Výpadek rozumu

Čínské půjčky, ruské zbraně, boj socialismu proti neoliberalismu a kontrarevoluční venezuelský parlament

(Dějiny nejen venezuelského socialismu 21. století v Moby Dickově kostce pokračují vítězstvím opozice v parlamentních volbách 2015. No, vítězství…)

*****

Droga jménem socialismus

Venezuelská hladovka, protistátní starostové, korunovaný Obama, plodné rozhovory, tichá česká média a Putinovo zlato.

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely. A to hlavně proto, aby i neználkovi byl jasný vývoj od zlatých pár procent inflace přes 64 % v roce 2014 k loňskému 1,3 milionu  – a podle předpovědí letos k 10 milionům %. Reálně popisuji vývoj reálného socialismu, ponechaný jen sobě a půjčkám z reálimperialistického Ruska a reálkomunistické Číny. Přesto se však zdá, že antiamerikanismus některých komentátorů zůstává neochvějný. Pro ty bych chtěl jen upozornit, že zarytí kapitáloví žraloci z Wuólstrýtu a fašističtí američtí antiimigranti mají na svém území 300 tisíc venezuelských uprchlíků.

Žena Moby Dicka: Moc by mne zajímalo, kam by ti antiimperialisté, včetně našich komunistů, kam by se přestěhovali, kdyby měli tu možnost? Do ČLR, RF – nebo do USA?"
Moby Dick: "Do Ruska nebo Číny by asi nechtěli. Ani Venezuelané tam neprchají."
Mrtvá Kočka: "Akorát Maduro si hledá daču na důchod."
 *********

Miss Venezuela

Běloruská estráda, ostří žiletky, meze solidarity, socialistické bandy, mesiášská diktatura a Madurův pták

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely. Tentokrát z první poloviny roku 2014, kdy Venezuelu rozbouřila vražda oblíbené missky. Ale Mikuláš Maduro si na viníky došlápl!
***************************

Socialistická cesta s čínskými rysy

Bolí-demokracie, boj proti šéfovi ďáblů, nedostatek hajzlpapíru, nevhodné otázky a linie vojensko-technické spolupráce s Ruskem

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely. Tentokrát z prvních měsíců vlády Mikuláše Madura v roce 2013, jehož tehdejší budování socialismu 21. století nese současné plody.
***************************

Čas na tvrdou ruku

Široká škála prostředků venezuelské vlády, Chávezův ptáček, strategické partnerství s Ruskem a zlaté turecké nudle.

Pokračuji výběrem z deníčku přítele Moby Dicka, který se týká nedávné historie Venezuely, tentokrát zfalšovaných prezidentských voleb v roce 2013. Tyto postřehy byly psány aktuálně v daném datu, je proto zbytečno jim vytýkat, že snad jsou vyrobeny pro potřebu dnešního dne. Aktuální je jen dovětek.
***************************

Duch Hugo Cháveze smrdí dál

(Nový světový pořádek, rouška pomoci, preventivní nukleární útok, Iljičovo revoluční přesvědčení, kampaně pro dobro lidstva a zničení Marsu.)

Poslední dobou se vyloženě flákám, avšak současné dochcípávání socialismu v mé oblíbené Venezuele mne trochu probralo. Protože jsem línej, vyrobil jsem zatím kompilát ze svého deníčku, ve kterém chci obecenstvu připomenout, jak probíhal vývoj tamního režimu za předchozího prezidenta Hugo Cháveze. Zde jsou tedy postřehy, jak jsem je aktuálně zveřejňoval v letech 2008-2013:  

Co bylo ukradeno, musí býti zdaněno

Vládní kryptokoalice (ANO, ČSSD, KSČM) s přicmrndnutím SPD přijala ve středu ve sněmovně komunistický návrh na zdanění „církevních restitucí“. Ten zákon není komunistický jen tím, že ho navrhli komunisté. Je komunistický hlavně tím, že pohrdá právním státem. A je komunistický tím, že jde o skrytý revanš KSČ(M) vůči katolické církvi, která je hlavním „restituentem“.


Vůdce KSČ Klement Gottwald prohlásil ještě před neslavným Únorem: Překáží-li vám v plnění úkolu zákon, pak to, co uděláte, bude zákon. A tak postupovali komunisté po celou dobu. Takto se dostali k moci, u moci se tak udržovali a k moci se tak znovu derou. Stačí populisticky zneužít nevrlosti české veřejnosti vůči západním spojencům z doby Mnichovské zrady (dnešní komunisté to prodlužují i na NATO a EU) a i obecného českého antiklerikalismu. Ten byl po husitsku zaměřen zeména na katolickou církev, která byla státní církví starého Rakouska. (Legrační na tom je, že druhou nejsilnější církví u nás po katolících – je právě Církev československá husitská…)

Palach to dokázal

Jak může někdo urážet památku Jana Palacha tím, že bude říkat, že komunisti jsou vlastně demokratickou stranou?
***
 
Před třiceti lety řádili zběsilí komunisté v ulicích Prahy tři dny za sebou. 15., 16. a 17. ledna 1989 mlátili lidi hlava nehlava, vyváželi je do temných lesů a polí, pouštěli na ně psy, nechali do nich stříkat zneužitými hasiči. Ti psi a hasiči v tom byli nevinně.

Proč pořád používám to sprosté slovo "komunisti"? Abyste si uvědomili, že to prostě byli komunisti. Ne jen estébáci, ne jen "příslušníci SNB" a milicionáři. Milicionáři přece byli komunisti a především komunisti. Byla to ilegální ozbrojená bojůvka složená ze členů KSČ. Esenbáci, i když třeba nebyli ve Straně, tak je Strana využívala a zneužívala. (No, ti mladí hrdlořežští hoši možná byli jen v SSM.) A samozřejmě že všichni estébáci taky byli komunisti. Takže před deseti lety komunisti bili lidi. Opakuji to proto, neboť komunistická strana není jen tak nějaká strana, je to strana komunistů. Nestačí, aby se KSČ(M) přejmenovala a už by mohla být ve vládě, to teda sakra že ne!

Sbohem, Slovensko

Byl pátek 17. července. Na slovenských horách a na slovenských náměstích vzplály vatry svobody. Slovenský národ se právě vymanil z nesvobody. Z jaké? Z nesvobody rakouskouherského žaláře národů? Z nesvobody válečného fašistického režimu? Z komunistické totality? Ne – Slováci oslavovali přijetí Deklarace svrchovanosti Slovenské republiky. Svobodu si vybojovali na uzurpátorské Česko-Slovenské federaci. Slováci tančili a zpívali, Češi brečeli. Psal se rok 1992.

Jak plním předsevzetí

Moje obvyklé novoroční předsevzetí je nedávat si novoroční předsevzetí. A pět z pěti přečtených článků v silvestrovských novinách mi dává za pravdu – jde jen o cestu do pekel. (No, i když jde možná o pět článků, napsaných/opsaných podle jednoho zdroje.) Existuje prý celkem tucet (12) hlavních předsevzetí, co si lidé s každým rokem znovu a znovu dávají, z toho tři čtvrtiny (9) se týkají "zdravého životního stylu".

2035

Kresba Tereza Kovanicová

Tisíckrát nic umořilo osla, a tisíc drobných pochybení a flákáren, které jsou v normálních podmínkách zanedbatelné způsobilo katastrofu. Jako katastrofu hodnotím energetickou kalamitu, starou právě čtyřicet let.

Na silvestra 1978 panovaly podmínky nenormální. Ještě to nedělní odpoledne jsem byl s dvaapůlletou dcerkou Terkou na pískovišti v parku Jezerka, kde jsme spolu plácali bábovičky. Na sluníčku mohlo být tak dvacet nad nulou, vzduch měl patnáct stupňů. Slunce zapadlo kolem čtvrté, rychle se ochlazovalo. Když šla Terezka kolem osmé hodiny spát bylo tam už jen pět nad nulou a rozpršelo se. Se ženou Ivanou jsme poslouchali dráťák, pojídali chlebíčky a popíjeli minerálky, nechtěli jsme alkoholem otravovat naše budoucí děťátko. Kolem desáté už mrzlo a začalo sněžit. Sníh se přilepil na čerstvý led po mrznoucím dešti. Ráno bylo už po sněžení, ani moc nenapadlo, v Praze snad deset centimetrů. Bylo pětadvacet pod nulou, když jsem otevřel okno pro ranní větrání, praskla vnitřní okenní tabulka, která nevydržela rychlou změnu teplot.

Můj Štědrý den

(Slohové cvičení)

Když se něco píše už 20 let, tak je to tradice. Ale také závazek. Takže své slohové cvičení vyrobím i letos.

Vánoce byly pro mne, dá se říci, svým způsobem jak jednoduché, tak složité. Jak jsem psal před rokem, že "když to dobře dopadne, tak se zase všichni sejdeme u nějakého vánočního stromku i příští rok", tak to dobře nedopadlo. Pravidelní čtenáři Šamanova doupěte vědí, že mi letos v dubnu: zemřela Janinka, takže jsem se stal už podruhé vdovcem. Hodný pan psycholog mi vysvětlil, že když jsem po smrti své ženy Ivanky poměrně brzo vstoupil do nového vztahu, tak teď si odžívám dva smutky najednou. (Není to součet, ale exponenciála.) No ale mám dobrá antidepresiva. Která v době adventní jaksi přestala zabírat.

Takže jsem umyl okna.

Ježíšek je

V této předvánoční době jsem si při snídani pustil v chytré telce pořad, který se vysílal předcházející večer, kde se také debatovalo o Ježíškovi. Tedy ne o INRI, ale o tom kouzelném děťátku jezulátku, které nosí dárky hodným dětem pod stromeček. 

Předčasné Vánoce

Brno je zlatá loď, hlavně takhle když v tam probíhají vánoční trhy. Nebyl to sice hlavní důvod, proč jsem je předminulý víkend navštívil, ale byl to milý důvod. Hlavním důvodem byla účast na Fénixconu, avšak po výstupu na hromadném přepravním uzlu u (dosavad) hlavního nádraží jsem okamžitě nenastoupil do tramvaje číslo 1, která by mne dovezla přímo před hotel conání, avšak prošel jsem se starým městem, přesněji jeho náměstími, na kterých panoval nefalšovaný duch Vánoc.

Špioni mezi námi

„Rezignace na suverenitu České republiky.“ Takto alarmuje Bezpečnostní informační služba (BIS) ve své výroční zprávě, která upozorňuje na stále silnější přítomností agentů Ruska a Číny u nás a na to, že naši politici tento fundamentální problém opomíjejí. Podle amerických zdrojů je pouze v Česku 400 špiónů z ruských tajných služeb. BISka předala vládě další zprávu, tentokrát o hospodářské špionáži ze strany RF a ČLR a o kolaboraci politiků s těmito tajnými službami (beze jmen). Problémem je, že politické špičky, včetně prezidenta Zemana, premiéra Sobotky či ministra zahraničí Zaorálka, Moskvě i Pekingu stále více nadbíhají a ohrožují tak národní zájmy.