsme podlidé (a pokřtění či sekularizovaní Židé nebo míšenci jsou ještě něco daleko horšího, ti byli vždy za starozákonních masakrů vybíjeni jako první), takže se nejedná o spojence stoprocentně spolehlivého (ve své nedlouhé moderní historii už vícekrát své nežidovské spojence podrazil).
2 A.S.Pergill:
Ten termín je věčně zelený. Nesmrtelný jako Kostěj. Jedna z mála skvělých definic Vladimíra Iljiče Uljanova.
Užitečný idiot...
Kopretino (2),
Pokud se týká těch vámi jmenovaných náboženství:
- téměř každé náboženství v ortodoxní podobě představuje zlo, přičemž monoteistická náboženství jsou v tomto ohledu jednoznačně horší než polyteismy nebo jiné náboženské systémy
- pokud se křesťané, judaisté, muslimové (nebo kdokoli další) nebudou snažit ovlivňovat životy těch, kdo těmto snůškám naprosto bezcenných zhovadilostí nevěří, tak neexistuje důvod s nimi být ve sporu
- pokud se vyznavači těchto (nebo jakýchkoli jiných) náboženství budou normálním lidem do životů montovat, pak je obranná reakce, od prosté rezistence, přes různé naschvály, až po cílené omezování svobod pro tato náboženství, naprosto normální. Protože jsme tu měli nuceně celá staletí povinné křesťanství coby státní náboženství, tak se nelze divit, že na to lidé zareagovali volbou militantně protikřesťanského režimu, který ovšem zacházel s křesťany daleko mírněji a humánněji, než jak zacházeli křesťané s nevěřícími po většinu doby od christianizace českých zemí až téměř do roku 1918.
- s předchozím souvisí fakt, že ortodoxní proudy všech tří uvedených náboženství projevují minimálně vzájemné sympatie, což se projevuje vystupováním ortodoxních rabínů i křesťanských duchovních na obranu islámu (a tyto politické síly jsou jedním z mechanismů blokujících v současné době obranu Evropy před militantními muslimy). Minimálně na ortodoxní proudy (= plus na všechny, co se jimi dají ovlivnit) obou těchto náboženství musíme hledět jako na své nepřátele.
Pokud podobné názory (navíc podložené těžko vyvratitelnými fakty) hodláte označovat za "fašistické", nebo "nacistické", pak riskujete, že si cca každý druhý občan této země řekne, že "ti fašisti vlastně ani nebyli tak špatní", a můžete splakat nad výdělkem, protože vaše agitky dosáhnou přesného opaku toho, co zamýšlíte (tedy, pokud nejste rafinovaná neonacistická agentka).
A před tím, než zase začnete perlit o vyvoleném národu atd. (vaše příspěvky jsou dost na jedno kopyto), tak si laskavě připomeňte jednu z rad, kterou dává Machiavelli ve svém Vladaři: "Chceš-li vyvolat proti nějaké skupině všeobecnou nenávist, dej jí nezasloužená provilegia."
Oprava: ... privilegia.
2 A.S.Pergill:
...ortodoxní proudy všech tří uvedených náboženství projevují minimálně vzájemné sympatie, což se projevuje vystupováním ortodoxních rabínů i křesťanských duchovních na obranu islámu... O tom mám jenom sporadické informace. Že by další tabu?
Nicméně válek z náboženských důvodů nebo aspoň s náboženským zdůvodněním jsme měli poslední dobou celkem dost, ne? Jak na to vlastně reaguje ortodoxní klérus?
Pergille,
říkáte, že " Za bolševiků se jednoduše řečeno poměry pro prosté Rusy trochu zlepšily". Když vezmete do ruky na příklad Černou knihu komunizmu, najdete tam údaje tohoto typu: komunizmus si vyžádal v SSSR 20 milionů mrtvých, v Číně 65 milionů, ve Vietnamu1 milion, Kambodži 2 miliony, východní Evropě 1 milion, atd, celkem DEVADESÁT PĚT MILIONŮ MRTVÝCH.
Podívejme se jak asi je distribuováno těch ruských dvacet milionů: represe a postřílení statisíců bez jakéhokoliv procesu během revoluce, statisíce dělníků a rolníků zabitých při vzpouře proti bolševikům mezi 1918 a 22, deportace a eliminace donských kozáků v r. 1920, při které přišlo o život pět milionů osob, smrt statisíců v koncentračních táborech v l. 1918-1930, smrt hladem 1921-23 pět milionů osob, deportace kulaků dva miliony, šest milionů Ukrajinců při t.zv. holodomoru v letech 1932-33, téměř milion eliminovaných během velkých čistek 1937-38. (Úplně údaje najdete na anglické Wikipedii).
Andrea Graziosi ve své knize La grande guerra contadina in URSS. Bolscevichi e contadini (1918-1933), Esi, 1998, dodává ještě milion mrtvých při t. zv. "denomadizaci" azijské Sibiře. Podle historika sovětský komunizmus se za Stalina "odzápadnil", to znamená odstranil všechny osobnosti spojené se západními vlivy a idejemi socializmu, ve svém "national building" odstranil staletou fragmentaci venkova na tisíce malých místních a národnostních komunit. Stal se nacionálbolševizmem.
"Modernizace, založená na feudálně vojenském využití rolníků, na zavedení nového nevolnického systému, vede pak fatálně k ní spojené regresi. Odtud plyne permanentní stagnace archaického sovětského zemědělského systému."
To jsou slova historika. Já dodávám, bez těch dvaceti milonů mrtvých by se byly poměry pro prosté Rusy nezlepšily?
Informace,
já naprosto nic z toho, co píšete, nezpochybňuji.
Váš problém spočívá v tom, že se nedokážete vcítit do myšlení prostého rolníka kolem roku 1920, který dostával pravidelněji jídlo a objevily se před ním jakési pozitivní perspektivy (zatímco před tím neměl žádné). O milionech mrtvých v Číně o desítky let později nemohl vědět nic; v zásadě se asi nedozvěděl ani o pár desítkách lidí zastřelených v sousední vesnici, a pokud ano, tak to bolševičtí propagandisté zvládli. (Zato jejich protivníci propagandu hanebně podcenili.) Takže z jeho pohledu se věci za bolševiků lepšily, byť to byl pohled z "žabí perspektivy". Největší excesy navíc přišly o desítku let později, když už měli bolševici zemi pevně v rukou. Stejně tak byla za horizontem jeho představ nějaká demokracie. Oponenti bolševiků navíc pro něho byli spojeni se starým režimem (opět věc, kterou demokratické síly v Rusku propagandisticky nezvládly) a podezíral je ze snahy o návrat poměrů za cara (navíc na území obsazených bílými k něčemu podobnému docházelo).
To STK
Stačí se podívat, kdo všechno protestoval proti výsledkům "minaretového referenda" ve Švýcarsku. Budete-li zprávy tohoto druhu sledovat, najdete podobných příkladů aktivit ortodoxních křesťanů a ortodoxních judaistů mnohem víc.
Pergille,
mým problémem není vcítit se do myšlení prostého rolníka, kterému dá bolševická moc najíst. Jednoduše proto, že mu najíst nedala. Osmdesát procent obyvatelstva v Rusku byli zemědělci, sociálně rozdělení mezi bohaté sedláky, střední rolníky a zemědělské dělníky. Valná většina jich byla analfabety, bez jakékoliv modernější kultury nebo ponětí o tom, co se děje světe. Většinou žili v izolovaných komunitách, ve většině vesnic se zachovala stará obščina. V 1917 r. se Lenin snaží získat pro revoluci i venkov a posílá tam t.zv. kombedy, kteří měli agitovat chudé rolníky a dělníky, aby se vzbouřili proti bohatým a středním sedlákům a pomáhali při rekvizici potravin. Jak píší historici Andrea Graziosi, kterého jsem už citovala, a Lynne Viola, Stalin e i ribelli contadini, Rubbettino Editore, Lenin se snaží získat podporu bolševikům i na venkově, ale zcela bezúspěšně. Venkov jeho agitátory nechce poslouchat, je mu ta agitace absolutně cizí, jsou to slova Antikrista. Po vzpouře v Krondštatu Lenin od agitace na venkově upustí. Za občanské války jsou časté rekvizice obilí a jiných potravin bolševickými oddíly a i za Nepu státní kontrolní orgány dělají na venkově rekvizice obilí, produktů a peněz. Prostý rolník najíst nedostal, naopak mu to jídlo, co si sám vypěstoval a skladoval, rudí sebrali.
V dvacátém sedmém roce Stalin započne s dekulakizací a tehdy dochází ke vzpouře celých vesnic, všech bez vyjímky, i chudiny. "I contadini si coalizzarono nell'autodifesa come una comunitŕ culturale che lotta per la sopravvivenza di fronte all'attacco frontale dello stato contro l'economia domestica, gli usi e i modi di vita contadini" (Rolníci se koalizovali v sebeobraně jako kulturní komunita, která bojuje za sebezáchovu proti frontálnímu útoku státu proti domácímu drobnému hospodářství, zvykům a způsobu života na venkově.) Ta povstání byla krutě potkačována, rebelové byli deportováni nebo zabiti. Rolnická rebelie proti kolektivizaci neuspěla, píše dál autorka, ale byla důkazem velké odvahy, hrdinství a důstojnosti prostého lidu, který bojoval přes všechny překážky za uchování jisté autonomie za stalinského režimu.
Dodatek. Těch jedenáct milionů mrtvých hladem zrovna o tom, že venkovu dal bolševický režim najíst, nesvědčí.
Fakta a čísla.
2 Informace:
Aniž bych měl, na rozdíl od Vás, věc nějak nastudovanou, dovolím si jednu zcela "mimoňskou" poznámku: Ta celá situace se sovětizací venkova byla zcela homogenní? Nebo je možné, že pozorovatel A měl jiné vstupy, než pozorovatel B? Už jenom proto, že jak tvrdíte /a umělecká literatura to potvrzuje/, jednotlivá "selá" byla informačně isolovaná.
Pro A.S.Pergilla:
Myšlenka "spiknutí různých církví" je docela zvláštní. Ale logiku to má. Právě skrze tu spřízněnost ideologickým ovládáním ostatních.
(Ale stejně mi to připadá takové "japonsky středověké". Před půlrokem jsem četl Clavelova Šóguna, tak asi proto.;-)
Informace,
jste poněkud mimo mísu: V roce 1917 nemohli mužici vědět, že budou nějaké konfiskace v následující občanské válce, ani že budou ve 30. letech nějaké stalinské represe. Rozhodovali se na základě okamžité situace a toho, že rudí vyhnali nenáviděného statkáře - šlechtice.
I to rozkulačování mělo druhou stranu mince: bezzemci dostali půdu (jiná věc je, že časem zjistili, že na ní neumějí hospodařit, ale to jim trvalo pár let). Že je vzápětí naženou do kolchozů, to nevěděli (a budiž jim polehčující okolností, že tohle mentálně nezvládli ani bezzemci u nás po roce 1945, přestože měli daleko lepší možnost dostat se k informacím, co se dělo v Rusku poté, a extrapolovat to na naše komunisty). Prostě naprostá většina obětí komunismu, které tak přepečlivě vyjmenováváte, byla v době VŘSR temným tajemstvím budoucnosti.
To STK
Inforamce (nebo její zdroje) pomíjí, že teror a "řízené hladomory" se děly především na neruských územích a šlo o cílenou likvidaci neruských národů a jejich násilné porušťování (např. na Ukrajině vedly k tomu, že ve východní polovině země převažuje ruské obyvatelstvo nad Ukrajinci). Takže pohled ruského a ukrajinského rolníka se mohl dramaticky lišit.
to STK:
Myslím, že nejde o spiknutí ve smyslu nějakých dohod, tajných spojenectví atd., jak to s chutí popisuje bulvár nebo braková literatura.
Pro ty ortodoxní duchovní a rabíny je islámská hrozba něco, co by mohlo nahnat ovečky do jejich stád a upevnit v nich kázeň. Proto ji podporují. Možná mají jakousi vágní představu, že muslimové za ně udělají špinavou práci vybitím ateisticky, agnosticky a nábožensky chladně orientované populace, a potom ďábel, kterého uctívají, udělá nějaký zázrak a zlikviduje muslimy. A nebo prostě nejsou s to uvažovat za horizont stavu, kdy budou masově přijímat do svých řad "neznabohy" potřebující nějak legalizovat svou existenci v islámském státě. (Konec konců, řada nacistických vůdců byla zoufale neprozíravá a nedokázala domyslet situaci po porážce Německa; a to mezi nacistickými bonzy, souzenými v Norimberku, byl ten jeden, co měl IQ akorát v pásmu vysokého nadprůměru, za blbečka).
Ano Pergille,
právě rusko-ukrajinský konflikt byl málem příčinou, že se mi v obýváku málem serval ukrajinský sólový tanečník s ruským barytonem. Tahle věc je v nich dodnes živá. A křičelo se tam i o "zradě Ukrajiny".
Ale myslel jsem to tak, že ani na tzv. homogenním území nemusely čistky probíhat jednotně. Jednotlivci mohli mít úplně odlišné zkušenosti. Období NEP-u někteří z "dědušků a babiček" našich východních umělců považovali za poměrně "zlatý věk". Jiní naopak.
Pergille,
tak ještě jednou a z jiného úhlu. Nejsem historik a nedělám si nárok na to, že bych se orientovala v tom nepřeberném množství odborné literatury, co bylo o ruských revolucích napsáno. Ani mě téma ruské revoluce nijak zvlášť nepřitahovalo, spíš mě odpuzoval obraz kolektivního šílenství, ve kterém jsou zničeny základy a i cennosti ruské kolektivity, na jejichž troskách se pak vztyčí nejstrašnější tyranie ruských dějin - stalinizmus.
Nikdy mě nepřesvědčovala sovětská verze těch událostí jako vítězství dělníků spojených s rolníky nad kapitalizmem a carizmem, pod vedením pokrokového předvoje komunistické strany bolševiků.
Samozřejmě existuje bohatá západní historická literatura, která nám podává obraz té doby, většinou psaná na základě tehdy dostupného materiálu a samozřejmě odrážející i ideovou orientaci autorů. Tak je známá serie knih Edwarda H. Carra The history of Soviet Union, psaná spíš z hlediska obdivovatele (jak mu vytýkali kritici), nebo dílo The Harvest of Sorrow: Soviet Collectivisation and the Terror-Famine Roberta Conquesta, to abych jmenovala klasiky.
V letech perestrojky se na nějaký čas otevřely ruské historické archivy a historici měli přístup k novému materiálu a tak se trochu víc otevřelo okno na události této doby. Jak jsem mohla číst, základní otázka, kterou si nyní historici kladou, je, jak se chovala velká sociální třída rolníků a zemědělských nádeníků, která pracovala na venkově - 80 procent obyvatelstva oproti 5 procentům dělníků - a jakou váhu měla v osudech ruské společnosti. I zde nenajdeme zcela kryjící se názory. Na příklad Ettore Cinnella v knize La tragedia della rivoluzione russa (1917-1921), Milano nel 2000 , zastává mínění, že v masách vesnického obyvatelstva v prvních měsících 1917 r. měla jistý dopad revoluční agitace levicových eserů (sociálních revolucionářů), kteří organizovali na vesnicích revoluční výbory ve snaze usměrňovat a vést nepokoje na venkově, ale to jen do podzimu téhož roku, kdy se jim venkov vymyká z rukou. Snaží se znovu získat vliv počátkem 1918 r. zákonem o socializaci půdy. Jenže zároveň se zavedením t.zv. "válečného komunizmu" v témže 1918 r., který se zakládal právě na konfiskaci zemědělských produktů, venkov se proti eserům a bolševikům vzbouří. V 1921 r. pak propuká široké povstání rolníků v Tambovské provincii. Které se, podle se Cinelly, v některých provinciích přemění v opravdovou válku proti bolševické moci.
Kromě toho, jak vyzdvihují jiní historici, ruský venkov není nějaké homogenní moře, kromě sociálního rozvrstvení, jsou tam i rozdíly národnostní a mezietnická nevraživost. Na příklad zcela odlišná je situace v oblasti Vojska donského, autonomní oblasti donských kozáků, kde se nejednalo jen o majetkové problémy ale o ztrátu staré autonomie, která jim zaručovala různá privilegia jako samosprávu a existenci vlastního vojska. Donští kozáci bojují na straně bílých.
Takže celou tuto složitou situaci není možné likvidovat jen tvrzením, že bolševici dali najíst vesnickým chudákům, kteří před tím neměli co do huby a tak byli rádi, protože revolucí jen získali.
Celá ta historie kolem událostí po VŘSR je dost zajímavá - Machno, Petljura, Děnikin (po matce Polák), Ukrajinská lidová repeblika, Západoukrajinská lidová republika, ..... Zkusím, zda to vezme ukrajinskou azbuku: Українська Народна Республіка, Західно Українська Народна Республіка
Pergille, v zápalu boje jste uhnul z tématu: o pohledu bezzemků na komunismus v roce 1917 tady nebylo do té doby řeči. Sám jste mluvil o pohledu druhé generace akademiků, coby potomků bezzemků.
Pokud bychom se bavili o názorech na revoluci v letech během ní prezentovaných v beletrii, tak jsem četl skvělou knihu Čevengur od A. Platonova.
žibřide,
já měl ještě možnost hovořit s lidmi, kteří ten sociální vzestup z mužického dítěte bez jakýchkoli perspektiv do akademických kruhů zažili na vlastní kůži.
Informace šermuje s fakty a rozbory (které nezpochybňuji), které ale lidé v době dvojvládí a VŘSR nemohli znát, protože to byla pro ně budoucnost (historik, který "ví, jak to dopadlo" může "dělat chytrého"; ale naprostá většina historiků je ve své současnosti stejně bezradná jako kdokoli jiný).
No vždyť jo, Pergille.
Chápu, že ti, kteří neměli vůbec nic, dokonce ani zažitou úctu k carovi a církvi, se dali na stranu komunistů. Nevěděli tenkrát, že některým to přinese vzdělání a jiným smrt v Gulagu.
Do hodnocení ex post patří ale také hodnocení těch, "kteří ten sociální vzestup z mužického dítěte bez jakýchkoli perspektiv do akademických kruhů zažili na vlastní kůži", jak píšete. Potomky samozřejmě mají jen ti, kteří vystudovali, nikoli ti, kteří umřeli v Gulagu, což zkresluje celkový statistický dojem.
Pergille,
já ničím nešermuju, uvádím tu jen rozbory historiků, které se zakládají na faktech širšího dosahu než je osud jednotlivce. Já jsem zase poznala ruské exulanty, kteří vyprávěli o hrůzách občanské války, ale i to jsou individální životní osudy, které mají jen ve své jednotlivosti relativní význam pro obraz celého období.
Práce historika spočívá právě ve výběru faktů širšího obecného významu a v jejich složení do celkového obrazu. Historik nedělá z profese předpovědi do budoucna, ale hodnotí minulost nebo někdy i přítomnost, je-li to možné, jestliže mu to okolnosti dovolí, totiž, je-li doba dostatečně klidná.
Za revoluce, myslím, nikdo nemohl předvídat, jaký obrat vezmou události. Každý reagoval podle svého uvážení anebo podle shody okolností. Někdo měl štěstí, že vybral tu "správnou" stranu a že pak dokázal vykormidlovat i mezi úskalím čistek a lágrů. Ona i spousta vedoucích bolševiků v třicátých létech to nedokázala.
Na základě příznivých a úspěšných osudů několika málo jednotlivců nemůžeme posuzovat celou epochu, která ve své podstatě byla tragická a hrůzná.
které mají ve své jednotlivosti a jedinečnosti jen relativní význam
Jistě máte pravdu, vážená Informace.
V tom pestrobarevném obraze, kterému říkáme dějiny je ale význam jednotlivých elementů nestejný. Nedokážu to přesně popsat, nejde tu o nějaké sortýrování na Über oder Unter Mensch, ale uznejte, že by pro dějiny mělo rozdílný význam, pokud by zemřel mladičký Albert Einstein nebo Šlomo Horowitz, místní blbeček. Není kus jako kus. Jistě, že se dá spekulovat, co by se z mladého Horowitze mohlo stát, kdyby - ale necháme-li dějiny takříkajíc lineární... ?
Tím chci říct, že každý osud má svou dějinnou váhu a dokážeme ji ohodnotit až po letech.
STK,
to je zas "vino da un'altra botte". Váha a role jednotlivce v dějinách a v samém historickém dění. Role velkých historických osobností na jedné straně, váha nebo důsledky i mimoděkého činu obyčejného malého člověka na druhé. Má o tom velice pěkné stránky Tolstoj ve Vojně o míru. Asi si pamatujete na kapitolu, kde mluví o rýmě Napoleona před borodinskou bitvou.
Já jsem se naopak snažila Pergillovi vysvětlit, že osud jednotlivce ať dobrý nebo zlý má pro práci historika a jeho posudek o té které době nebo epoše relativní význam a váhu. Je nepodstatné pro sestavení obrazu a vyslovení úsudku o povaze ruské revoluce a jejího dopadu pro stát a státní komunitu (a chceme-li i pro mezinárodní), kolik synů bývalých nevolníků se stalo akademiky. Jejich osobní historie je jen kapičkou ve Velké Historii. Jak říká Žibřid, kolik jiných synů skončilo svůj život v lágru nebo popravou? I kdyby těch "oblažennych" akademiků bylo deset tisíc, vyváží to (netroufám si říci ospravedlní) těch dvacet milionů mrtvých?
Víte Informace, myslím, že by historik měl věrně popsat děje, příčiny a důsledky ale měl by se vyhnout jakémukoliv hodnocení toho, co popsal. Nemůže být jiné než poplatné současné módě v hodnocení toho nebo onoho úseku dějin. (Viz např. existence monarchistů v Česku.)
Vlastně po celou dobu mé školní docházky (to už je ale strašně dávno...) jsem získával ne reálné historické poznatky, ale jen politické komentáře k nim. Ostatně v TV i tisku to bylo stejné. A bohužel znova je. Ne události, ale komentáře k událostem. Proto se už pár desítek let snažím tyto dvě línie přísně oddělit - což se ne vždy povede. Snad ani není zpravodajců, jsou jen glosátoři.
Víte, STK,
popsat věrně, co se stalo, je prakticky nemožné.
Historik musí v první řadě dělat výběr mezi daty, co se mu podařilo dát dohromady. A ten výběr dělá podle své představy nebo koncepce. Jak k ní přijde? Na základě toho, co je již známo, nebo co bylo již napsáno jinými. Vidí, co jiní nenapsali nebo co podle jeho názoru nepochopili nebo špatně interpretovali. Po výběru faktů pak dá dohromady svou verzi, tam kde je nová, opatří ji citáty ze získaných zdrojů a odkazy na ně, kde nesouhlasí s verzí předchůdců, zdůvodní proč, z jakých příčin. Jeho verze historických událostí nikdy nemůže být absolutně neutrální: objektivita je vždycky narušena subjektivním pohledem. A to i když je historik nezávislý na politickém nebo ideologickém trendu doby.
Popisovat jen události tak, jak se odvíjely, bez jakékoliv selekce, by znamenalo napsat seznam, bez jakékoliv hyerarchizace těch důležitějších událostí nad těmi málo významnými. To nedělali ani kronikáři, ti vždycky vybírali mezi údaji, co znali, a to podle svých předem stanovených představ anebo pavidel kronikářského žánru.
Z pouhého vyčíslení událostí, faktů a postav by si nikdo nějakou přesnou představu o té jmenovité době neudělal.
Takže se musíte smířit s tím, že v každém historickém díle nějakou interpretaci najdete. Je na Vás, abyste ji buď pasivně přijal nebo se nad ní zamyslel a třeba s ní i nesouhlasil.
Informace,
obávám se, že problém historiků je v tom, že vždy vědí "jak to dopadlo" a minimálně na podvědomé úrovni vybírají ty příznaky, které k tomu směřují, a opomíjejí ty, které "končily ve slepé uličce". Dosáhnout toho, aby se výzkumník oprostil při interpretaci rozporuplných a neúplných dat od vlastního názoru na věc je hodně obtížné i v podstatně exaktnějších vědách. Ale tam máme v řadě případů možnost porovnat, jak tato data hodnotí výzkumníci různých názorů, což v té historii docela dobře nejde (nemůžeme data o VŘSR předložit jednomu výzkumníkovi, který ví, že VŘSR vyhrála, druhému, který ví, že VŘSR byla poražena a třeba třetímu, který ví, že tehdy byly jakési sociální nepokoje, ale car to ustál; a potom konfrontovat jejich názory; zatímco třeba v astronomii není problém si např. sehnat zastánce různých kosmologických modelů a konfrontovat jejich názory na identická data).
"Jak to dopadlo", pokud jde o nedávnou minulost, to vědí všichni. Jenže se na to dívají každý ze svého úhlu a podle svých zájmů. A nakonec historik je také jen člověk, a ne neutrálně naprogramovaný robot, a tak interpretuje data ze svého hlediska, které je podmíněno jeho znalostmi, kulturní a nakonec i politickou orientací. Dokud není historická kultura kontrolována nějakou vládní mocí, může každý v rámci svých znalostí a možností tu verzi, se kterou nesouhlasí, opravit.
Jenom malou poznámku, vážení:
Pozastavoval jsem se jen nad prameny, se kterými historik pracuje a chtěl upozornit na to, že bývají dost často stranické. A jiné nejsou k dispozici. To je ten problém, ne jakási absolutní nedosažitelná nestrannost historika.
Moje osobní zkušenost: Pokud se osobně zúčastníte nějakého kulturního nebo politického děje a potom si o něm něco přečtete nebo vidíte "šok" v TV, obvykle se nestačíte divit a začnete uvažovat, byl-li jste vůbec na stejné akci.
Už se ale zas tak moc nevidím, protože "manipulací s veřejností" se vlastně taky přiživuji. (Reklama.)
Kocourova věta zní: Jakýkoliv záznam skutečnosti je nechtěně stylizované falzum. ;-)
Pochopitelně: "nedivím". Překlepy a nedoklepy - to je moje...
Kocoure,
o tom, co jsou prameny anebo co za ně historik považuje, je řeč složitá.
Může to být jakýkoliv materiál, většinou dokumenty v archivu, totiž ty autentické, které zaznamenávají rozhodnutí vlády nebo úřadů, stenografické záznamy jednání nebo debat, doklady o činnosti atd. Pak to může být i tisk, který podává informace o orientaci veřejnosti.
Může to být státní rozpočet nebo bilance podniků. Může to být do jisté míry literatura a umění. Záleží na tom, jakým tématem se historik zabývá, totiž ten, co píše moderní nebo soudobé dějiny.
Medievista nebo antichista (historik středověku nebo starověku) zase hledá zdroje jiné, často pracuje spolu s archivisty anebo s archeology.
Takže, jak vidíte, autentické, propagandou nezkreslené dokumenty, jako obsahy archivů nebo vykopávky, existují.
Docela Vám Informace závidím to čisté vidění světa. Já jsem na vlastní oči již mnohokrát viděl:
- zfalšovávané hospodářské výsledky podniku
- zfalšovaná hlášení ze služebních cest
- naprosto nepravdivé zápisy o pracovních úrazech
- nepravdivé vlastnoručně napsané životopisy
- hospodářské smlouvy o neexistujících službách atd.
Tyhle "nepřesnosti" nepotřebují žádné ideologické zabarvení. Stačí obyčejná lidská nepoctivost. Ještě, že z takových zdrojů dějepisci nikdy nevycházejí...
STK
Pravděpodobně historici i vycházejí ze lživých dokumentů. Nikdo není vševidoucí a nemůže na první pohled poznat, co je pravdivé a co ne. Ale může ta data porovnat a rozhodnout, která nejsou pravdivá a vyloučit je, případně jich použít k úvahám o charakteru doby nebo zřízení. Horší je, když historik záměrně používá falšovaných dat a údajů, aby napsal něco, co se hodí mocným anebo, co odpovídá ideové modě.
Historik pak je poplatný filozofickým směrům doby. Tak je značně odlišný ráz storiografie doby romantizmu nebo zase doby pozitivizmu. V posledních dvaceti letech devatenáctého století pozitivista Hyppolite Taine píše dějiny francouzské revoluce, jak sám říká s přístupem naturalisty entomologa. Dá dohromady velkou spoustu historického materiálu a zkoumá a kuchá ho jako by měl před sebou brouka. Napsal skutečně monumentální dílo, jak říkají dnes kritici, velice bohaté na údaje o řádění revolucionářů, často chátry, která žádné ideové podněty neměla. Jenže kritici, současní nebo následující, dílo zavrhli, protože prý nemělo ideovou náplň a citace prý jsou nepřesné a některý materiál nemohou najít. Takže ten materiál, který informoval s přesností
exaktního vědce historika byl docela opominut dalšími generacemi, kteří na francouzskou revoluci napsali apoteozu, jako by to byla jedna z nejdůležitějších etap vývoje dějin Evropy. Teprve dnes Taina znovu vydali. Jinak dosud všichni nábožně četli historii francouzské revoluce od G. Lefebvra, socialisty, který inklinoval k marxizmu, a který dal svému výkladu jinou ideovou náplň.
Tedy i historiky musíme brát jako produkt své doby a jejich výklad brát z hlediska jejich kulturního a politického zaměření.
Ještě k historii francouzsské revoluce v podání Taina. Je neuvěřitelné jak místy připomíná ruskou revoluci ze sedmnáctého roku. Jenže ta ruská čeká na svého historika pozitivistu.
Titul článku Moby Dicka je Ukliďme svět. Tak v Srbsku, Kosovu a Bosně při úklidu našli další hromadné hroby.
http://www.ilvelino.it/articolo.php?Id=1205878
Nechci tu uvádět nové téma, ale napadlo mě to asociací.
Pro Informaci:
Zkusím toho Taina sehnat v nějakém pro mě přístupném jazyku - ale raději jen výtah. Knížky nad 500 stránek už totiž odkládám "do důchodu" - to jest možná "na nikdy". (Život kolem mě pádí jak zběsilý, nestačím ani uhýbat.)
Ale shodneme se: exaktní poznatky se obecně nelíbí. Všichni mají raději, když názor někam patří, do nějakého šuplíčku. Usnadňuje to myšlení. A nejde jenom o historii... ;-)
STK,
Je to šest svazků s názvy:
1876-1894 Origines de la France contemporaine:
Vol. I: L'ancien régime
Vols. II - IV: La Révolution
Vols. V e VI: Le Régime moderne
Jestli ho přeložili do češtiny, nevím, ale jeden čas o něm psali.
Já jsem našla staré vydání v italštině někdy z dvacátých let v tchánově knihovně, když jsem ji přerovnávala. Celé dílo jsem nečetla, jen kapitoly, je to skutečně hutné, ale pravdomluvné. Teď to v italštině asi po 80-90 letech vydali znova.
Okomentovat