Proč nevěřím této vládě

aneb Krátké a mírné stoupání

Naposledy jsem byl se synkem na běžkách v devadesátkách, v době, kdy mu už táhlo na čtrnáct. Tedy v době předinternetové a předmobilové. Pobývali jsme, já a dva mí potomci, tehdy během pololetních prázdnin u kamarádů v Tanvaldě, jejich maminku Ivanku jsme nechali doma zařezávat v práci. Ten den se vydala dcerka s kamarády vyvádět na sjezdovkách na Tanvaldský Špičák, já se synkem jsme popadli běžky a hurá na nádraží. Zubačka nás svezla až do Kořenova. Odtud jsme, už po svých, vyrazili lesní silničkou na Jizerku.

A vyhrává...

Koho máme za premiéra? A kdo bude příštím?

Když jsem chodil do školy, zkoušely nás soudružky učitelky i soudruzi učitelé vždy podle abecedy. Žák se jménem, které začínalo písmenem A či B neb C byl vždy vytasen. Shodou okolností to bývala vždy dobře prospívající děcka. Antlová nebo Bezouška. Nikdy se nedošlo na konec abecedy - a příští hodinu se zase začínalo od začátku. 

Škody v lese

To jsme my

Jako mladistvý inženýr jsem si v ponurých osmdesátkách přivydělával na obživu rodinky účinkováním v komparzu. Ve filmu i v televizi. A to v době turnusového volna, které nám vždy "raňáci" záviděli. (Noční a víkendové a sváteční dvanáctihodinové směny už ne.) V komparzním rejstříku byli rádi - měli málo mladých mužů, většinou si takto vypomáhali důchodci. Jenom jeden problém jsem měl - s brýlemi a vousy. Brýle nakonec takový problém nebyly - strčily se do batohu. Ale vousy jsem si sundat nechtěl. Se svou bradkou jsem přežil i roční absickou vojnu, ty jsem na oltář umění obětovat nechtěl.

We Ten Mio

We Seven

Místo, aby se táhlo za jeden provaz, tak se tahá za spoustu nitek

Když jsem byl malej, měl jsem to štěstí sledovat závody o vesmír. Tedy soutěžení dvou supervelmocí, SSSR a USA o to, kdo bude mít větší úspěchy v pilotovaných letech. Nejdříve jasně vedl Sovětský svaz. Zanedlouho budeme mít možnost vzpomenout 60. výročí pervovo čelovéka v míre, který mohl jasně prohlásit: "Viděl jsem, že Země je kulatá". Jmenoval se Jurij Gagarin, a tuhle historku určitě znáte.

Není to závod

 Ale měl by být. A startovat jsme měli hned, jak padl startovní výstřel!

"Není to závod", prohlásil v pondělí ministr zahraničí Tomáš Petříček k převratné koronavirové události. Tou je převezení první pacientky ze zcela zahlcené orlickoústecké nemocnice do Ratiboře (bratrské Polsko). Novináři se ho ptali i na šest dalších pacientů, kteří se připravují na zájezd do bratrského Německa. (Oni se připravují zdravotně a jejich zdravotní dokumentace se překládá do bratských řečí.) Prý to není závod. A proč ne? Měl by být! Pak bychom možná od začátku ledna mohli mít v zahraničí už stovky pacientů a doktoři nemuseli už dva měsíce vybírat, kdo z pacientů si zaslouží mít šanci přežít. Lodyho Petříčku!  

Nemusíme se potkávat se všemi požadavky českého práva

Proč je Babiš vůl? A proč mu to stále prochází?

PROČ premiér Babiš vyhodil hlavní hygieničku? Důvodem je "nespokojenost premiéra Andreje Babiše s prací vysokých úředníků ministerstva zdravotnictví v době sílící epidemie koronaviru", jak uvedl minulou středu Zdravotnický deník, který přišel jako první s touto zprávou. No a protože Babiš nemůže vyhodit ministra zdravotnictví, tak vyhodil Jarmilu Rážovou. 

Kam můžeme

Jez v Černošicích. Na druhé straně je Praha.

Ve čtvrtek jsem si při svém klasickém padesátikilometrovém kolokolečku sjel z Lužin Prokopákem k Vltavě. Až tam jsem doprovodil dcerku Terku, která tudy drandila na smíchovské metro na své nové koloběžce. Pak jsem to vzal proti proudu Vltavy a Berounky, načež z Dobřichovic přes Karlické údolí a Tachlovice zpátky. A přitom jsem si říkal - kam až příště budu moci dojet? Až se zakáže pohyb mimo obec, kde bydlím? Snad do Radotína, ale do Černošic nejspíš už ne. Leda tak do Černošic Dolních, protože ty jsou na pravém břehu Berounky a patří pod Lipence, což je ještě Praha... 

Co najdeš v lese? LDH!

Světlo na konci tunelu

Když se člověk vydá do přírody, vybaven klíči, peněženkami, mobily a foťáky, tak občas něco ztratí. To jsem takhle jednou, asi tak před dvaceti lety, šel do lesa na houby a ztratil tam klíče od auta. A našel. (Více v článku Co najdeš v lese.) Jindy, asi tak před šesti lety, jsem šel na procházku do okolí Dalejského údolí, a ztratil tam u potoka mobil. (Více v článku Co najdeš v ječmeni.) No a skoro před rokem jsem zase na koupališti v Motole ztratil další klíče od auta. (Více zde.) A našel. V ponožce, ztracené na záchodě. Ale stejně jsem si postěžoval, protože jsem asi rok před tím někam zašantročil náhradní klíče od auta...

Dobré zprávy, sem tam špatná

Není ničí vina, že je situace tak špatná. Až se systém vyčerpá, nebude to známkou selhání systému. 

Není ničí vina, že je situace tak špatná. Je to katastrofa, jako kterákoliv jiná. Tuto dobrou zprávu sdělil na úterní tiskovce ministerstva zdravotnictví náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý (plus čtyři zástupci dalších koronaodborů) jako vůbec první. Další dobrou zprávou je, že <začínáme mluvit o zahraniční pomoci. Třetí dobrou zprávou je, že v Česku máme ještě asi 15 % volných kapacit lůžek intenzivní péče. Čtvrtou dobrou zprávou je, že k vyčerpání systému dojde asi až za čtrnáct dní. A pátou dobrou zprávou pak, že až se systém vyčerpá, nebude to známkou selhání systému.

...a velký skok pro roboty

Před dlouhými dvaapadesáti lety jsem byl přímým účastníkem přistání lunárního modulu Apolla 11 na povrchu Měsíce. Vlastně divákem. Přesněji posluchačem. Československá televize tenkrát přímými přenosy z historického letu imperialistických Američanů příliš neplýtvala. Přesto měli hrdinové z ČST odvahu pustit si do komentovaného přímého přenosu hochy z neoficiálního Space Clubu Jana Koláře a Antonína Vítka. Více než televizi jsem ale sledoval Hlas Ameriky na středních vlnách (z mnichovského vysílače). Hlas totiž vysílal hlavní hodinovou relaci každý den v devět hodin večer. No a shodou náhod přistával Orel právě po deváté večer. 

Světlo na konci tunelu

a některé aspekty jeho falešné interpretace

V minulém článku jsem hledal důvody, proč ministr zdravotnictví Jan Blatný (v sávěsu za premiérem Andrejem Babišem - anebo naopak) se brání převozu chebských koronautů do blízkých německých nemocnic. Jeden diskutér mi vytkl, že jsem si nezjistil aktuálních počet volných lůžek v sousedním Německu. Jde nám o lůžka intenzivní péče, že. Tak na podzim mělo Německo podle Institutu Roberta Kocha 28.281 lůžek JIP plus rezervu dalších použitelných 12.044. V Česku jsme mohli počítat s 3.842 kusy (včetně oddělení anesteziologie a resuscitace ARO). Na 100 tisíc obyvatel jsme na tom lépe - tady mírně vede ČR nad SRN se skóre 35,8 versus 34,5. (Použito informací z listopadového článku na idnes.cz)

Selekce, pane premiére!

Co je za neochotou, nevůlí ba až zvůlí vlády otevřít hranice sanitkám? 

Ano, pane ministře, my tady na pacientech provádíme selekci. Řekl ve čtvrtek přímo do televizních kamer jeden z lékařů v Karlovarském kraji. Což je odvaha, když uvážíme, že podobnou informaci sdělil panu ministru zdravotnictví Janu Blatnému už 9. ledna primář interny chebské nemocnice Stanislav Adamec.  A poprosil pana zdravoministra, aby požádal o pomoc sousední Německo. Pan ministr to odmítl a nařkl pana primáře z neschopnosti - protože v Česku je přece 20 % volných kapacit na JIP. Náramně se našňupl a v přímém přenosu pana primáře nařkl z neschopnosti, že neumí své pacienty přemístit jinam.

Fake oldies

Dřevěný kůň ve čtvrti Praha - Troja 

Záměrné desinformace, falešné zprávy, výmysly či propaganda jsou známé mnohem dříve než moderní výraz "fake news", na nějž mi strejda gůgl vyplivnul hnedle 83.600.000 odkazů. Za jednu z nejstarších považuju historku o trojském koni, kterýžto danajský dar si Trójané zatáhli do města po vyslechnutí falešné informace od jistého Řeka Sinóna. Ten jim předestřel, že kůň je darem bohyni Athéně. A když si ho zatáhnou do města, bude jim blaze. A tak si ho zatáhli do města a blaze bylo Řekům. Autor tohoto fejku je znám: Lstivý Odysseus. (Tvrdí Odysseus.) 

V historii falešných historek poskočím až ke středověku a spanilým husitským jízdám. Při jedné takové rejše, kdy dobývali jedno bavorské město po saském, se hroziví husité dopustili i kanibalismu, aby přesvědčili jedno z německých měst ke kapitulaci. Vypráví se, že před zděšenýma očima měšťanů, kteří je pozorovali z hradeb, upekli a snědli dítě, aby ukázali, co se stane, když se město dobrovolně nevzdá. Město se vzdalo a husité se pak smáli - ono "dítě" bylo totiž upečeno z těsta. No a tomuhle fejku prý dodnes někteří Němci věří...

Babišův startovní výstřel

(Foto z Facebooku)

Katan Rychetský a kojzarovština Mladé fronty Dnes

"Ústavní soud ztratil zábrany a aktivně se snaží ovlivnit politickou situaci v zemi, což mu absolutně nepřísluší. Pavel Rychetský evidentně není nestranný ústavní soudce. Pan Rychetský by se měl vyjádřit, zda udělal politickou dohodu s hnutím STAN  o kandidatuře na prezidenta v roce 2023." Pravil premiér Andrej Babiš (ANO) po středečním rozhodnutí Ústavního soudu. Ba i jinak se o předsedovi ÚS nepěkně vyjadřoval.

Po vzoru svého šéfa se ozvala i ministryně spravedlnosti (!) Marie Benešová (za ANO): "Na ústavním nálezu mi hlavně vadí, že to tam měli přes tři roky a teď pár měsíců před volbami najednou rozhodují. Co je za tím? Komu se kdo zavázal, kdo komu co slíbil? Samozřejmě žádné důkazy nemám, ale takhle funguje život. A pan Rychetský už se jednou vyjadřoval, takže nevím. Jestli si pomýšlí třeba na prezidenta, nevím."

Do kohort!

Prosím a naléhavě žádám, aby byly vytvořeny další kohorty pro očkování, u nás alespoň po 15 letech věku

Za minulý rok zemřelo 11.872 lidí kvůli kovidové nákaze. Nebo slovy ministerstva zdravotnictví "v souvislosti s koronavirem". Statistici zase zaznamenali, že v roce 2020 (přesněji do 27.12.) narostl počet úmrtí v Česku o 15 %, což je nejvyšší nárůst za období samostatné ČR a také nejvyšší od roku 1950! Toto zvýšení páčí více než 16,7 tisíce bytostí. Vzhledem ke stárnutí populace se očekával nárůst jen 2 tisíce. Protože se křivka nárůstu začala zvyšovat v září, lze důvodně předpokládat, že to bylo právě v souvislosti s kovidem. Takže inženýrským rozumem vidím, že počet padlých v kovidové válce bude jen za loňský rok 14,7 tisíc, což je o skoro o tři tisíce více, než uvádějí statistiky MZd.