Důsledky dekretů prezidenta E. Beneše pro právní systém ČR

Jaroslav Kuba

(Pokračuji v reportování konference "Odsun Němců z Československa - 65 let poté" kterou dne 29. listopadu 2011 uspořádala v Ústí nad Labem Univerzita J.E. Purkyně společně se skupinou Evropských Konzervativců a Reformistů Evropského parlamentu. Dalším přednášejícím ve třetím panelu konference "Právní důsledky odsunu německé menšiny z ČSR" byl JUDr. PhDr. Jaroslav Kuba, CSc., poradce prezidenta ČR.)

Jaroslav Kuba nás předem upozornil, že nás neseznámí s žádnou převratnou analýzou, pouze sdělí své zkušenosti s přijímáním "Evropské ústavy ve znění Lisabonské smlouvy," jež klade smlouvy lidských práv nade vše. Citoval příslušné články, odstavce, protokoly. Zastavil se zejména u prohlášení o "přednosti práva" Evropské unie před národním právem, kterážto přednost je realizována soudními rozhodnutími Evropského soudního dvora. Tato soudní rozhodnutí mohou být politicky ovlivňována, a hlavně – nejsou přezkoumatelná! Vzniká zde tak systémové legislativní riziko, a to i ve vztahu k dekretům prezidenta republiky. Zdaleka se nejedná pouze o mediálně propíranou konfiskaci majetků.

Tyto dekrety jsou integrální součástí českého právního řádu a zajišťují jeho právní kontinuitu. Jejich první část byla přijímána ještě v exilu. Jedná se např. o Ústavní dekret č. 11 ze dne 3. srpna 1944, o obnovení právního pořádku, který prohlašuje, že zákony, přijaté v této době na našem území, nejsou součástí československého právního řádu. Buďto budou dnešní soudy postupovat i nadále v této kontinuitě – anebo v diskontinuitě v souladu s jurisdikcí okupantů.

Další část dekretů pochází z období těsně po válce, tedy 4.5. až 28.10. 1945. Pokud by tyto dekrety byly zrušeny, pak by došlo k diskontinuitě, protože v této době zde nebyl souběh jiných zákonů. Zavládlo by právní vakuum.

Poslanecká sněmovna 18. února 2009 schválila Lisabonskou smlouvu s dodatkem, že "odmítá snahy o extenzivní výklad rozsahu uplatnění Listiny základních práv Evropské unie a s tím spojené pokusy o otevírání otázek souvisejících s koncem a výsledky druhé světové války. Listina základních práv EU nemůže působit retroaktivně a zpochybnit tak právní a majetkové vztahy." Ovšem v kapitole C v bodu čísle 53, což je  Prohlášení České republiky k Listině základních práv Evropské unie, tak jasné vyhlášení proti retroaktivitě není! Postoj české Sněmovny není ani zařazen do připojených Vysvětlení. V budoucnosti tedy bude záležet pouze na náhodě, jak bude soudní dvůr EU posuzovat žaloby na platnost dekretů. Majetkové požadavky na ČR z poválečné doby přitom už u soudního dvoru leží.

Poláci si vyjednali Protokol č. 30, podle kterého je polské právo vždy nadřazeno právu unijnímu. My budeme muset postupovat jinak, aby nemohlo dojít k prolomení našeho právního pořádku, kdy o něm můžou rozhodovat třeba soudci z Malty …

Jaroslav Kuba pak přičinil osobní poznámku k projednávání Lisabonské smlouvy před Ústavním soudem – zastupoval totiž 17 senátorů, kteří smlouvu do Brna poslali. Senátor Jiří Oberfalzer příslušné podání donesl 29. září. 2009 do podatelny ÚS osobně. Posléze se z médií dověděl, že jeho materiál byl změněný a neobsahoval důležité náležitosti. Senátor Oberfalzer pak předal dodatek, ale i ten nakonec obsahoval něco jiného.

Výjimku z Listiny základních práv Evropské unie před ratifikací Lisabonské smlouvy požadoval prezident Václav Klaus. Maďarský ministr zahraničí Péter Balázs se proti tomuto požadavku postavil. Zejména však sudetští Němci považovali tento požadavek na "nepřijatelný". Johann Slezak z vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu se dokonce v době kolem 91. výročí vzniku ČSR (27. října 2009) obrátil na kancléřku Angelu Merkelovou, aby tuto výjimku odmítla. "Naděje sudetských Němců směřují k Evropě".

Při této příležitosti vyšlo najevo, že předseda ÚS Pavel Rychetský přijal v polovině září německého velvyslance Johannese Haindla. Teď budu citovat z novinové zprávy: "Pan velvyslanec byl nově jmenovaný, přijel se "v prvé řadě představit." A v druhé řadě? "Kromě jiných bylo diskutováno i nejaktuálnější téma, kterým je přezkum Lisabonské smlouvy. Protože pan velvyslanec je právník, měl zprávy o tom, jak rozhodoval německý ústavní soud a zajímalo ho, jak vypadá přezkum Lisabonské smlouvy v České republice. (Z vyjádření mluvčího Ústavního soudu Vlastimila Göttingera.)

Ústavní soud České republiky zahájil jednání dne 27. října 2009 rovnou odročením, aby bylo možno sebrat další podněty. Takže mohl být na ÚS dopraven 2. dodatek senátního podání, který byl konečně relevantní. Ústavní soud ústy svého předsedy Rychetského 3. listopadu 2009 ihned po začátku jednání pravil, že napadené části smlouvy "nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky". Klaus ji podepsal téhož dne v 15:00.

Mezitím - 30. října - dala EU České republice výjimku z Listiny základních práv EU kterou Klaus požadoval. Nicméně riziko prolomení dekretů prezidenta republiky ze strany "Evropy" přesto trvá. Zatím nedošlo k jeho právnímu ošetření ze všech možných stran. V budoucnu bude hodně záležet i na demagogii poslanců a senátorů za ČSSD.

(Příště poreferuji o přednášce" Odsun Němců jako faktor čs.-německých jednání v letech 1956-1974", kterou přednesl Prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.)

Viz i předcházející části zprávy z konference Odsun Němců z Československa – 65 let poté, kterou uspořádala v Ústí nad Labem Univerzita J.E. Purkyně společně se skupinou Evropských Konzervativců a Reformistů Evropského parlamentu dne 29. listopadu 2011:

Eva Hahnová: Čtyři odsuny Němců z Evropy.
Martin D. Brown: Etnické čistky? Od kdy?
Piotr M. Majewski: Kdy Poláci pochopili Čechy.
Václav Houžvička: Co dělí a co sjednocuje střední Evropu.
Diskuse k první části konference: Poválečná vysídlení, přesídlení, vyhnání, deportace, repatriace a německá koncepce.
René Petráš: Zneužití menšinových práv jako důvod jejich zániku

Další fotografie z konference viz ve fotogalerii.