Sucho, sucho

To není Haná, ještě. To je Negevská poušť, zatím.

Když jsem byl malý, tedy začátkem zlatých šedesátek, tak nám soudružka učitelka vykládala, že dříve, když nám vládli kapitalisti, tak ti nám zničili lesy. Vykáceli totiž dřívější dřeviny, buky, duby, jasany, a kvůli zisku nechali všude zasadit jen smrky. Smrky rostou rychle a rovně a jsou z nich rovná prkna a hanebný zisk. Smrkové monokultury jsou ale špatné, podívejte se na vývraty na Jelení stráni nad Jizerkou. Byl jsem rozhořčen se soudružkou učitelkou, ale bylo mi trochu podezřelé, že soudruzi lesníci na místě vývratů sázejí zase - smrky!

Přišli v míru jménem celého lidstva

Posledně jsem tu vyprávěl o startu Apolla 11. Dnes napíšu něco o přistání lunárního modulu Eagle na povrch Měsíce. Tentokrát ne reportáž, ostatně všechny podrobnosti o této události století můžete najít na adrese NASA, včetně přepisů autentických rozhovorů astronautů. Dovolte mi osobní vzpomínku.

V roce 1969 mi bylo osmnáct, a tehdejší dobu jsem vnímal zvlášť tíživě. Naplno se již rozhořela takzvaná "normalizace". Pro neznalé: Když v srpnu 1968 okupovala Československo Sovětská armáda s pomocníky z dalších "bratrských států", tvrdili sovětští politici, že to bylo jen proto, aby se k nám navrátil klid. Zástěrka doprovodných oddílů ze států Varšavské smlouvy po několika měsících odtáhla, zůstali jen Rusáci. Ale že prý odejdou brzy také, jen co se situace u nás "normalizuje". A tak jsme se všichni měli tvářit, že je máme rádi, že budeme i nadále budovat socialismus a upevňovat přátelství, jen aby co nejdříve odešli. A pak se uvidí.

Go Apollo, go!

Foto: NASA

Ve středu 16. července 1969 začala kosmická mise označovaná v NASA jako AS-506. Stometrová nosná raketa Saturn V se odtrhla od rampy 39A Kennedyho kosmického střediska na mysu Canaveral přesně v 9 hodin 32 minut a 0,724 vteřin místního východoamerického letního času, u nás bylo něco po půl třetí odpoledne. Po 11 minutách a 42 vteřinách se dostává třetí stupeň Saturnu S-IVB společně s užitečnou zátěží na oběžnou dráhu ve výši 183-184 km nad povrchem Země. Sklon dráhy je 32 stupňů, doba obletu 88 minut. Těleso na orbitě obdrží mezinárodní označení 1969-59A. "Užitečnou zátěží" je Apollo 11.

Start sleduje milion lidí na základně i v okolí, bubnující řev motorů je zvedá a oni řvou také: Go! Go! Go! Start sledují i sovětští námořníci z flotily osmi námořních lodí, která vyplula soudružsky návštívit přátelskou Kubu, ale tyto dny okouní necelých 60 kilometrů od místa startu. Ti ale nejspíš neřvou. 

Demokracie v ohrožení

Červenec začal horkými svátky, nic se neděje, žádná politika se nekoná.
[??? Aha! Červenec před 20 lety! Čas oposmlouvy. Pokračuji v resuscitaci svých prastarých článků, které z internetu i archivu Neviditelného psa zahučely do nenávratna, když někdy kolem roku 00 vyhořel první Astonův router, který měl uschován na záchodě. No - šel do hajzlu... Naštěstí jsem si články na netu archivoval, protože originály z T602 dnes už nepřečtu, ani s T602, takže je mohu dnes vrátit do oběhu. Tak od začátku:]

Červenec začal horkými svátky, nic se neděje, žádná politika se nekoná. Jenom demokracie je v ohrožení. [Ehm, to je furt, viz jiné články jiných k dnešku. Stejně tak trvá i hulvátství nejmenovaného prezidenta, ba roste.]

Kdo je tady energetický šmejd

Ve stínu nastupující "téměř ústavní" krize, přípravy žaloby na prezidenta republiky a možných ztracených miliard, vyplacených impériu Agrofert, tedy za odkloněného zájmu veřejnosti, se do oběhu navrátila před třemi lety zavržená změna konstrukce sdružené platby za odběr elektrické energie/práce. Ta změna spočívá hlavně v tom, že se do platby zásadním způsobem promítne cena za jistič, tedy za rezervovaný výkon.

Pokladny registrační, bič boží

Uplynulo právě 20 let od zavádění registračních pokladen. A přesně 20 let, kdy jsem to na stránkách Neviditelného psa komentoval:

Tak nám vláda schválila registrační pokladny. Tedy, přesněji řečeno, pouze první verzi zákona, paragrafové znění má ministerstvo financí předložit do konce září. Sníží se daňové úniky, zlikviduje prodej pašovaného zboží, posílí státní rozpočet, přiblížíme se Evropské unii. To vše jsou chvályhodné argumenty, jenže je tu jedno podstatné jenže!   

Únava ze lží

Před třiceti lety a (jedním měsícem) začala velká podpisová akce k petici "Několik vět", která vyzývala "vedení země" k "svobodné a demokratické diskusi". Oproti jiným peticím (vědeckých pracovníků, kulturních pracovníků...) měla tu výhodu, že ji mohl podepsat každý, i nevědecký a nekulturní pracovník či nepracovník. Do konce srpna ji podepsalo už 20 tisíc občanů, do začátku listopadu dalších dvacet tisíc. (Byl to málo? Nebo dost? Nebo dost málo? Na to, že podle někoho už vlastně bylo "po sezóně"? Ale přišly lepší časy...:) Podepsaní se mohli těšit, že se jejich jména ozvou ve vysílání Svobodné Evroppy, která už v té době nebyla rušena. Mohli jste se dostat do skutečně slušné společnosti - nejen disidentů, ale poprvé i známých jmen "normální společnosti", takzvané "šedé zóny".

Několik vět

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy "přestavba" a "demokratizace", ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako "nátlakové akce", odlišné politické názory odsuzuje jako "antisocialistické" a "nepřátelské", pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. 

Hrst, hrstka, hrstička…

"Jsou mezi námi lidé, kteří jsou pro peníze vyplacené kýmkoli ochotni poškozovat svou vlast. Psát traktáty a hnát nezkušené mladé lidi do pomyslného dobrodružství, jen aby sklidili potlesk někoho v zahraničí. A potlesk, to jsou zase peníze. Tisíce tuzexových bonů, dolarů, marek, liber."

No moment, tuzexové bony? Marky? Jo aha, takhle psal nechvalně známý novinář Jaroslav Kojzar v Rudém právu ve středu 18. ledna 1989 o tehdejší Palachiádě. Na druhé stránce takhle vpravo dole. Rudé právo také psalo o "provokaci neodpovědných protistátních živlů", o "skupině socialismu nepřátelských osob na objednávky některých západních sdělovacích prostředků", o "provokačních akcích za významné podpory nežádoucích diverzních centrál"… A o tom, jak je potřeba zachovat klid a pořádek, aby mohly být uskutečněny závažné úkoly, vyplývající z přestavby společnosti, arciže.

Třicet let poté

Znak KSČ(íny)

Před třiceti lety, v neděli 4. června 1989 ve 2:20 místního času, skončila v Číně perestrojka. V Evropě i v Americe byla ještě sobota. Tanky 27. armády překonaly symbolické barikády a zaútočily na náměstí Nebeského míru v Pekingu. Drtily všechno, co jim přišlo do cesty, stany demonstrujících studentů, kteří stačili utéci, i stany, které byly obsazeny. V kolonách směřujících k náměstí byly i obrněné vozy a nákladní auta plná vojska. Rozhořčení civilisté zaplavili ulice a křičeli na vojáky: "Zvířata!" Vojáci odpověděli palbou z ručních zbraní. Střety manifestantů s vojskem trvaly několik hodin. Podle následné zprávy Amnesty International zabili čínští komunisté 1.300 demonstrantů, počet zatčených se odhadoval na 10.000. 

Tři efekty výpadku

 Za horami, dolinami, za pouští a pralesem, za mořem a za oceánem došlo k výpadku elektřiny. V neděli, právě na Den otců, se bez dodávky elektrické energie ocitla skoro celá Argentina a příhraniční oblasti Uruguaye, Brazílie a Chile. Postiženo bylo asi 50 milionu lidí. Po 13 hodinách byla dodávka obnovena z 98 %.

Tato událost je popudem, abych zde zveřejnil sedm let starý příspěvek ze svého blogu, který obsahuje rady, jak se chovati po výpadku. A protože jsem tehdy v tom dávném roku 2012 nezmínil další podstatné věci, přidal jsem je sem do hranatých závorek – [psáno v úterý 18. června 2019].

***

 Jako pamětník reálného socialismu jsem zažil časté výpadky elektrické energie. [Ve zlatých šedesátkách nešlo jen o výpadky, ale často i o úmyslné vypínání celých čtvrtí, aby zůstala zachována rovnováha v energetické soustavě.] Tyto výpadky nás naučily určitému chování, získali jsme určité zkušenosti, se kterými vás při této příležitosti seznámím, abyste byli poučeni do příštích dnů. Dávejte si hlavně pozor na tyto tři efekty:

Pocta židovským svátkům v Michelské husitské synagoze

V neděli 23. května 2019 od 19:00 máte další možnost poslechnout si písně, které doprovázejí židovské svátky. (Pokud jste nestihli květnovou Noc kostelů.) A taky se můžete o těch svátcích něco základního dovědět. A to na vystoupení sboru RIMON, které se tentokrát koná v dalším  Husitském sboru, a to v Michli, přesně na adrese U Michelského mlýna 124/27. Nachází se zde bývalá synagoga, která dnes slouží, jak jinak husitům, konkrétně sboru Alberta Schweitzera. Jedou tam třeba tramvaje z centra (11 a 14), zastávka se jmenuje Pod Jezerkou, a jde se pak proti proudu "Botyče" vpravo (tedy po jeho levém břehu).

Zde zopakuji, co o Rimonu napsala jeho principálka Dana Krausová: 

7:0 a dost

Už jsem tu psal o tom, jak se zápaďácká superkorektnost znepokojivě podobá islámské šaríji. Třeba v tzv. "kultuře otevřených dveří". Jde o to, že když je v kanceláři žena společně s mužem, nesmí býti zavřené dveře. Vyprávěl mi syrský kolega, který v sedmdesátkách pracoval v tehdy ještě civilizované Libyi. Setkal jsem se s ní poprvé na konci devadesátek při návštěvě bruselského sídla NATO. Tam (a později i v našich firmách, privatizovaných Zápaďany) se to vylepšilo o to, že dveře nesmějí být zavřeny nikdy. Pročež, aby se ušetřilo na zbytečných dveřích, vznikly šílené open spaces.

Rosný bod

Před nedávným časem bylo mi navštíviti rodný Liberec. Přikvačilo totiž 50. výročí maturity na místní Střední všeobecně vzdělávací škole. Jel jsem tam žlutým autobusem z Černého Mostu. Jednak je to levnější než projíždět benzin, jednak je to svým způsobem i rychlejší. Cesta z dnes už téměř rodných Stodůlek od dveří bytu ke dveřím autobusu trvá sice 45 minut, a to Prahu většinou přejedu rychleji (průměr 30 minut, ale posledně to byla hodina a půl), a busík pak jede zbývajících sto kilásků hodinu, ale to je čas, kdy si mohu v metru číst knížku a ve žluťáku noviny. Ty tam totiž provozovatel nabízí „zdarma“, stejně jako „zdarma“ nabízí kafe či čokoládu. Noviny za 19, kafe by mohlo být za 31? Za pajcku celkem, mohu to tak nechat?

Ach, ty střety

Pan premiér Andrej Babiš opakovaně a dlouhodobě opakuje, že „není ve střetu zájmů“ a také, že „neporušil žádné zákony“. To druhé je možná pravda, to první určitě ne. Odhlédněmež nyní od lidových virválů a skřeků politické opozice a nahlédněmež što éto takóje „střet zájmů“.

Podíváme se, jak je tento střet definován na Wiki: „Střetem zájmů se rozumí situace, ve které je člověk odpovědný dvěma nebo více různým organizacím či autoritám, jejichž požadavky na jeho chování se více či méně zásadním způsobem rozcházejí. Je to stav, kdy určitý subjekt, který je povinen něco konat (nebo se naopak nějakého jednání zdržet“ [třeba vyslání finanční kontroly do fakticky ovládané firmy] ), „se současně dostává i do pozice subjektu, jemuž je takové plnění (zdržení se ) ku prospěchu nebo naopak ke škodě.“