Severozápadní cestou

(Užít si Jeruzalém)

Pátek pátého pátý se v 18:44 nad střechami Jeruzaléma rozeznívají šabatové sirény. I když slunce zalézá za mrakodrapy nad Jaffskou třídou až po sedmé hodině večerní. Inu, jsme v Jeruzalémě, a zde začíná pro sichr šabat už 36 minut před astronomicky určeným západem slunce. Ulice se zklidňují, všichni jsou u svých rodin. Anebo v synagogách. Před půl osmou se z ulice pod našim okny ozývá hlasitý hluk, či spíše hlučné hlasy. Jdu se podívat na balkon našeho hotelového pokoje a vidím, jak ze Starého města proudí hloučky lidí. Doposud zcela klidnou Jaffskou třídu téměř zaplnily. Je to zvláštní jednosměrný průvod. Po chodníku kráčejí dvojice či trojice, svátečně oblečené dívky či starší páry, po opuštěných tramvajových kolejích jdou vojáci se sapiky na ramenou. Zvláštní je, že ti kluci v uniformách jdou vpodstatě v řadách, tři až sedm hochů v zeleném, skoro jako v rojnicích. Avšak nejdou do boje, spíše se odněkud vracejí, jako rota študáků z mé dávné vojenské přípravy na vysočce, která se rozpadla na jednotlivé řady. A všichni jdou stejně svižně, vojsko i civilové, odněkud od Jaffské brány někam směrem k tržnici Machane Jehuda.

Druhé kokrhání

(Užít si Jeruzalém)

Je stále ještě pátek pátého pátý a s Janinkou jsme už prošli jižní části jeruzalémských hradeb a propletli se bludištěm vykopávek v archeologickém parku Ophel. Jsme oba už poněkud použiti, avšak Janinka se ptá, jaký je náš příští cíl. Plánoval jsem zajít do jednoho kostela na úbočí hory Sion, ale můžeme ho vynechat. Kostel sv. Petra u kokrhání kohouta/ při kohoutím zakokrhání / in Gallicantu. Janinka by ho však chtěla vidět. Když se tak od Hnojné brány, kde se nacházíme, dívám k šedé placaté kopulce krychlového kostelíka s věží nízkou, zjišťuji, že jsme na stejné vrstevnici, čili neměl by být velký turistický výkon se tam ten asi půlkilometřík přesunout. Podle domácí přípravy.

Můj Štědrý den

Dvacet let píšu na Neviditelného psa (a později i na svůj blog) slohová cvičení o Vánocích. Psávali jsme je vždycky na základce jako první slohové cvičení v novém roce, když se ještě vánoce psaly s malým „vé“. A tak nějak mne to v tom dávném sedumadevadesátém napadlo, že bych v této tradici mohl pokračovat. Když už jsem od psího principála Ondřeje Neffa tu možnost dostal. A že by mé písání mohlo i někoho zajímat. Oproti známkovanému školnímu výtvoru zde mohu použít i nespisovných výrazů jako „nákup kaprův“ či „bramborový salát s mrkvěj“, což mě velice uspokojuje. Píšu vždy upřímně a otevřeně, ještě dávno před sociálními sítěmi, i když to není zrovna vždy lehké. Avšak s upřímností to zase nepřeháním, všeho je třeba totiž užíti toliko přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně. Žádný rok jsem zatím nevynechal, ze začátku jsem psal i několik vánočních cvičení za sebou, dobře počítáno celkem 27 kusů (viz linkované odkazy níže), a tak v této letité tradici pokračuju i letos.

MOBY DICK: Předčasný Silvestr

Dělná vláda, přísně tajný OLAF, dům lží OSN, stateční nerozhodní Evropané a australská duševní choroba.

Jižní zeď

(Užít si Jeruzalém)

Je pátek pátého pátý a s Janinkou jsme právě slezli z jižní části jeruzalémských hradeb. Jsme u Hnojné brány, té třetí, či čtvrté, která je určena pro průjezd aut a turistických vláčků. Původní Hnojná brána (Dung Gate, Šaar ha-ašpot, Báb al-magharíba, také Báb as-Silwán) patřila do Herodova opevnění a nacházela se o něco východněji. Tady se odpad z Carda, tedy římské centrální tržnice (včetně hnoje), shazoval ze svahu dolů. Přes vykopávky jejího původního umístění jsme šli před chvílí po hradbách. Pak jsme šli přes vykopávky cesty druhé Hnojné brány, která byla umístěna v sulejmanských hradbách od roku 1541 a dnes je zazděná. Poté jsme přešli přes odshora neviditelnou dnešní pěší část Hnojné brány, která byla později vykutána v hradbách východně od té sulejmanovské. No a někdy v blíže nespecifikované části 20. století se do hradeb zakousla tahle čtvrtá, silniční brána, také Hnojná. (Takže průchozí jsou jen tyto dvě nejnovější.) Není to v Izraeli a v Jeruzalémě jednoduché ani s počtem bran a jejich identitou.

Hradební štreka

(Užít si Jeruzalém)

Je pátek pátého pátý a s Janinkou máme v plánu navštívit hradby Starého města jeruzalémského. Z našeho hotýlku se tam dopravíme pěšmo. Není to tak daleko. Jenom vyjdeme na roh Kikar Zion a sejdeme podél kolejí Jaffskou třídou. Míjíme tramvajovou zastávku u radnice. Sejmu si podrobné podmínky místního Přepravního řádu – jsou to dvě tabule, vyvedené v hebrejštině. Za pět minut jsme už u severozápadního dvojcípého rohu městských hradeb. Dva cípy rohu kdysi umožňovaly shromáždit sdostatek střelců, kteří mohli chránit přístup do města od Jaffy. Dneska je tu parčík sedmdesát na padesát s drobnými vykopávkami. Pamětní kámen hlásá, že jsme v Corob Garden, kteroužto zahradu věnovala v roce 1998 všemu lidu Jeruzaléma rodina Corobů z Londýna. Nechci jít dále Jaffskou třídou podle hradeb, kudy jsme šli s Janinkou už vloni. Odtáhnu ji vlevo znovu k Nové bráně, abychom k Jaffské bráně scházeli uličkami Křesťanské čtvrti.

MOBY DICK: Extrémně nezodpovědné rozhodnutí

Naši odborníci, náboženské války, euromuslimské bratrstvo a jiné brány pekla

Novinky staré Zdi

(Užít si Izrael)

Rozhlédli jsme se s Janinkou z vyhlídky nad Západní zdí a teď k ní sestupujeme. Vzal jsem to na sever uličkou, která má mnoho arabských a anglických a hebrejských jmen, pro tento účel vybírám to, které je uvedeno na mapě v bedekru nakladatelství Ikar "Jeruzalém a svatá země": Misgav La-Dakh. Přivedla nás na západovýchodní staroměstskou magistrálu, která se nahoře u Citadely nazývá (např.) Davidovou ulicí, odděluje Křesťanskou a Arménskou čtvrť, ale tady je to už Řetězová ulice (Chain St.), která vede přímo na Chrámovou bránu do Řetězové brány. A odděluje severní Muslimskou čtvrť od jižní Čtvrti židovské. Tedy na mapě. V reálu už jdeme asi padesát metrů nefalšovaným arabským súkem.

Zdmi starého Jeruzaléma

(Užít si Izrael)

Arménskou čtvrtí ke Svatým Jakubům

Stojí u nás ve Stodůlkách novogotický kostelík sv. Jakuba Staršího ("Většího"), postavený na místě románského kostelíka. Když jsme se s mou milou ženou Ivanou vraceli z Izraele poprvé, viděl jsem ho z okének letadla. Tehdy jsem si zapsal: "Snažím se zahlédnout naše sídliště, ale věnce světel nekopírují bloky domů, nic nepoznávám. Najednou přece jen zahlédnu něco známého: osvětlenou bílou věž stodůleckého kostelíka sv. Jakuba Staršího. A náhle cítím, že mezi světly Tel Avivu a Prahy je natažena tenká, ale pevná linka. Není to jen trasa mezikontinentálního letu. Jde o neviditelný, avšak trvalý kanál, citlivý nerv."

MOBY DICK: Demokratičtí zvolbysynové

(Miliardáři, neonacisté, komunisté, ruské právní zájmy, jemné nuance a marná urputnost policie)

Jémine, Moše!

(Užít si Jeruzalém)

Hroby Herodesovců

Jdeme od eklektické krásy Ymcy směrem k městským hradbám starého Jeruzaléma. V rohu mezi jižním obytným křídlem hotelu Three Arches a přilehlou synagogální stavbou, jež je součástí objektu, procházíme kolem velice hlasitého dětského hřiště. Přecházíme ulici Krále Davida a kolem jižní fasády hotelu Krále Davida pokračujeme uličkou, jež nás dovede k jinému králi. A to ke králi Herodesovi a jeho rodině. Vlastně k hrobkám této famílije, kde avšak samotný král Herodes pochován není. Ten se od svých příbuzných distancoval, jako obvykle, a byl pochován v sopkovitém hradu Herodion , který byl dle jeho vůle přeměněn v  soukromou hrobku, kde ho neobtěžovala žádná proradná mišpacha.

MOBY DICK: Adekvátní odpověď

Nejde o nedůvěru vlastním tajným službám, vzpouru, únos, sledování, nabídku emigrace, převrat a Mezinárodní den studentstva

Ekumenické art deco

(Užít si Jeruzalém)

Večer na Jaffa Road

Na užití Jeruzaléma máme vlastně víc než čtyři dny. Třeba hned dnes večer si ho můžeme užívat. Vlastně musíme, když se chceme najíst. A najíst se chceme, dnes jsme pořádně neobědvali. Takže se po příjezdu z Ejn Kerem nejdříve ve svém hostýlku upravíme. Trvá nám to hodinu, zdržuju hlavně já, když se chci zbavit nevítaného suvenýru z Rudého moře, totiž ulomeného ostnu v koleni. Nějaký mořský ježek se mi pomstil za to, že jsem se o něj opřel či otřel. Nerad. Naštěstí má s sebou Janinka pinzetu. Je poněkud lepší než moje, ocelová, značka Solingen. Stávala za sociku tři stovky, a moje milá paní doktorka si ji pořídila za studia při chirurgické praxi. Jo, to se hodí, mít na cestách s sebou doktora!

MOBY DICK: Krásné větičky

Tvůrčí způsob, vypouštění balonků, strach chvostoskoků a hlasité mlčení

Prezident Mlhoš Zeman ve čtvrtek 2.11. na TV Barrandov citoval "takovou krásnou" větu, která je v Ústavě ČR a týká se "jisté konkrétní situace, kdy by neprošel ani třetí pokus" o vyslovení důvěry vládě a zní:

"Prezident může rozpustit sněmovnu a vyhlásit předčasné volby. Pozor, může, nikoliv musí."

Dále se pochválil: "Já jsem člověk, který ústavu používá tvůrčím způsobem."

A postrašil: "Vláda bez důvěry může teoreticky vládnout až čtyři roky, právě proto, že ústava nestanoví žádný termín. Václav Klaus nechal Topolánkův kabinet také vládnout několik měsíců, než získal důvěru. Nechci strašit, věřím, že vše proběhne za daleko kratší období."

Jeskyňářské navštěvování

(Užít si Ejn Kerem)

Máme za sebou dneska už dvě jeskyně, chystáme se navštívit třetí. No, jeskyni. Skutečnou jeskyní byla krápníková jeskyně Sorek, zasvěcená vojákovi jménem Avšalom. Ta druhá, zasvěcená Janu Křtiteli, se schovává v Ejn Kerem uvnitř františkánského kostela, a je to spíše jeskyňka než jeskyně. Starý Ejn Kerem je poměrně malá obec, avšak docela zasvatyňovaná obec. A zajeskyňovaná. Máme v úmyslu navštívit další místní františkánský kostel Navštívení Panny Marie, jak jsem psal minule. Tedy místo, kde těhotná Panna Marie navštívila svou těhotnou tetu Alžbětu. A poněkud nemluvného strýčka Zachariáše. (To měl z toho, že rovnou neuvěřil zjevení archanděla Gabriela, jenž mu oznámil narození syna. Zachariášovo oněmění bylo vyžádaným znamením a trvalo až do Jeníčkovy obřízky. Jako kněz byl celou tu dobu docela diskvalifikován.) Abychom se ke svému dnešnímu konečnému cíli dostali co nejblíže, vracíme se 200 metrů na sever zpátky k autu a popojíždíme půl kilometru na jih. Řídí Janinka, abych mohl navigovat podle jejího chytrouše, ale nakonec musím navigovat podle okolí. Samozřejmě, že původní mnou naplánovaná přímá cesta uličkou, která vede k onomu kostelu je neprůjezdná, a tak se na ní musíme vypohybovat kolem kruhového autobusového parkoviště, které připomíná konečnou zastávku u trojské ZOO. Stejně jako tam, je i zde narváno.